| Jana, 7.měsíc těhotenství | •
 |
(2.1.2000 21:53:15)
Ahoj maminky a tatínkové (příp. budoucí),
čekáme koncem března mimčo, na které se moc těšíme. Ale stále nemohu vyřešit dilema, zda vzít tatínka k porodu nebo ne. Porodu se hodně bojím a byla bych moc ráda, kdyby tam byl se mnou. Také neznám nikoho, kdo by si to zpětně nechválil. Ale přesto: Četla jsem statistiku, které mluvila o poměrně vysokém procentu mužů, kteří mají po tomto zážitku potíže s intimním vztahem ke své ženě. Přeci jen to není asi nic moc estetického a já se nemohu zbavit dojmu, že tato zkušenost nemusí na mužově vztahu k ženě zanechat jen kladné následky. Je sice fajn, že má ihned lepší vztah k miminku, že si své ženy váží pro to co prožila, ale já se chci svému muži i líbit! Nepokazím si to? Vždyť i naši předkové vyhazovali mužské z místnosti, když žena rodila. Není to celé jen módní vlna?
Díky za názor či zkušenost. Jana
|
| Jana, zatím bezdětná | •
|
(3.1.2000 12:39:46)
Milá Jano,
sama jsem se už zabývala otázkou, zda vzít či nevzít tatínka k porodu (i když u mě je to zatím vzdálená budoucnost). Všechny mé kamarádky mají už první porod za sebou, takže tady jsou v kostce jejich zkušenosti: 4 z nich měly manžela u porodu. Všechny byly nesmírně šťastné, že na to nemusely být sami; jedna dokonce prohlásila, že nebýt manžela, tak by po několika hodinách svůj komplikovaný porod vzdala a požádala o císařský řez, který lékař navrhoval. A co je také důležité - všichni tatínkové jsou rádi, že u porodu byli a mohli manželce pomoci aspoň psychicky. Navíc mají všichni tito tatínkové ke svým drobečkům silné citové pouto už od samého začátku a hodně maminkám s dětmi pomáhají.
Jedna jediná kamarádka rodila bez manžela, protože manžel nesnáší krev a měli strach, že by mohl omdlít. Dodneška lituje, že ho s sebou neměla aspoň na "hekárně", protože tam byla úplně sama (až na občasné návštěvy sestřičky) a zdálo se jí to tam nekonečně dlouhé.
Takže snad ani nemusím zdůrazňovat, že jsem rozhodnutá tatínka u porodu mít. Samozřejmě je potřeba brát v úvahu taky názor druhé strany. Můj přítel je rozhodnutý jít do toho se mnou - jednak aby mne mohl "držet nad vodou" a jednak si nechce nechat ujít takovou pro oba významnou událost.
Takže držím palce, ať se dobře rozhodnete a ať to všechno bezvadně zvládnete!
Jana
|
| Pavel, miminko 3 měsíce | •
|
(8.1.2000 16:44:42)
Jako čerstvý tatínek tříměsíčního kluka, který byl u porodu s manželkou Vám mohu říci jenom to, že nic krásnějšího, než právě porod našeho dítěte jsem v životě nezažil. O negativní úloze účasti tatínka na porodu vzhledem k dalšímu soužití manželů nemůže být ani řeči. Je pravdou, že dnes manželku vidím v jiném světle, ale jen jako krásnější a dokonalejší. Obdivuji ji, co vše musela vytrpět a co vše dokázala. Jen nevyspělý či sobecký jedinec může po účasti na porodu ztratit o manželku zájem. Jeho je ale skutečne lepší z této události vyřadit, protože ten o svou manželku stejně ztratí zájem dříve, či pozdeji, aniž by se porodu zúčastnil. To však lze asi poznat předem a možná jsou Vaše pochyby na místě. Přeji Vám, aby tomu tak nebylo.
|
|
|
| Iva, 27 let, 33. týden těhotenství | •
|
(3.1.2000 21:38:26)
Mila Jano,
zrovna dnes jsme s manželem absolvovali předporodní kurs. A jak nám potvrdila porodní asistentka, tatínek je na sále nejdůležitější právě v první době porodní a když se porod chýlí k závěru, může samozřejmě kdykoliv odejít a počkat venku. Někteří tatínkové to tak dělají, protože třeba opravdu nesnášejí pohled na krev apod. Ale také nám bylo řečeno, že když už tatínkové přetrpí to nejnáročnější období 1. fáze, rádi už potom zůstanou až do konce, přestože to původně neměli v plánu. Vždyť se přece nemusí dívat přímo na porod, ale může plně věnovat pozornost třeba maminčině obličeji, prostě se dívat jinam... Být Tebou, tak si ze statistik nedělám tak velkou hlavu. Pokud se na to Tvůj partner cítí, tak to ber všemi deseti! Určitě je lepší to risknout než pak litovat, že jsi ho tam s sebou neměla. To by byla škoda to prošvihnout, nemyslíš?
Iva
|
|
| Jitka (dcera 2,5 syn 11měs) | •
|
(3.1.2000 22:58:59)
Milá Jano,
moje zkušenosti s tatínkem u porodu jsou rozporné. U prvního porodu manžel byl a bylo to skvělé.
Je ale pravda, že já jsem jeho přítomnost ocenila především těsně po porodu, kdy nám donesli dcerku a nechali nás v klidu vychutnávat naše štěstíčko. Bylo to opravdu krásné.
