| Hatata |
 |
(31.7.2024 19:23:05)
Máte někdo zkušenost s tím, že jste prchlivější povahy a dokázali jste se změnit nějakými vhodnými postupy? Mám dceru v pubertě, která mě dokáže vytočit, pak často křičím a pak si vyčítám, jak jsem špatná matka, že to nedokážu přecházet v klidu. Moje matka často po nás řvala, říkala jsem si, že nikdy nebudu jako ona a jsem jako ona :( zrovna teď si přijdu úplně neschopná a k ničemu. Mám pocit, že všichni rodičové to zvládají lépe než já. Chtěla bych umět se ovládnout, napočítat do deseti nebo najít nějakou techniku, ale zatím se mi nic nepodařilo aplikovat do praxe
|
| sally | 
|
(31.7.2024 20:41:41)
mám krátkou zápalnou šňůru, zvlášť když jsem sama ve stresu / depresi...
Dobré je, uvědomit si, že hlasitě křičí obzvláště ti, kteří nemají pravdu / došli jim argumenty. Že je mnohem lepší mít srovnané argumenty a vysvětlovat, co tě vytočilo a s čím nesouhlasíš.
Další rada - uvědomit si, že dcera tě nejspíš vytáčí "schválně" - ne, že by si nějak užívala, že je matka vytočená, ale objevuje hranice psychologické manipulace a ty jsi vhodný pokusný králík. A jednak jí na to skáčeš, a za druhé jí "učíš", že takhle je to správně (manipulovat, vytáčet atd.). Ona za to nejspíš nemůže, dělá to podvědomě - ale ty jí hraješ do karet.
Co si s dcerou zajít někam na kafíčko a na neutrální půdě (tam je mnohem menší pravděpodobnost, že jedna nebo druhá budete chtít scénu), jí zkusit vysvětlit, že tě vytáčí a že tě mrzí, že křičíš, ale že potřebuješ aby se i ona začala chovat jako dospělý člověk a ne jako dítě. Plus můžeš předestřít věci, které považuješ za jádro konfliktu (jánevím - nepomáhá, neučí se, courá venku, držkuje...) a stanovit nějaká pravidla - plus jí dát nějaká privilegia - ale za tvých podmínek ("ano, můžeš chodit večer ven, ale v deset nula nula budeš doma" nebo "každý čvrtek umyješ společnou koupelnu" - nevím, co je u vás jádrem sporu, ani jak stará dcera je - puberťačce může být jedenáct i osmnáct - takže samozřejmě uprav na vaší věkovou kategorii)
|
| Renka + 3 | 
|
(1.8.2024 9:16:32)
Nemyslím si, že křičí ten, kdo nemá pravdu a došly mu argumenty. Možná někdy. Ale člověk často křičí, když rozumná domluva s druhou stranou není. Ne, že by to pomohlo, ale uvolňuje to to napětí. Je to z té frustrace, kdy domluva prostě možná není. Když puberťák dělá opakovaně tu samou věc, která blbě dopadne. Když riskuje zdraví, například jízda bez helmy ve skateparku, kde předtím došlo k fatálnímu úrazu atd. A domluvy marné, nebudou se ztrapňovat před kamarády.
Těch věcí v pubertě jsou desítky. Někdo ji holt má klidnou, ale jiný naopak. Já třeba u holek jsem se tak nevytáčela, tam to šlo domluvit, ale syn to teda umí dokonale.
A takové ty rady sednout si a rozumně vysvětlit, haha. Někteří puberťáce mají období, kdy tohle nefunguje, nebudou poslouchat, nebudou se bavit, argumenty nepřijímají, vaše názory jsou zastaralé a vše si chtějí dělat po svém.
Fakt bych si nevyčítala, že jsem špatná matka, protože někdy ta komunikace prostě možná není.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(31.7.2024 20:47:27)
Hatato, na jednu stranu si myslím, že i puberťák by měl občas vidět, že rodiči povolí nervy a vybouchne, důležité je, co pak následuje, jestli se dokáže třeba omluvit, pokud přestřelil, vysvětlit následně v klidu svůj pohled na věc, říct co ho rozčílilo a na rovinu uznat, že prostě emoce vždycky neovládne... Prostě ukázat, že hysterický výlev neznamená žádný konec, že i to může být jistý způsob komunikace... No a pokud to člověk takhle pokaždé "musí" vykomunikovat, kolikrát se příště raději ovládne  (no hlavně tou komunikací nahlas si hodně srovná člověk sám v sobě a je to taková malá samoterapie)
Osobně hodně věřím na upřímnost k dítěti i sobě samému...
|
| Čumča. | 
|
(1.8.2024 10:19:36)
"že i puberťák by měl občas vidět, že rodiči povolí nervy a vybouchne, důležité je, co pak následuje..."
tohle mi kdysi řekl i odborník
protože prý k ní na terapii chodil i teenager, který se teprve v 15 setkal s tím, že někdo řve (učitel na sš) a zatímco spolužáci se běsnícímu vyučujícímu tlemili, tento hoch začal chodit na terapie, aby se s zážitkem vyrovnal, opravdu prý doma nikdy nikdo na nikoho nezvedl hlas (na děti, rodiče mezi sebou)
|
| Ropucha + 2 | 
|
(1.8.2024 10:40:21)
"prý doma nikdy nikdo na nikoho nezvedl hlas (na děti, rodiče mezi sebou)"
V mé rodině také ne.
