| maaf |
 |
(28.5.2010 15:43:56)
Moje dcerka mě dnes překvapila. Babička si ji opět bez udání důvodu a bez upozornění v pátek nevyzvedla, ačkoliv byly domluvené. Dcerka (5) si nejprve poplakala, pak vykřikovala, že už nikdy k babičce nechce a pak to ukončila tím, že chce babičku nějak potrestat. Probrala jsem to s ní, vysvětlila (já osobně tresty nepoužívám, spíš v duchu RaR nechávám dopadnout přirozené následky, tj. není hotovo - nestihne se apod., slovo trest nepoužívám), že se tím nic nezlepší, říct jí to může (že se jí to nelíbí), ale že se babi nezmění, dokud bude mít své důvody pro takové chování. Dcerka se uklidnila, ale stejně na ní bylo vidět, že by se cítila lépe, kdyby se babi cítila hůře, kdyby tu "křivdu" nesla s ní. Uleví se vám, když si "viník" vaší špatné nálady její kousek odnese?
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 15:48:46)
Já teda nevím co je na trestu špatného?Jak by to vypadalo,kdyby si každý dělal co chtěl Babička už je potrestaná tím,že jí vnučka přestane věřit.
|
| Barča, M 07 a E 10 | 
|
(28.5.2010 15:53:57)
no jako patří do výchovy odměna patří i trest, dle mého názoru. JInak si myslím, že tvá dcery by babičce měla říci, že ji zklamala. To pro babičku asi nebude jednoduché a možná se nad tím zamyslí.
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:24:49)
Barčo, babička to ví. Trvá to už déle a už jsem to řešila i já, ale babička odvětila něco ve smyslu, že když se mi to nelíbí, tak si ji nemusí brát vůbec. Dcerku nahradilo nové vnouče od švagrovky, takže do jeho narození byla dcerka pro babi nepostradatelná a pořád u ní nasáčkovaná. Teď se babi sama neozve.
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(28.5.2010 15:58:04)
Ano, právě, to je ten přirozený důsledek, nikoli trest. O tom Pilar mluví. Trest by bylo, kdyby babička třeba musela odprosit na kolenou.
|
| Barča, M 07 a E 10 |
|
(28.5.2010 17:10:02)
no já ale nechci aby malá potrestala babičku. Babička trestá sama sebe, že nevidí malou. Pouze sem napsala, že by jí měla říct co cítí, tím bude mít malá pocit, že se k dané situaci mohla vyjádřit a především zdělit babičce své pocity.
Jinak si myslím že do výchovy patří odměna stejně jako trest.
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:27:21)
MarkétoP, přesně tak. Já to dcerce tak vysvětlila, že prostě když se babi chová tak jak se chová, že si budeme dělat program spolu a babi o to přijde. Dcerce je to málo. Je opravdu zraněná. Ještě teď před usnutím říkala, že nechce babi k nám pustit. Cítím z ní, že by tu bolest z odmítnutí chtěla nějak vybít nebo já nevím.
|
|
|
| Bibia | 
|
(28.5.2010 15:58:06)
To ale asi tak vnučka nechápe. Spíš si myslím, že by jí uspokojilo jí jakoby "potrestat", aby i vnučka měla pocit, že se to viditelně babičky dotklo. A já ji i docela chápu. Musím bohužel přiznat, že tyhle stavy taky občas cítím. Zvlášť, když se mi dostane křivdy, po které ani nenásleuje omluva. Sice se za to i vnitřně stydím, ale bohužel, to v sobě cítím. To že to neudělám, je jiná věc... Ale někdy bych si s takovou chutí tak bouchla!!!
|
| vojtami | 
|
(28.5.2010 16:39:23)
stydět? není za co.
mám to stejně. pokud se stane nějaké křivdy, vždy se mi uleví už jen tím, že to tomu člověku řeknu nebo naznačím ( ať už jedovatou, nebo nejedovatou poznámkou ) a snad proto doufám, že si příště stejnou věc rozmyslí. a to nemyslím třeba něco jooooo ubližujícího. ale třeba když řidič autobusu vyjede o 5 minut dřív z nádraží jen proto, že se mu už nechce čekat a mě ujede spoj a další jede za 2 hodiny, tak nemám problém to přístě tomu řidiči říct, že mi pěkně zavařil.
nevím, mě stačí prostě už jen ta poznámka a uleví se mi.
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:32:12)
Bibio, tak nějak to z dcery taky cítím, že o to jí jde. Neumím jí vůbec pomoct. Jen mám chuť očernit babi, že za to prostě nestojí. Na druhou stranu nechci ten jejich vztah úplně zničit, přece jen babi zájem občas projeví, ale oproti dřívějšku minimálně.
|
| Kudla2 | 
|
(28.5.2010 20:39:45)
Pilar, já myslím, že není v silách člověka "potrestat" druhého tak, "aby ho to mrzelo". Přesto se s tím často setkávám i u dospělých lidí ("hajzl mě opustil, tak ať teď trpí").
Podle mě to takto nefunguje a u toho dítěte je dobré, když se to naučí takto brzy. Nechala bych na Tvém místě dceru, aby k tomu babičce řekla, co cítí a jak ji to mrzelo, jen bych dbala na to, aby se to nezvrhlo v nějaké nadávání a urážení. Myslím, že to je maximum, co se v tom dá udělat, a dcera by to měla vědět. Pokud je babička aspoň trochu normální, chytí se za nos. Pokud ne a urazí se, tak jí snad ani není škoda.
Jak zareaguje, vůbec nezávisí na dceři, ale na té babičce, a dcera to nemůže nijak ovlivnit. Ale aspoň bude mít pocit, že udělala maximum, a že v sobě své pocity nedusila.
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:42:27)
Kudlo2, díky za pochopení. Přesně to jsem se snažila dceři vysvětlit, že nelze někoho donutit, aby ho něco mrzelo a že ho proto za to nejde trestat.
|
|
|
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:22:42)
Pawllo, já trest nijak nezavrhuju, jen ho mám jako krajní opatření pro případ, že už nic jiného nepomáhá. Mě navíc neuleví. To jsem tam zapomněla napsat. Babička si ze ztráty důvěry nic nedělá. Ona si to odůvodní tak, že to holka to vidí špatně a nechápe ji.
|
|
|
| malostranska | 
|
(28.5.2010 15:57:36)
Pilar, myslim, zes to vyresila skvele!! Taky se mi moc libi Tve metody ve vychove...kazdopadne malou chapu...byla zklamana.treba by pomohlo, kdyby si dcera promluvila s babickou sama.
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(28.5.2010 16:00:01)
Ty sice nepoužíváš krátké slovo trest, ale o něco delší přirozený důsledek, ale není to stejný? Není snad trestem to, že dcera babičce nevšří a příště k ní nebude chtít? proč tomu říkat nepřirozeně "přirozený důsledek", i dcerka by byla spokojená s tím, že to, že nechce k babičce, je pro babičku trest. tomu by i ta malá rozuměla. Ale ty jí řekneš, že je to přirozený důsledek a malá pořád touží po tom trestui, neboli po tom, co ona sama je schopná pochopit.
Občas tady mám dojem, že celá výchova v duchu RaR znamená matení dětí přesně v tomto duchu, a stejně tak matení maminek, který se vyhýbají pravdivýmu jasnýmu označení situace a místo toho používají jakýsi podivný synonymum
Dost dobře nechápu proč?
Babičce můžeš říct, že to, že ji dcera nevěří je přirozeným důsledkem toho, že ji zklamala, neboli že si za to může sama. Ale říkat to pětiletýmu dítěti, to je nad jeho chápání.
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 16:01:25)
Taky tomu moc nerozumím,ale trest do výchovy patří tak jako pochvala jak už tady někdo psal.
|
| Barča, M 07 a E 10 |
|
(28.5.2010 16:07:16)
Dnešní moda NETRESTAT- je to nesmysl. Stejně jako je pochala odměnou, tak opak je trestem. Už Matějíček se touto problematikou zabýval, stejně tak odbornice na výchovu Prekopová.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 16:10:06)
Mně to připadá jako obyčejný pokrytectví. Říct "já svoje děti netrestám" a dodat "nechávám věci dojít do přirozených důsledků" když to má vlastně stejný význam, jenom to není tak jednoduše vyjádřeno a podle mě se v tom malé dítě docela ztrácí.
|
|
|
| Annie01 | 
|
(28.5.2010 16:10:38)
Nejsem odborník,ale myslím, že podle RaR do správné výchovy nepatří ani trest ani pochvala.
Nechat pocítit přirozený důsledek je něco jiného než potrestat. ˇ
Říct: "Mně se tvůj obrázek moc líbí" je něco jiného než "To jsi nakreslila krásný obrázek."
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 16:14:05)
Annie, a co z toho chce slyšet dítě? neptám se, co chce říct rodič, ale co chce slyšet dítě. Détě namalovalo obrázek pro maminku a těší se na to, až ona řekne, že se jí líbí. A ne na její obecný zhodnocení věci.
RaR není podle mě dobrá metoda právě proto, že z ní mizí osobní cit, pochvala, přiznání se k tomu, že mě něco naštvalo a taky k tomu, že mi něco udělalo radost, dítě potřebuje jasnější řeč než obecný náznaky. Ono nechce namalovat krásný obrázek, ono chce udělatradost své mamince.
|
| Samarlu |
|
(28.5.2010 16:19:26)
Tak normální matka asi není takovej suchar, aby to říkala bez nadšení, ale na druhou stranu - není jednoduchý dát pěkně najevo radost.
|
|
| Annie01 |
|
(28.5.2010 16:20:45)
Yuki - dítě namaluje mamince obrázek a potěší ho, když se mamince bude líbit - proto by pak maminka měla říct: "Mně se tvůj obrázek moc líbí." tedy vyjádřit svůj vlastní názor sama za sebe.
RaR je proti zobecňování toho typu "To je moc pěkný obrázek."
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 16:32:44)
Annie, jasně, že je rozdíl říct "mně se to líbí" a "je to pěkné", ale není už to moc velké hnidopišství?
Obecně přece, když říkám, že je něco pěkné, tak tím myslím, že se mi to líbí. Ne?
|
| Annie01 |
|
(28.5.2010 16:56:41)
Ono to opravdu může působit jako "Hnidopišství".
Ale myslím, že je to hodně o vyjádření vlastního názoru a vlastních emocí a o tom, že k tomu vedeme svoje děti.
Jsou to fakt kolikrát "kravinky", ale věřím, že v konečném důsledku to udělá hodně.
Netvrdím, že svoje děti vychovávám dokonale a přesně podle RaR - nadčlověk vážně nejsem
Říkala jsem si, že kdybych do praxe s železnou pravidelností zapojila 10-20% jejich doporučení, bude to skvělé.
Ve vypjatých situacích mám pochopitelně tendence sklouzávat do těch zajetých stereotypů, ale je fakt, že jsem třeba nikdy dětem neříkala "Nelez na strom, spadneš." apod.
|
|
|
|
| Barča, M 07 a E 10 |
|
(28.5.2010 16:21:50)
především je pro dítě méně čitelná, znám rodiče, kterí jsou v podstatě bez emoční a ve svých dětech vyvolájí akorád zmatek. My rodiče by jsme pro děti být čitelní měli a to zejména v emocích, používat různé tony hlasu.
|
|
|
| Bodlík | 
|
(29.5.2010 0:07:46)
Proč tam nepatří ani pochvala? RaR tedy neznám, ale s tou pochvalou mě to zarazilo. Vždyť pochvala je největším hnacím motorem. A to i pro dospělé. Po pochvale má člověk najednou spoustu energie a další chuti do práce.
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 0:37:42)
Bodlínku, RR rozlišuje mezi "pochvalou" a "uznáním". Což může znít jako slovíčkaření, ale upřímně nevím o lepším způsobu, jak ten rozdíl pojmenovat. Pochvalou myslí většinou nálepkování typu jé, ty jsi ale šikulka, víceméně frázovité vyjadřování, které nepostihuje jádro věci. Uznání naproti tomu jde po přesnějším pojmenování těch, jak to říct, pozitivních jevů, a subjektivní výroky vyjadřuje subjektivním jazykem, jakože "týjo, dneska jsi ušel deset kiláků, to jsem ráda, žes to zvládnul, i když vím, že ti ten kopec dal zabrat.." (místo univerzální šikulky apod.) Píšu to zjednodušeně, snad to dává trochu smysl.
|
| Bodlík |
|
(29.5.2010 0:50:22)
Jojo, chápu, tak s tím souhlasím. Myslela jsem, že se odmítá chválit, jako že se úspěch přehlíží. To mi přišlo nefér. Máš pravdu, já pochvalou myslela: "to se ti opravdu povedlo" ne zaškatulkovat.
Díky za vysvětlení.
|
|
| Kudla2 |
|
(29.5.2010 0:51:04)
Kubulo, já důležitost rozdílu mezi uznáním/pochvalou vnímám jako protiklad k tomu, že to "pochvalné nálepkování" často používají manipulátoři, kdežto to uznání spíš vychází opravdu od toho člověka. Taky je to těžší, že ano, protože říct "ty jsi ale šikulka" je mnohem jednodušší než "líbilo se mi, jak jsi celou cestu šel a nefňukal", nad tím se už musí trochu přemýšlet, kdežto nad "šikulkou" ne.