Při druhém porodu jsme počítali automaticky s tím, že manžel u porodu bude, ale náhoda tomu chtěla, že nebyl zrovna k zastižení a tak jsem rodila sama.
Nejprve to vypadalo, že půjde o velmi rychlý a pohodový porod, ale situace se zkomlikovala a já jsem si na sále skutečně "užila". V té chvíli jsem byla ráda, že tam muž není, protože si myslím, že by ho to dost vyděsilo a i mě by byla jeho přítomnost asi nepříjemná.
Přesto bych tatínka k porodu doporučila (vždycky může počkat chvíli na chodbě), ten krásný pocit po porodu ve společnosti vašeho miminka určitě stojí za to.
Pokud budete rodit sama, tak vás po porodu uklidí na dvě hodiny někam do kouta porodního sálu, mininko odnesou, a uvidíte je až vás převezou na oddělení šestinedělí. Nikdo si vás moc nevšimne, protože máte odpočívat. Jenže podle mých zkušeností, jste tak plná dojmů a štěstí,že o tom musíte s někým mluvit.A hlavně -chcete mít miminko u sebe, a to vám pravděpodobně nedají, pokud nebudete mít s sebou partnera!
Co se týká obav o estetiku porodu, tak to, myslím, není tak hrozné. Pokud jde vše normálně tak ta poslední fáze trvá krátce. Krve taky moc není, protože to hlavní krvácení nastává, když už je miminko venku. Jenže to už se bude tatínek nejspíš koukat na něj a půjde ho se sestřičkou zvážit atd.
Přeji vám hodně štěstí Jitka
|
|
| Tomáš 3 měsíční syn | •
|
(4.1.2000 13:33:31)
Jako otec který se zůčastnil porodu mohu vašemu muži jen doporučit aby ho s Vámi prožil od začátku do konce.
Vzájemě posílíte vaše rodinné pouto a v okamžik nadození pocítíte nepřekonatelné štěstí.
nemám v úmyslu Vás nijak strašit, ale při komplikacích které vás mohou potkat Vám bude Váš Manžel Oporou.
|
|
| Marcela, Jakub 1 rok | •
|
(4.1.2000 17:42:32)
Milá Jano,
nic nehleďte na nějaké statistiky. Než jsem šla na mateřskou dovolenou, tak jsem seděla v kanceláři se statističkou a vím, jak se statistiky dělají. Jak? Když to nevychází, tak se něco dopíše. Já jsem u porodu taťku měla a byla jsem moc ráda, že jsem nemusela být v cizím prostředí sama. Do ničeho jsem ho nenutila, jenom jsem mu řekla, že jestli chce jít k porodu, tak musí absolvovat předporodní kurzy. Ale že klidně může jít na přednášky a rozhodnout se až po té, co uvidí videokazety a uslyší, co říká porodní asistentka. Můj muž není v tomto směru žádný silák. Rozhodl se sám a dobrovolně a myslím, že je rád, že u toho mohl být.
Berte to tak, že na porodu není nic neestetického a jestli, tak pohled na právě narozené miminko bude vašemu muži určitě odměnou a bude pyšný, že se na tom mohl podílet.
Držím palce a pokud manžel k porodu chce jít, nebraňte mu. Marcela
|
|
| Jiřina, dcera 1 rok a kousek | •
|
(6.1.2000 23:44:28)
Nečekaně taky budu chválit tatínka u porodu, hlavně na hekárně. Janička je naše první a přes veškeré přípravy jsem měla strach z toho neznámého co mě čeká. Slovíčko podpory, stisk ruky masírování zad, bylo přesně to po čem jsem toužila. A jeho rozzářené oči když uviděl malou, tak to si myslím že stálo za to ty chvíle nepohodlí. Manžel se mnou chodil i na vyšetření před porodem a myslím že z toho měli větší problém doktoři než my. Takže my jsme spolu prožívali porod i s těhotenstvím v celku. Teď začínáme dumat nad tím zda se další potomek narodí napodzim, nebo až najaře.
|
|
| Eva, syn -5 let, další mimino každou chvíli | •
|
(7.1.2000 22:19:16)
Ahoj budoucí rodičové.
Přítomnost otce u porodu vřele doporučuji a to zejména v druhé fázi, kdy je vám partner velkým pomocníkem -může vás masážovat, nosit potřebné věci, být prostředníkem mezi vámi a zdravotnickým personálem a zároveň psychickou oporou. Pokud vás muž má rád, snáší s vámi dobré i zlé. Každopádně ho ale k přítomnosti u porodu nenuťte, někteří chlapi na to prostě nejsou. Celkově si ale myslím, že k porodu muž patří, protože narození dítěte je obrovský emocionální prožitek a myslím si, že u muže prohlubuje intenzívnější vztah jak k dítěti, tak i ke své partnerce.
Eva
Dovolte, abych se i já do diskuse připojil. Před narozením syna jsem byl spíše já zastáncem své přítomnosti u porodu, než manželka, která si ještě nebyla jista. V té době to byla víceméně výjimka. Předporodní fáze trvala více než 10 hodin a proto byla moje účast více než potřebná. Samozřejmě bez teoret. přípravy (Velká kniha o matce a dítěti) bych si tam netroufl. Jelikož jsem stál pořád u hlavy ženy, držel ji za ruku a povzbuzoval, mám z toho ty nejkrásnější vzpomínky. Naopak dnes mám ze své přítomnosti u porodu, ke které se chystám, trochu obavy, právě pro pocit, že se přítomnost otce stává módní záležitostí, o čemž mne přesvědčila právě účast na předporodním kurzu. Milující se partneři nesmí těmto pocitům podlehnout a odměnou jim budou nádherné společně strávené první chvíle života jejich dítěte.