Tatínek tedy někdy promluvil takovým ráznějším tónem, ale řvaní to nebylo ani vzdáleně.
Řvaní nesnášel a na dětské emocionální výlevy odpovídal klidným hlasem "prosím tě, neječ tady jako domovnice".
Maminka myslím neumí ani ten ráznější tón.
Kupodivu vychovali bez řvaní a bez bití celkem použitelné potomky.
To jen pro ilustraci, že to existuje.
Ale já jsem se se řvaním setkala už v mateřské školce (kterou jsem nenáviděla), takže v patnácti by
mě nepřekvapilo.
|
|
|
|
| Vranice | 
|
(31.7.2024 21:28:54)
Místo řvaní zpívat  .
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 14:04:16)
Vranice, to by mohlo zabrat
|
|
|
| Stará husa |
|
(31.7.2024 21:56:45)
Jojo, taky jsem řvala. Pomohly mi antidepresiva, předepsaná na depresi, ne kvůli rozčilování se, takže to určitě není lék pro choleriky. A posléze mi hodně pomohlo pomyšlení, že to, kvůli čemu se rozčiluju, není vůbec důležité. Děti vyrostou a za chvíli jsou z domu, jestli měly jedničku z češtiny, pořádek v pokoji a vynášely smetí, je najednou úplně jedno. V současnosti mám všechno, jak se říká, na salámu. Důležité je zdraví a celková spokojenost, nic jiného.
|
|
| Čumča. |
|
(31.7.2024 22:41:56)
Hatato, je dobré být dobře vyspalá, potom se ta zátěž zvládá líp. Přestávala jsem se ovládat, když jsem kojila druhé dítě a druhé nastoupilo do školky, došlo mi, že jsem jako máma a v podstatě mě to složilo (máma občas ječela a měla při tom tak výrazné tmavé oči, že jsem se jí vysloveně bála). Bylo pro mě nepřekonatelné, že po celém dni půl hodiny před spaním dětí zařvu, jelikož už prostě nemůžu...a že jsem tudíž jako moje máma. Byl to pro mě konec světa.
Nebýt v hubnoucím režimu.
Přijímat dostatek B-vitamínů, třeba z pivovarských kvasnic (podpora nervového systému).
Vydržet a vědět, že ta puberta není napořád. Osmý ročník zš mého syna s online výukou mě dostal skoro do Bohnic. Oba jsme cholerici, podle MM je syn celý já, takže to jiskřilo jak při ohňostroji - od té doby půlrok co půlrok o něco lepší a lepší
|
|
| TaJ |
|
(31.7.2024 23:15:32)
Hatato, já jsem sice celkem kliďas, i když vybuchnout teda umím taky. Když bylo synovi kolem těch 9-10 let a měl takovou tu prepubertu, tak mě dokázal rozčílit a dohnat k šílenství taky...zpětně jsem si vždycky pak hrozně vyčítala, že jsem to zase nezvládla a vyletěla jsem na něj. Bylo to období kdy u nás byla nějaká scéna pomalu každý den. Dost mi pomohlo zapřemýšlet nad tím, čím mě vlastně vytáčí, co mi na tom vadí a jestli je to fakt tak důležité, abychom si kvůli tomu ničili náš vzájemný vztah. Přestala jsem spoustu věcí řešit a reagovat na ně a kupodivu vzduch se vyčistil a najednou i on byl ochotnější spolupracovat. Když pak přišla klasická puberta, tak jsme vlastně neměli nikdy žádný větší problém, teď je mu 16 a s pubertou doma všichni vycházíme úplně v pohodě, asi jsme si tím všichni prošli v těch jeho 10...
|
| babi_ | 
|
(1.8.2024 7:21:36)
Po přečtení úvodního příspěvku jsem si říkala, že k tomu nemám co napsat, protože jsem jednak dost klidná povaha, a pak taky jsme s dětmi i během puberty vycházeli v pohodě, nic strašného se nedělo. Ale když čtu TaJ, vybavila jsem si, že v době kolem pěti let dcery (a tří let syna) jsem byla taky drobet na mrtvici z dcerky, která byla od mala velmi svéhlavá, všechno se s ní muselo domluvit už jako s batoletem, dosáhnout konsensu (pak byla v pohodě a spolehlivě fungovalo, na čem jsme se domluvily)… Na nějakou přímou poslušnost "tak jsem řek tak to bude" není ani jedno moje dítě vůbec stavěné (přičemž syn snadno odsouhlasil, ale pak to nedokázal dodržet, ADHD, to byla zas jiná píseň).
Jenže v těch pěti letech byla s dcerkou najednou dohoda velmi obtížná. Pořád se urážela, byla plačtivá… mě to točilo (neřvala jsem, ale štvalo mě to), no říkala jsem si, že jestli takhle obtížné je to teď, jak bude vypadat puberta. Pak se ukázalo, že bojovala se zatím nediagnostikovanou DM I. typu, který má zásadní vliv i na psychiku. Chůďátko moje. Na to, co se jí celé měsíce dělo, se chovala ještě skvěle.
Pravda je, že jak v tom období, tak již předtím a posléze napořád, jsem trvala na dodržování jen několika pro mě zásadních věcí vesměs týkajících se bezpečí – tedy nevbíháme do vozovky, ve výšce se pevně držíme… a pak čistoty obličeje a rukou (mám nějakou fobii z umatlaných nosů pus a rukou). Později pak třeba na sportovním soustředění „pařit můžete do kdy chcete, ale ráno budete na tréninku“.