Ale zas bych to tak nehrotila, pokud je ten dospělý normální a ne manipulátor nebo citový vyděrač, tak proč by nemohl občas říct "ty jsi ale šikulka"?
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 1:15:03)
Kudlo, já nepsala, že by se "šikulka" neměla používat, jen jako orientační rozdíl. Pravda je, že jsem párkrát slyšela rodiče, který na cokoliv, co dítě udělalo, reagovali vždycky stejně - "ty jsi ale šikulka!" (tipuju, že právě proto, že to bylo nejsnazší), a od tý doby na to mám mírnou alergii.. ale i tak to někdy říkám, i děti si to říkaj navzájem a nemlátím je za to paličkou 
Ad dítě "já poslouchat nebudu" - taky nevím. Asi bych vysvětlovala a snažila se o nějakou dohodu. Mně dalo léta práce vychytat nějaký cestičky, kterejma se dohodnu se svým konkrétním dítětem, a shodou okolností se z větší části krejou s RR.. ale ne 100% a ne vždycky. I tak jsem ráda, že jsem o RR kdy slyšela, páč mi hlavně na začátku pomohlo naprosto zásadně. Klíčový slovo je u nás dohoda, přes tu vlak nejede. Taky mi docela funguje bavit se o věcech předem, ale může to být hodně vyčerpávající, furt na všechno myslet dopředu  . Takže radu nemám, jen mě zajímalo, jestli to pro autorku znamená, že v tomhle případě jsou tresty na místě, když předem ví, že nezaberou. Nebo zabíraj až od nějaký "výše", nebo jak?
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 1:18:15)
Jo, tak jsi zatím odpověděla..
Čili vlastně není pravda, že je mu to jedno?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 1:25:07)
není, jsou mu jedno běžný prostředky, trest jako že nebude večerníček nebo že je rozbitá hračka, to je mu fakt šumák., trestem je, když nedostane něco dobrýho v okamžiku, kdy to chce. Což je málo výchovný, protože když něco provádí, málokdy u toho říká "chci koko", takže trestem pro něj je, že si začne z ničeho nic vydupávat před obědem koko, nedostane, místo toho se dostaví záchvat vzteku. Nemá smysl se s ním pokoušet dohodnout, potrstě k tomu nedozrál a stejně v amoku nevnímá.
On není zatím schopný přemýšlet o budoucnosti, takže nějaký vzdálený "něco nebude když" je mu úplně jedno. Trest u takovýho dítěte (a u většiny malých) jmusí být hned teĎ, protože pak už neví, o co vlastně šlo. Kdybych zastavila auto a šla mu dát na zadek za to, že v autě za jízdy rozlívá pití, tak po zastavení už dávno neví o tom, že pití rozlíval. To je k ničemu. Trestem je, že mu v okamžžiku, kdy vylívá, seberu pití a on ho nemá, uvědomuje si to v tu chvíli. Mluvit o tom nemá smysl, zase až po tom, co přejde amok z toho, že jsem mu to pití sebreala.
Domluva je hezká věc, ale musí být domluvy schoppný obě strany, musí se naladit na stejnou vlnu, což někdy fakt nejde
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(29.5.2010 8:45:27)
Yuki, když mu sebereš pití, JE to přirozený důsledek a dítě to moc dobře chápe, asi i líp, než kdyby dostalo na zadek ;)  Líbilo se, mi, cos psala o té unavené matce, dělám to samé, to je přeci základ právě respektující výchovy, tam je ta důležitá část být respektován, dávám informaci, jak se věci mají a jak se děti mají zařídit, aby nám to v tu chvíli fungovalo.
Jinak jak tu někdo psal o té ztuhlosti a naučených frázích, ono jde hlavně o styl, co vypíchnout a co ne (například u "pochval" a "výčitek" nemluvit o člověku, ale o činech), chvíli je to škrobené a pak to pžejde do krve a je to úplně přirozené, jde jen o to změnit pohled a uvažování.
Bodlínku, já si to třeba hodně uvědomuju na plavání s dětmi, kdy často přerámovávám nadšené šikulkování lektorky do podle mě srozumitelnější podoby, co konkrétně bylo dobře udělané (měla jsi krásně natažené ruce dopředu), dítě dostane přesnou zpětnou vazbu, co bylo správně. Pak můžu klidně dodat, že nohy by měly být taky víc natažené.
Obecně si myslím, že pro výchovu je zpětná vazba - jak u dobrých, tak u špatných činů, postihující konkrétní věci, konkrétní jednání, a nejlépe dávající v sobě možnost nápravy, změny, vylepšení, to nejcennější. V té zpětné vazbě klidně mohou být emoce, ale měla by jít ad rem, nikoli ad hominem. Dítě není zlé, pitomé, nešikovné, hodná holčička, šikulka, ale jsem naštvaná, že ublížilo a bylo by dobré se omluvit, test se nepovedl, co myslíš, že by se dalo udělat, aby to bylo lepší, rozlilo šťávu a co takhle to vytřít, je fajn, že takhle babičku poslechla a díky tomu se nic nestalo a nalalovala opravdu pěkný obrázek, mám radost, jak se ti to povedlo, princezna se usmívá a při vybarvování nepřetahovala přes čáru.
|
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 10:24:32)
Yuki, já to nemyslela tak, že rozdíl je v "trestu" hned nebo potom. Pro mě je ten rozdíl v tom, že mezi tím, že je TEĎ bordel v pokoji a nemůže se koukat, je jasnej, zřejmej a logickej - existuje pravidlo, že nejdřív úklid, potom tv, je to "dohodnutý" předem a dítě to předem dobře ví. S tou zmrzlinou mi to přijde scestný v tom, že tam nevidím žádnou souvislost, jen řekla bych schválnost, touhu potrestat, přimět dítě, aby "taky trpělo".
Zase, někdy se k tomu taky uchyluju, když už všechno ostatní selže - syn třeba hrozně ječí a mně z toho doslova třeští hlava. Nějakou dobu upozorňuju, vysvětluju atd., ale když už nemůžu, taky řeknu "hele vysvětlila jsem ti to od rána třikrát, třikrát jsi slíbil, že přestaneš, bylo to k ničemu, další sliby dneska neberu, jestli to uděláš ještě jednou, jsi bez PC nebo bez filmu. Jestli je to jedinej způsob, jak tě zastavit, tak ho máš mít". - Čili ze sebe nechci dělat svatou, který vždycky všechno vychází po dobrým.  Ale dokud to jen trošinku jde, fakt se snažím jet v tý první linii, tý "logický".
To, že dítěti seberu pití, který rozlejvá, je podle mě typickej příklad logickýho důsledku - prostě mu v tý nežádoucí činnosti zabráním, to většinou nějak jde. Ujíždí mi na odrážedle - nedostane ho, dokud nejsme na bezpečným místě. (Zase se mi hodně vyplácí mluvit o tom předem, pokud teda nezapomenu.  ). Dát na zadek mi přijde v týhle situaci strašně nepřiměřený, když jsou jiný cesty.
Před chvílí jsem věšela prádlo a narazila na synovu starou bundu s poškozeným zipem. A vybavila se mi celkem ilustrativní historka. On dlouho neměl trpělivost rozepínat zipy normálně, tj. nervat za ně, a pár si jich zničil. Jedna moje známá (zastánkyně takový tý "tvrdý školy") na něj křikla "vidíš?! teď budeš za trest chodit s rozbitým zipem". Podle mě (krom toho, že mi nemá co seřvávat dítě  ) naprosto prošvihla příležitost ukázat tomu dítěti logický souvislosti. Pojala to jako "já, ta velká, mocná a rozhodující, jsem teď rozhodla, že z MÝHO rozhodnutí budeš nějak trpět" - a syn patřičně zareagoval, nechtěl se s ní bavit, vyhýbal se jí, byl na ni naštvaný. Za zip ten den zarval ještě několikrát, nejspíš proto, aby ukázal, že s ním nikdo takhle vyjebávat nebude. Což ho chápu. Já jsem mu párkrát udělala to, že jsem mu ty poškozený zipy zašila a musel si dávat bundy přes hlavu, což ho štvalo, ale štvaly ho ty bundy, ne já, páč jsem mu v tom nijak nemáchala čumák, prostě jsem mu to neutrálně řekla, že teď to bude tak a tak, proto a proto. Přísahám, že to fungovalo milionkrát líp. Konkrétně u mýho syna to nakonec bylo o tom, abych mu nedala záminku naštvat se na mě, která na něj ty nepříjemnosti "háže", ale o tom, zprostředkovat mu tu zkušenost, že když dělám tohle, ponesu nějaký důsledky.
Sorry, jsem se asi rozjela malinko od tématu, radši to pošlu a přečtu si, na co to vlastně reaguju
|
| Pawlla |
|
(29.5.2010 10:32:22)
"Konkrétně u mýho syna to nakonec bylo o tom, abych mu nedala záminku naštvat se na mě"
Kubulo,tak nevím,cílem výchovy snad není dítě nenaštvat.Jinak k příkladu se zipem, mého syna by nechal ledově klidným rozbitý i zašitý zip úplně stejně.
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 10:45:10)
"cílem výchovy není nenaštvat dítě" - jasně že ne. Já to myslela tak, že když to udělám tím "naštvávacím způsobem", tak on se zaměří na to, jaká je ta matka příšerná a jaká je to do nebe volající nespravedlnost Kdežto v tom druhém případě by se na mě dost možná taky rád naštval, ale tím, že na něj mluvím neutrálně a zaměřuju se na tu bundu, ne na to, jak ho POTRESTÁM, mu tu šanci prostě nedám 
|
|
|
| Kudla2 |
|
(29.5.2010 10:38:32)
Kubulo, to naštvání se mě taky zarazilo.
Počítám, že mé děti na mě někdy musí být asi dost naštvané, ale to je bohužel odvrácená stránka autority.
|
|
| Kudla2 |
|
(29.5.2010 10:41:50)
jinak jsem jako dítě taky těžce nesla takové ty tetičky a známé, co měly kydy na nějaké moje chování, které jim nepříslušely.
Vůbec by mi nevadilo, kdyby reagovaly na něco, co se týkalo jich, ale do věcí jako s tou bundou podle mě jiným lidem než rodičům nic není a neměli by to vůbec komentovat.
Takhle občas rostu z jedné naší kamarádky, která je jinak moc fajn, ale občas má tendence výchovně komentovat prohřešky našich dětí. A mně to vadí, i když je to v podstatě totéž, co bych tomu dítěti řekla i já, a ona to vlastně řekne jen proto, aby mne podpořila.
|
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 10:43:03)
Yuki, díky za ty příklady. S některými mám zkušenost a s některými ne, tak jen v rámci diskuse napíšu, jak mi přijde možný některý z nich řešit, jo?
"nesmí štěně držet pod krkem"
Znám, ne u štěněte, ale u 16letého dědouška. Když to přehání, nesmí k psovi. Nesmí znamená, že jsem ho párkrát musela pár minut držet, aby k němu nešel, páč na slovní zákaz pochopitelně nereagoval. A vždycky mu řeknu, že když to bude nutný, budu ho držet znova. Ono to vypadá jako děsně časově náročná metoda, furt dítě držet, aby někam nelezlo, ale on už ví, že když řeknu "budu držet", tak budu držet, čili to na něj poměrně platí bez toho, že bych to musela nějak často opravdu udělat.
"nesmí školákům brát jejich věcim když jim sebere a počmárá sešit"
Taky máme. Řeším to tak, že školní věci udržuju mimo jeho dosah (respektive chci to po starším dítěti). Pár počmáranejch věcí taky máme, včetně mých knížek a učebnic , ale spíš mi to přijde jako moje blbost, že jsem tam ty věci nechala.
"Když v budově ZUŠky začne ječet, protože on nechce jít po schodech ale ani nechce vzít"
Že se nechce nést mě v tu chvíli nezajímá, buď jde, protože je to potřeba v zájmu "celku", nebo ho prostě odnesu (tříleté dítě jakž takž zvládnu ). V teoretický rovině to vidím takhle: odnesu - dávám signál, že po něm něco chci a taky to tak bude, z nějakých "dobrých" důvodů. Plácnu - dávám tentýž signál PLUS vysílám zprávu "když budu chtít, budeš trpět, a já chci, abys trpěl".
"má hlas fakt silný"
Tříleťák má hlásek jako konipásek , tak u něj tenhle problém neznám. Ale zase občas chytne nějaký sprostý slovo a nemůže ho "vyplivnout" a říká ho furt dokolečka. Zase se snažím o zabránění v činnosti - jakože "Hugo, už jsem ti říkala, že to nesmíš říkat, je to ošklivý, když to řekneš znova, budu ti muset držet pusu". A fakt mu jí minutku držím. Minuta s cizí rukou na puse je poměrně dlouhá.. No a pak ho ještě upozorním, že kdyby se to opakovalo, budu držet DLOUHO  Ne že by to už neřek nikdy v životě, ale frekvence dost klesá a většinou se stačí zeptat, jestli budu muset zase držet pusu... 