Roman,otec
|
|
| Romana, 7 měsíční syn | •
|
(8.1.2000 18:30:54)
Milá Jano,
já jsem u porodu tatínka od začátku chtěla, ale manžel byl proti. Nenutila jsem ho, ale po dotazu u kamaráda, který porod absolvoval, se rozhodl jít do toho se mnou. Musím říci, že mi byl velkou oporou. Byl u mě už na hekárně a když jsem měla již velké bolesti, byl prostředníkem mezi mnou a personálem porodnice. Měřil čas mezi kontrakcemi i jejich dél-
ku, protože toho jsem nebyla schopná. I když nebyl se mnou až do konce porodu ( nakonec došlo na
císařský řez ) musím říct, že bez
něj by to bylo mnohem horší. Takže nemějte strach, a pokud si na to taťka troufá, vezměte ho s sebou.
|
|
| Radka, kluk Christophe 1 rok | •
|
(9.1.2000 22:32:46)
Milá Jano,
mit tatinka u porodu pro mě bylo - zejména v té první fázi - hrozně povzbuzující. Byla jsem v neznámém prostředí, bála jsem se a nevěděla jsem, co se se mnou bude dít a už vůbec jsem netušila, že to bude trvat tak dlouho.
Nikdy nezapomenu na to, co mi "můj tatínek" řekl po narození syna, nikdy nezapomenu na jeho úžas, nadšení a na to, jak na to mrňavé stvoření, kterému byla sotva hodina (a taky na to vypadalo) vyplýtval skoro celý film...
Taky vím, že pro něj to byl doslova životní zážitek a rozhodně se to ani v nejmenším nepromítlo do našeho dalšího života. Také já jsem měla původně jisté pochyby, zda-li je účast tatínka u porodu to "pravé ořechové", obzvláště pak z jistých estetických důvodů, ale veřte mi, na "sále" hrozně moc věcí začnete vnímat úplně jinak, nebo je přestanete vnímat vůbec.
Takže: přeji Vám odvahu, krásné dítko a tatínka sebou rozhodně vemte! Palce drží
Radka
|
|
| Vítek, dcera 7měs., dcera 4.5 roků | •
|
(12.1.2000 22:12:25)
Ahoj nastávající rodičové. Nevím kdo a s jakým motivem uváděl statistiku o které píšeš. Já mohu napsat pouze za sebe, že být u porodu rozhodně náš vztah nenarušilo. A to už jsem byl u dvou. Ten nádherný pocit, když nám miminko přinesli a mohli jsme prožívat chvíli ve třech, vymaže všechny předešlé i trochu drsnější prožitky. Každému, kdo se mě ptá doporučuji, aby otec u porodu byl. Nyní by mi asi vadilo, že jsem o něco přišel. S manželkou vám přejeme, ať to společně dobře zvládnete.
|
|
| MUDr. Peter Koliba,CSc. | •
|
(13.1.2000 9:16:50)
Vazena pani,
dovolte, abych k Vasemu rozhodovani prispel jako porodnik. Porod je vyjimecna situace v zivote rodiny a to nejenom zeny,ale i muze. To jestli Vas manzel o Vas nestrati zajem neni veci toho co vidi, nebo jestli Vas uvidi v "neesteticke" situaci,ale otazkou Vaseho mezilidskeho vztahu. Je dulezitejsi, ze v rozhodujici chvili stoji pri Vas a je ochoten Vas podrzet. S ucasti otcu pri porodu mam zatim prevazne dobre zkusenosti a muzu Vam to doporucit. O porodu si popovidejte se svym lekarem a budete se mne bat. Drzim Vam palce MUDr.P.Koliba,prednosta Por.gyn. kliniky FNsP Ostrava
|
|
| Veronika, 4 měsíční syn Filip | •
|
(18.1.2000 7:33:42)
Milá nastávající maminko,
jak vidíš z věku mého prvního a zatím jediného dítěte, mám poměrně čerstvé zkušenosti s tímto - podle Tebe - problémem. My s manželem jsme o tom jako o problému vůbec neuvažovali. Bylo to zcela spontánní. Hlavně myslím manželův postoj. Kdyby manžel k porodu jít nechtěl, asi bych ho nepřemlouvala. On se však tolik těšil na naše první dítě, že ho chtěl vidět co možná nejdříve. V takovém případě se nedá odmítnout. Faktem je, že je třeba zvážit, jak muž snáší krev a podobné věci, aby neomdlel. (My jsme toto neřešili, protože manžel má vystudovanou střední veterinářskou školu. Takže se už s jistou krví během své praxe setkal.) Ale negativní reakci směrem ke mně jsem si vůbec nepřipouštěla. Pokud by nastala, tak bych asi uvažovala o tom, že jsem se celou dobu v manželovi mílila. Věřím totiž, že když máte krásný vztah nyní, tak se to nezmění. Jistě jsi už zaregistrovala jistou reakci na Tvou dočasnou "obezitu", z čehož se dá také usuzovat, jak tyhle věci Tvůj manžel bere. Závěrem musím jenom říct, že mi manžel byl u porodu velkou oporou a že i pro mě bylo nádherné vidět manželovi slzy při prvním spatření našeho Filípka. A náš vztah manželova přítomnost u porodu vůbec neovlivnila.