Ostatní jsem považovala za nedůležité (jak píše Husa – úklid, známky, oblečení…), takže mě to nevytáčelo.
Abych to shrnula: jo, přidávám se k názoru vyhodnotit, jestli je věc tak důležitá, aby stála za křik.
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 7:53:45)
Babi, moc pěkně napsané, ani moje dítě není stavěné na přístup "tak jsem řekla, tak to bude", to nefungovalo nikdy. A jo, spoustu věcí a požadavků jsem prostě vypustila a trvala jen na několika málo věcech, které se týkaly hlavně bezpečnosti.
|
|
|
|
| DaVinci | 
|
(1.8.2024 7:24:39)
Já di myslím, že rodič má právo se vytočit a dítě holt zažít přirozenou reakci, kterou vyvolá. Pokud to samozřejmě není nějaké mimo. Takže pokud jsi emotivní, živější člověk, nechtěj se měnit. Oni to naši bobánci přežijí.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 7:33:08)
Jako jo, má právo, a je to v určité míře i funkční, ale pokud Hatáta nesnášela řvaní matky, a chce být jiná, tak to nějakou změnu k většímu nadhledu chce. Pro Hatátu, aby měla lepší pocit, i pro dítě, aby ho tolik neštvala. Ve výsledku pro vzájemný vztah.
|
|
|
| Termix | 
|
(1.8.2024 7:50:04)
Umím vydržet v klidu docela dlouho, přesto sama sobě lezu na nervy, když se rozčílím. Je to samozřejmě už méně často, protože děti jsou už za pubertou, ale když bylo synovi 12, vytočil mě tak, že mi poprvé v životě ulítla ruka a dostal facku. To mě hodně mrzí doteď. Tehdy jsem se mu omluvila a ještě mu koupila letenku do Skotska i se mnou .
|
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 8:07:12)
Děkuji všem za sdílené zážitky a podněty. Dceři je 14 a vytáčí mě její nezodpovědnost a jak má všechno na salámu. V pokoji to vypadá jakoby vybouchnul dynamit, když chci například, aby si našla tepláky, tak řekne, že neví, kde je má, tak tam jdu já a stačí mi na to 20 vteřin rozhrnout ve skříní bordel a najdu je tam. Když jsme v práci a ona je sama doma teď o prázdninách (má ještě staršího bratra, ale ten už je doma jen sporadicky) tak se pomalu ani nenají a co hůř skoro nepije, což je problém, protože jednak bere jedny léky a i doktorka jí říkala že by měla vypít 1,5 l denně. Pokud nepije, tak je samozřejmě unavená a bolí hlava. Nebo jede ke kamarádce a nevyhledá si autobus zpět a nechá si je ujet a pokaď my ji nezavoláme, tak nám ani odpoledne nezavolá, jak má v plánu dojet apod., protože jí to nenapadne. Takže já neustále musím myslet i za ni a neskutečně mě to unavuje. Někdy nám i lže v takových drobných věcech, jako třeba má jít ze psem a ona nejde a dá ho jenom na zahradu a tvrdí, že s ním byla apod. Když chodí do školy, tak si spousta věcí nepoznamená, přitom jsem jí koupila sešit, kde si má poznačit různé úkoly a písemky, kdy mají psát, protože je sklerotik a znám to, taky jsem sklerotik a ona si to stejně nepoznačí nebo si to vyryje fixem na ruku. No prostě je to takové stokrát nic umořilo osla na ten Křik je prevence toho, že bych ji jinak musela asi jednu fláknout. Ale přitom máme spolu i hezký vztah, často se nasmějeme, hodně si povídáme, někdy jedeme i samy dvě na dovolenou. Jenže já se bojím, že 10 hezkých zážitků vynuluje vždy ten jeden Křik a scéna.
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 8:14:48)
Oprava chyby - se psem ( Pro urychlení času jsem to diktovala, ale to se bohužel často píšouhrubky)
|
|
| Stará husa |
|
(1.8.2024 8:20:10)
Hatato, to, co píšeš, že tě vytáčí, chápu, ale jsou to drobnosti. Ber to tak, že si dcera musí tu hubičku nabít a přijít si na spoustu věcí sama. Bordel v pokojíčku bych neřešila, nemůžeš najít tepláky, tak se holt obejdeš bez nich, nezjistiš si autobus, poraď si, nepiješ, bolí té hlava, nenapišeš si úkoly, neviš, co maš udělat a budeš mít průšvih. Ty se moc snažíš ji opečovávat a ona na to hřeší. Snaž se říct jí, zariď si to sama a jít pryč. On i ten pes, pokud se může vyvenčit na zahradě, to bez procházky přežije. Jinak ti asi lže, protože se bojíte, že budeš řvát, to je začarovaný kruh, zkus ji jen v klidu říct, vím, že lžeš, ale už to dál nerozvádet. Chce to zamyslet se nad tím, jestli to stojí za rozčilování a raději se otočit a odejít středem, ve vedlejší místnosti třeba zakopnout polštář. Cholerik to má těžší než kliďas, ale jde to naučit.