Celým tím elaborátem nechci říct, že jsi příšerná matka - jen když už se o tom bavíme, přijde mi fajn probrat všechny možnosti, co nás napadaj. Kolikrát si u toho sama věci rovnám v hlavě.
|
| Kudla2 |
|
(29.5.2010 10:49:17)
Kubulo, nevidím moc velký rozdíl mezi plácnutím a držením pusy...
|
| Kudla2 |
|
(29.5.2010 10:50:41)
to prosím neber jako kritiku, ale jako příspěvek k těm fyzickým trestům - podle mě je to taky dost fyzické, taky dost nepříjemné a taky v podstatě demonstrace síly (pusu ti můžu držet, protože jsem větší a silnější).
|
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 10:50:53)
No to já vidím celkem zásadní - držím pusu znamená, že mu v tom zabráním, ale netrestám ho. Plácnutím trestám, cíleně mu způsobuju bolest. 
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 10:52:31)
Jasně, demostrace síly to je. Ale pořád nějak vidím rozdíl mezi "nedopustím" a "ublížím". (Sorry, to je silný slovo, nemyslím, že by "plácačky" dětem nějak šíleně fyzicky ubližovaly.)
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 10:53:24)
Neberu to jako kritiku. A doufám, že se nějak nedotýkám Yuki, jen vysvětluju, jak to vidím já.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 13:07:13)
Kubulo, to, co radíš, jsem ze začátku zkoušela taky, ale nezabralo to, prostě ne, on si nedá říct, držet mu pusu dost dobře nemůžu, když s sebou mám další dva kluky, kteří pospíchají a další tašky, je tam plno schodů a plno lidí a on mi to udělá kdykoliv a kdekoliv. To prostě nejde. Zkusilůa jsem, nejde to.
Stejně tak se psem, pes je domácí, a není možný pořád je hlídat,m protože občas musím něco udělat, občas musím na wc, a malý není schopný pochopit, že se něco nesmí. Párkrát dostl na zadek, když pes zakňučel a já jsem viděla proč (málem mu tu hlavu urval) a od té doby stačí říct a on ví, že když nepustí, tak dostane.
ty věci školáků schováváme pořád, ale mají toho hodně a při práci jim malý leze k nim na židle a bere i z pod ruky, teda bral, teď už ne, ale zase to byla jedináý možnost.
On je fakt hodně divoký a mrštný, navíc má hodně síly a ještě víc vlsastního názoru. A bohužel mi nezbývá než mu ten vlastní názor na některý věci poupravit, i za cenu násilí.
Musím říct, že čím je starší, tím míňh je potřeba se k němu takto chovat, protože i on začíná rozumět a chápat, chce dělat radost, začíná si malinko uvědomovat budoucnost, takže když řeknu, že koko bude,. ale až venku, a musí do té doby být hodný, tak se snaží ze všech sil to vydržet a já mu to pořád opakuje a on taky :) takžd když vylezeme z budovy, tak ho moc chválím a přitom už to koko hledám. To ale ještě před půl rokem opravdu nešlo.
Ona se i ta výchova musí porád měnit a přizpůsobovat momentálnímu chápání dítěte i momentální situaci. Nejde říct, že TOTO dítě je hodný a není piotřeba ho potrestat, omyl, i hodný dítě zouší, ale třeba míň než to druhý. A TO dítě taky není zlobivý pořád a taky má většinu chvil takovýh, kdy chválím a mám z něj radost a je to všechno jak má být, ale těch tretů prostě potřebuje víc.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 13:09:42)
to není kritika, to je výměna názorů a hlavně zkušeností. Člově kse pak nemusí cítit blbě, když mu ujedou nervy, protože ví, že ani ostatní lidi nejsou neomylní :)
|
|
|
|
| Oggová | 
|
(29.5.2010 10:56:37)
Vidím, že tady to dneska žije...
Prosím o radu, náhled, názor.
Jak zabránit batoleti v ubližování kojenci? Od té doby co se mimino postavilo k nábytku, tak mu starší(v srpnu tři) začala hodně ubližovat. Bije ho čímkoliv, kdykoliv, kamkoliv(nedávno ho bouchala dět. kladívkem do hlavy, včera mu dala dost velkou facku, strčí do něj, až mimino spadne na zem, mačká mu ruce, šlape na něj apod).
Vysvětluji, odnáším jí z dosahu, zlobím se... nezabírá.
Musím přiznat, že nevím jak jí to vysvětlit..
Pozornosti má snad dost, snažíme se se věnovat určitou dobu každému dítěti zvlášť.
Je prostřední.
|
|
|
|
|
| Sylvie | 
|
(29.5.2010 10:47:24)
kubulo, ty zipy jsou hezký :o) tchyně takhle zašila zip u svetru mého nejmladšího a docela si ho tím poštvala proti sobě. on totiž při oblíkání nebyl naštvaný na svetr, ale na babičku, že si dovolila mu ho "takhle zničit"... (jsou mu čtyři)
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 10:49:12)
Jako tohle asi nebude fungovat u každýho dítěte, ale konkrétně Max nesnáší mít rozepnutou bundu - buď zapnutou, nebo vůbec, takže zašitej zip chtěl rozhodně víc než rozbitej. Ale vopruz to byl, to jo 
|
| Pawlla |
|
(29.5.2010 10:52:36)
No je to trošku takový alibismus,já Tě netrestám,já jsem ta hodná.Není férovější dát trest a říct,udělal si něco špatného a jsi za to potrestán.
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 10:55:11)
Pawli, to je jak jsem psala - konkrétně u mýho syna to fakt funguje tak, že když "trestám", vzteká se na mě. Když ho to nechám vyžrat, vzteká se taky, ale na tu nepříjemnou věc, a má menší tendenci to příště udělat znova.
|
|
|
| Sylvie |
|
(29.5.2010 10:57:42)
takže v podstatě - nic se neděje, když zip schválně rozbiješ, tak ho maminka nějak spraví
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 11:05:12)
Sylvie, to bylo na mě? Jestli jo, tak maminka to sice spravila, ale tak, že z toho měl problém hlavně on.. Maminka rozhodně nenaběhla a zip nevyměňovala, nekupovala novou bundu..
Oggi, já bych asi "držela". Zkoušelas to někdy? Jakože varuju předem, "Hugo, jestli to pejskovi uděláš ještě jednou, budu tě muset držet". Hugo se opět vrhne na psa, objímá ho a pusinkuje, ale psékovi se to nelíbí a řve. Takže držím Hugáče a říkám tak, teď tu spolu budeme sedět. To se pejskovi nesmí dělat a ty už to víš. Hugo chvíli sedí, pak chce pryč, ale já ho nepustím a párkrát mu to zopakuju. Nakonec ho pustím s tím, že kdyby se to opakovalo, musela bych držet znova.
|
| Sylvie |
|
(29.5.2010 11:08:21)
no však jsi psala, že zašitej zip chtěl víc, než nezašitej
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 11:23:40)
Jasně, ale on na sobě rozepnutou bundu nesnese, nedokážu zařídit, aby si ji na sobě nechal. Navíc když je zima, je poměrně dost i v mým zájmu, aby měl bundu na sobě a zapnutou, žejo.. takže jo, trochu jsem to pořešila, ale myslím, že si z toho fakt nevzal to, že může věci ničit a je to v pohodě (Mmch nezničil to schválně, spíš z netrpělivosti, v tom taky vidím drobnej rozdíl, ale to už je detail.)
|
|
|
| Oggová |
|
(29.5.2010 11:58:24)
Kubulo, držela jsem jen u záchvatů vzteku, tam to mělo efekt dobrý, za chvíli bylo po vzteku a křiku.
Zkusím to.
Jen nevím, jak mám udělat to, abych jí držela a zároveň uklidňovala mimino, který zpravidla roní krokodýlí slzy.
Většinou to dělám tak, že jí pošlu do pokojíku, nebo jí tam odnesu a pak uklidňuji mimino.
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 12:04:19)
A když ji pošleš do pokoje, tak jde a zůstane tam? A vlastně, vyjadřuje se k tomu všemu nějak?
|
| Oggová |
|
(29.5.2010 12:10:24)
No, vyjadřuje....když se na ní zlobím, tak na mě vrčí...
Když jí pošlu do pokojíku, tak ve většině případů nejde a začne brečet i ona...tak jí tam odnesu. V pokojíku se pak uklidní rychle.
Včera, jak mu dala facku, jsem jí už z bezmoci pleskla přes ruku....mrzelo mě to a mrzí hodně, ale jsem už trochu zoufalá.
Ona na mě byla naštvaná a řekla, že to řekne tátovi.
Já si pořád myslím, že je to prostě žárlivost, ale nevím co s tím.
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 12:13:20)
Vyjadřuje... vrčí...
A jde nějak poznat, že se k něčemu schyluje? Nebo je to úplně bez varování? Jen mě napadlo, jestli by nešlo třeba ji tam odeslat nebo odnést preventivně, že třeba potřebuje nějakej čas o samotě, že něco "nezvládá" na tý situaci, kde je víc lidí, včetně toho malýho zviřátka, o kterým jí tvrdíte, že je to brácha 
|
| Oggová |
|
(29.5.2010 12:18:03)
Někdy to poznám na výrazu obličeje, to jí odchytím včas a třeba na ní promluvím, chytnu jí za ruku, abych odvedla pozornost, ale ve většině případů to je naprosto bez varování. Stojí vedle něj a najednou praští.
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 12:22:10)
Nebo nějakej náhradní objekt? Jakože bouchat do bráchy nemůžu, ale můžu do gauče nebo do tady toho polštáře..? Jestli nepotřebuje vyventilovat agresi nebo něco, a brácha je nejvíc po ruce?
|
|
| Pawlla |
|
(29.5.2010 12:29:08)
Ona žárlí to je jasné.Já mám děti tři roky od sebe a řešila jsem to tím způsobem,že jsem dala starší pocit důležitosti,chtěla jsem ať mi pomáhá a posléze ať pomáhá bráškovi,protože ona je už velká umí věci,které on ne.Na děvčata to celkem platí,protože mají v sobě ty ochranitelské sklony.
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 12:52:27)
Oggi, jen pro odlehčení.. teď se mi vybavila dobrá scénka "jen bouchni do polštáře"
TADY
|
|
| JaninaH |
|
(29.5.2010 12:55:20)
Souhlasím s Pawllou, taky si myslím, že je to žárlivost. Naše A. taky bráchovi v tomhle věku ubližovala, jak mohla  , Snažila jsem se s ní trávit co nejvíc času o samotě a dávat jí pocit důležitosti, jak to jen šlo.
Držení je výborný nápad.
J.
|
|
| Oggová |
|
(29.5.2010 13:09:37)
Pawlo, mě je jasné, že je to žárlivost. Pocit důležitosti má ta pětiletá, holky jsou od sebe taky tři roky a tam to proběhlo naprosto bez problémů. Tihle dva jsou od sebe přesně dva roky a je to úplně jiné.
Na Majdu jaksi pocit důležitosti nefunguje, ona je hodně, hodně svá a velmi tvrdohlavá, mám pocit že už od miminka.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 13:11:37)
s tím zkušenost nemám, u nás se žárlení nikdy neprojevovalo, ani nejstarší na prostředního ani pak starší dva na nejmenšího.
snad jenom hlídat a hlídat, ale jak říkám, člověk musí i něco dělat nebo jít na wc, jediná možnost je na tu dobu je separovat, každý do jiné místnosti
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(29.5.2010 12:15:55)
Oggová, já bych ji zkusila mazlit, mazlit, hezky k ní mluvit, aby neměla pocit, že je kvůli miminu odstrčená.
Ale kdyby na něho sáhla, klidně ji přes tu ruku plácnu.
|
| Oggová |
|
(29.5.2010 13:03:39)
Kudlo, mám pocit, že nedělám nic jiného, než pořád mazlím nějaké dítě. Ještě, že puberťáci před tělesným kontaktem už spíše zdrhají(tedy před kontaktem s námi).
Ale asi budu muset ještě přidat.
S tím plácnutím - přijde mi nelogické chtít po dítěti, aby neubližovalo a přitom ho sama plácnu.
Včera už to byl opravdu výraz mojí bezmoci...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Dáša,Ondra10/03Lucka1/06 | 
|
(28.5.2010 16:10:22)
trest a přirozený důsledek nejsou to samé...
Trest s původním činem nesouvisí (např. rozbil jsi hračku, neuvidíš večerníček), kdežto přirozený důsledek ano (např.robil jsi hračku, pomůžeš mi ji spravit a nezbyde čas na jiné aktivity)
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 16:17:58)
Dášo, já to asi nechápu.
(např. rozbil jsi hračku, neuvidíš večerníček -
omyl, rozbil hračku, nemá ji, jeho chyba - v tom není žádný trest, ani ho tam není potřeba, trestem (nebo spíš přirozeným důslekem) je to, že dítě nemá hračku
Ale pokud ta hračka nebyla jeho, ale třeba bráchova, tak už to chce trest, protože ten brácha je smutný, takže
rozbil jsi bráchovi hračku, pomůžeš mi ji spravit místo večerníčku, když to nepůjde, tak jdeš spát bez večerníčku. je to přirozený důsledek? je. A je to trest? je. Tak v čem je rozdíl?
|
|
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 16:15:44)
Yuki
|
|
| Samarlu |
|
(28.5.2010 16:17:54)
Protože trest a důsledek jsou dvě různý věci.