Držím palce při rozhodování i při porodu.
Zdraví
Veronika
|
|
| Jaroslav Sternwald, 1 žena+1 dcera (7měs.) | •
|
(24.1.2000 10:41:07)
Dobrý den,
byl jsem u porodu a jsem štasten, že jsem tam mohl být. Být své ženě a děťátku oporou. Sdílet s nima obavy a samotu před porodem, bolest a strach při vlastním porodu i radost a uvolnění, když dceruška poprvé zakřičela. Nikdy nezapomenu na to, když jsem jí chvilku po porodu držel v náručí.
Pokud máte obavy, je asi třeba zvážit následující.
1) Chce být tatínek u porodu?
2) Chcete vy ho tam mít Vy?
3) Máte strach, že tím utrpí váš intimní život. Že o Vás nebude mít zájem. Uvažte také, zda to nemůže být opačně! Třeba o něj pak nebudete stát Vy!
4) Zvládne taťka pohled na krev na injekce, na bolest atd.?
5) Podporuje vybraná porodnice přítomnost tatínka? My rodili ve Slaném (můžu doporučit).
6) Každý člověk je jiný a ne každý muž je "postaven" na to aby se s radostí účastnil porodu. To ale vůbec neznamená, že pak nebude senzačním tátou a manželem!
To samozřejmě zvažte, ale za sebe můžu doporučit. Vemte taťku k porodu!
|
|
| Zita, dcera 16 měsíců | •
|
(22.2.2000 23:05:02)
Milá Jano,
rozhodně žádná módní vlna, ale porod společně s manželem čili budoucím tatínkem byl nejsilnějším a nejkrásnějším zážitkem v mém životě. O tom se nedá dost dobře mluvit ani psát, to se musí prožít. Takže tatínka s sebou - ANO ANO ANO !!! Držím pěsti.
|
| Jana, 4měs. Jakub | •
|
(29.8.2000 17:45:13)
Otce u porodu rozhodně nepovažuji za módní vlnu (tak jako alternativní polohy, míče, žíněnky...), spíš se až teď přišlo na to, že porod není jen lékařská záležitost, ale v první řadě velmi důležitý a mnohdy nepříjemný okamžik v životě matky (dítěte samozřejmě taky), a tak by se pro její klid a pohodlí mělo udělat co nejvíc. A o koho by se žena měla v tak těžkém a obávaném okamžiku opřít, než o svého milovaného manžela, který ji učinil matkou? O mužích, kteří v takové chvíli odmítnou být se svou ženou, si myslím, že jsou jako otcové nezralí a vzdávají se zodpovědnosti. Že nesnášejí krev? Že se nedokážou dívat, jak jejich milovaná trpí? Laciné výmluvy. Co když ona také nesnáší krev? A nejedna žena má strach nebo i hrůzu z porodu - věci neznámé a bolestivé. Může říct "já u toho nebudu"?
Neřekla bych "otec u porodu nebyl", ale "nechal ji v tom samotnou".
Všem maminkám, které se obávají, že je v tom manžel nechá, radím, aby tuto otázku nechaly co nejdéle otevřenou. Na počátku těhotenství nejste ani Vy ani Váš muž připraveni na taková rozhodnutí. Nejste ještě tak úplně tatínek a maminka. S přibývajícím bříškem berete všechno s tím související za přirozené a hrozba porodu není už tak strašná - jak pro Vás, tak pro muže. Berte ho na ultrazvuková vyšetření (nebo mu aspoň doneste obrázek či video), dávejte mu poslechnout a pocítit, jak miminko kope, povězte mu o svých obavách a dejte mu šanci, aby vás chránil a uklidňoval. Takhle mu ulehčíte vcítit se do své nové, zodpovědné role otce a nejspíš vám svou přítomnost u porodu nabídne sám.
Jana
|
| Nada Soukupova | •
|
(31.8.2000 23:56:49)
ORada se pripojuji k teto besede protoze si myslim,ze pritomnost otce u porodu je hrozne dulezita. Ovlivni totiz mysleni na cely zivot.Najednou si vazite jeden druheho,to,ze jste v tak dulezitem momente spolu,Vas ovlivni na cely zivot.Souhlasim proto,ze tatinek by se mel na pritomnost u porodu pripravovat pomalu.Vzdyt ne kazdy ma v teto otazce jasno.Pokud se vsak stane a vy sveho partnera nepresvedcite,milujte ho i nadale, vzdyt je otcem Vaseho ditete a urcite se tesi stejne jako Vy.Nam tato skusenost dala jen to nejlepsi.Preji totez i Vam.Mnoho krasneho preje Nada aPavel Soukupovi.
|
| Petra, Štěpán 5 měsíců | •
|
(5.9.2000 11:47:18)
I já bych chtěla přispět "svou troškou do mlýna". Můj manžel se mnou u porodu byl a byl mi velkou oporou, byla jsem velmi ráda, že je se mnou a i on byl šťastný, že mohl být u toho, když se náš syn narodil. Byl to pro nás velký den.
|
| Iva, čtyřměsíční Klárka | •
|
(3.12.2000 19:38:22)
Ahoj,
můj manžel původně u porodu být nechtěl, měl strach, že se tam budu zmítat a on nebude moct nic dělat. Nakonec to byla taková rychlovka, že ani nestačil utéct, tak dramatické to nebylo a já jsem byla moc ráda, že ho tam mám, protože jsem občas nebyla schopná vnímat od porodní asistentky pokyny, co mám dělat, bylo to na mě nějak moc daleko. A manžel mi hrozně pomáhal, vlastně tu komunikaci zprostředkovával, ani bych to do něj byla neřekla.
