| Adelinkaa 1 dítě. | 
 |
(11.6.2015 12:23:37)
Asi jsem divná, ale že se tak starší ročníky chovají, mě nijak nepoškozuje ani to dítě, když to samozřejmě není extrém, paní to řekla, no a co, neřekla to s cílem ublížit. Samozřejmě bych holčičce vysvětlila, že maminka neumře, že paní to tak nemyslela a pustila to z hlavy. Přiznávám, že spíše mě děsí a to jsem hodně taktní, to co se má říkat a nemůže říkat, jak se bavit s maminkami, kteří nemohou mít děti, aby neměly trauma atd...samozřejmě chápu, že asi nikoho nepotěší, když někdo cizí chce dítě v kočárku pohladit atd. Nicméně mě daleko vadí když empatické maminky nacpou děti v botách do nákupního koše jo není to v normální, v některých prodejnách jsou tak daleko, že na to písemně zakazují na zdi prodejny.
|
| Silvie03 | 
|
(11.6.2015 13:04:27)
Taky to tak mám. Nezažila jsem babičku, která by mi vadila. Ale mraky matek, které se samy neumějí chovat.
|
| Monty | 
|
(11.6.2015 13:05:07)
"Nezažila jsem babičku, která by mi vadila."
Silvie,
protože neznáš moji matku. 
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 13:06:08)
Tak spusť. Co je tvoje matka zač?
|
| Monty |
|
(11.6.2015 13:11:08)
Silvie,
moje matka se domnívá, že děti (vč. vnoučat) jsou na světě od toho, aby se chovaly přesně tak, jak si to dospělí představují. Můj syn je její jediné vnouče, přesto ho prakticky nevídá, protože není takový vnuk, jakého by chtěla. Stejně jako se nestýká se svými dcerami, protože sestra ani já nejsme takové, jaké by nás chtěla.
Např. syn si nehraje s autíčky = není normální, musí se za něj stydět. Nezajímá se o fotbal = není normální, musí se za něj stydět. Nosí dlouhé vlasy = není normální a musí se za něj stydět. Potažmo samozřejmě i za mne, protože kdybych byla "správná matka", tak mu to poručím a on by to udělal, protože správné dítě poslouchá své rodiče a prarodiče na slovo. Musím pokračovat, nebo to stačí? 
|
| jentak | •
|
(11.6.2015 13:17:38)
Monty - tchýně zase ignoruje naši dceru, protože se nechová jako její starší vnučka - /teda když byla malá/ - nesedí na zadku jak buchta celý den a nábožně nezírá na babičku. To prý neměla být holka, ale kluk.
A krom jinýho jí to dává najevo tak, že si nikdy nemůže vzpomenout na její jméno - byť to jméno je v jejich rodině běžné. Nebo schválně její jméno komolí dehonestujícím způsobem a pak to "vtipně" omlouvá svou pamětí.
Ale zajímavý je, že když babička od ní cosi chce, na dceřino jméno si vzpomene rychle a pochopitelně správně.
Je pochopitelný, že dcera se tam zrovna nežene /aby poslouchala - nemůžu si vzpomenout na tvoje jméno, sakra, že by nějak.........hahaha, to je vtipný, ale já můžu, mám na to věk, můžu cokoli/ a i když je dcera dospělá a srovnala se, že nevyhovuje babičce, tak přesto ji to uráží a tak nějak nevidí důvod, proč by dobrovolně chodila tam, kde se jí ty urážky dostanou.
|
|
| Monty |
|
(11.6.2015 13:18:23)
Jo, ještě jsem zapomněla, že v komunikaci s dětmi se zásadně nepoužívají slova "prosím" a "děkuji". Dětem se rozkazuje a když neposlechnou, tak se mají zbít, aby příště poslechly.
|
| jentak | •
|
(11.6.2015 13:20:37)
 Jo a ještě - děti se nikdy nesmějí zeptat na důvod toho, co se jim přikáže, protože jsou blbé na to, aby pochopily, že dospělý to s nimi myslí dobře. A jediná možná odpověď na proč - je proto a mazej to udělat, nebo bude výprask.
Tedy - vychované dítě se nikdy neptá a bez diskuzí vykoná, co mu je přikázáno.
|
| Monty |
|
(11.6.2015 13:22:52)
"A jediná možná odpověď na proč - je proto a mazej to udělat, nebo bude výprask."
jentak,
ano, to souhlasí.
