| Roya | 
 |
(23.10.2011 20:58:48)
Řekla bych, že hranice není věková, ale zralostní. Ještě před dvěma lety (v 37) mě rodiče rozplakali dost snadno (tedy už jsem to pustila až v ústraní, aby nevěděli, ale stejně), dnes už se mě to nedotkne - vidím všechno z jiného úhlu než dřív. S rodiči vycházím dobře a pokud mají s něčím u mě problém, je jejich...
|
| hokkaid |
|
(23.10.2011 21:04:42)
No tak to samozřejmě, že nebrečím před nima;-) akorát mě to dostalo až v autě, což je trochu blbý, když člověk řídí:-(
Asi máš pravdu, že je to o zralosti, dvakrát jsem vyhledala odbornou pomoc - psycholožka mi řekla, že nechápe, jak se s nimi po tom všem můžu dál stýkat, psychiatrička mi předepsala lexaurin (jako že to nic nevyřeší, ale bude mi to jedno;-), ten jsem teda nebrala).
Hodně by se mi ulevilo, kdybych nemusela podstupovat tyhle "boje" (on to není boj v pravém slova smyslu, prostě se do mě naváží a já se velmi chabě a neúčinně snažím o zdvořilou ochranu). Na druhou stranu jsou to přecejen rodiče, já teda vůbec velmi špatně lidi opouštím. Navíc vnoučata je mají docela ráda (a přiznám, že když jsme teď oba s manželem onemocněli tak, že už jsme se nedokázali o děti starat, mohli jsme je tam zavézt. No a právě při vyzvedávání mě takhle sestřelila - navíc před dětma:-((
|
| štěpánkaa | 
|
(23.10.2011 21:08:03)
hokkaid, chápu, že ta pomoc s dětmi je důležitá, ale kdž to tu čtu, nevím, snad bych omezila styky na nutné minimum.  co ti vlastně "provedli"?
Mám s rodiči hezký vztah a když mi "ubližují", doufám, že nevědomky a spíš mě to hrozně naštve než rozbrečí. Takže tu situaci těžko chápu.
|
| hokkaid |
|
(23.10.2011 21:28:27)
No to je těžký takhle na pár řádcích...třeba otec s pýchou vypráví, jak když jsem plakala v necelých dvou letech ve školce, tak protože mi to jako malýmu dítěti nešlo vysvětlit, že musí oba do práce, tak mě každý den řezal, aby se mi ve školce líbilo víc než doma.
Když mi byly čtyři, dospěl k názoru, že už bych měla umět číst, takže nastříhal slabiky...to už si pamatuju, byl to strašnej stres, vůbec mi to nešlo spojit, nechápala jsem to - někdy v té době jsem si ve školce začala "loupat" nehty - a protože jsem to dělala pořád, dal mi každý den nářez. Vařečkou. Pamatuju si, jak máma jedné své zděšené kamarádce předváděla má modrá jelita - nicméně nedávno jsem se jí ptala, jestli je třeba nenapadlo hledat důvod, když po několika měsících denních nářezů v tom dítě přesto pokračuje - na to mi řekla, že doktoři se s lidma o takových věcech vůbec nebavili.
A tak dále, nechci tady z toho dělat seznam křivd, rodiče jsou zkrátka úplně jinde než já ("Představ si, že švagrová ještě ve čtyřiceti otěhotněla, to je psina, co? No šla na potrat, jasně, chacha.")
K tomu prostě ten neustálej tlak: "co seš to za matku, když nevezmeš děti na vzduch (= k nim na chalupu, kde nechtějí být spolu sami, že děti vyvážíme někam každý víkend se nepočítá), přijeďte k nám na Štědrý den, nebuď sobec (stejný důvod - prarodiče na svátky objíždíme, ale 24. vždycky sami)atd.atd.
Navíc celá má rodina jsou "chudáci", protože žijou se mnou, a to už mi opravdu připadá limitní. No jo, chudák, tvůj muž, musí jíst, cos uvařila." Na to manžel řekne, že mu ode mě chutná a otec pokračuje: "No jo, chudák, on se bojí něco říct." Chudáci děti, ještě že jim dají majíst aspoń ve školce..."
Asi to má být vtipné, ale když to slyšíte po tisící, člověku se spíš otvírá kudla v kapse...
|
| Inka | •
|
(23.10.2011 21:31:41)
Nechápu jediný důvod, proč se s nima stýkáš.
|
| Osamělá | 
|
(23.10.2011 21:33:44)
hele na to má můj manžel, když měl v rodině nějaké problémy, odpově´d, že chce ukázat, že je lepší než oni. Bohužel nevím, jestli to bylo tak pochopeno 
|
| Inka | •
|
(23.10.2011 21:42:24)
Lepší bych byla v tom, že bych je nemlátila, ani se k nim nechovala hnusně, ale rozhodně bych se nenechala šikanovat. Fakt tomu nerozumím.