Třeba rozbiju okno - důsledek - musím jít ke sklenáři a zařídit zasklení.
Trest - za trest mě rodiče nevezmou do kina.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 16:21:55)
Samarlu, ale ono to lze "okecat" různým způsobem - dá se třeba říct, že dítě nevezmou do kina, protože ty peníze, co by dali za lístek, musí dát sklenářovi za zasklení okna.
A teď co s tím? podle čeho určit, zda je to trest nebo přirozený důsledek?
A jak to je v případě, že by rodiče měli finance jak na okno, tak na kino (takže to žádná nutnost z jejich strany není), ale přesto chtějí, aby dítě pocítilo důsledky svého jednání?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 16:24:47)
ono to dítě neví, kolik se rodičům aktuálně vyskytuje "koňunek" na účtu, i horních 10 000 může použít tento argument
|
|
| Samarlu |
|
(28.5.2010 16:30:27)
No za mě, vystačila bych si s tím, že dítě nějak vyřídí (s pomocí či bez, podle věku a možností) tu záležitost s oknem.
A jo, s tím kinem to tak může dopadnout, když je málo peněz, no, to bych viděla jako důsledek, ale záleží na situaci.
Jinak RaR není příručka k otrockému napodobení.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 16:23:09)
Jenže se pokus vžít do cítění malého dítěte, ono mu fakt nejde o to slovíčkaření, ono mu jde o to, že třeba nebude na zaplacení kina, protože se platí okno. Jistě, je to přirozený důsledek, ale trest je to zároveň taky. Malé dítě určitě nebude zařizovat zasklení okna. Dítě tak velké, že je schopno samo zařídit sklenáře určitě nestojí o to, aby ho vzal rodič do kina :)
On totiž svět ani výchova nejde vidět černobíle a odděleně.
|
| Samarlu |
|
(28.5.2010 16:32:35)
Nechci svým dětem dávat signál něco provedeš - něco na tebe vymyslím. Tak to nechodí, i sám dospělej když něco podělá, tak mu někdo neřekne "za trest tě přinutím chodit v růžových šatičkách", ale třeba chce náhradu škody, omluvu...
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 16:36:10)
Samarlu, ale čistě teoreticky - představ si, že máš tolik peněz, že není problém nahradit cokoli, co dítě poškodí, rozbije apod. (případně máš sluhu Jeana, co to zařídí i fyzicky a rozbité okno ke sklenáři donese ). Přesto bys tomu dítěti asi ráda nějak vštípila, že by nemělo věci svévolně rozbíjet a ničit (protože kdo mu zaručí, že na tom bude vždycky tak dobře celý život).
Myslím, že někdy holt na to "něco si na tebe vymyslím" dojít musí.
|
| Samarlu |
|
(28.5.2010 16:41:58)
No i bohatej by moh bejt samostatnej. Prostě bych řekla, že to za něj nikdo neudělá a zařídila, aby neudělal, no, já nevím, jeana nemáme.
A důvod? Protože jsem přesvědčená, že je to tak správně, ať mám prachy nebo ne.
|
|
|
| & |
|
(28.5.2010 16:41:57)
Samaralu, to je fakt neco jineho..
U nas to funguje tak, mame tolik a tolik penizek na zabavu, ale protoze musime zaplatit okno tak uz v neni na kino, to mi prijde jako prirozeny dusledek. Protoze musim, zaplatit pokutu nema na rasenku..
|
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 16:54:37)
Ale dospělý člověk je také potrestán,když něco provede.Pokud krade jde do vězení.V práci mě potrestají třeba stržením premií,nebo myslíte,že budou čekat na přirozené důsledky?
|
| Samarlu |
|
(28.5.2010 17:32:49)
No nevím, podle mě když v práci neobstojíš a nedostaneš prémie, tak je to v pořádku, nevím, jestli "za trest", ale já bych viděla jako "trest" třeba to, kdyby mi to šéf dlouho mlátil o hlavu...
Hele, já taky nejsem kdovíco, ale celkem souhlasím s myšlenkou, že když dítě něco vyvede, tak se má rodič či vychovatel držet v rámci dané záležitosti a nápravy a ne "tvořit" tresty... stejně to bude v té práci, v ideálním případě bude postih za chybu (prémie dolů, pohovor, naštvanej šéf) a ne něco navíc k tomu (ksichty, urážky).
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 17:36:04)
No tak to si asi nerozumíme co je trest,já beru stržení premií jako trest,to není přirozený následek.
|
| JaninaH |
|
(28.5.2010 18:29:12)
Pawlo,
jak to, že to není přirozený důsledek? Ty přece víš předem, že prémie náleží za bezchybnou práci, když tvoje práce nebude bezchybná, nebudou prémie. To je přece klasický přirozený důsledek.
Zásadní rozdíl mezi trestem a přirozeným důsledkem tkví v souvislosti a ta je v případě "když (ne)uděláš A, (ne)stane se B" přece naprosto zřejmá.
J.
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 18:32:51)
Janino,dobře takže když dítě neposlechne a dostane na zadek,je to přirozený důsledek,protože vědělo a bylo na to upozorněno.
|
| JaninaH |
|
(28.5.2010 18:41:28)
Pawlo, srovnávat bití se sundáním prémií, to přece nejde.
J.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 18:45:34)
Janino, možná by někdo radši držel pár facek, než přišel o prémie
Ale vážně - moc nechápu, proč je právě to bití tak obrovský strašák a fuj-fuj. Nemluvíme přece o seřezání řemenem do krve (aspoň předpokládám).
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2010 18:54:42)
Kudlo, já to nevím, zrovna onehdá jsem minula dceřina spolužáka za školky (4 roky), zrovna vystupovali z auta, matka dítěti svíkla kalhoty a napráskala mu na holou :/ Fakt si nemyslím, že by v tom autě došlo k nějakému zásadnímu ohrožení nebo konfliktu, který by něco tak tvrdého vyžadoval, podle toho, jak se chovali ostatní z toho auta to byal spíš nějaká banalita typy nechce se mu vystupovat. Takže ne, není toseřezání řemenem do krve, ale i tak je to naprosto neadekvátní.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 18:57:22)
Markéto, to máš těžký. Co my víme, co se tam stalo.
Můj švagr se bavil tím, že při jízdě v autě zakrýval manželovi (řidičovi) oči. Byl dospělej, ale za tohle by takové seřezání zasloužil vrchovatě.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2010 19:01:23)
Inu, počítám, že dítě bylo v autosedašce, jestli ne, měla by dostat na tu prdel spíš matka. Osobně si nemyslím, že čtyřleté dítě je schopno takové zákeřnosti, aby zasloužilo něco takového. A ani ta matka nevypadala nijak rozčileně, poté normálně konverzovala s kamarádkou.
|
|
| aky | 
|
(28.5.2010 19:01:27)
Vidis, Kudlo, teda dospelych nebijeme pretoze su velki ( silnejsi ) a deti ano, lebo su male a my sme silnejsi?
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 19:13:55)
Akynali, i tak je to možné chápat.
Ale to nevysvětluje, proč vztáhneme ruku na vlastní dítě, ale na cizí už ne.
Podle mě to souvisí s odpovědností za výchovu dotyčného (kterou nenesu ani u dospělého, ani u cizího dítěte).
Také nejsem příznivec bezhlavého mlácení za každou kravinu, tělesný trest považuji docela za krajní řešení a doufám, že čím budou děti větší, že se bez toho obejdeme úplně.
Ale nepovažuji ho (za určitých podmínek) za strašlivý a nenapravitelný útok na dětskou psychiku.
|
| aky |
|
(28.5.2010 19:26:25)
Na cudzie nie, lebo mame zakony.
Ad ucitelka. Pokial ju respektovali, tak vobec nemusela pouzit fyzicky trest. Alebo inak: respektovali ju kvoli fyzickym trestom viac?
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2010 19:28:50)
alkynali :) přesně jsi to vystihla - rspektovali ji patrně proto, že jim dala vybrat a jednala fér.
|
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 19:33:13)
Akynali, zeptala jsem se manžela, jak to cítí.
Pokud jde o to, zda by ji respektovali i bez fyzických trestů, říká, že se o tom takto nedá uvažovat a nikdy o tom také neuvažovali, že to k ní prostě patřilo. Že bez toho by to prostě byl někdo jiný a těžko říct, zda by tu jinou osobu respektovali nebo ne.
A pak řekl doslova, že na její fyzické tresty dodnes s láskou vzpomínají jako na způsob řešení.
|
| aky |
|
(28.5.2010 19:47:36)
Kudko, vidis, ani manzel nevie, co by bolo keby....On moze spominat na osobnost a to ma s nou spojene. Podla mna tresty nebude pricina, preco ju mali radi a vazili si ju. Vazili by si viac aj ineho ucitela zo skoly, keby ich zacal fyzicky trestat?
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 19:58:25)
Akynali, myslím, že nemá cenu takto uvažovat. Asi se to nedá postavit tak, že by si jí vážili JEN proto, že je fyzicky trestala, podstatné na tom je, že ty fyzické tresty nevnímali jako ponižující.
|
| aky |
|
(28.5.2010 20:03:13)
Kudlo, napisala Ti to aj Marketa ( vsimla som si, ked som obnovila stranku ). Mali na vyber, jednala s nimi fer a podla mna tam hralo ulohu aj chlapcenske hrdinstvo pred kamaratmi.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 20:18:42)
Akynali, to všechno je možné,
Chtěla jsem tím jen říct, že ne vždy fyzický trest rovná se ponižující zkušenost, i když velmi často tomu tak skutečně je.
|
| aky |
|
(28.5.2010 20:29:50)
Kudlo, tu sa bavime o jednej konkretnej veci. A presne, ak zmenime veliciny moze to mat ponizujuci efekt.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2010 18:56:11)
Vnímám to jako fuj zejména proto, že to je jednoznačná demonstrace moci, ponižující pro to dítě. Stejně bych vnímala i "psychický trest" typu "nebudu tě mít ráda, uteču ti" nebo cokoli podobného.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 19:07:35)
Markéto, ale ona je demonstrace moci v podstatě i to, že něco zakážeš nebo přikážeš, že jsi to Ty, kdo určuje, co je správně a co není.
Já asi vím, jak to myslíš, mně by hodně vadily řeči "nebudu tě mít ráda", protože to je útok na základní psychické jistoty, ale občasný fyzický trest od osoby, která má dítě ráda a není nevyrovnaný rapl, nepovažuji za vůbec nic tragického.
|
| aky |
|
(28.5.2010 19:09:54)
Kudlo ide aj to, co znamena "obcasny fyzicky trest" a "vyrovnana osoba".Ale uznam Ti, ze vynimocne! moze nastat situacia, kedy tymto trestom vymedzis hranicu.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 19:18:31)
Akynali, manžel měl na základce PANÍ učitelku, která prý byla velice férová, i když nikomu nic neodpustila.
A tahle paní učitelka, když někdo provedl nějakou klukovinu, tak mu dala vybrat - buď psát trest, nebo ránu ukazovátkem na zadek. Skoro všichni si vybírali to druhé. Paní učitelka jim dala přes ten zadek, nevedla okolo toho žádné poučné řeči, prostě to tím bylo vyřízeno.
Dodneška na ni vzpomínají v dobrém a mají s ní hezké vztahy, zvou ji na všechny třídní srazy.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 19:23:06)
...a to ukazovátko nevnímali to jako ponižující (protože kdyby ano, vždycky si mohli vybrat ten písemný trest.)
|
| aky |
|
(28.5.2010 19:30:11)
A este, pokial si mohli vybrat je ine ako ked si nemozes vybrat ( tam uz nastupil podla mna faktor "hrdinstva").
|
|
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(28.5.2010 18:59:52)
Kudlo, protože tělesný trest je nerespektující ze své podstaty (silnější bije slabšího).
Ale nebudu tu ze sebe dělat svatou a tvrdit, že jsem svoje dítě nikdy neplácla. Ale vždycky jsem si pak uvědomila, že to bylo v afektu, a mrzelo mě to. Zvlášť proto, že jako dítě jsem byla trestaná hodně a často a nezapomněla jsem, jaké emoce to ve mně vzbuzovalo  (bezmoc, ponížení, zášť).
J.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 19:10:30)
Janino, možná je důvodem, proč bití vnímáme tak rozdílně, v tom, že jsi, jak říkáš, byla fyzicky trestaná často. Já minimálně (pamatuji si na 2 výprasky ve svém životě), z toho jeden byl neprávem, cítila jsem ho jako křivdu, ale s tátou jsem si to vyříkala a on to uznal. Ten druhý jsem si ale 100% zasloužila (za opakované nerespektování, které mělo za následek i hmotnou škodu).
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 20:31:09)
Janino,bití jsem použila jen jako příklad,dosaď si jakýkoliv jiný trest(sama nejsem zastáncem fyzických trestů),jen mi jde o to,že opravdu nevidím rozdíl mezi trestem a přirozenými důsledky,prostě trest je taky přirozený důsledek.