A pak si děti ještě nemají co "vybírat", co je bude zajímat, s čím si budou hrát nebo kam budou chodit na kroužek, protože to určuje rodič. Nějaké vlastní zájmy, co to je? Dítě zajímá to, co si přejou ti ostatní, dospělí.
Moje matka fakt brečela, že se syn zajímá o biologii, kde to jako vzal a proč ho v tom podporujeme, když to "není normální" a ona se za něj kvůli tomu musí stydět.
|
|
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 13:42:37)
Monty, a v jaké situaci? Když chceš, aby dítě něco udělalo pro tebe? Tam je slovo "prosím" nezbytné. V případě, že si má vyčistit zuby, bych ho neprosila ani já. Ale ani bych ho nezmlátila, aby poslechl.
|
| Monty |
|
(11.6.2015 13:44:42)
Silvie,
jj, v takové situaci - prosím přines mi to a to, prosím udělej to a to. Děkuji. To matka neuznává, to je podle ní rozmazlování.
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 13:56:53)
|
|
|
|
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 13:30:51)
Monty, tak ti nevím, jestli se smát nebo vás litovat. Promiň.
Mám ale doma něco podobného. Sice se normálně stýkáme, trávíme spolu hodiny na telefonu, ale moje matka má ve své hlavě představu, jak má svět fungovat a jak se my všichni máme chovat a není ochotná akceptovat odchylky. Má černobílé vidění světa - správné jsou její názory, špatné všechny ostatní. Čili o hádky a nepochopení není nouze, ale už jsem se naučila to zpracovat a reagovat.
I když to často bývá psycho a v krizových situacích je schopná mě ještě dorazit, jsem ráda, že ji mám. Je z ní cítit láska a zájem, a to je základ.
|
| Monty |
|
(11.6.2015 13:35:18)
Silvie,
z mé matky bohužel není cítit láska a zájem, proto se s ní vídáme minimálně. Prostě na to vydírání a neustálé peskování a vyčítání nemáme nikdo náladu a abychom skákali, jak ona píská, na to už vůbec ne. Já jí to nemám za zlý, je mi jí spíš líto, ale nejsem masochista.
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 13:39:42)
Monty, taky je možné, že není tak bezcitná, že se tím potají trápí, aniž byste tušili. Moje matka třeba ve vzácných chvílích uznává, že se chová otřesně a že neví, co s tím dělat. Ví, že spoustě lidí nevědomě ubližuje, protože dřív mluví než myslí, a neví si sama se sebou rady.
Tvoje matka možná časem pochopí a najde si k vám cestu. Snad nebude pozdě...
|
| Monty |
|
(11.6.2015 13:43:34)
Silvie,
a víš, kolikrát jsme jí nabízeli, jestli si nechce jít třeba popovídat s psychologem?
Nechce, protože ona není blázen, to jen my jsme hrozné děti a syn je hrozný vnuk.
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 13:48:03)
Tak ale to je logické. Pokud je ona přesvědčená o své pravdě a vy na ni přijdete s psychologem, musí ji to ještě víc popudit.
Spíš by na ni mohl zapůsobit nějaký váš společný známý, který s ní má dobré vztahy a uměl by ji nenápadně navést k tomu, aby o vašich vztazích alespoň přemýšlela.
|
| Monty |
|
(11.6.2015 13:51:17)
"Spíš by na ni mohl zapůsobit nějaký váš společný známý, který s ní má dobré vztahy a uměl by ji nenápadně navést k tomu, aby o vašich vztazích alespoň přemýšlela."
Silvie,
viz níže - to nefunguje. To jí říká víc lidí řadu let.
"Co ty víš, Alenko/Mařenko/Boženko, jaký JÁ mám trápení!"
|
|
|
| jentak | •
|
(11.6.2015 13:49:36)
Monty - neblázni - jít si popovídat s psychologem. Já posílala svou mamku k psychologovi, jak se stará o babičku, tak je z toho hotová a odmítá chápat určité věci kolem babičky a tak jsem si říkala, že zajde za odborníkem, vypovídá se a třeba jí ukáže jiný náhled.
Ale kdepak - není blázen, tak nikam nepůjde.