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 21:50:56)
je to složité, manžel se mi to taky pokoušel vysvětlit, ale když nejsi konkrétně v té kůži a vztahu, tak to asi nikdy nebudeš vnímat jako ta osoba. Já mu taky říkala, že je hloupý (jednalo se o švagra), když si tolik věcí nechal od něho líbit a teď ho neustále zve na návštěvy, ani mi to nebylo příjemné, ale nakonec pomohl osud (švagr onemocněl a šel fakt do sebe a je to úplně jiný - lepší člověk) Takže nějaké satisfakce se manžel dočkal
|
|
| hokkaid |
|
(23.10.2011 21:51:23)
Inko, já taky ne:-(
Možná proto, že to vždycky nebylo tak špatné - najdou se i hezké vzpomínky, a není jich málo, jen jsem prostě nikdy nevěděla, co přijde, co otce vytočí...naposledy mi nařezal ve 14, když si brácha rozbil hlavu (upadl na náledí, já ho měla hlídat - to byla docela potupa, protože tam zrovna byla návštěva a otec si potrpěl na "podávání ruky po sankci"), pak už to bylo a je "jen" psychické. S mámou jsme až do jejího přechodu vycházely docela dobře, on taky otec je velkej manipulátor, vždycky u nás fungovaly koalice: vždycky někdo měl černého petra, a s tím se nemluvilo.
Myslím, že se prostě nevyrovnali s mým odchodem z domu, sňatkem...
Vůbec se necítím být "lepší", ale "jiná" - asi ve mně pořád je to "Cti otce svého...", navíc vnímám to, že by vnoučata přišla o prarodiče. I když můj otec se přestal stýkat se svými rodiči (spíš tedy oni s ním, je to složitá rodinná historie, docela chápu, proč je "zvláštní") a nám-vnoučatům se dost ulevilo, objektivně to nebyli zrovna laskaví lidé...
Asi jsem zbabělá udělat tak radikální krok???
|
| štěpánkaa |
|
(23.10.2011 21:54:53)
hokkaid, hlavně bych byla ostražitá, jak se s k vnoučatům chovají. Jestli se takto dokázali chovat k tobě
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 21:58:09)
paradoxně si myslím, že prarodiče si tolik jako ke svým dětem nedovolí Vidím to u nás, nebyla jsem nějak extra bita, ale pár facek jsem od našich slízla, dcery ani jednou a to by někdy fakt zasloužily
|
| hokkaid |
|
(23.10.2011 22:12:06)
Bezradná, štěpánko - to ano, to by byla jasná konečná. Ale nějaké to vydíráníčko na ně děda zkouší a malej se to od něj rychle učí , no jo, ale zas je přece nemůžu izolovat ode všeho zlého, tohle jednou v životě stejně potkají, nebo ne?
Ta psycholožka mi tehdy vysvětlovala (malého jsem ostříhala a děda byl zase jednou vtipnej: "Chudáčku, tebe stříhala maminka, viď? Tatínka ne, ten chodí mezi lidi" - stříhala jsem i tatínka, ale to není podstatné), že to dítěti ubližuje hned dvakrát - jednak mu útočí na maminku, která je údajně pro tříletého chlapečka něco jako "božstvo", jednak mu říká, že vypadá tak strašně, že nemůže chodit mezi lidi.)
Ale vysvětlila mi, že mě to v dětství deptalo, protože rodiče pro mě byli jediná autorita, jejich chování pro mě byla "přirozenost", zatímco moje děti mají nejdřív mě. Taky se to potvrdilo - synek omylem do dědy strčil, omluvil se, ovšem dědeček rozjel scénku, kdy se šel obout, "ty mě nemáš rád" atd.
Synek za mou vyděšeně přiběhl, co že má dělat, že se dědečkovi omluvil a on stejně odchází. Přiznám se, že jsem úmyslně nahlas synáčkovi vysvětlila, že už se dědečkovi jednou omluvil a víc udělat nemůže, tak jestli dědeček chce jít, ať jde. Děda se pak potupně zouval
Ale neumím si poradit v takových dědových psychohrátkách, kdy dětem dá čokoládu, hned ji od nich chce zpátky a když mu ji dávají, tak si ji samozřejmě nevezme. Zřejmě to má být nějaký trénink na dělení, ale mě to štve - děti se dělí mezi sebou i s námi, s dalšími naprosto samozřejmě, ale pochopitelně odmítají účastnit se těhle her. Takže děda pak půl hodiny komentuje, kdo z nich je větší lakomec a jaký byla sobeček maminka....No jak to čtu, docela se teď nad tím vytáčím, škoda, že tu nejsou teď!