CHápu, že to pro chlapy může být i dost nepříjemný zážitek, koneckonců, vy byste se chtěly dívat na nejbližší osobu, jak se trápí a vy mu nemmůžete pomoct?
Záleží asi na tom, jak ten porod vypadá, a taky každá ženská nemusí chtít, aby jí v tý chvíli viděl, ne jenom mezi nohy, ale vůbec. To si musí každý rozhodnout sám s partnerem, tady myslím není v ničem problém.
|
| Jana, 8měs. Jakub | •
|
(6.12.2000 22:40:59)
Ahoj Ivo,
myslím, že když už se muž rozhodne, že bude otcem, ale že nechce být u porodu, je to známka citové nevyzrálosti (nemá-li za sebou nepříjemné zkušenosti). Žena se nemůže rozhodnout být matkou bez porodu. Muž, který dobrovolně nechá ženu rodit samotnou, mi připadá, jako by ji nechal táhnout těžký nákup a někam se schoval, aby se na to nemusel dívat. Ono je jednoduché si říct "já tam nemusím, ona jo". A některé povahy už při tom zůstanou. Připadá mi to stejné, jako když při očkování dítěte navrhne lékař matce, že může počkat v čekárně. Řekla bych, že tohle snad udělá právě maminka, jejíž manžel řekl "já nemůžu" (aniž věděl, o co vlastně jde). Samozřejmě, jak u porodu, tak v ošetření dítěte jsou případy, kdy je blízká osoba doslova vykázána ven (u dítěte je to například čištění očních kanálků, při čemž se do kanálku musí zavést několikacentimetrová jehla), to jsou už vlastně malé operace.
Jinak při běžném očkování dítěti pomůže, když je maminka stále s ním, podrží nožku, po píchnutí hned pochová. I přes velký pláč dítě ví, že se tak děje s jejím vědomím, že je to nutné, a že to rychle přebolí. Porod s manželem je něco takového, sdílená bolest je poloviční bolest.
Jinak, to co píšeš o vašem porodu, je moc hezký, doufám, že Tvůj muž nelituje. A doufám i v to, že všichni budoucí otcové, kteří se zdráhají rodit se svou ženou, si Tvůj příspěvek přečtou.
Ahoj
Jana
|
| Iva | •
|
(11.12.2000 22:27:59)
Já ti nevím, Mě se zdá, že je to rozhodnutí obou a pokud se na to manžel necítí, nenutila bych ho.
My jsme to měli dohodnuté tak, že až "půjde do tuhého", půjde počkat ven a pak se hned vrátí, ale jak jsem psala, dopadlo to jinak.
|
| Lenka, Šárka 7,5 měsíce | •
|
(30.12.2000 19:55:58)
Taky si myslím, že by se nastávající tatínkové měli rozhodnout sami. Manžel zpočátku tvrdil, že k porodu nepůjde. Bylo to dost jednoznačné. Ve vhodné chvíli jsem mu naznačila, jak bezvadné by to pro mě bylo, kdyby svůj názor náhodou změnil. Ke konci těhotenství stále nevěděl. Bylo znát, že by chtěl, ale pravděpodobně si představoval hororovou situaci z některých filmů. Když jsme přijeli do porodnice a mému manželovi řekli, ať jde domů, že tam přespím a ráno porod vyvolají, jenom vyhrkl : "Ale já u toho chci být." Teprve v tuhle chvíli to věděl najisto. Ještě té noci jsme ho volali, u porodu byl a mě tím strašně pomohl. Byla jsem tak nějak jistější, statečnější ... A manžel je šťastný, že si nenechal ujít narození své dcery a dlouho, douho se pyšnil tím, že byl úplně první, kdo věděl, že je to holčička.
Lenka
|
| Karel, dva synové, 4 roky a 6 týdnů | •
|
(28.1.2001 15:49:02)
Z mého hlediska to bylo jasné - být u toho. I když jsem se dozvídal z různých stran, že porod je úkon veskrze krvavý a jinak ošklivý, tak jsem tomu nevěřil a rozhodně nelituji. Dostal jsem se i na sál při císařském řezu. Druhý porod už byl "normální", tam už to nebylo tak odtažité a chirurgické, mnohem víc jsem si to užil. Myslím si, že ten pocit, když vidím prvně své dítě hned, a ne až po několika hodinách nic nenahradí. Taky je lepší, když má rodička koho vzít za ruku, někoho, kdo jí bude podpírat a hladit. Připadalo mi to jako skvělá zkušenost, když už není možné si vyzkoušet jaké to je, mít v břiše své dítě. Ale je to věc názoru a nátury, prý nějakého tatínka vynášeli, protože nesnesl pohled na krev.
|
|
|
|
| Lenka, 6. mesic tehotenstvi - prvni dite | •
|
(4.1.2001 22:28:00)
Pani Jana ma ve spouste veci pravdu. Nicmene zivot prinasi nejruznejsi situace a ackoliv jinak bych asi byla spise rada mela partnera pri porodu u sebe, dostala jsem se do presne opacne situace. Muj partner si preje byt u porodu, zatimco ja si to nepreju.