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 8:26:27)
Huso, vím jak to myslíš, ale tepláky jsme potřebovaly zabalit, protože jsme jely na chatu a ve škole těch špatných známek má víc než dost. No a od té kamarádky by to dopadlo tak, že bysme pro ni museli jet autem. Což nemáme problém, když bychom se spolu takhle domluvili předem, ale ne že se na to úplně vykašle a pak se ptá - a vy pro mě nedojedete?? Co se týče toho pití, tak to je o zdraví už prostě, Stejně jako kašle na to čistit si zuby po jídle a přitom má rovnátka a kladla jsem jí na srdce, že si musí ty zuby čistit při těch rovnátkách častěji. Můžu se na to samozřejmě vykašlat, ale ona si tímhle může ovlivnit spoustu věcí, co ji pak v budoucnu může mrzet
|
| Stará husa |
|
(1.8.2024 8:48:44)
Hatato a zbořil by se svět, kdyby na chalupě tepláky neměla? Musela by být v něčem jiném a bylo by ji to nepohodlné, takže by si je příště už sbalila. Když se nenapije, tak ji bolí hlava. Smrtelné to není. Jen ji to ponauči, že se má radši napít. Ty zuby jsou blbý, protože následky nečištěni nejsou bezprostřední, ale i tak bych ji prostě klidně připomněla, že bude mít zkažené zuby. Na co řvát? Tak nějak z odstupu mi to přijde všechno jako prkotiny, nad kterými nemá cenu se rozčilovat. Znáš to, nejde-li o život...
|
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 8:48:52)
Na chatu ať si sbalí, co uzná za vhodné, maximálně jí tam bude zima, nebude moci do lesa a bude sedět zabalená v dece doma. Syn šel jednou 3 km sněhem v teniskách, nevzal si pořádný boty na hory (rozhodně mu bylo daleko méně, než 14).
Pití bych tedy zkusila probrat, čím to je. Nechce? nevzpomene si? chtěla by pít něco jiného?... nevím, prostě zjistit příčinu a tu řešit. Upomínky v mobilu, snadno dostupné pití, něčím lákavé - dobré.
Pes na zahradě a lhaní - lže, aby nebyl průšvih. Nehrotila bych, smířila se se psem na zahradě a řekla jí to.
Doprava - patrně výjimečná záležitost (jak často takhle někam jezdí?), neřešila bych.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 8:51:45)
Hatato, přemýšlej, co můžeš TY předem udělat jinak, aby nenastala situace, která tě rozčílí.
Jede-li dcera ke kamarádce, ty z tvé iniciativy předem vykomunikuj, jakou formou se bude vracet domů.
Nebo iniciuj univerzální dohodu, jak je to s vašimi odvozy, kdy platí, kdy ne. Ať jsou mezi vámi jasná přehledná pravidla. Něco očekávat a následně se rozčilovat, že dítě nenaplnilo tvůj myšlenkový vzorec, je k ničemu.
Jinak v principu souhlasím s Husou, škola je zodpovědnost dítěte, fyzická pohoda také. Chápu rodičovskou starost, určitě je na místě monitorovat, nabízet společné řešení v případě problémů. Ale nikoliv z pozice "ty jsi úplně nemožná, musím kvůli tomu na tebe řvát" (to nebude fungovat nikdy), ale lépe z pozice "vidím, že tohle obtížně zvládáš, jestli chceš, možná bych ti uměla poradit".
Pochopitelně jsou důležité věci, kdy rodič musí zasáhnout nekompromisně, ale to nejsou tyto popisované každodenní banality.
|
|
|
|
| Termix |
|
(1.8.2024 8:27:09)
Hatato, tohle jsou věci, které řeším pořád . Mě to teda nechává chladnou.
Syn má AS a denně mě vytáčí tím, že schválně šilhá. Má už tak silné brýle a bohužel stále nemá ustálené dioptrie, takže operace zatím nejde. Šilhání se naučil a dělá to schválně. K tomu špatně mluví, když chce, mluví dokonale, ale on většinou nechce a mluví tak, že mu není rozumět. Tráví fakt hodně času na počítači a nedá si říct. Nedávno mu bylo 19. O jakoukoliv pomoc si musím donekonečna říkat. Vždy se u toho šklebí, dělá věci schválně špatně a pomalu, abych více neotravovala. Jeho AS se navíc projevuje tím, že fakt nemá rád změny.
Na druhou stranu. Narodil se s komplikovanou vývojovou vadou, má za sebou spousty operací a bohužel před týdnem mu potvrdili další vážnou diagnózu, která s tou původní vadou souvisí. Já to hodně obrečela, on to akceptuje. Nic mu jiného nezbývá. A mně nezbývá než ho podpořit a vydržet. Ale to šilhání a špatné mluvení mě zničí.
|
| Beat | 
|
(1.8.2024 8:39:28)
Hatato, to je opravdu ale o přístupu. Je dobré předvídat. Pokud vis, ze jedete na chalupu, a ze dcera tepláky asi bude hledat, chce to myslet dopředu a třeba den předem ji říct, co ma udělat, sbalit. A nechat si rezervu a když je nenajde, tak si tam u ni sednout a slovně, v klidu ji navigovat. Nedělat z ni debila, ale říct: otevři skříň, odhrň tohle, zkus tenhle suplik.. proste TO nechat na ni. Nejde to porad dělat za ne. Nebo jde, ale není to dobry. A křičet nechceš. Takže je to o trpělivosti a hledani jiné cesty, i takové, která by pro ni byla do budoucna přínosem.
Líbí se mi myšlenka, ze když chceme něco změnit, nemůžeme se o to pokoušet porad stejným způsobem.