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 22:17:15)
tak to máš teda drsné, na dědečka bych asi fakt ten váleček použila  Stejně ale, že to takoví manipulátoři mají v krvi, když bys zrovna chtěla na jejich narážku něco říct a odpálkovat je, tak tě málokdy něco tak rychle napadně. Ale s tím zouváním to bylo dobré Dědeček musel být rád
|
| hokkaid |
|
(23.10.2011 22:21:13)
Jo, to mě hřeje ještě teď
Ta čtyřicetiletá kamarádka nedávno dokázala poslat svého podobného otce do pr...(doslova). Docela jí závidím, to musel být hrozně osvobozující pocit
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 22:24:08)
To jo, taky závidím, občas jsem to taky měla na jazyku, ale není odvaha to vyslovit. Já jsem byla schopná vyslovit akorát jo, jasně... to víš že jo,.... A máš pravdu. jen jednou mi ujelo, ano máš pravdu mám to u prdele... Ale bez efektu
|
|
| Petra Neomi | •
|
(23.10.2011 22:28:09)
A to se nikdy nerozčílíš tak, že je prostě vyštěkáš? Po pravdě, já mám úplně opačný problém, stačí mi mluvit s otcem pět minut a přistihnu se, že zvyšuju hlas.
|
| hokkaid |
|
(23.10.2011 22:35:14)
To já se odmlčuju až postupně zmlknu úplně.
Ale párkrát v životě jsem na něj hlas zvýšila, zrovna když jsem měla toho černého petra (taková umělá aféra, z hovna bič, už to tu nebudu rozepisovat;-), to se smrtelně urazil, nic teda neřekl, ale pak jsme se vůbec nekontaktovali několik měsíců. Nejdřív vyměkla máma, že se jí stýská po vnoučkovi a pak ho jednou hlídala, já jsem se vrátila domů a otec seděl v kuchyni jakoby nic (akorát zjistil, že jsem podruhé těhotná a že se stěhujeme.
Podobný scénář se ještě několikrát opakoval (už bez těch těhotenství a stěhování, nikdy jsme si to nevyříkali.
|
|
|
| Alternativní kvočna | 
|
(23.10.2011 22:35:13)
my si to naštěstí s tátou vyříkali už asi okolo mých 16-17ti, pak jsem se brzy odstěhovala... takže teď už skoro dobrý...
když byl před pár lety v hodně velkým srabu, podržela jsem ho a pomohla mu všechno vyřešit (resp. řešili jsme tak trochu za něj - nevím, jestli bylo úplně nejlepší)
|
| hokkaid |
|
(23.10.2011 22:37:54)
Taky jsem se v těch 16 snažila něco změnit - ale neuchopila jsem to moc šťastně, snažila jsem se mu ukázat, že i když já ho mám ráda, je spousta lidí, kteří se ho bojí atd...Několik měsíců předstíral, že vůbec neexistuju, až mě máma donutila se mu omluvit. To bylo strašný, neměla jsem pocit, že mám za co, dal mi to pěkně sežrat:-(
|
| Alternativní kvočna |
|
(23.10.2011 22:44:57)
já to udělala velmi velmi radikálně a nepříjemně... a taky nekompromisně...
vlastně jsem mu s kudlou v ruce pohrozila, pokud na mě ještě někdy ve zlým sáhne, tak ho zabiju... s tou kudlou pod polštářem jsem pak i spala, takže mu asi došlo, že to myslím vážně... máti mě pak vzala k psychiatrovi, jako jestli mi nešáblo... sice jsem si k němu pak chodívala pravidelně popovídat, ale jinak jsem zůstala normální...
doma se pak naši už jen hádali mezi sebou
máma mě totiž často používala doslova jako "ochranný štít" pro sebe - tohle chování mě ale bolelo mnohem mnohem víc, než bití od táty 
|
| hokkaid |
|
(24.10.2011 8:53:01)
Věrko, to máš za sebou teda mnohem složitější chvíle, i když na druhou stranu to řešení bylo asi jednodušší.
Přeju, ať ti tahle vyrovnanost vydrží!