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 18:34:26)
Neudělám A stane se B.Neuklidils hračky,máš zákaz večerníčku.Děláme všichni to samé jen Vy tomu jinak říkáte.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 18:40:03)
"Děláme všichni to samé jen Vy tomu jinak říkáte."
Přesně tenhle pocit, Pawllo, z toho mám občas taky.
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 20:34:12)
Kudlo,jsem ráda,že nejsem jediná,co nechápe.
|
|
|
| aky |
|
(28.5.2010 18:41:37)
Pawlo, ale tam mas potom opacny priklad - mas zakaz vecernicka, lebo si urobil to a to ( rozbil vazu). Cize dieta ma rovnaky trest, ked nieco urobi aj ked nieco neurobi. To ho moze mylit.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 18:44:17)
Akynali, a co pak teprv, když dostane na zadek když něco udělá i když něco neudělá. To pak musí být už úplně zmatený
|
| aky |
|
(28.5.2010 18:53:40)
Kudlo, hlavne ked rodic povie, ze sice dostal na zadek, ale aj tak mal plienku a teplaciky a nemohol to citit. To uz som potom zmatena aj ja.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 18:55:58)
Akynali, myslím, že u tělesného trestu jde spíš o ten psychologický moment - když třepnu lehounce přes zadek s patřičným komentářem, tak následuje pláč, když udělám to samé při hře i silněji, následuje smích.
|
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2010 18:59:07)
Pawlo, když uklízení hraček předchází večerníčku a fakt se časově nestihne, pak OK. Pokud hračky neuklidí odpoledne, je zákaz večerníčku nesmyslný. A pokud má zakázaný večerníček, protože třeba neposlech na procházce, je to úplně na hlavu.
|
|
| Kubula K. |
|
(28.5.2010 23:43:22)
Já teda rozdíl mezi trestem a důsledkem docela vidím. (Neříkám, že je vždycky jasný a zřetelný, někde se dost možná překrývá.) Ale stejně jako Janina vidím rozdíl jednak v té (ne)souvislosti, jednak v tom, jak je ta věc dítěti podaná: "Neuklidils hračky, máš zákaz večerníčku." - to je formulace trestu, podle mě. "Začíná večerníček a ty nemáš uklizené hračky? Víš přece, že se nemůžeš dívat, dokud nejsou uklizené. Když si hodně pospíšíš, možná ještě kousek stihneš." - to je podle mě důsledek.
Než někdo namítne, že jde o slovíčkaření, tak konkrétně můj syn mezi těmahle věcma rozlišuje překvapivě snadno. V prvním případě se sekne a šprajcne, ve druhém buď uklidí, nebo prostě přijme, že večerda nebude. (To je teda fakt ilustrativní příklad, večerníček mu byl vždycky volnej, podobně jako většina jinejch věcí ).
Celkově mám tu zkušenost, že daleko víc záleží na podání než na faktech. Některá podání jsou vyloženě "nasírací" a jiná vedou (při dobrý konstelaci ) k pochopení příčina - důsledek. Tož tak u nás.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 23:58:24)
jen aby se v tak dlouhé formulaci většina dětí neztrácela...
je to o tom, jak to řekneš a jak tomu řekneš, ale podle mě je to stejný, jako když řeknu
Začíná večerníček. Máš uklizeno? ne? tak uklízej.
pokud pohne, může se podívat i když tomu řeknu trest, stejně jako když tomu řeknu důsledek, já v tom fakt ten rozdíl nevidím
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 0:27:49)
Ono je to dlouhé, páč jsem tam dala ještě všechnu omáčku, aby byl jasný kontext.. v praxi by logicky stačilo "přece víš, že když není ulizeno, bla bla bla", tečka.
"Tak uklízej" je podle mě z těch nasíracích, určitě bych s ní nezačínala, už bych musela bejt dost naštvaná, abych s dítětem takhle mluvila. (což někdy jsem, o tom žádná, ale nechtěla bych tohle mít jako základní komunikační režim, sama na takovýhle příkazy celkem startuju).
|
|
| ZuziP | 
|
(29.5.2010 2:23:18)
Ja v tom rozdiel vidim. A podstatny.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 0:05:14)
já napřed použiju ten stručný zákaz trest enbo jak tomu říct sa pokud má námitky, tak vysvětlím. Ale to přece neznamená, že ten trest nahradím přirozeným důsledkem. Řeknu to stejný, a výsledek je taky ten stejný, tak proč tomu říkat jinak?
máme trestní právo, že bysme ho přejmenovali na Přirozenědůsledkový právo??
pkuta je taky přirozený důsledek jízdy na černo
já se v tom pořád snažím najít ten rozdíl a nevidím ho zatím v žádným příkladu, jen mi to připadá jako delší cesta ke stejnýmu výsledku.
U některýho dítěte můžu použít kteroukoliv cestu a výledkem bude dobrá spolupráce, u některýho bude výledkem zaseknutí a u některýho pokaždé jinak, ale to je o povaze dítěte a ne o způsobu, jak mu to řeknu a jak to pojmenuju. Můj prostřední potřebuje sptravedlnost, je pro ni ochotný udělat cokoliv a když má pocit spravedlnosti, udělá bez námitek i nepopulární věc. Hlavně mi chce dělat radost.
Nejstarší podle nálady, většinou je to účelový jednání, když vidí, že bych se naštvala, tak se většinou snaží. A hlavně rád sám rozhoduje o tom, co je a co není potřeba dělat, kdy je a kdy není potřeba poslechnout.
A nejmladší mi do očí řekne, že poslouchat nebude a že mu nevadí když dostane.
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 0:30:36)
No a když "poslouchat nebude a nevadí mu, když dostane", tak co? Trestat? Pomůže to? (jako fakt, nereju)
Jasně, různý děti to mají asi jinak. Jak jsem psala, podle mých zkušeností (tj. u mého syna, ať je to jasnější) je to hodně o tom, jak to podám. A sama docela často reaguju podobně, takže jeho reakci celkem chápu.
|
| Kudla2 |
|
(29.5.2010 0:53:29)
"No a když "poslouchat nebude a nevadí mu, když dostane", tak co? Trestat? Pomůže to? "
A jak bys to tedy řešila, Kubulo? Taky nereju, jen mě to zajímá, protože mi z toho vychází, že pokud to má někdo takhle "na salámu" jako tohle dítě, tak vlastně poslouchat nemusí, protože ten dospělý na něho nemá žádnou páku.
|
| FialoFka | 
|
(29.5.2010 0:56:56)
Já děti osobně nemám, tak se omlouvám za případné bludy, ale partner dítě má, je docela přísný, klukovi je 6 let, je takovej trošku divokej, ale má zlaté srdce, neposlouchá maximálně proto, že je roztržitej, ale jak jde do tuhého, poslechne na slovo, když se na něj zvýší hlas. Na druhé straně je partnerovo sestra, má kluka 5 let, kluk je také roztržitej, ale totálně, navíc je drzej. Oba rodiče na něj řvou šíleným způsobem, vždycky se zasekne, ale za chvíli to udělá zas - přijde mi, že jak na něj odmala řvou řvou a řvou, že už mu to je v podstatě jedno.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 1:11:09)
Nepomůže, a jediný opradu jediný prostředek je pořádně na zadek, a to i po poradě s psychologem, protože jeho práh bolesti je o pár pater nad normou. A nic s tím neudělám.
Když dostane, chvilku si pobrečí a pak mi přijde říct, že je hodný maminčin, a přitulí se a všechno je v pořádku. Až do doby, kdy má zase jiný názor, což má ve 3 letech prakticky pořád. U starších dvou tento přístup neznám.
U toho nejmladšího bych mohla povídat co chci, nerozumí pořádně ještě významu slov, nemá potřebu chovat se ani účelově, prostě si jede po svým. A je mu úplně ukradený, že jsem z toho smutná (ti starší to neenášeli, byl to asi největší trest říct jim, že jsem smutná).
Prostě funguje jinak.
RaR, kde se hlavně vysvětluje, se dá použít na takový dítě jako je můj prostřední. Možná i na nejstaršího, ale na tooto dráče ne, tam platí jedině tvrdá ruka a důslednost.
A ten trest má dvojí význam. Za prvé si on jinak neuvědomí, že přepískl a že musí poslechnout, za druhé starší kluci vidí, že to myslím vážně i s malým, aby si nemysleli, že budou zkoušet najednou po letech slušnýho chování ty jeho metody.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 1:19:12)
u všech třech používám pochvalu, i uznání, tak nějak mezi tím nedělám rozdíl. Při té pochvale zároveň projevím uznání a nemám pocit, že bcyyh nepochválila ani že bych neprojevila uznání. Já to nerozlišuju., stejně jako nerozlišuju trest od přirozenýho důsledku, .
Když se jim něco povede, řeknu "ty jsi šikovný" ale zároveň i "to ... se ti moc povedlo, mám z tebe radost" a třeba přidám "to každý neumí" protože vím, že zvlᚡ%T ten nejstarší chce být jiný než ostatní, vybírá si takový kroužky, aby se odlišoval a chce být jiný, občas mluví o tom, že to... dělká ve třídě jen on, že je jich málo, tak proč mu neudělat radost.
I ten nejmenší se chodí občas zeptat, jestli je šikovný, nebo to o sobě přímo prohlásí, tak proč mu to neodkývat, když je to pravda. A protože s dětma mluvím opravdu hodně, tak se nic, ani ta pochvala ani ten treest, neobejde bez komentáře. Ale tím se nic nemění a pořád to zůstává pochvala a trest.
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 1:22:34)
A vidíš rozdíl mezi "není uklizeno, tak nemůžeš koukat na večerníček" a "neuklidil sis, tak s námi zítra nepůjdeš na zmrzlinu"?
|
| Kubula K. |
|
(29.5.2010 1:24:55)
Jo a ještě, že jsem tak zvědavá.. můžeš dát pár situací, kdy nejmladšího fyzicky potrestáš? Mám taky mladšího tříletého a moc si neumím představit, co by musel udělat, aby mě to vůbec napadlo..
Kouknu ráno, už se mi zavírají oči.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 1:32:37)
fyzický trest? no za to, co ví, že se nesmí a pořád dkola to dělá. Takže třeba asi 100x slyšel, že nesmí štěně držet pod krkem, stejně to udělá, a už opravdu není jak mu to vysvětlit než plácnout po zadku. Ví, že nesmí školákům brát jejich věcim když jim sebere a počmárá sešit (zvlášť prvňák to nese hodně těžko), je potřeba zakročit tak, aby to příště neudělal, ať se klidně bojí toho trestu, ale aˇt to nedělá.
Když v budově ZUŠky začne ječet, protože on nechce jít po schodech ale ani nechce vzít, on prostě chce stát a my pospícháme do hodiny, tak taky potřebuje zjistit, že toto chování je nepřípustný. Protože on má hlas fakt silný a když bude vědět, že mu to prošlo, udělá to příště zase.
Jsiu to hlavně věci, který jsem u starších neznala, ale tento malý se zasekne a dokáže 50x zopakovat, že něco chce, a ví, že nemám pití a stejně ho chce, a to třeba v té zušce, a onse kvůli tomu rozeřve. Už na něm vidím, kdy se rozjíždí a nebude k zastavení. Je lepší, aby dostal malý plácnutí dřív než bude zle. Nedělám to ráda, ale jinak nezjistí, že ani ta cesta před samotným amokem, která k tomu amoku neomylně vede, není psrávná, aby se uměl zasdtavit včas. A že se zastaví proto, že se bojí fyzickýho trestu? no a co, v tomto případě radši z tohoto důvodu než aby ho nezastavilo nic a došel až tam.
Od září bude ve školce, jsem fakt zvědavá, jak to půjde.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 1:34:16)
jinak ti dva starší dostali plácnutí při ubližování někomu, hlavně sobě navzájem, ale to jen malý plácnutí a hned vysvětlení, že to bolelo toho druhýho mnohem víc a že se to nesmí a hned se museli omluvit, ale tady to fakt ještě nejde.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.5.2010 1:26:46)
ten rozdíl jsem už asi vysvětlila, když není uklizeno TEĎ, tak ani ten veřčerníček není TEĎ. Když není teĎ uklizeno, tak do zítřejší zmrzliny je tak daleko, že o nějakým včrejšku nemůže být řeč.
a u starších zase byla i s malýma tak rozumná domluva, že za slíbení něčeho udělali cokoliv.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 18:12:26)
Samarlu, já to vnímám podobně jako Pawlla. Stržení prémií je pro mě také spíš trest než přirozený důsledek. Prostě jsou chvíle, kdy na ten přirozený důsledek (což by v případě líného pracovníka byl třeba krach firmy) čekat by bylo příliš dlouhé a neúměrné jak co do způsobené škody, tak co do toho, že by to zasáhlo víc lidí než jen toho "hříšníka".
|
| JaninaH |
|
(28.5.2010 18:32:42)
Kudlo,
ale to je omyl(v interpretaci RaR častý) myslet si, že přirozený důsledek musí nastat tak nějak "sám od sebe". To je krajní případ, když opravdu takový "ultrapřirozený" důsledek nastane, a v RaR se říká, že před takovými důsledky (např.přejetí autem) jsou rodiče povinni děti chránit.