U nich - psycholog,psychiatr = vstupenka na uzavřené oddělení psych. léčebny.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(11.6.2015 13:11:10)
Silvie - u našich v baráku bydlela ne babička, ale baba jaga, co snad i potají žrala děti. Ta byla postrach všech lidí z okolí. Stačilo cokoli a jakmile se na někoho zaměřila a bylo jedno, jestli to bylo dítě či dospělý, bylo zle. Stála třeba na chodníku a pozorovala projíždějící auta a házela na ně svou hůl. Neváhala mlátit holí procházející děti, protože se jí zdálo, že nejsou dost uctivé. Postavila se na chodníku před domem v dlouhé sukni a prostě močila. Kolik lidí se stěžovalo na její chování, ona na ně /protože dospělí se bránili a nebo bránili v útoku na své či cizí děti/ a nikdy se nic nestalo, že prý je taková a maková a nic. A taková ta babizna byla už tehdy, kdy já byla dítě. Nikdy za ní nikdo nechodi, možná neměla děti, ale tuhle babiznu bys teda v okolí, natož doma, nikdy nechtěla, to si buď jistá.
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 13:18:58)
Jentak, já měla na mysli babičky, které "vychovávají" děti, ozývají se v obchodech atd.
Jinak znám taky protivné babizny, s jednou jsem taky vyrůstala v jednom baráku, i když to, co popisuješ ty, jsem nezažila. To je vážně extrém.
|
| jentak | •
|
(11.6.2015 13:29:22)
Silvie - aha. to jo. Ale ono je to hrozně složitý. Já teda říkám, že tchýně je ve svý podstatě hodná, fakt je, ale je zklamaná nebo co. Asi si to představovala celý jinak, chtěla by společnost, to je, ale svou a podle sebe - sedět s ní celý den u televize, občas si něco uvařit, nemít žádné požadavky, mluvit jen podle toho, co a jak chce ona atd. Takže se drží v určitých mezích tím, že jsme důslední /ne zlí, ale důslední/ a musíme její nálady korigovat či trpět stejně jako u malýho dítěte - akorát že to je skutečně jiný.
My bychom jí rádi vyhověli, rádi bychom, aby byla spokojená, ať dělá cokoli a žije jakkoli, to je jedno, hlavně ať je spokojená, ale ona není a vlastně mám pocit, že ani neví, co chce, ona jen přesně ví, co nechce. A to, co nechce, je každý den to, co má.
Musí být hodně nešťastná, ale já nevím, jak jí pomoci a vyhovět - mám pocit, že to není v našich silách.
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 13:36:31)
Jentak, buď v klidu, tohle není u babiček nic ojedinělého. Mají jiné myšlení, jiné vnímání života, jiný pojem o čase. Vybavil se mi zážitek kamarádky, která si stěžovala na svoji starou matku. Kamarádka jí slíbila umýt okna, řekla "zítra ve tři", jenže jí to časově nevycházelo, šéf v práci ji zdržoval, dorazila o hodinu později a její stará matka už stála na židli a myla okna, protože dcera je nespolehlivá...
Chápu i matku, i dceru. Jde zkrátka o odlišný styl života, který mladí a staří mají a budou vždycky mít.
|
| Monty |
|
(11.6.2015 13:42:25)
"Mají jiné myšlení, jiné vnímání života..."
Silvie,
u nás je to poněkud absurdní v tom, že syn je svým způsobem "starej", chová se daleko víc jako "starej" než jeho babička - moje matka. Matka je malý, sebestředný dítě. Protože syn si se staršími i vyloženě starými lidmi jinak strašně rozumí a oni ho mají rádi, protože je to introvertní, klidný, přemýšlivý kluk a to starší snáší líp, než když je dítě divoký a neposedný. Takže jedinej, kdo ho nesnese je jeho vlastní babička, protože ta má svou přesnou představu o tom, jak má vypadat dítě a jak se má dítě chovat, a pokud to nedělá, tak má zkrátka smůlu.