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(23.10.2011 23:33:08)
Bohužel, tohle nevypadá jako nějaké nedorozumnění, ale jako regulérní domácí násilí. To, že děti, ke kterým se rodiče moc pěkně nechovali, jsou na nich víc závislé než ty, které jejich rodiče bez výhrad milovali, je smutný fakt.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Alternativní kvočna |
|
(23.10.2011 22:05:17)
štěpánko, tihle lidé se kolikrát ke vnoučatům chovají mnohem mnohem lépe, než k vlastním dětem...
naopak, děti ještě cepují za to, jak jsou na jejich vnoučátka zlí a přísní
|
| Alternativní kvočna |
|
(23.10.2011 22:06:04)
jo a to je jedna z mála věcí, kterými mě může rozbrečet i můj táta
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 22:08:48)
No to taky známe, dětem se nevěnujete, chlap je bere akorát do hospody (sedí venku je tam hřiště pro děti)... atd. Jako by se oni mohli přetrnout, když jsme byli malí a v hospodě jsme skoro vyrostli (máma tam pracovala)
|
|
|
| hokkaid |
|
(23.10.2011 22:18:54)
Jo, to je pravda, já byla ve školce v necelých dvou letech a když do ni chtěl čtyřleťák, poslouchala jsem, jak jsem krutá matka.
Prostě jsem to projela - nejdřív problematické dítě, pak problematická matka
Na druhou stranu některé věci se nezmění: po porodu druhého dítěte chtěli staršího tříleťáčka na víkend odvézt, protože se to tak prostě dělá. Moc se mi nechtělo, malej se taky netvářil. Takže jsem jim to říkala, že teda asi ne, že se malýmu moc nechce. Na to děda "se budu ptát tříletýho dítěte??!!"
No, ujeli dvacet kilometrů a malej si návrat prostě vyřval Hrozně se mi ulevilo a od té doby jsem měla v tomhle jasno, navzdory šestinedělní hormonální horské dráze;-)
|
| Alternativní kvočna |
|
(23.10.2011 22:26:14)
máš šikovný děti, nač si je nechávat kazit?
můj táta se třeba k dětem chová skvěle... akorát na ně nemá moc času, víc ho věnuje svojí nové manželce - budiž, je to jeho právo...
když holčiny jezdí z kopce na kole, lezou po stromech/po plotě, běhají kolem potoka, apod. - tak odchází, že se na to nemůže dívat
|
|
|
|
|
| Nana*81 | 
|
(23.10.2011 23:43:23)
Hokkaid, udělej ten krok. Jinak se to s tebou bude táhnout furt. \Stanov rodičům hranice, pak se budeš cítit jako dospělá a minimalizuješ pravděpodobnost, že tě zraní.
Tvoje děti doufám neřežou ne? a že jim sebereš prarodiče..to, že tě rodiče ponižují před tvými dětmi , to je poškozuje. Budou si fakt připadat jak chudáci.
Já plakala nedávno kvůli mamce. a už nebudu, opakovala to co mě léta zraňovalo a já jí vykkřičela to co jsem chtěla léta říct, že na to nemá právo a proč. a ta katarze měla dobrý účinek - smířily jsme se. Přiznala svou chybu a bylo jí hrozně.. já pochopila že prostě nevěděla, že mi ublížila a mockrát, prostě ji to nenapadlo.
|
|
|
|
|
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 21:31:50)
Tak to je mi líto 
|
|
| štěpánkaa |
|
(23.10.2011 21:33:09)
hokkaid, nevím, zda bych se dokázala po takovém dětství s nimi stýkat, jsi fakt silná žena
|
|
| Alternativní kvočna |
|
(23.10.2011 21:35:15)
hokkaid...
já už bych pak snad ani nebrečela - ani snad na pohřbu
|
|
| Arien | •
|
(23.10.2011 22:57:03)
Hokkaid proboha vždyť to nejsou jen tak nějaké křivdy, to je regulérní týraní, to jak tě "vychovávali". Já vím že je to asi těžké, své rodiče mají rádi děti když si to ti dovelmi tyční nezaslouží. A to se s nimi stále stýkáš ? A někomu kdo se dokonce ještě chlubí tím jak týral dvouletého prcka skutečně svěříš své děti?
