Re: Nutnost druhého cizího jazyka v covidové době

Ropucho,
já si hlavně z dětství nepamatuju, že by se nám dětem někdo "věnoval" a vymýšlel zábavu. Tu jsme si prostě vymýšleli sami. Rodiče měli čas tak o víkendech a to většina mých kamarádů/spolužáků jezdila buď na chatu/chalupu, kde se muselo makat, nebo na rodinný návštěvy k babičkám.
Byla jsem do pěti let doma s babičkou, ven mě prakticky nepouštěla "skrze churavý nožičky", leda pod dohledem (což byl opruz), pravděpodobně "z nudy" jsem se naučila číst ve třech letech, protože babiččino "věnování" bylo pouze zapojování do domácích prací, a když jsem nechtěla, měla jsem za úkol "nepřekážet". No tak jsem si četla. Podobně jako ty jsem hodně kreslila, vymýšlela si příběhy, k těm jsem si i vyráběla vlastní papírový panáčky, hrála si s loutkovým divadlem, prohlížela starý rodinný fotky... vždycky bylo jak se zabavit.