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 13:44:36)
Monty, teď mě napadlo - jak si tvoje matka rozumí se svými vrstevníky? A kdo zná ji i tvého syna, hodnotí nějak jejich chování vůči starým lidem?
|
| Monty |
|
(11.6.2015 13:49:57)
Silvie,
no, nic moc. Matka je společenská, ráda se baví, ráda cestuje, ale nesnese lidi, co se podle ní mají "líp". Třeba když chce jet s někým na dovolenou, tak mi píše, že paní ta a ta by jela, ale je to "bohatá paní" a ona neví, co by si s bohatou paní povídala. Nebo má ta paní skvělé děti a ona by se musela stydět a plakat, až by vyprávěla o těch svých. Takže moc kamarádů nemá. Máma mojí nejlepší kamarádky, se kterou máme odjakživa hezký vztah, mi vždycky říká, že to její fňukání a stěžování si se nedá moc dlouho vydržet. Ona je hodná a snaží se, jenže když mámě řekne 100x za sebou, že si nemá na co stěžovat, že je zdravá, děti má zdravý, vnuka taky, nic jí reálně neschází, tak to nemá smysl, protože matka si v tom stěžování a fňukání prostě libuje. Všichni se mají dobře, jen ona špatně. 
|
| jentak | •
|
(11.6.2015 13:56:39)
- jo, přesně - všichni okolo se mají dobře, jen ona špatně. Ona si i na tom špatném z okolí najde to dobré, aby ukázala, že ona je na tom nejhůř ze všech.
- k její známý se nastěhovala dcera i s dětmi, bez práce a ona je všechny živí z důchodu a pochopitelně nejvíc živoři ona /protože je stará a nic nepotřebuje/ a spí na rozkládací matraci v kuchyni - ale to nevadí, má se líp, protože má u sebe dceru a tchýně nemá žádnou dceru
- jiná známá má na sebe nabraný úvěry pro své děti /dávno dospělé děti/, takže opravdu žije z ruky do huby a velmi nuzně - ale to nevadí, má se líp ta známá, protože je vidět, že ji její děti potřebují
- jiná má děti daleko a na vše je sama vč. dopravy kamkoli a je to pro ni stresující a namáhavé - my jsme mámě sice neustále k dispozici, ale to se nepočítá, protože je to naše povinnost, kdežto děti té známé na maminku neustále myslí a kdyby mohli, tak by ji na rukou nosili.
A to je pořád něco - všichni se mají líp, i kdyby v hrobě leželi. Jen ona se má špatně a nejhůř a můžeme za to my, protože jí schválně nedáváme to, co ona potřebuje a na co má nárok - co to je, to nevím a ona to neumí specifikovat - prý však my víme, jen se nám to nechce vědět.
|
| Monty |
|
(11.6.2015 14:01:49)
"A to je pořád něco - všichni se mají líp, i kdyby v hrobě leželi. Jen ona se má špatně a nejhůř a můžeme za to my, protože jí schválně nedáváme to, co ona potřebuje a na co má nárok..."
jentak,
to je naprosto přesný! Včetně toho, jak si na všem špatným v okolí najde něco dobrýho, aby mohla dokázat, že ona je ten největší chudák.
Jedinej rozdíl je v tom, že matka přesně definuje co chce, ale my na to nejsme ochotní přistoupit.
Třeba příklad s těmi psy - sestra má dva psy a otce s RS, nemůže mu je nechat na hlídání, je rád, že dojde k popelnicím před barákem. Když jede ke své babičce, které je 91 let, tak si může vzít psy s sebou. Naší matce je 64 let a psy prostě v bytě nechce, protože by po nich musela luxovat. Takže radši neuvidí dceru, než aby strpěla o víkendu psy v bytě a musela po nich uklidit chlupy. Jenže pak samozřejmě fňuká, že za ní nechceme jezdit, že jí nemáme rády... A to je furt dokola.
|
|
| Monty |
|
(11.6.2015 14:06:59)
jentak,
není z JČ? Že bychom je seznámily? Mohly by fňukat dvojhlasně.
|
| jentak | •
|
(11.6.2015 14:20:31)
Bohužel ne - ale ono by to stejně bylo k prdu, protože ona na cizí lidi není zvědavá, ona chce být doma a doma cizí lidi /třeba návštěvu/ nesnese. No a taky nerada chodí k někomu otravovat /tím taktéž myslí návtěvu u někoho, ačkoli ji ten někdo pozval/. Ona pozvání nebere tak, že ji pozvali, aby přišla, ale že to je jen zdvořilostní fráze a tudíž je nutný pozvání přijmout a poděkovat, ale absolutně je nepřípustné se dostavit. Takže - je pozvaná ke své bývalé kolegyni na odpoledne - pokecáme a dáme si kávu a Fanouš /manžel té dotyčné/ tě pak odveze - poděkuje, slíbí, že přijde a je ticho.