Zajimalo by mne teda, jak je to vlastne v takovych pripadech, kdy se partneri na takove veci nedohodnou (pokud partner pri porodu nechce byt, pak je to jasne .. nikdo jej nutit nemuze ..)
ale kdyz je to naopak ? Muze mu to vlastne nekdo zakazat ?
Ja osobne citim jeho pritomnost pri zrozeni toho drobecka jako nepatricnou a vlastne mimoradne obtezujici. (Asi bych na tomto miste mela poznamenat, ze budu svobodnou matkou - partner se mnou ani s ditetem zit nechce, nicmene tvrdi, ze se na nej tesi a obcas - tak jednou do mesice - mne prijde i navstivit, ale zivot s nami jako normalni rodinou chape jako omezeni sve svobody. Nechce "si komplikovat zivot zbytecnymi starostmi".) Mne se ale ted nikdo nepta, zda chci nebo nechci .. Nicmene predstava porodu v pritomnosti partnera je pro mne mmimoradne stresujici uz ted.
Citim, ze clovek, ktery bez mrknuti oka zradi vlastni dite, ktere ho potrebuje a jeste ma tu drzost tvrdit, ze si jej preje nema u tak choulostive situace jakou porod bezesporu je, co delat.
Porod preci neni skolni exkurze pro zvedavce ani pastva pro oci sadisty. Nicmene tak ci tak .. na druhou stranu porad je to otec (byt odmita byt otcem se vsim vsudy) a tedy ma pravo videt vlastni dite a tezko mu v tom muze nekdo branit.
Musim ho tedy pri tom porodu trpet nebo nemusim - jak je to ?
Mohl by mi poradit nekdo, kdo ma s timhle zkusenosti ?
Partnera znam temer 7 let a vim, ze sve rozhodnuti opustit vlastni rodinku ani byt pri porodu nezmeni.
|
| Marcela+Vanda 7,5 měs. | •
|
(5.1.2001 7:36:14)
Lenko,
vždy jsem si myslela, že dítě je záležitost dvou, tak by dva měli být i u porodu (zjednodušeně řečeno a při situaci že oba jsou spolu a na mimčo se těší). V tvém případě mám pocit že poslední v řetězci jsi ty.
Ty jsi se rozhodla že budeš mít dítě a budeš s ním v podstatě sama. Ty budeš rodit a tak si rozhodneš kdo u toho bude. Kdyby jsi se kdysi rozhodla pro potrat, partner by nemusel nic vědět. Proč by tedy nyní měl vědět, že zrovna jedeš do porodnice?
Ono porod je dost vysilující sám o sobě - není v tvém zájmu a ani v zájmu miminka aby jsi se nervovala ještě víc.
Navíc - myslím že pokud už dorazíš do porodnice s přítelem a dáš jasně najevo, že ho u porodu nechceš, personál porodnice se už postará o jeho "odklizení".
Přeju ti hodně štěstí v rozhodování a to nejkrásnější miminko.
PS: Radit ti opustit vztah, který evidentně nemá smysl - to je asi zbytečné, že?
|
|
| Marcela ,10m Viki | •
|
(5.1.2001 8:34:19)
Lenka je to tvoj pôrod a záleží len na tebe koho pri ňom chceš mať. Neverím tomu, že by tvojmu "priateľovi" dovolili byť na sále, keď si to ty nebudeš priať.
Pri pôrode je otec dobrý len v prípade, keď je oporou pre matku, čo v tvojom prípade určite nie je. Si to ty kto musí byť v pohode a nie on.
Mimochodom keď chce vidieť pôrod nech si rodí sám, ale keď chce vidieť svoje dieťa, to predsa môže aj niekoľko hodín či dní po pôrode. Takže ťa nemusí znervózňovať priamo v pôrodnej sále.
|
| Jana, 9měs. Jakub | •
|
(19.1.2001 0:55:52)
Lenko,
Tvému partnerovi na Vás záleží jen tolik, aby Tě jednou měsíčně navštívil (takhle "často" se navštěvujou známí), ale ne natolik, aby s Vámi žil. To, jak o něm mluvíš, mě navíc přivádí k pocitu, že Ti jeho "poloviční" přízeň ani není moc příjemná. Jestli máš rodiče, sestru, kamarádku..., kdo Tě podrží, kdo to s Tebou prožívá, nechceš mu prostě zabouchnout dveře? A spočítej si, jakou výši alimentů by asi platil (pokud by je platil)? Možná, že Ti to nebude stát zato...
Co píše Pavlína o tom příjmení, je taky pravda. Když je to s ním tak... I Tereza Pergnerová (jak ji nemám ráda, za tohle ji obdivuju), do rodného listu svého chlapečka uvedla do kolonky "otec" NEUVEDEN.
Kdybys měla zájem se na tohle všechno vyptat někoho školeného, vyhledala bych někde ve starém zápisníku kontakt na bezplatnou právní poradnu pro občany.
Ještě něco: Svobodná maminka je taky dobrá partie
Jana
Janatris@post.cz
|
|
|
| Dana, dvojčata | •
|
(5.1.2001 22:07:34)
Ahoj Lenko, v každém případě je naprosto rozhodující a definitivní tvůj názor. Řekneš-li radikálně ne, tvůj partner prostě u porodu nebude. - Jaksi - nebude vpuštěn...
|
|
| Marta,2 děti | •
|
(24.1.2001 22:45:44)
Milá,Lenko.
Jestliže Tvůj (bývalý) přítel měl
rodinu už tehdy,když jsi ho poznala,bylo bláhové myslet si,že
kvůli Vašemu dítěti ji opustí.