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 8:45:23)
Beat, máš pravdu, dělám to porád blbým způsobem. Syn se dokázal sbalit od 10 let. A ona radši řekne - nevím co, nevím kde apod. A pak se ptá – vzala jsi mi hřeben? Ne nevzala! A co to znamená? Bude používat můj - zásadně nevytahuje vlasy, když jí to připomenu po 258. tak řekne - aha a ještě je 50/50, že ten můj hřeben ztratí. Z toho jsem se časem naučila, že je pro mě výhodnější jí stokrát ten její hřeben připomenout ať si zabalí a takhle mnoho dalšího … 
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 8:50:47)
Co napsat seznam? Děti se jako malé balily podle seznamu.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 8:58:23)
Hatato, no a co je na tom k zvedání válečku, že jí musíš připomenout hřeben (nebo cokoliv) ??
Každý je jiný, jiným tempem se vyvíjí.
Dcera holt potřebuje dovést k samostatnosti.
Proč jsi jí dávno (společně s ní) nesepsala seznam, co se kam balí, nevyvěsila ho v pokoji?
Ty ji z pozice rodiče musíš učit, pomáhat najít cestu, nikoliv "buzerovat", že něco nedělá podle tvých představ.
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 9:09:55)
Ropucho, nevím, jak by ten seznam měl vypadat? Něco jiného si balí na školní výlet, něco jiného k babičce a něco jiného na chatu, kam jsme jeli ke kamarádce. A nebo když jede na přespávačku sama. Ona není nijak mentálně limitovaná, jí se jen nechce vyvinout trochu námahy. Chce si pouštět klipy na mobilu. Když jede na 14 dní na tábor, balíme spolu. Já po ní vždy jen chci, ať si dal na hromadu věci které si chce vzít, tak jí řeknu co jsi tam si to musíš s ohledem na počasí a pak bychom to spolu shrnuly. Ale ona tu svou část neudělá. Každopádně primárně jsem diskusi nezaložila proto, abychom tu pitvaly každou příhodu, co s ní zažiju, protože pokud na to člověk kouká z venku, tak to vypadá jinak, než když je toto osobně angažován
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 9:12:45)
Poslalo se to dřív, než jsem to dopsala. Já spíš chtěla vědět zkušenosti, zda se někomu z podstaty podařilo změnit své jednání, byť má k urcitemu jednání sklony. A jaké vhodné techniky použil. Jinak je mi jasné, že spousta žen mi tady napíše, že by dané situace vyřešily lépe
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 9:20:01)
No ale ta změna jednání je právě v tom nadhledu - že ty jednotlivosti nejsou tak horké.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 9:24:31)
Hatato, změnit jednání vycházející z přirozeného temperamentu je těžké. Je to dlouhodobá práce na sobě.
Mně přijde jako nejjednodušší cesta právě ta prevence, předcházení situacím, o nichž vím, že mě mohou rozčílit.
Rada "nauč se povznést a nerozčilovat" je sice rozumná, ale těžko ji jen tak ze dne na den převedeš do praxe.
Ale jak se říká, všechno je v hlavě, takže ano, pokoušet se mít na paměti, že dospívající holt má co dělat sám se sebou a já jsem ten dospělý, který
by měl projevit toleranci a
trpělivost. Zhluboka se nadechnout, odejít, uklidnit, vrátit a řešit v klidu.
|
| Čumča. |
|
(1.8.2024 10:11:40)
no jo, ale takhle to lehce sklouzává ke tomu, že si za to Hatata sama může, že nemá nadhled
|
|
|
| Koníček mořský | 
|
(1.8.2024 10:12:27)
Ona se ale taky naskýtá otázka, zda se vůbec ovládat máš. Já jsem taky běsnící typ  Doma. Protože v práci pracuju s lidma a musím se ovládat, být trpělivá, naslouchající... Tam na nikoho řvát nemůžu, takže si občas frustračně zařvu doma - na muže, na děti, na psa, na kočku, na slepice... A taky třískám dveřma.
Ano, není to důstojné a asi ani funkční. Ale možná to v tu chvíli pomáhá mně. Protože jsem senzitivní, úzkostná a neurotická, mám utkvělé představy, jak by co mělo být.
A nevím, zda by mi nebylo hůř, když by se to ze mě nevyřinulo a zůstalo to tam.
Takže pro sebe se vyřvat a pak si v klidu promluvit. I když některé věci zůstanou bez odezvy - to ti u 14ti leté holky garantuju. Taky jsem jí byla, nebalila, nevenčila, špatné známky nosila, rodičům lhala, korzet na páteř nenosila a tak různě. To prostě patří k věku, tak zkus netlačit na pilu a třeba některé věci půjdou snáz.
A občas si klidně zařvi
|
| neznámá |
|
(1.8.2024 10:17:22)
A pomůže to řvaní?
Pokud řvu, můj puberťák má ze mě akorát srandu a radost, že mě vytočil. Takže já si neulevím a jemu to přijde hodně vtipné.
Jeden čas jsem se otočila a šla si dát panáka, což tak není řešení pro každého.
To nemá řešení a je těžké to ustát a nezbláznit se nebo nebýt alkoholikem.
|
| Jerry G. |
|
(1.8.2024 10:59:21)
Pokud řvu, můj puberťák má ze mě akorát srandu a radost, že mě vytočil. Takže já si neulevím a jemu to přijde hodně vtipné.
Jo Neznama, moje dcerenka, kdyz me nahodou vytocila a ja zacala rvat. Tak se ona sama okamzite sklidnila a prohlasila, "Uklidni se, prosim te." V ocicikach mela jiskru vitezstv i..