Pak v den pozvání se ozve od dotyčné telefon, který tchýně nevezme, protože co by říkala, ona nevěděla, že je to myšleno vážně. Dotyčná zavolá mně, co se děje, já tchýni, mně už telefon vezme, protože jí nedojde, proč volám a když se zeptám, co se děje, tak se dozvím, co to je za blbosti, že ona nikam nepůjde, řekla to jen tak, to se jen tak říká, nikdo to nemyslí vážně a vyřiď to.
A tohle je roky - vysvětlujeme horem dolem, že když někdo zve, myslí to vážně a následně s tou návštěvou počítá - a nic, jak do dubu.
Já ji podezírám, že to dělá schválně - aby si dokázala, že ji zvou, následně se jí líbí, že je o ni starost a kolem ní rozruch, ale to je celý. Ale ona by to chtěla denně. Ale jistá si tím teda nejsem.
|
|
| jentak | •
|
(11.6.2015 14:26:01)
No a moje mamka? - že se cítí osaměle - není tak stará a tak jí nabízím možnosti. A tuhle z ní vypadlo, že má fóbii z lidí - to viděla v televizi. Ale k doktorovi nepůjde, ona už to nějak doklepe, když to bez něj doklepala doteď.
Nejde s tím nic dělat, když druhá strana nechce.
A pak znám rodiče mé kamarádky - ti byli vždy jen spolu, žádné kamarády, žádné akce - prostě nic. Šli do důchodu a nejednou tuhle jedou s důchodcema na výlet busem, támhle s partou do lázní, támhle na pochod - tak se ptám - kruci, jak je to možný, já si vás pamatuju jinak a teď taková změna, co mi uniklo. A paní - no víš, když jsme chodili do práce, tak to nějak stačilo, v práci každý měl kolem sebe houf dalších lidí a když jsme šli do důchodu, tak byl konec a najednou jsme potřebovali místo práce nějakou jinou náplň. Napracovali jsme se už dost, tak žádný brigády, ale šli jsme do klubu důchodců a pak už to tak nějak jelo samo. Že prý je to jednoduchý. No jak se to vezme - musí se prostě chtít.
|
|
|
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 14:00:29)
Tak s tím vážně nic nenaděláte
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(11.6.2015 13:47:17)
Silvie - zítra ve 3 - to je už dávno pochopila, že tohle nesmí nikdo vypustit z pusy. Máme mobily a tak jen říkám - zítra odpoledne, půl hodiny před tím, než vyjedeme k vám, vám zavolám. Protože jsem i přišla na to, že - okolo třetí - je u ní přesně ve tři a nechápe, co je to za časový úsek "okolo".
Takže i když řekneme - nedřív u vás budeme ve tři, musím jasně dodat, že tím nemyslím, že ve tři tam budeme, že to může být ve 4, v 5, ale že proto ta půlhodina a není nutný být připravená k odjezdu od třetí hodiny.
|
| Silvie03 |
|
(11.6.2015 14:01:40)
Jo, přesně tak.
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(11.6.2015 22:04:07)
Silvie,
já jsem nikdy neměla pocit, že "staří lidé mají jiné myšlení". A přijde mi to vůči nim neuctivě paušalizující.
V životě jsem poznala myslím hodně starých lidí, a s mnoha z nich jsem absolutně neměla a nemám problém komunikovat a nemám pocit, že by mysleli výrazně jinak než já.
Vůbec jsem nikdy nevnímala názorové rozdíly primárně jako generační, ale jako osobnostní. Rozumím si s řadou lidí, kteří jsou o 40 let starší než já i o téměř generaci mladší, a nerozumím si s některými vrstevníky.
Takže pro mě to není o věku, ale o povaze.
|
|
|
|
|
|
|
. Můj syn byl taky děsně náročné mimino, velmi uřvané a skoro vůbec nespal. Dokázal spát jen v jedoucím kočáře, v jedoucím autě nebo u prsa - přes den. V noci na pár hodin vyčerpáním vytuhnul. Nechci se moc rozepisovat, ale problémy byly pořád, i v mš, i v zš, ale zlepšuje se a mám z něj radost. Je to ale náročná povaha, hysterická, uvřískaná, ale má i svoje klady, je to mazel a pomalu se učí ovládat se. 
V její náručí
Čím potěšit každou ženu
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro dětiBrno-venkov 
Krojový plesUherské Hradiště 
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro děti
Krojový ples
Zimní běh na Blaník
Ledové sochy na Pustevnách
Šediváčkův long
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)