| Zkušená | •
 |
(28.2.2010 12:33:23)
Jestli je nebo není ti manžel nevěrný, to je těžké říct už i kvůli tomu, že každý si pod nevěrou představuje něco jiného. Je ale zřejmé, že věnuje někomu druhému to, co tobě chybí.
Nenapadlo tě, že manžel zatlouká a lže i proto, že mu na tobě záleží a nechce tě ztratit (možná zatím)? Kdybys mu byla lhostejná nebo kdyby byl rozhodnutý tě opustit, nenamáhal by se s výmluvama.
Jo a pak chci říct, že je hodně naivní myslet si, že pomůže jakýmkoliv způsobem dát vědět těm zamilovaným (jemu i jí), že to, co dělají, je fuj a že by toho měli nechat. Oni dobře vědí, že to není až tak ok co dělají, ale hormonová smršť, endorfíny, růžové brýle zamilovanosti, motýlci v břiše, rozmnožovací pud, nazvěme to jak chceme, zkrátka tohle je silnější než rozum.
Jedině rozumné je opravdu navršit na něj povinností co se dá - dát mu hlídat děti, chtít pomoct doma a co nejvíc se věnovat sama sobě - změnit účes, šatník, chodit víc mimo domov, najít si nové přátele nebo se víc věnovat starým,stát se nezávislejší, řídit si své pocity a nálady sama nezávisle na něm.
Rozhodně manžela odradí veškeré projevy závislosti - slídění, vyptávání se, pokusy o vyříkávání si situace. To ho jen žene do náručí té druhé - s ní to přeci je (zatím) jen o pohodě.
Dobré je také být té druhé co největší konkurencí, snažit se dávat manželovi to samé, co dostává od té druhé.
Jo a spravedlnost v tomto okamžiku nehledejte.
|
| anemon | 
|
(28.2.2010 13:01:09)
Eeko, souhlasím  , tyto rady jsou super, pokud manželství funguje, jen je už trochu okoukané, pokud dojde už k nevěře, připadá mi ponižující - mluvím o normální ženě - začít hekticky měnit sama sebe, ať se zalíbím víc.
Vyjímka - péče o děti, pokud není zvyklý se starat, hodila bych mu je sem tam na hrb a došla si pročistit hlavu (já to tak dělám, jen člověk nesmí hned po návratu kritizovat stav bytu a zevnějšek dětí)
|
| Avital | 
|
(28.2.2010 13:05:02)
100%-ní souhlas jak s tebou, tak s eekou! Přesně takhle to je!!!
|
|
|
| Zkušená | •
|
(28.2.2010 13:12:22)
Eeko, Anemon - já píšu podle vlastní zkušenosti.
Můj muž měl poměr, já něco tušila, když jsem chtěla vysvětlení, on zatloukal, lhal a taky mi říkal, že jsem paranoidní. Ale to celé bylo proto, abych na ten jeho poiměr nepřišla. Jasně, nechtěl problémy, ale hlavně mě nechtěl ztratit (tedy v tu dobu nechtěl ztratit ani tu druhou).
Anemon - když se u nás nevěra provalila, mě právě pomohlo to, co jsem radila - totálně jsem změnila šatník, došla k vizážistce, začala cvičit, zhubla deset kilo, našla si nové přátele a koníčky, na manžela jsme přehodila hodně domácích povinností a starání se o děti. Začala jsem si budovat vlastní svět. Já to ale nedělala proto, abych zaujala manžela, ale proto, abych se naučila žít bez něj a aby mě netrápilo, že on je samostatný a na mě nezávislý až běda.
Po provalení jsem mu dala naprostou volnost v rozhodování. Jediné, čeho jsem nebyla schopná by byl život i nadále ve třech, jak chtěl původně on. Zbývaly mu tedy dvě možnosti - nový život s milenkou nebo se vrátit k rodině. A jak později přiznal, ta moje nezávislost, že jsme o něj nebojovala (neprojevovala jsem se závisle - na rozdíl od milenky) ho ke mně začala přitahovat.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(28.2.2010 13:13:08)
Zkušená,
no jo, ale co když se nezávisle bude chovat i milenka?
|
| Zkušená | •
|
(28.2.2010 13:24:01)
Monty - já ale netvrdím, že existuje nějaký úspěšný návod, jak nevěrníka přimět zůstat s rodinou.