J.
|
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(28.5.2010 20:48:51)
Samarlu, myslím, že jsi jen použila nešikovně dvojici trest-důsledek.
"Třeba rozbiju okno - důsledek - musím jít ke sklenáři a zařídit zasklení.
Trest - za trest mě rodiče nevezmou do kina."
To že nemáme kvůli placení okna na kino může být přirozený důsledek...
Myslím, že lepší příklad trestu by byl Rozbiju okno - dostanu na prdel. To je trest jako vyšitej, s přečinem absolutně nesouvisí ani ho neřeší.
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 20:53:10)
,,trest jako vyšitej, s přečinem absolutně nesouvisí ani ho neřeší."
Takže zmiňované premie,jakékoliv pokuty,to jsou tresty.
|
| Žžena |
|
(28.5.2010 20:58:55)
Pokuta je trest, řekla bych dost typický představitel pojmu "trest".
Úhrada konkrétní škody v odpovídající výši je přirozený důsledek.
|
|
|
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:40:56)
Pro mě trest a přirozený důsledek jsou dvě množiny, které se navzájem překrývají a vytvářejí společnou podmnožinu.V té podmnožině můžeš dát mezi trest a přirozený důsledek rovnítko. Malé neříkám, že něco je přirozený důsledek. Jen se vyhýbám slovu trest a to proto, aby právě moje dítě nesklouzlo do stereotypu v myšlení, že když mu někdo něco provede, že se má soustředit na něj. Těžko se to vysvětluje, ale chtěla bych, aby se moje dítě umělo na takového škodiče zvysoka vybodnout, říct mu, že se mu to nelíbí a nepříjemné pocity odstranit u sebe (jako že ten člověk mi za to nestojí, sám neuměl jednat jinak a uškodil si apod. a nedožadovat se, aby ten člověk přiznal svoji chybu). Aby se z ní nestal sebeužírač a sebelitovač, co čeká, až mu druhý zase náladu opraví.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 20:41:36)
Pilar, a jak to souvisí s trestem?
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:43:32)
Kudlo2, neumím to úplně vysvětlit. Ale prostě když nechceš někoho trestat, snáze se od něj odpoutáš a přeladíš se jinak.
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 20:48:30)
Nechci být otravná,ale neměly by se děti do budoucna naučit,že pokud provedou něco špatného,tak může ten trest přijít?
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:53:22)
Pawllo, ale v životě ten trest právě velmi často nepřijde. Většinou se člověk potrestá sám. Jasné jsou stržené prémie a nebo trestné jednání. Trest v dospělosti přijde tam, kde je nějaká autorita oprávněná trest udělit. Soud. Zaměstnavatel. To je třeba děti učit. Ale v ostatních mezilidských vztazích to trestání vůbec jako jednoznačné a oprávněné nevidím.
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 20:58:46)
Pilar,ale Ty jako osoba i právně za dítě odpovědná by jsi měla takovou autoritou být.A Ty by jsi ho měla naučit,že jsou určité hranice a že pokud je nerespektuje,může přijít trest.
|
| maaf |
|
(28.5.2010 21:04:04)
Pawllo, to já si právě nemyslím. Dcera ví, že jsou zákony, co se musí dodržovat (zejména řeší dopravní předpisy, týrání zvířat apod.), že jsou místa, kde o ní někdo bude rozhodovat (škola, práce) a tam musí dodržovat pravidla toho, kdo rozhoduje. V ostatních případech ji nutím přemýšlet, aby předem zvážila, co její jednání PŘIROZENĚ způsobí, zda ublíží, něco rozbije, někoho zraní. A aby vždy přemýšlela o účelu pravidla, to měla možnost se vzepřít, i když rozhoduje autorita, pokud autorita jedná jako vůl. Moje pravidla jako autority nejsou stíhána trestem, pokud nejde o život, úmyslné ničení majetku a jiné vážné případy.
|
| ZuziP |
|
(29.5.2010 2:26:31)
Suhlas.
|
|
|
| Žžena |
|
(28.5.2010 21:04:21)
Pawlo,
ale toto už mi přijde furt dokola opětovné vrácení se k "kdo netrestá, nestanovuje hranice".
Smozřejmě že pilar nějak stanovuje hranice, ale nevymezuje je tresty. Toť vše. Hranice tam jsou.
Představ si ty hranice jako plot pozemku. Může být laťkový, z králičího pletiva, z ostnatého drátu, ze sestříhaných keřů. Ta hranice je vymezena dostatečně jasně ve všech případech, ale prostě je použit jiný materiál...
|
| ZuziP |
|
(29.5.2010 2:26:54)
Suhlas...uz sa opakujem, ale nie je co dodat.
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(28.5.2010 20:56:33)
Pawlo,
tento koncept mi přijde zcestný. Dítě ví, že po přečinu následuje NĚCO, co má chybu napravit atd.
Mám dítě preventivně řezat, aby nebylo překvapené kdyby ho někdy zmlátili na ulici?
Lhát mu, aby bylo připravené na to, až mu někdo zalže?
S nepříjemnými stránkami života se člověk potká a normálně srovná, na to není nutné "výukové trápení" od rodičů.
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 21:03:43)
Žženo,nechci,aby si moje dítě zvykalo na špatné věci i přesto,že se s nimi může setkat.Ale to,že po provinění příjde trest je správné a mělo by to tak ve společnosti fungovat.Kdo krade ať jde do vězení,kdo se fláká v práci ať nemá premie a kdo jezdí na černo ať dostane pokutu.Tohle děti učit budu.
|
| Žžena |
|
(28.5.2010 21:06:27)
Pawlo,
jistě že takto to ve společnosti chodí. Ale není to nutné používat ve vlastní domácnosti a u vlastního dítěte. Dítě co je vychováváno s pomocí přirozených důsledků TAKY NENÍ BLBÝ a to, že za černou jízdu se dostává pokuta mu nebude činit problém vstřebat.
|
| Žžena |
|
(28.5.2010 21:09:59)
A když se vrátím ke svýmu příměru, tak dítě, který vyrůstalo v baráku se zahradou oplocenou živým plotem nebude mít problém s tím přijmout, že jiné pozemky jsou oploceny pletivem a jiné zídkou. Ale ta konkrétní rodina prostě z nějakého důvodu prefefure ten živej plot.
|
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 21:10:35)
Nepochybuju,že své děti vychováváte dobře a opravdu mám pocit,že skoro stejně jako třeba já nebo Kudla.Někdo už tu psal o slovíčkaření,mě to tak taky připadá.
|
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 21:42:07)
Ještě k tomu trestu mě úplně v obecné rovině napadá, že trestat vlastně můžeme jen někoho, kdo stojí v pomyslné "hierarchii" pod námi, nikoli nad námi nebo ve stejné rovině.
Může potrestat šéf podřízeného, rodič malé dítě, ale už ne rodič dospělé dítě, partner partnera, nebo dokonce dítě rodiče.
|
| maaf |
|
(28.5.2010 21:59:07)
Kudlo2, s tou hierarchií je to přesně to, co jsem měla napsat do úvodu. Napsala jsem to rozvláčně a konkrétně, ale v podstatě ta otázka v závěru měla být o tomto a o tom, jestli si trestem lze něco vynutit (a nemám na mysli tolik omýlané tresty soudní nebo sankce zaměstnavatele), ale "obyčejné" mezilidské vztahy mezi partnery, příbuznými a přáteli.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 22:06:55)
Pilar, já si myslím, že trestem si lze něco vynutit právě jen v té hierarchii - když ten "trestající" - zjednodušeně - něco má a oprávněně to tomu "trestanému" nedá.
Mezi rovnocennými partnery to vidím jen na ty přirozené důsledky, které mohou v extrému dojít až tak daleko, že "chováš se ke mně nehezky, nemám proto chuť se s tebou stýkat".
|
|
|
| Nasuada |
|
(28.5.2010 22:17:35)
Kudlo, ono to taky tak úplně není pravda, malé dítě mě může "potrestat" třeba tím, že když spěchám tak se bude schválně loudat, protože je naštvané, že nejdeme na hřiště a místo toho spěcháme třeba domů.
Tohle je všeoběcně:
V naší společnosti je hodně zakořeněn trest a odměna. V podstatě se lze alespoň pro začátek držet toho, že co s danou věcí nesouvisí je vždy trest = rozbité okno - domácí vězení nebo facka. U nás doma vztáhnu ruku na dítě jen když jsem v dosti špatném emocionálním stavu, bohužel často nesouvisejícím s jednáním dítěte a taky mě pochopitelně jako nikoho kdo není patologický sadista netěší takovou věc udělat. Třetí věc proti "dát na zadek" a vůbec trestům je u mě to, že dítě je v tu chvíli naštvané a taky ponížené a já nevím co taková negativní emoce může vyvolat.
Pilar, myslím, že to zvládáš dobře, taky bych dala najevo dceři (já mám teda kluky), že za ní stojím a že její pocity jsou normální. Podpořila bych jí v tom aby babičce řekla co cítí, ale dala bych si velký pozor na to abych dcerku neusměrňovala v tom co má cítit.
Pro tebe to jistě je také nepříjemná situace, řešíš zklamání své dcery a taky jsi počítala, že si jí babička vezme a připravila sis třeba jiný program. Tzn. i ty můžeš ventilovat své pocity s babičkou a nejlépe obě najednou ať dcera vidí, že i ty tohle řešíš a jak. Přeju ať to zvládnete a hlavně ať se babička vzpamatuje.
|
| maaf |
|
(28.5.2010 22:18:51)
Nasuado, díky.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 22:53:08)
Taky mi ujede ruka nebo hlas když jsem na tom hůř, ale podle mě i to patří k životu, reagují tak všichni "neplastoví" lidi, je to přirozená reakce a i dítě by nato mělo být naučené z domu, aby ho pak nevykolejil normální běžný člověk. I maminka je jenom člověk a někdy je unavená někdy ji bolí hlava, tak proč se za to stydět? nebo si to vyčítat?
Já jsem to vyřešila tak, že klukům řeknu, že mě třeba bolí hlava, a že nevydržím tlik jako jindy, tak ať si dají pozor.
A oni to chápou a poslední dobou když je upozorním, tak ti velcí vezmou i toho malýho a jdou třeba do jiné místnosti, nebo se snaží hrát si tk ,abych já neměla důvod to neustát.
Já je za to pak pochválím, případně si dáme všichni čokoládu, a je to v pohodě.
Pokud moje varování neberou na vědomí, tak je klidně seřvu, případně dám na zadek v situaci, kterou bych jindy brala s úsměvem a ještě je sprdnu, že jsem je varovala.
Jsem jenom člověk a ne stroj. Na oplátku když řekne kdokoliv z kluků, že mu není dobře, tak se snažím ty další dva uklidnit a toho háklivýho nechat v klidu, pokud ho ti dva otravují a on se brání, tak jsem na jeho straně. Pochopitelně si nesmí ublížit, a taky se i tak musí zachovat slušnost.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 23:06:32)
Yuki, to zní velice sympaticky
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 23:25:52)
dospělý musí být pro dtě čitelný, pak ubývá konfliktů
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| & |
|
(28.5.2010 16:00:22)
Pilar, teda RaR jsem necetla, ze nejde ani tak o trest, ale tvoje dcera ma ptrebu sedelit babicce, ze ji vadi, ze nedodrzuje slovo a ze to narusuje jeji vztah k ni. Coz je dusledek situace podle RaR..
|
|
| Terinka4444 | 
|
(28.5.2010 16:01:11)
Jo, je to špatné, já vím, ale uleví. V případě tvojí holčičky jsi se zachovala perfektně Já být v její kůži a starší, tak bych příště nechala babičku přijít a pak jí řekla, že mám jiné plány. Je to asi hnus, ale tak by si možná uvědomila, že se takhle nechvá.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 16:07:07)
Já v tom nic perfektního nevidím. Dcera podlehla tomu, že si maminka nepřeje nijak trestat. (pochopitelně bych ani já netrestala babičku třeba fyzicky)
Na druhou stranu sama Pilař píše, že se dcera sice uklidnila, ale je na nívidět, že to není ono. Takže učí dceru nedat najevo svůj pocit (protože maminka si to nepřeje).
|
| Terinka4444 |
|
(28.5.2010 16:09:11)
Jo, když to napíšeš takhle, tak to má taky svoji logiku. Já jen že naučit dítě, že odpouštět se má a dávat druhá šance taky, my přijde taky jako dobrý tah.
|
| Babsi+2 | 
|
(28.5.2010 16:10:20)
Podle toho co psala, tak babička už druhou šanci dostala, i třetí a čtvrtou,...
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 16:11:17)
Odpouštět pochopitelně jo, ale taky trestat, a hlavně nazývat věci pravými jmény a nedělat vědu z toho, co je normální a pochopitelný.
|
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:50:56)
Yuki, ale já dceři nevymlouvala, aby babičce o svých pocitech řekla. To jsem jí doporučila. Dcera to už jednou udělala a babi obratem odvedla pozornost jinam, jakože toto řešit nehodlá.
|
|
|
|
| sally | 
|
(28.5.2010 16:22:53)
Pilar,
já si myslím, že dcerka chce vidět, že i babička nese nějaké následky toho, že se nechovala správně. Chce SPRAVEDLNOST, nikoliv trest jako takový. Jak má takhle malé dítě pochopit to, že některé věci se nedělají a jsou špatné, ale babička je dělat může?????