Také jsme jako děti občas nějaký ten výprask dostali, taková byla prostě generace našich rodičů, ale tohleto ?? Dle mého názoru kdo dokáže seřezat dítě takto pravidelně, notabene takto malé, byť má nějakou "výchovnou" záminku, toho to prostě musí bavit, bohužel ): ): Normální člověk se takto nechová.
|
| Nana*81 |
|
(23.10.2011 23:44:54)
přesně jak píše Arien, měla bych obavu svěřit jim děti.
|
|
|
| Razivia | 
|
(24.10.2011 13:57:06)
Panebože to je hrozný!!! Já chápu, že jsou to rodiče, člověk je asi má rád, i když jsou sebehorší, ale asi bych zkrouhla kontakt na úplné minimum. Přerušit ho bych nedokázala, to vím.
|
|
|
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 21:08:07)
taky to máš tak, že ať uděláš, co uděláš, vždycky je to špatně? 
|
|
| Káťa,2 kluci | 
|
(23.10.2011 21:10:06)
Hokkaid
tohle je extra výstižné:
Myslím, že primárně nechtějí ublížit, jen jsou empatičtí jako sekačka na trávu:-(
To je přesně moje máma. Postaví se u nás do chodby, rozhlédne se kolem a sarkasticky praví - No vida, konečně taky máte někdy uklizeno.
|
| štěpánkaa |
|
(23.10.2011 21:11:12)
Káťo a toto tě fakt rozhodí? To poslouchám furt, ale kašlu na to (možná jsme též empatická jak ta sekačka)
|
| Káťa,2 kluci |
|
(23.10.2011 21:13:43)
Štěpánkoo - já vím, že je to kravina - stopro v kontextu s tím, co tady píšou holky.
Myslím, že zásadní potíž mojí matky je absence taktu, empatie a schopnosti vnímat, co se prostě nehodí. Ale to pouze ve vztahu ke mně a mojí sestře. Na veřejnosti je to svéprávná a slušná bytost.
|
| štěpánkaa |
|
(23.10.2011 21:15:02)
Káťo chápu, neznám "kontext", ono když je to už desáté rýpnutíá za 2 hodiny, tak to člověka rozhodí
|
| Káťa,2 kluci |
|
(23.10.2011 21:21:07)
Štěpánko - přesně tak, ona to nejspíš ani tak nemyslí, jak šíleně to vyzní.
Bezradná - to je ono, matky prostě mají pocit, že byť je nám třeba čtyřicet, mají nárok na to kritizovat. Berou to jako svoje svaté právo, protože nás porodily.
Ano, moje matka má vcelku pravdu, že nemáme doma naklizeno, ale konec konců ona s námi nežije.
V kontaktu ovšem jsme. Je schopná mi volat do kanceláře, že dítě přišlo ze školy "jen v tričku, ačkoliv je venku OSM stupňů". Vždycky v duchu počítám do pěti a říkám si, co si tak asi myslí, že s tou informací teď právě udělám.
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 21:25:11)
já s rodiči a manželem bydlíme v jednom společném domě, tak je to o to horší, ale je fakt, že ten kontakt jsem teď dost omezila (v zájmu svého duševního zdraví), ono taky už nejsou nejmladší, nezvládají všechno jak by chtěli, tak mají pocit, že aspoň musí něco říct Ale i tak je mám ráda
|
| Káťa,2 kluci |
|
(23.10.2011 21:29:09)
To je výstižně řečeno.
Já si říkám, že pokud má být někdo tolerantní a nějak to všechno vstřebat, musím to být já, protože od mámy nějaké naprosté charakterové změny k lepšímu v jejím věku čekat nemůžu.
|
|
|
|
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 21:15:36)
já myslím, že je to tím, že jsme jejich děti, tak prostě mají pocit, že si mohou více dovolit. Cizímu na návštěvě by do očí neřekli, že tam mají bordel, nebo že sousedka se namaluje jako šlapka
|
|
|
|
| Osamělá |
|
(23.10.2011 21:13:01)
jo ty okna už by potřebovaly umýt, už máš vyžehleno, že tu takhle sedíš? Dokázala jsem si upravit nové šaty, co mi neseděly - kam budeš v tomhle jako chodit.... Mohla bych mluvit do nekonečna. proč chodíš hrbatá, dělej s tím něco, když začnu cvičit, nemáš nic jiného na práci než nám skákat nad hlavou... proč za mnou nepříjdeš na kafe/co tady už zase s tím kafem děláš....
|
|
| Petra Neomi | •
|
(23.10.2011 21:20:38)
Proboha a tohle považuješ za problém ? :)
|
|
|
|
|
Ale mám čtyřicetiletou kamarádku, kterou čas od času její rodiče snů taky takhle dostanou:-(
. Tátu už nemám, ten byl drsnější, ale přímý a rovný člověk.
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)