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(1.8.2024 10:37:48)
Hatato, žádný recept na to, já se nerozčílil a nekřičet, když už rozčilená jsi, neexistuje. Snad jen otočit se na patě a rychle odejít z místnosti. Podle mě člověk musí nejdřív změnit svůj přístup k věcem a pak dojde k tomu, že ho vlastně rozčílí máloco, protože je mu to jedno. Proto tady ukazujeme, že záležitostí, které té rozčiluji , jsou prkotiny, které za rozčilování nestojí. Dokud budeš trvat na tom, aby se dcera chovala přesně tak, jak chceš ty a nenecháš to na ní, ať si nese sama důsledky, tak při svoji cholerické povaze budeš řvát furt. Nikdo ti neporadí techniku, jak se nerozčílit. Pouze změnit výchovné metody. Když si dcera nezabalí důležité věci, tak je prostě nebude mít. Pro jednou to vydrží a příště si dá pozor. A tak je to téměř se vším. Já radím nechat to na ní. Nechceš, nedělej to, důsledky si poneseš sama.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 10:41:41)
Federiko, Huso 
|
|
|
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 9:13:56)
A ještě se omlouvám za ty nesmysly, co mi ten mobil píše, nestihla jsem to opravit
|
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 9:17:37)
"pokud na to člověk kouká z venku, tak to vypadá jinak, než když je toto osobně angažován"
no právě proto je dobré si přečíst a zkusit vnímat, jak to vypadá zvenku.
K seznamům - vyrobit několik pro různé příležitosti, samozřejmě.
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 9:19:52)
Babi, to samozřejmě beru, ale některé věci jsou nepřenosné a nelze to nacítit, jak to opravdu je.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 9:20:42)
Hatato " jak to opravdu je" no to je právě otázka.
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 9:21:42)
OK.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 9:31:42)
Hatato, "opravdu je" to nejspíš tak, že dospívajícímu jedinci se nechce dospívat, nechce se mu přebírat zodpovědnost, nechce myslet na povinnosti namísto na zábavu, chce v otázce nepříjemných životních povinností zůstávat malým dítětem, o které se rodič postará. Což je přirozené vývojové stádium. No a v očích rodiče se jeví jako líný, nezodpovědný, ignorantský, vzpurný, mazaný jedinec, který záměrně týrá rodičovu psychiku 
|
| Termix |
|
(1.8.2024 9:35:13)
Ropucho,můj syn s oblibou říká, že je plnoletý, ale není dospělý. A ve skutečnosti se mi líbí anglicky model. Plnoletý je člověk v 18. Dospělý až v jednadvacet. U syna to tak asi opravdu bude .
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 9:58:22)
Termix, já bych řekla, že i dávno plnoletí lidé se nacházejí v různých stádiích dospělosti nebo řekněme zralosti.
Být plně zralý a zodpovědný a bezchybný ve všech směrech, kdo z nás to o sobě může říct?
Vždyť i to zvládání emocí k tomu patří.
Ovládat se, myslet v první řadě na povinnosti, dělat vždycky prioritně to nepříjemné, potlačit sklony k prokrastinaci a zábavě... to jsou jedny z nejnáročnějších životních disciplín, je bláhové chtít po náctiletém jedinci, aby v tom neselhával.
|
|
| Čumča. |
|
(1.8.2024 10:14:00)
Termix, vidím to stejně s tím 18/21. Protože já ještě ve dvaceti byla dítě, nedokážu s úderem 18náctin pohlížet na dítě jako na absolutně dospělého.
|
|
|
|
| K_at |
|
(1.8.2024 11:27:47)
Hatato, soucítím. Fakt. Jediná věc, kterou můžeš udělat - vypusť co nejvíce drobností. Jinak ti hrábne. Hřebeny, tepláky, atd - její boj. Dítě chodí v prosinci v kratasech a mikině. V pokoji je - nepořádek je slabé slovo. Věci nevidí - prostě nevidí. Ale to má i MM, selektivní slepotu.
Pokud nechceš mít doma bojiště a nervovat se, fakt neřeš blbosti a nech ji naopak trochu nést důsledky. Já k tomu bolestivě došla taky cca v 9.tride.
Jinak děcko má heslo "dej mi pokoj + já se snažím". Takže když dělá voloviny, aplikujeme to už rovnou "já vím, dám ti pokoj a ty se snažíš, viď?"
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 11:31:11)
heslo "dej mi pokoj + já se snažím"
To je krásné heslo
Oni se opravdu snaží. A mají toho sami se sebou tolik, že by si opravdu přáli, aby jim všichni zvenčí dali pokoj.
Přitom ale potřebují jejich pomoc.
|
| La Pepa | 
|
(1.8.2024 11:36:46)
Synek ve svých 17 taky zapomíná. Řeším jen kritické věci, např boty do hor. Že si nevzal bundu a kartáček na zuby jsem zjistila až v divočině. Myslím ale, že se zlepšuje, pri opuštění tábora na 24 hodin si jako jediný ze 4 dorostenců vzal spacák.
Ale on je prima povaha, není odbojný, a když mu dělám rodičovská kázání, tváří se uznale.....
|
|
| La Pepa |
|
(1.8.2024 11:39:20)
Synek ve svých 17 taky zapomíná. Řeším jen kritické věci, např boty do hor. Že si nevzal bundu a kartáček na zuby jsem zjistila až v divočině. Myslím ale, že se zlepšuje, pri opuštění tábora na 24 hodin si jako jediný ze 4 dorostenců vzal spacák.