Je to hra, kterou hrají nejméně tři, takže výsledek záleží nejen na mě, ale i na tom, jak hrají ostatní.
Pokud já, jako podváděná, po provalení nebudu dělat začátečnické chyby, ještě to neznamená, že výhru mám v kapse (mmch co to je vlastně výhra, že, leckdy to je jasné až po letech).
Do hry vstupuje ještě mnoho faktorů, především zda k sobě víc ladím já s manželem nebo on s tou milenkou.
Takže na tvojí otázku - pokud se i milenka chová nezávisle, záleží i na historii vztahu s manželkou, finanční situaci, charakteru nevěrníka.
Já za sebe - pokud by se tehdy manžel rozhodl se milenky nevzdát, necítila jsem tehdy potřebu se o něj s někým dělit, ve smyslu že on mi za to nestál, abych ho musela s někým sdílet, měla jsem a mám pocit, že po světě běhají tisíce chlapů, kteří by mě a jen mě strašně rádi snášeli modré z nebe.
Je ale fakt, že dneska se na manžela paradoxně dívám jinak, daleko víc si ho vážím než před provalením a také náš vztah od té doby je úžasný, přesně jaký jsem vždycky chtěla. To je ale na dlouhé povídání, takhle napsané to asi moc pochopitelné není.
Co chci ale říct - dneska nevím, zda bych nakonec nebyla ochotná žít v trojce (zkrátka bych asi váhala i když nevím), ale radši o tom moc psát nechci, abych to třeba nepřivolala.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.2.2010 13:38:51)
Zkušená,
nikdy jsem sice neměla pocit, že po světě běhají tisíce chlapů, kteří by mě a jen mě strašně rádi snášeli modré z nebe... ale zároveň jsem nikdy na žádném nelpěla tak, abych o něj bojovala.
Prostě mi to přijde ponižující. Tomu poslednímu jsem hned na začátku řekla (podotýkám, že je ženatý) - pokud tě mám ráda, budu bojovat za tebe, ale nikdy ne o tebe. A vůbec to nesouvisí s tím, jestli spolu jsme nebo nejsme. Vztah může skončit po stránce postele, ale nekončí v hlavě. Neděláme si po každém rozchodu lobotomii, že.
Když se provalilo, že má exmanžel milenku, okamžitě jsem dala oběma najevo, že to poslední, co by stálo v cestě jejich štěstí jsem já a pokud spolu touží být, mají moje požehnání. Nakonec za mnou milenka přišla a v podstatě se mne snažila přesvědčit, že ho vůbec nechce a že to všechno bylo nedorozumění. Samozřejmě, protože v té době byl ex v blázinci pod práškama a už to nebyl ten romantický princ, co jí jezdil v noci utěšovat, když o ní kamarádka řekla, že je kráva a ona se z toho psychicky hroutila.
Vůbec jsem k ní necítila žádnou nenávist. Normálně jsme si otevřely flašku vína a hovořily. Za co bych ji taky měla nenávidět.
Tyhle mocenský boje mi přijdou úplně zbytečný. Nechceš mne, chceš jinou, tak běž. Jestli toho chlapa mám nebo nemám ráda není rozhodující, můžu ho mít ráda pořád, i když odejde a bude si brát každý rok jinou ženskou. 
|
| Zkušená | •
|
(28.2.2010 13:45:27)
Monty, nevím, asi píšu blbě, ale já to měla podobně jako ty - žádné mocenské boje z mé strany. Nechtěla jsem stát manželovi v jeho cestě za štěstím.
Ale já cítila potřebu sem napsat, protože Letroxe většina tady radila podle mě nesmysly. Pokud nechce manžela ztratit, tak by se měla chovat co nejvíc nezávisle a co nejmíň nepříjemně. Tečka. Beru to ode mne jako poskytnutí receptu jak nejlíp uvařit svíčkovou.