Má právo vidět své dítě,ale
u porodu smí být jen tehdy pokud
si to maminka dítěte přeje.
Jinak na to nemá nárok i když je
otcem Tvého dítěte.
A jestli bude mít nárok zasahovat
do výchovy dítěte záleží jen
na Tobě.Když ho nenecháš zapsat
jako otce nemá nárok na dítě,
tím pádem ani Ty na alimenty.
Tvůj dopis čtu pozdě,tak doufám,
že jsi v klidu porodila to nej-
krásnější dítě na světě.
Marta
|
|
|
|
|
|
| Jana Randle, skoro rocni holcicka | •
|
(25.9.2000 22:17:36)
Ahoj!
Nejlepsi je prilis netlacit! Pokud se na to budouci tatinek neciti, je asi lepsi nenutit. Ja jsem hodne chtela, aby u toho manzel byl a dodnes toho lituji. Vim, ze vetsina novopecenych maminek je opacneho nazoru, ale mne se to bohuzel vymstilo. Manzel byl u porodu, ktery byl vyvolavany a dost dramaticky a jeste se z toho 'nevzpamatoval'. Julince je 10 mesicu! Co treba vzit si s sebou kamaradku, sestru nebo mamu?
|
| Jana, 7měs. Jakub | •
|
(17.11.2000 4:10:26)
Ahoj Jani Randle,
i přes moje revoluční názory též nedoporučuji tlačit na otce. Pokud on nechce a já ano, spíš bych zkusila metodu logiky a lásky, což mu nejlépe může přiblížit předporodní kurs v porodnici, kde se otec dozví, co hezkého i těžkého ho na na porodním sále čeká. Tam, kde jsem rodila (Brno-Obilní trh), otce u porodu vítali, ale pouze ty, kteří prošli předporodním kursem. Jinak hrozí, že se tam bude muž motat neorganizovaně jak hadr na holi a připadat si zbytečně, místo, aby ženu doslova podržel, udělal jí "držák" v náručí, pomasíroval ji v kříži, počítal dechy... A já dodávám, že nepřipraveného později můžou pronásledovat výčitky svědomí.
Jestliže Váš porod (myslím tím Vás všechny tři) nebyl lehký a Tvému muži dovolili být s Tebou, neviděla bych chybu v Tobě, žes chtěla muže u sebe, ani v současném trendu - hlavně ať jsou spolu - ale spíš v neschopnosti personálu rozeznat indicie naznačující, že porod přestává být přirozeným a poslat otce včas pryč. Ne nadarmo se příbuzní posílají za dveře, jakmile je potřeba vzít do ruky skalpel...
Přirozených porodů je 94%, více či méně lehkých. Jestliže jsi prodělala jedno z těch 4% - těžkých, navíc s manželem za zády, blahopřeji Ti. Jsi statečná a měla jsi vedle sebe toho, kdo tě učinil matkou. Píšeš, že se z toho dodnes nevzpamatoval.
Vedla snad porod amatérka, která nechala otce přihlížet zepředu?
Vlastní matka u porodu prý není dobrý nápad, má sklony chránit dceru před všemi bolestmi a brání ji před injekcemi a všemi procedúrami, které před dvaceti lety ještě neexistovaly, dceřiny bolesti prožívá víc, než kdysi svoje
Jana
janatris@post cz
|
| Marie, dcera 4 roky, syn 1 rok | •
|
(20.11.2000 15:50:27)
Mám dojem, že problém tak individuální, u kterého se (i na těchto stánkách) bojuje o co nejvíce lidský přístup lékařů, některé z nás chtějí dávat zas jen úzce vymezené hranice. Tak aspoň chápu vyjádření své předchůdkyně v diskusi, kdy málem "omdlévá" z možnosti, že něčí manžel asi viděl své manželce mezi nohy při porodu (Zvolání: "Vedla snad porod amatérka, která nechala otce přihlížet zepředu?"). Já sama jsem svého manžela při druhém porodu požádala, aby co nejvíce z porodu natočil na video, a nikdy toho nebudu litovat, protože se kdykoliv mohu vrátit k této pro mě dosud nejdůležitější události v životě. Již několikrát jsme si to doma pouštěli a i u manžela jsem vždy zahlédla slzy v očích. Jenom se obávám, že, když si to pustím za pět nebo víc let, budu chtít další dítě.
Marie
|
| Jana, 7měs. Jakub | •
|
(22.11.2000 17:36:31)
Milá Marie,
celkem mě překvapilo, že z mé věcné otázky děláš "omdlévání". Můj příspěvěk se Tě musel velmi dotknout. Nemuselo to být, kdyby sis přečetla předcházející příspěvky, zvlášť ten, na který jsem odpovídala. Přítomnost otce u porodu je pro mě rozhodně to nejpříjemnější "zlidštění" porodu, který byl dlouhou dobu pouze lékařskou záležitostí. Lékařská etika však stanoví jisté hranice, kdy porod přestává být zcela přirozeným, začínají komplikace a na řadu příjdou chirurgické nástroje a operativní zákroky. V případě Jany R., na jejíž příspěvek jsem odpovídala, byl porod, jak píše, dost dramatický, a její muž, který přihlížel, se z toho ještě 10 měsíců po něm nevzpamatoval. Zvlášť v tomto případě považuji za hrubě neprofesionální nechat otce přihlížet, zvlášť zepředu. Znám i případ, kdy otce při těžkém porodu sice pryč poslali, ale ne včas, následkem čehož odmítá být se ženou při druhém porodu. Moje přítelkyně rodila předčasně, na porod vzpomíná s hrůzou, je ráda, že otec ani nestihl přijet a je od té doby rozhodnutá, že další dítě už mít nebude. Můj muž byl při mé operaci dost vyklepaný jen z toho, že viděl, jaké nástroje bere chirurg do ruky. Nepřipadá mi nijak nenormální, že ho nenechali nahlížet za plentu na průběh operace, a to mi připadá operativní porod méně drastický než přirozený.