Mě se neuleví, často "tresty" (taky nemám ráda to slovo) jsou větším trestem pro mě (obě děti byly pozvané na narozeninovou oslavu Tomova spolužáka; Lisa na ovšem dopoledne před oslavou pomalovala u kamarádů koupelnu nesmytelnou fixou, tudíž na oslavu nešla - nemůžeme brát na oslavu někoho, kdo se neumí na návštěvách chovat slušně = museli jsme se rozdělit a manžel jet s dcerou domů a já se synem na oslavu). Takže potrestání pro mě úlevou skutečně není - ale určitá spravedlnost být musí.
|
| & |
|
(28.5.2010 16:38:12)
Me se tedy hodne nezamlouva tahle veta..
...že se tím nic nezlepší, říct jí to může (že se jí to nelíbí), ale že se babi nezmění, dokud bude mít své důvody pro takové chování...
Pilar, co tim male sdelujes, ze stejne nema cenu se ozvat, protoze druhy sve chovani nezmeni. ja bych chtela sve dite ucot at se ozve vzdy, kdy se mu neco nelibi. Nehlde na to, ze by si babicka bala preci jenom vetsi pozor, kdyby videla dusledek svych cinu tzn. jak to malou mrzi..
|
| Calcarea+3 | 
|
(28.5.2010 17:29:45)
rozdiel medzi trestom a prirodzenými dôsledkami vnímam ja takto tento: nechať dieťa niesť prirodzené dôsledky
1. vychovávame tým deti k tomu, aby sa učili prevziať zodpovednosť za dôsledky svojho konania - nepreberáme zodpovednosť na seba, ale ponechávame ju dieťaťu
2. prirodz. dôsledky nie sú výmyslom rodiča, sú normálne, prirodzené ;o)
3. pomáha to lepším vzťahom medzi rodičom a dieťaťom - pretože rodič nie je ten, kto je "zlý", všetci zostávajú normálni- dobrí, len je treba napraviť pokazené
|
| Pawlla |
|
(28.5.2010 17:33:59)
Ale v životě to tak není,když provedeš něco v práci,taky dostaneš sankci(trest) a nebude šéf čekat až na tebe dopadnou přirozené důsledky.Já děti učím,že existují pravidla a když je poruší jsou potrestané.
|
| Horama | 
|
(28.5.2010 17:51:33)
Existují situace, kdy na dítě skutečně poměrně rychle dopadá negativní důsledek jeho chování, který mu ale není nebezpečný. To jsou podle mě chvíle pro čekání na přirozený důsledek. Ale pak jsou situace, kdy to myslím není vhodné:
a/ přirozený důsledek ohrožuje zdraví či život dítěte (např. vběhneš do silnice, přejede tě auto - x-krát vysvětlím, ale když s vysvětlováním neuspěju, jednoho krásného dne po vběhnutí do silnici přistane dceři na zadku má ruka);
b/ přirozený důsledek jednoho krásného dne dopadne, ale dítě vůbec není schopno tak daleko domyslet, důsledek si představit a se svým jednáním ho spojit (např. když budeš mlátit děti na pískovišti kyblíčkem, nebude se s tebou nikdo kamarádit - opět budu dokola vysvětlovat, ale po nějaké době vysvětlování jak vztáhne ruku na jiné dítě, vztáhnu ruku já na dceru);
c/ nastalý přirozený důsledek nesměřuje k dítěti, ale postihuje někoho jiného (např. rozbila jsi sousedovic Kačence hračku - můžeme např. dát Kačence nějakou naši nebo třeba Kačence koupíme novou a dcera bude muset párkrát udělat nějakou domácí práci, aby si na ni "vydělala").
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 18:09:21)
Hujko, přesně takto to vnímám taky (a proto mám výhrady k absolutnímu uplatňování RaR).
Ideální je opravdu, jak říkáš, když přirozené důsledky dopadnou hned a nejsou nebezpečné.
Ale přesně o tom, co říkáš, jsem uvažovala taky - pokud mi dítě už po x-té vběhne do silnice, tak přirozený důsledek by bylo nechat ho přejet - a to je přece jenom i pro mě silné kafe.
Cokoli jiného (dát na zadek, vrátit se domů) už je "můj výmysl", neboli trest. A jsem s Tebou zajedno, že jsou momenty, kdy ten trest prostě je na místě, protože přirozený důsledek by nastal až za dlouho nebo by byl nepřiměřeně nebezpečný.
|
|
|
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:59:58)
HaM, to byla reakce na naši konkrétní babi, které když řekneš, že se Ti něco nelíbí, tak ona Ti odvětí něco v duchu, ať si prdel políbíš. V životě má cenu se bránit, ale kde víš, že druhý naprosto neovládá schopnost empatie a rozhoduje se jen podle svých přání a potřeb tak si koleduješ o další množení negativních pocitů (buď se Ti ten člověk začne vysmívat nebo Tě jinak napadne), když budeš empatii vyžadovat. A dcera přece babi nemůže stanovit nějaké mantinely typu, buď si pro mě jednou za týden přijdeš nebo ...
|
|
|
|
| ErikaB |
|
(28.5.2010 17:14:25)
Pilar, měla jsi před dcerou zavolat babičce a říct ji, že dceru velmi zklamala a že jste na ni naštvané. Takové hraní si na RaR a jemnocit jsou k ničemu.Dcerka to cítí zcela přirozeně, ty ji zbytečně pleteš hlavu.
|
| *Niki* | 
|
(28.5.2010 17:29:14)
Bez ohledu na to, co si myslím či nemyslím o RaBR, v této situaci by mi přišlo ideální říct dceři, že babičce do toho, by přišla na návštěvu, něco vlezlo a že se to stává, ale že naprosto chápe dcerčinu zlost a zda to nechce sama babičce říct. Pětileté dítě už předpokládám umí telefonovat.
Takto pociťuje jakési "přirozené důsledky" jen dcera, respektive zlost a zklamání, smutek, maminka uhrála pěkně do autu situaci, a babička neví nic, takže ta je taky v pohodě.
Nemyslím, že by se mělo trestat, třeba takovým Babi, až příště budeš chtít, tak ani nechoď, ať jsi potrestaná a víš jak nám bylo, ale aby jediný, kdo se cítil špatně, byla ta holčička, která prožívá dvojí zklamání, napřed že babička nepřišla, a pak že ani nemůže nic udělat pro a) nápravu, za b) ventilaci zlosti, to se mi nelíbí.
Kde je ten přirozený ůdsledek pro babičku, která situaci zavinila (způsobila pro slovíčkaře)?
|
| aky |
|
(28.5.2010 18:20:47)
Tiez mam taky pocit, ze takymto stylom vychovy bude mala kazdeho "respektovat" a ju a jej pocity nakoniec nebude respektovat nikto.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2010 18:33:53)
Mono, já s tebou (i v duchu RaBR) naprosto souhlasím. Dcera by babičce měla své pocity říct, ovšem nepovažuju to za trest pro babičku, ale za velmi zásadní zpětnou vazbu. Babičla musí vědět, že to dceři ublížilo, a je jen správné, když matka podpoří dceru v tom, aby tyhle svoje pocity dokázala formulovat a vyjádřit.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 18:43:04)
Markéto, přesně tak to vidím taky.
Vůbec nejde o nějaký "trest pro babičku" (protože stejně neovlivníš, jestli se bude nebo nebude cítit špatně), ale o to, aby dcera měla možnost PŘIROZENOU FORMOU ventilovat, že ji to, co se stalo, moc mrzelo.
Dokonce ani nezáleží na tom, jestli si to babička vezme k srdci nebo jestli to příště udělá zas. Důležité je dát dceři tu možnost "ulevit si" a ukázat jí, že i to lze udělat zdvořile a bez urážky té babičky.
Moje zkušenost je, že se mi po tom, co něco takového řeknu, zásadně uleví bez ohledu na reakci protistrany.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.5.2010 18:57:13)
Ano, a proto si myslím, že celá otázka je položená špatně. Po potrestání někoho se mi neuleví. Po vyjasnění situace ano.
|
|
|
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 21:08:48)
Eriko, babi to ví. Už jsem to s ní řešila několikrát, dcera už jí i poplakala do telefonu, že babi nepřišla a ani nedala vědět. A co z toho? Nic. Babi měla svoje důvody, ty si hájí a díky nim si připadá jako jediná správná. Babi je sobec. Ber, co nabízím, jestli nechceš, nedám nic. Když dceru u sebe má, chová se k ní hezky a dcera je u ní moc ráda.
|
|
|
| Horama |
|
(28.5.2010 17:19:52)
Jsou věci, jejichž "přirozené následky" dopadají na jiné osoby, než je viník. A "trest" je v takovém případě umělé vytvoření "přirozených následků".
|
| ErikaB |
|
(28.5.2010 17:26:36)
|
|
|
| Barča, M 07 a E 10 |
|
(28.5.2010 20:13:05)
Uleví se člověku, když potrestá?
na tuto otázku odpovím- netrestá se aby si člověk ulevil, ale aby určil hranice sociálně přijatelného chování. Pokud se tyto hranice nevymezují spolu s důsledností, jednotností rodičů na dítěti se to podepíše. Pracovala jsem s dětma , na kterých se to podepsalo 4 roky a napravit co rodiče většinou nechtěně způsobí, je proces dlouhodobý a náročný.
|
| maaf |
|
(28.5.2010 20:29:19)
Barčo, to vymezení trestu je přesný a cítím to stejně. Ale tu lásku nebo vztah mezi dvěma to už nenapraví. A o to mi jde, že se dcera nebude cítit o nic líp, když bude vědět, že babi taky něco ztratila.
|
|
|
| Tenna /2 | 
|
(28.5.2010 20:38:43)
Myslím, že se uleví v té chvíli, kdy je člověk plný negativních emocí - trest poslouží trestajícímu jako momentální ventil. Ale později, když emoce poleví (člověk "vychladne"), může zpětně situaci přehodnotit a použitého trestu spíš litovat.
|
| maaf |
|
(28.5.2010 22:30:47)
Tenno, cítím to stejně.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 21:05:15)
Jen ještě otázka na Pilar - čím tě dcera překvapila?
|
| maaf |
|
(28.5.2010 21:11:18)
Yuki, tím, že pořád znovu a znovu volala po trestu ( i kdy ji doma nikdo za nic netrestá). Když jsem se jí ptala, co by to mělo být za trest, tak se v tom děsně motala a v podstatě jen chtěla, aby babička dala najevo, že ji to mrzí. Babi to NIKDY najevo nedá, protože ona jednala správně a my jsme ty hloupé, co to mají problém pochopit.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 21:35:42)
Pilar, je to bezesporu hodně blbá situace, ale když už to tak je, myslím si, že by se z toho dalo pro dceru docela dost vytěžit.
Napadá mě pár věcí.
Za prvé - vysvětlit dceři to, co jsi tady řekla nám. Že Ty to, co babička udělala, vnímáš úplně stejně jako dcera - jako evidentní chybu babičky. Že ale existují lidi, a babička k nim zřejmě patří, kterým prostě z nějakého důvodu dělá problém svou chybu uznat. Řekla bych dceři, že má právo se na babičku zlobit, že takové jednání zlobí i Tebe. Řekla bych jí i to, že existují určité hranice toho, co se s takovým člověkem dá dělat, a to, zda se změní nebo ne, zkrátka už není v našich silách. Posílila bych ji v tom, že ona je v právu.
Za druhé - mohlo by to být zajímavé (i když náročné) pocvičení asertivity. Pokud mi někdo udělá to, že se mi vysmívá, když mu slušně řeknu, že se mi některé jeho jednání nelíbilo, tak mě to taky vytočí téměř do nepříčetna, protože mi to udělá jednou za čas a nejsem na to zvyklá. Ale myslím si, že s Tvojí (Vaší) oporou by to dcera možná mohla ustát (děti jsou asertivní víc než dospělí), a říct babičce něco ve stylu - ale když se něco slíbí, má se to splnit, Ty jsi mi to slíbila, ale nesplnila, a já jsem z toho moc smutná, protože tě mám ráda. Ty se mi teď posmíváš, ale mě to opravdu mrzelo a tohle mě mrzí ještě víc.
Nenatlačit babičku úplně do kouta, nechat jí možnost vyjít z toho aspoň trochu se ctí.
|
| maaf |
|
(28.5.2010 21:44:09)
Kudlo2, díky. Bod 1 je splněn, to máme s dcerou probráno. Bod 2 zatím procvičuju asertivitu sama. Babi i na prosté sdělení, že něco mám jinak, něco vidím, chápu, cítím jinak reaguje agresivně (hned člověka obviní, že se chce hádat apod.)