Pokud to někdo cítí jako boj, prosím. Někdo umí uvařit svíčkovou bez návodu, někdo i s návodem ji nikdy neuvaří.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.2.2010 13:47:58)
Zkušená,
já s tebou v podstatě souhlasím, jen bych se asi obešla bez těch změn sebe sama - i když v uvedeném kontextu se to dá pochopit.
Pro mne je to "chceš, tak ber - nechceš, nech bejt". To říkávala moje nebožka babička.
|
|
|
|
|
|
| Zkušená | •
|
(28.2.2010 13:15:28)
Jo a ještě - po provalení jsem začala chodit na diskuse o nevěře. A s těmi lidmi se stýkám i osobně. A podle zkušeností těchto lidí lze opravdu říct,že pokud nevěrník přestane o své nevěře lhát, je rozhodnutý podváděnou opustit.
|
|
| Zkušená | •
|
(28.2.2010 13:40:46)
Eeko,
já mám kolem sebe dost známých, kteří řešili nebo řeší nevěru. Nevím, jaké má tvůj muž zkušenost s nevěrou, ale co já vidím okolo sebe a s čím já mám osobní zkušenosti plus rady odborníka psychologa, který mi dost pomohl v té době:
pokud chlap řeší, jestli zůstat s rodinou nebo jít k milence (to znamená, že obě varianty mají plus a mínus, není ještě rozhodnutý), tak se v té době zcela účelně rozhoduje podle toho, kde mu je líp. Doma jsou scény, dusno, nepříjemno? O to víc se bude těšit na milenku. Pokud bych já udělala scénu a dávala mu ultimáta, tak ho přímo vženu do náruče té druhé.
On samozřejmě viděl jak mi je, já tehdy probrečela celou noc po provalení a vůbec, celá jsem se rozpadla vnitřně na tisíc kousků.
Ale s tou vizáží - já to nedělala kvůli němu ale kvůli sobě, já nechtěla jít do sexuálního důchodu, chtěla jsem ještě někoho klofnout. Upřímně - já nebojovala, protože jsem byla přesvědčená, že to nemá cenu. Se mnou byl tehdy patnáct let, ona nová, mladá, zkrátka jiná, jejich vztah překonal i to, že jsem během doby, co spolu chodili, přišla do jiného stavu, byla rizikově těhotná, muž byl u porodu, já po porodu vážně nemocná. Tak jsem si říkala, že jejich láska je asi ta velká, osudová, navzdory všem překážkám vyvzdorovaná.
Anemon - kdybych byla nezávislá, ve smyslu bezdětná, tak bych neváhala a odešla od něj. Ale já měla tehdy tři děti, nejmladší devět měsíců, já na mateřské, práce z domova jen na poloviční úvazek, nemocná. Chtěla jsem, ať kdyžtak odejde on, aby nám zbyl byt.
|
| Zkušená | •
|
(28.2.2010 14:03:32)
JJ, to je jedna z nejčastějších chyb, které dělají podvedené ženy, když se nevěra provalí. Ze všeho nejvíc si v té chvíli přejí, aby se nevěrník rozhodl pro ně a zůstal s nimi, přesto mu sbalí kufry a pošlou ho milence na podnosu.
Pokud opravdu podvedená chce, aby nevěrník v tom okamžiku se odstěhoval, tak je v pořádku, že to udělá, Pokud to ale nechce, tak by to dělat neměla.
MMCH, přesně s tímhle počítala ta jeho tehdejší milenka. Moc chtěla, aby odešel od rodiny a žil s ní. Manžel to ale nechtěl. Rozhodla se vzít situaci do svých rukou, nechala po sobě vizitku (tašku se svými intimními věcmi) tak, abych na ní přišla jen já. Myslela si, že situaci vyřeším já za všechny - manžela vyhodím, tím pádem jim to usnadním.