Zkrátka existují páry, které holt to štěstí neměly a na průběh toho "svého" porodu nevzpomínají s dojetím jako Ty. Je jen a jen na profesionalitě asistentky, zda těžkým porodem neutrpí vztah muže a ženy.
Já jsem prožila naštěstí "jen" asi deset hodin stahů a když se blížila druhá doba porodní, rozhodli se lékaři pro operaci, takže ani nastačilo dojít k tomu, abychom se rozhodovali, v jaké poloze budu rodit, kde a co bude dělat můj muž. Jinak ale ze serverů pro maminky a z předporodích kursů vím, že obavy maminek, aby jim muž neviděl, jak píšeš, "mezi nohy", jsou časté a asistentky a či maminky, které už to mají za sebou, odpovídají, že muž stojí ženě u hlavy nebo ji podpírá zezadu. Z toho vyplývá, že vrozenou míru etiky a přirozeného studu máme každá jinou a nelze soudit ostatní podle sebe.
Jana
|
| Marie, dc. 4 r., syn 1r. | •
|
(23.11.2000 12:09:47)
Ahoj Jano,
jsem ráda, že jsi se na můj příspěvek ozvala. V podstatě píšeš o tomtéž, že každý to vidí jinak a že personál v porodnicích by měl k porodům přistupovat individuálně, hlavně podle přání rodičky. I otázky souvisící se "studem" je třeba brát s rezervou. Co některá považuje za přirozené, je pro jinou nepřekonatelná překážka. Sama jsem první porod absolvovala bez manžela, takže mohu srovnávat. Největší rozdíl je v přístupu sester a lékařů. Při druhém těhotenství jsem měla nejen manžela u porodu, ale dokonce všechna těhotenská i předporodní vyšetření absolvovala s manželem. Sama jistě víš, že tato vyšetření nepatří k příjemným záležitostem, ale mohu říci, že nejen fyzicky, ale i psychicky mě dost manželova přítomnost pomáhala. Konec konců na všechny informace i na všechny otazníky, které se mi jako těhotné honily hlavou, jsem nebyla sama. Pokud měl někdo z jeho přítomnosti potíže, tak to byl v jednom případě lékař (rodu mužského); je zajímavé, že doktorkám při mém vyšetřování manžel nikdy nevadil, jedna mě dokonce říkala, že žena je v přítomnosti někoho blízkého více uvolněná a jak pro doktora, tak pro pacientku je to potom snazší. Prý také na západ od našich hranic je to dost obvyklé a u nás již o nic výjmečného také nejde. Ale znovu opakuji, je věcí každé budoucí maminky, aby si rozhodla, co chce a co nechce. Totéž si myslím je s tolikrát zmiňovaným holením a klystýry.
Ahoj,
Marie
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kamila (Barborka 5 měs.) | •
|
(13.3.2000 19:56:26)
Ahoj, Jano!
Porod naší dcery mám dosud v živé paměti a právě díky přítomnosti mého manžela na porodním sále jsem nepociťovala žádné "poprodní trauma". Přestože se porod nevyvíjel nejlépe a Barborka se nakonec narodila císařem, byl muž nepostradatelným pomocníkem pro mě (dával mi napít, přikládal kyslíkovou masku, držel mi palce..), ale také se zhostil role prostředníka mezi mnou a personálem přímo ukázkově. Pokud tedy neradín již pozdě (v tom případě blahopřeji!), vezmi si budoucího tatínka s sebou.
Palce drží Kamila
|
|
| Radim, dva rošťáci a jedna rošťanda | •
|
(13.12.2000 14:25:12)
Jano, já jsem měl tu možnost u porodu být až u našeho třetího miminka. U prvního to nebylo možné, u druhého manželku přijali do porodnice a řekli nám, že porod bude možná tak za dva - tři dny, přitom 10 hodin od přijetí jsme měli druhého synka a i když mi bylo slíbeno, že mě zavolají, tak se to stejně nepodařilo. U třetího miminka to bylo jako ve filmu: táto, už je to tady! V obci jsme jeli devadesátkou, naštěstí byla neděle, doba kolem oběda. Tehdy jsem to už stihl a u porodu jsem skutečně byl. Jestli je to neestetické: nechce-li se tvůj manžel na porod dívat, nemusí. Já jsem byl vedle manželky, porod jako takový jsem neviděl, ale byl jsem s manželkou. A i když jsem procházel kolem manželky si miminko podepsat genciánkou, nedíval jsem se, protože jsem si chtěl z porodu zachovat jenom to hezké.
Porodnice organizují před porodem prohlídky sálů a "hekáren", proto nebude tvůj manžel z místa, kde se rodí, nijak překvapen, protože ty i on budete vědět, kam jdete. Opravdu - bude-li tvůj manžel chtít, tak uvidí jenom to, co chce. Hodně štěstí.
|
|
|
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)