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 21:46:41)
A je ti ta role příjemná, když se neumíš bránit?
předpokládám, že přesně to je důvod toho, že se snažíš vychovávat jinak, třeba v duchu RaR. Ale podmínkou úpspěchu je i to, že naučíš dceru asertivitě, a to se teda musíš sama hodně snažit, a překonat se, ale bude to ku prospěchu tobě i jí, ušetříš ji právě tohoto, čím sama procházíš
ale snadný to není
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 21:52:31)
"bude to ku prospěchu tobě i jí, ušetříš ji právě tohoto, čím sama procházíš "
přesně tohle jsem měla na mysli, a opravdu to není lehký ale myslím, že pro dceru bude hodně pozitivní i jen to, že se máma postavila na její stranu
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 21:55:40)
Yuki, ale já se bránit umím (jsem jediná z rodiny, kdo jí věci říká do očí a na rovinu, slušně samozřejmě). Jenže nechci. Můžu babi poslat do horoucích pekel, ale proč? Já jsem ráda, že tam dcera není často, protože babi nemám ráda. Na druhou stranu nebudu a nechci dceři vnucovat svůj názor na babi. Ony dvě měly z dceřinýho pohledu krásný vztah. Dcera si musí zvyknout, že nemůže odstřihnout každého, kdo nešlape podle ní.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 22:04:36)
"Dcera si musí zvyknout, že nemůže odstřihnout každého, kdo nešlape podle ní."
Tady bych s Tebou úplně nesouhlasila, respektive myslím,že je nutné odlišovat, jestli jen "nešlape podle ní" (na což má každý právo), nebo jestli se chová věrolomně (pardon za staré slovo, ale přišlo mi to nejvýstižnější), zbytečně zraňuje, nedrží slovo.
Takového člověka je bohužel někdy odstřihnout nutné.
|
| maaf |
|
(28.5.2010 22:07:29)
Kudlo2, Ty pokušiteli.Být to na mě, tak už stříhám! Jenže to není moje rozhodnutí, je to manželova máma a on je na ni zvyklý. Při jedné velmi otevřené debatě na toto téma mi řekl, že on bere to, co dává, než aby neměl nic. U nich je to tak odjakživa, že nejsprve je švagrovka (plus teď její dítě) a pak on. Já když to zažila poprvé, tak mi bylo až zle vztekem za něj. Ale je fakt, že aspoň uznal, že pokud to bude holky trápit (mladší to moc netrápí, babi o ni nestihla moc zájem zatím projevit), tak se přizpůsobí.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 22:36:17)
Pilar, já bych taky stříhala
Ale už to tady zaznělo a je to velká pravda - chuť "potrestat" daného člověka je tím větší, čím jsme na něm emočně závislejší. Když se nám podaří se od něho odpoutat, sníží se i chuť "na trest".
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 22:43:33)
Pilar, ty to trochu pleteš. Nemusíš posílat babi do horoucích pekel ani nikam jinam, ale měla bys dceři pomoct zorientovat se a součástí toho je i vyříkání si některých věcí, který jí vadí. To není o odstřižení, ale o tom, že tvá dcera má pávo říct, že se jí něco nelíbí, a má právo to říct tomu, kdo to způsobil. A pokud ji v tom podpoříš, pomůžeš jí a zvýšíš její sebevědomí. Pokud po ní budeš chtít, aby reagovala jako že se nic nestalo, tak si z toho dcera odnese to, že má ustupovat.
Tady to není o přenesení tvýho názoru na tvou dceru, ona už sama má s babi svou vlastní zkušenost a už sama ví, že to není správně a chce se podle toho nějak chpovat.
jí nebude líp, když babi něco ztratí. Babi nepotřebuje nic ztrácet, a to ani z pohledu tvé dcery. Zato tvá dcera potřebuje, aby svět fungoval tak, jak má, a špatnost byla potrestaná třeba jen tím, že se jí to řeklo, aby si to ta špatná strana uvědomila. Že si to neuvědomí je moc složitá myšlenka na 5 let, ona to chce aspoň zkusit.
toto sice nenbí nijak závažná věc, ale ona by už teď měla vědět, že se mluví i o špatných věcech, že se nijak netají a že jí ty pomžeš je řešit.
Já jsem měla ve školce konflikt s učitelkou. NNašim jsem to řekla, naši mi vysvětlili v rámci mých možností chápání, že ale paní učitelka je nepostihnutelná a ano, já mám sice pravdu, ale nebudeme o tom ve školce mluvit, a já jsem se do toho zamotávala čím dál víc a našim jsem už o tom neřekla, nikdy, ani o pozdějším problému na základce, protože jsem věděla, že mi stejně nepomůžou to vyřešit, to, že by se mnou souhlasili mi bylo houby platný, tak jsem si to nechávala pro sebe.
Když mi bylo skoro 30, tak jsem teprve mamce řekla, co se mi stalo na základce a ona na to, že jsem jí měla říct, že by za učitelkou šla a nenechala by to tak. Jenomže já tomu nevěřím stejně ,jako jsem tomu nevěřila tenkrát.
ať tvá dcera nedopadne stejně, a hlavně její důvěra v tebe.
Když měl problém můj syn ve školce, tak jsem to řešila hned a synové ví, že jejich problémy řeším, nejen že s nima souhlasím
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 22:47:10)
Yuki, co dodat
taky mám zkušenost z dětství, že dospělí měli pomoct a nepomohli.. a taky to ve mně zanechalo blbou stopu, jako že oprávněně se bránit nemá cenu, protože se to stejně nakonec obrátí proti tobě... rozumově vím, že je to jinak, ale v podvědomí to ještě pořád sedí.
Pilar má teď podle mě šanci zasloužit se o to, že se to nestane její dceři.
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 21:39:47)
Pilar, ještě chci říct, jak moc Tvou dceru chápu. Jak jsem říkala,neznám takových lidí moc, ale párkrát za život se mi taky stalo - a to jsem už byla dospělá - že někdo zareagoval tak, jako vaše babí - tj. evidentně nebyl v právu, ale naprosto nebral moje argumenty, pokoušel se je zesměšnit, a aby se omluvil, tak to ani náhodou.
Je to velice nepříjemné a frustrující i pro dospělého, přitom by pro pohodový pocit stačilo, aby ten dotyčný projevil aspoň trochu vstřícnosti, nemusel by se nijak ponižovat ani si sypat popel na hlavu po zbytek života. Musím říci, že to velmi ochladilo mou ochotu se s takovými lidmi stýkat (naštěstí to není nikdo z rodiny, takže nemusím).
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.5.2010 21:40:00)
já se docela divím, že tě to překvapuje. Děti jsou spravedlivý, ony to chtějí. Proto ani trest nepovažují děti za žádnouújmu, ony totiž ví, že je to zasloužený a že trest následuje jako reakce na nějakou akci, kterou any napáchaly. A teĎ úplně stejně tvoje dcera chce, aby ta spravedlnost, která je správná, dostihla i babičku, zvlášť když to není poprvé. Jednou i dvakrát je to omluvitelný, ale opakovaně je dítě zklamaný a dost zmatený z toho, že babička pořád porušuje pravidla a trest pořád nepřichází, pořád se neděje nic, co by bylo tím důsledkem, v jejím chápání trestem, ať tomu říkáš ty jak chceš
Takovým trestem pro babičku by mohlo být už i to, že by jí ona sama řekla do očí, ne po telefonu, že se na ni zlobí za to, že jí něco slíbila a nedodržela. Proč by nemohla? a jestli nechceš, aby "nadávala" babičce, tak to babičce řekni ty, ale před dcerou, ona ocení to, že stojíš při ní a dáš to najevo i tomu, kdo si to zaslouží.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 21:40:39)
Yuki, to je výborný nápad.
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 21:51:24)
Yuki, dcera by jí nenadávala. Ona by plakala. Nemám nic proti tomu, aby o tom s babi mluvila (možná jsem to špatně formulovala). Já už na téma spravedlnosti jedno téma zakládala (máš pravdu, že dcera chce spravedlnost). Ale mě to přijde primitivní chápání spravedlnosti. Já bych chtěla dceru naučit, aby očekávala spravedlnost jen tam, kde jí může dosáhnout, a taky aby věděla, co to je (samozřejmě přiměřeně věku). Ono neexistuje nějaké pravidlo, jak má vypadat vztah mezi vnučkou a babičkou, to se pořád mění. Když někdo porušuje pravidla, nedá se mu věřit a nelze na něj spolehnout. A že pravidla se za každých okolností dodržují vždy a všude, to už je nad rámec tématu, to je ideál, bylo by to hezký, bylo by to správný, ale většina lidí to nezvládá. TO je jediné, co chci, aby si z toho dcera odnesla. Že to není projev nelásky, ale projev citové plochosti toho druhého, že v tu chvíli upřednostnil někoho jiného.
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 22:02:20)
Pilar, z tohoto by do pláče bylo i mnohému dospělému. 
Myslím, že dcera to v podstatě chápe velmi zdravě, a to, že je malá a ještě neumí pokrytecky "zapřít" vlastní pocity, jen aby byl klid, je hodně pozitivní, protože donutí i dospělé, aby řešili něco, co jim samotným vadí, ale ten civilizační nános je už tak velký, že to neřeší, ale ve skrytu se tím žerou.
Myslím, že i Ty na to jdeš dobře, když ji podpoříš (v právu je ona, nikoli babička), i v tom, že jí řekneš, že spravedlnosti v tomto duchu (tj. aby se babička chytla za nos) skutečně 100 % dosáhnout nelze. I v tom, že chybu může udělat každý (třeba kdyby na to babí zapomněla), ale pak je vhodné přijít a omluvit se (a věřím, že kdyby babička "jen" zapomněla a omluvila se, dcera by to vzala).
Já nevím, PROČ babička upřednostnila někoho jiného a zda ta situace byla ospravedlnitelná (umím si představit, dejme tomu, že jedno z dětí její dcery chytnul slepák, dcera s ním musela do nemocnice a babí musela narychlo hlídat druhé dítě), ale o tohle asi nešlo, protože to by se dalo snadno vysvětlit a i to dítě by to pochopilo.
A myslím, že máš velko pravdu i v tom, že chceš dceři předat to, že v tom není nic osobního, že babí je zkrátka taková, a že je na dceři, jestli její dobré stránky (píšeš, že jinak se k ní chová moc hezky) převáží ty špatné vlastnosti, nebo zda se jí babička znechutí natolik, že se s ní nebude chtít (aspoň nějakou dobu) vidět. Myslím, že i na to by měla i jako takto malá právo a bylo by to pochopitelné.
|
|
| Kudla2 |
|
(28.5.2010 22:02:27)
Pilar, z tohoto by do pláče bylo i mnohému dospělému.
Myslím, že dcera to v podstatě chápe velmi zdravě, a to, že je malá a ještě neumí pokrytecky "zapřít" vlastní pocity, jen aby byl klid, je hodně pozitivní, protože donutí i dospělé, aby řešili něco, co jim samotným vadí, ale ten civilizační nános je už tak velký, že to neřeší, ale ve skrytu se tím žerou.
Myslím, že i Ty na to jdeš dobře, když ji podpoříš (v právu je ona, nikoli babička), i v tom, že jí řekneš, že spravedlnosti v tomto duchu (tj. aby se babička chytla za nos) skutečně 100 % dosáhnout nelze. I v tom, že chybu může udělat každý (třeba kdyby na to babí zapomněla), ale pak je vhodné přijít a omluvit se (a věřím, že kdyby babička "jen" zapomněla a omluvila se, dcera by to vzala).
Já nevím, PROČ babička upřednostnila někoho jiného a zda ta situace byla ospravedlnitelná (umím si představit, dejme tomu, že jedno z dětí její dcery chytnul slepák, dcera s ním musela do nemocnice a babí musela narychlo hlídat druhé dítě), ale o tohle asi nešlo, protože to by se dalo snadno vysvětlit a i to dítě by to pochopilo.
A myslím, že máš velko pravdu i v tom, že chceš dceři předat to, že v tom není nic osobního, že babí je zkrátka taková, a že je na dceři, jestli její dobré stránky (píšeš, že jinak se k ní chová moc hezky) převáží ty špatné vlastnosti, nebo zda se jí babička znechutí natolik, že se s ní nebude chtít (aspoň nějakou dobu) vidět. Myslím, že i na to by měla i jako takto malá právo a bylo by to pochopitelné.
|
|
|
| maaf |
|
(28.5.2010 22:03:00)
Yuki, ještě k tomu vyříkání si to, psala jsem to už k předchozím příspěvkům. Vyříkání už proběhlo i z očí do očí. Babi své chování neřešila, jen zalepila dcerce pusu tím, že jí něco koupí a koupila, aby už nebyla smutná. A že babi poslední dobu hodně nakupuje, místo stráveného času k nám směřuje jedna kravina za druhou (takže možná se babi provinile trochu cítí nebo já ani nevím, rozhodně však své jednání nezměnila).
|
|
|
|
|
| Brusinka14 | 
|
(29.5.2010 9:46:38)
Když chci někoho potrestat, chci vlastně, aby se něco změnilo v jeho hlavě, jeho mozku, jeho myšlení. Když něčím překvapím a potrestám, tak toho na chvíli dosáhnu. Ten člověk bude trpět. Jeho uvažování však zůstane stejné.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)