Jenže já tu situaci brala tak, že to nejsme já, který tu situaci zavinil, že to je můj muž, který nás všechny do této situace dostal, že tedy je to na něm, aby celou situaci vyřešil. A bylo to pro mne těžké, protože jsem od přírody řešitelka. A předesílám, že jsme ale nebyla ochotná čekat dlouho, kdyby můj muž tu situaci nějak nevyřešil, pro mne by to bylo od něj tak= řešení.
|
| Zkušená | •
|
(28.2.2010 14:27:00)
Eeka:
"..Zkusena, a jsme zpatky u toho opecovavani a princezen...i z toho duvodu mi prijde zcestne hrat si na silnou v momente, kdy chci vnitrni bolesti vyskocit z kuze..."
nechápu - kjá si na silnou nehrála, já byla ze začátku zraněná, ale velice brzy naštvaná, takže následně akční viz ten vizážista atd. Já se dlouho litovat nedokážu.
"... Muzu se zeptat? Opakovane jsi zminila psychologa...jen by me zajimalo zda slo o terapii pro pary, nebo treba chodil jen manzel a tebe konzultoval a smeroval nasledne. Jisteze nemusis odpovidat pokud nechces..."
Já jsem manžela tehdy neřešila. Kdybych chtěla, tak by tam šel, já potřebovala tehdy řešit sebe. Asi deset let předtím jsme byli v poradně oba, kvůli jinému problému, který nesouvisel s nevěrou, ale s názorem, kolik volného času věnovat dětem
|
| Zkušená | •
|
(28.2.2010 14:34:54)
Eeka:
"...tak ty odkazy na psychologa pri nevere jsou z tveho okoli?..."
Nechápu otázku
|
| Zkušená | •
|
(28.2.2010 14:49:38)
Eeka:
"...zkusena, no psala jsi ci psychologove doporucuji pri nevere, ale pak jsi psala, ze jste byli u psychologa kvuli necemu jinemu...tak jsem se ptala zda to nejsou aktualni rady psychologu u tvych pratel, ktere jsi zminovala na zacatku...ze jsi sem zacala chodit a navazala i osoni pratelstvi...nehledej za tim nic zvlastniho, jen se ptam"
po provalení jsem vyhledala psychologa a také začala číst literaturu na tohle téma a chodit na diskuse, čímž jsem poznala pak i osobně hodně lidí s podobnými zkušenostmi. Mě nevadí, že se ptáš
|
|
|
|
|
| Tragika | 
|
(28.2.2010 14:37:16)
Mně spolehlivě vytočí rady typu - Seber děti a utíkej!
Proč by podváděná manželka měla s dětmi vyklízet pole? To snad může radit jen pablb.
Něco jiného je fyzické násilí, tam je jasné, že platí - Kdo uteče, vyhraje.
|
|
|
|
|
. Lézt někomu do soukormý
.
Říká se důvěřuj,ale prověřuj!A tady je to snad jasné,ne???
,jen abych měla jistotu,ať tak,nebo tak!
Hlavně dětmi kteří mají zrovna hlad a jsou nevrlé a potřebují pozornost hlavně v době kdy nejsi zrovna doma. On nebude mít čas na kamarádku. A pak,když jí bud volat bude se omlouvat,že kvůli dětem ... a kamarádku to možná přejde ,si uvědomí ,že muž má děti a stará se a jí to poleze za chvíli na mozek,nebude středem pozornosti ona
je to docela drsný.
držím palečky
Jinak nemám nic proti tobě -teda pokud si nepíšeš s mým mužem
Takhle to spíš vypadá, že se to snaží tajit jen "ON" 
. Aspoň by byla nějaká legrace.
), výjezdní školení apod... a NIKDY jsme spolu nic neměli, nikdy nic... Vždycky jsme si z toho dělali srandu, on - že mě balí - a já - že to nevidím, ale fakt nic. Ani jeden dotek. Nutno říct, že manžel mu nemohl přijít na jméno a ač jsem ze začátku nic netajila, tak pak už ano, protože když jsem řekla, že jdu s dotyčným na kafe, nebo kamkoliv... tak se to doma setkalo s dusným mlčením, nebo i výčitkami. Mimochodem
ale teď už jsem hodná smajlíčekandělíček
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)