Ale on je prima povaha, není odbojný, a když mu dělám rodičovská kázání, tváří se uznale.....
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 13:03:28)
"pri opuštění tábora na 24 hodin si jako jediný ze 4 dorostenců vzal spacák."
Pepo, jak nocleh vyřešili ti tři?
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(1.8.2024 11:36:26)
""dej mi pokoj + já se snažím"
náhodou, to není fráze, to je nezanedbatelný rodičovský úspěch a vstřícnost ze strany dítěte, u puberťáka v podstatě maximum toho, čeho jde dosáhnout
|
|
| Senedra | 
|
(1.8.2024 11:43:04)
Ono se jednoduše řekne, že to má člověk hodit za hlavu... něco jsou fakt už jen maličkosti, které vytočí, protože dítě po milionosmé něco udělá/neudělá. Ale třeba s tím zmiňovaným pitím - tam jde o zdraví, to bych za hlavu házela velmi obtížně a zkoušela se nějak domluvit. Kartáč - nevezme si ho, bude mít zacuchané vlasy, bude jí to vadit nebo si z ní ostatní budou dělat legraci... a takhle by šlo zdůvodnit cokoli, i ty tepláky ( bude jí zima, zničí jiné oblečení...).
Řekla bych, že u těch pubošů je to stylem stokrát nic. Já třeba startuju po příchodu z práce, když v předsíni zakopnu o neuklizené boty a v kuchyni není špinavé nádobí v myčce, ale na lince.... Snažím se to vydýchat a občas prostě bouchnu. Děti argumentují tím, že o nic nejde, já se jim snažím vysvětlit, že nechci chodit do bince... Asi na podstatu budou muset přijít až budou bydlet sami.
|
| K_at |
|
(1.8.2024 11:53:54)
Sendero, ano. Nulová reciprocita ze strany dětí na domácí půdě. Je to k zešílení.
|
| Senedra |
|
(1.8.2024 12:23:11)
K-at, říkám si, že snad není úplně zle, D. teď se mnou strávila část prázdnin a je ochotna mě/nás různě vozit za zážitky ( neřídím, ona ano). A. chvílemi na trhnutí, ale teď mi denně volá z tábora, dá se s ní o dost věcech domluvit. U obou tajím obavy, jak zvládnou začátek v nových ústavech. Sama mám obavy taky
|
| K_at |
|
(1.8.2024 12:33:38)
Sendero, to zní dobře.  Přeju jen a jen lepší dny. Určitě to zvládnete všechny dobře!!!!
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.8.2024 12:05:34)
jo, já taky nejvíc vřískám, když přijdu z práce domů a zjistím, že ty stvůřičky nejen že neudělaly co měly, ale naopak ještě nadělaly bordel
a to jim píšu zprávy co kdo má udělat a do kdy má být hotovo... pak píšu v kolik přijedu domů (denně stejně, ale pro jistotu) a že mají začít HNED aby to stihli... no a stejně nic... a to po nich chci jen aby vynesli odpady a umyli nádobí
a dneska jsme byli se synem na vyšetření, po poledni máme další, mezitím jsme u nás v práci, řekla jsem mu, že tu bude pracovat na přípravě na komisionálky, ať si vezme učebnici a ntb... a on mi tu v klidu řekne, že to si sice vzal, ale nevzal si zadání a neví co má dělat... no neječela jsem, ale jen proto, že jsou tu kolegové, co mě znají výhradně jako laskavou () a klidnou osobu a kdybych spustila na syna, možná by z toho měli újmu naštěstí manžel si to zadání pamatuje, tak mu to sdělil, ale já nemohla asi půl hodiny vůbec promluvit, protože jsem se bála, že neudržím tón a hlasitost
|
| K_at |
|
(1.8.2024 12:12:09)
Rose Aaaano, úplně přesně to píšeš. Od a do z.
|
|
| Jerry G. |
|
(1.8.2024 12:21:39)
a dneska jsme byli se synem na vyšetření, po poledni máme další, mezitím jsme u nás v práci, řekla jsem mu, že tu bude pracovat na přípravě na komisionálky, ať si vezme učebnici a ntb... a on mi tu v klidu řekne, že to si sice vzal, ale nevzal si zadání a neví co má dělat..
Rose, to je tak presny..
|
|
| Senedra |
|
(1.8.2024 12:25:15)
Rose a nevím, jestli mě víc vytočí :" tak jsem zapomněla, nooooooooooooooooooo a cooooooooooo." nebo :" Jé, promiň to jsem měla udělat?" první otrávené a znechucené, druhé s nelíčeným údivem 
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.8.2024 12:49:00)
Senedro, u mne je jasným spouštěčem "joooo....jduuu" - tvl jako TEĎ jdeš? když už to dávno mělo být?!
A oni ještě mají pocit, že jdou přece "bez řečí", tak co nejsem šťastná?
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 13:23:20)
Rose, tak lepší pozdě než nikdy, ne?
|
|
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(1.8.2024 11:47:08)
Kat,
Dlouho jsem te nevidela, jak je? Co tvoje detatko?
Jak jsem psala, ja jsem zas mela heslo. "Dej mi cas a prostor". V prekladu "neprud me a duveruj mi."Mamka to taky obcas opakovala, dulezite je ze se snazila to respektovat. S tatou to bylo horsi. Kolikrat jsem si na to vzpomela u svych deti. Jak oni si maji duverovat, kdyz ja jim neverim, ze to zvladnou.
|
| K_at |
|
(1.8.2024 11:55:31)
Ahoj Jerry,
Dobrý. Děťátko cca stejně. Hormonální léčba zřejmě na spadnutí. Uf. Jinak na domácím poli asi lepší. Je větší klid. Ťuk ťuk.
|
| Jerry G. |
|
(1.8.2024 12:04:36)
Kat,
drzim moc palce.  Moje devenka se na jare uplne slozila, prestala chodit do skoly. Mela 3x tydne terapii. Ted od zari nastupuje na jiny typ skoly. I tak toho bude mit hodne. Dotoho syn nastupuje na normalni nastavbu, oni ho musej vzit, protoze splnil podminky prijeti a on tam chce. Do posledniho dne pred prazdinami nas ta skola presvedcovala, at ho tam nedavame, ze na to bude hodne narocne.. No bude. Jenomze kam jinam. On to fakt chce zkusit. .. Jim musim duverovat, ze to nejak daji.
|
| K_at |
|
(1.8.2024 12:11:20)
Jerry, ona to přetáhla, viď? Jela jak drak, myslím. Snad bude už ok. Jsou to strašně bolestný situace.
Synovi držím palce. ❤️ Je to borec.
V tomhle věku už fakt člověk moc nemůže.
|
| Jerry G. |
|
(1.8.2024 12:20:13)
Kat, jo pretahla, a musela si to vyzkouset sama.
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(1.8.2024 12:09:33)
"Jak oni si maji duverovat, kdyz ja jim neverim, ze to zvladnou."
na tom něco je, takhle mě nenapadlo si to postavit...
|
|
|
|
|
|
| kachna_ |
|
(1.8.2024 12:33:48)
Seznam je dobrý. Syn je bez něj třeba bezradnej a nejstarší si ho píše sama (Je to hodné dítě, sdílí).
Ale tuhle mě naštvala děsně, když strašně pomalu rozhrnovala beton. Vytočila mě děsně. Mně to uklidnit sebe a pak vysvětlit funguje dobře. Smála se mi, že to nebylo dospělý řešení. Řekla jsem jí, že kdo nedospěle rozhrnuje beton, nemůže očekávat dospělý řešení . Ale je to hodný dítě, u ní funguje cokoli.
|
| Renka + 3 |
|
(1.8.2024 12:50:28)
Seznam je dobrý, nesmí mít člověk ovšem dítko, co si žádný seznam psát nebude a už vůbec neakceptuje, kdyby mu seznam napsala matka (nebo kdokoliv jiný). Jo, puberta syna mi dává zabrat. Ale zase holt, co si sbalil, to má, pak je na soustředění bez přezůvek apod.
Jen poučení nepřichází, příště zase balí bez seznamu.
|
|
| Senedra |
|
(1.8.2024 13:04:37)
Seznam je dobrý, pokud v něm není napsáno :" oblečení vhodné pro různé počasí a náplně činností."Když se lehce mimozní dítko balí a venku je jasno a 30 stupňů nad nulou, tak mu nedojde, že by si mělo sbalit i pláštěnku a bundu. na mikinu nezapomněla, ty měla asi čtyři.  Znám jí, doporučila jsem jí, ať s otcem projde připravené věci. nejdřív vystartovala, že se sbalit umí, tak jsem v duchu počítala od dvaceti do nuly a vysvětlila jí, že si s MM navzájem kontrolujeme sbalené věci i teď. Pak se uklidnila a po dotazu na bundu odpověděla :" A jo, na tu ještě nemám."
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 13:22:51)
"oblečení vhodné pro různé počasí a náplně činností" NENÍ seznam (a pokyn by mohl obsahovat alespoň výčet těch činností, jinak to nedává smysl už vůbec)
|
| Senedra |
|
(1.8.2024 17:23:16)
babi, seznam pocházet od vysokoškoláku z MFF UK, tak beru jeho jistá specifika s nadhledem
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 17:31:11)
Senedro, tak zrovna matfyzáci by se mohli vyjadřovat poněkud přesněji
|
|
| CisloPi | 
|
(1.8.2024 17:33:55)
Senedro, seznam od matfyzáka asi potřebuji 
Balení nesnáším, nejhorší bylo, když jsem nachystala věci dětem a na něco svého nezbytného zapomněla. Teď už dcery laskavě dozoruji nade mnou.
Jinak k tématu, 100x nic umořilo osla, Hatatu chápu. Mně asi nejvíc štve, když se dítě chystá udělat stejnou chybu, jakou jsem někdy udělala já. Ale asi si podle RbR musí tu tlamičku nabít každý sám.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 17:34:51)
No pozor, v seznamu od matfyzáků bylo:
" oblečení vhodné pro různé počasí a náplně činností."
|
| CisloPi |
|
(1.8.2024 17:37:29)
Aj, tak nic. Víš, kolik situací a počasí a důsledků dokážu jako matfyzačka vymyslet
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 17:41:39)
CisloPi, no práááávě... je až k neuvěření, že něco takového napíše matfyzák do seznamu
|
| Senedra |
|
(1.8.2024 18:13:39)
hele, důležité věci jako kalkulačka, rýsovací pomůcky a stažené offline mapy.cz byly uvedeny
|
| CisloPi |
|
(1.8.2024 18:17:46)
...já to zapomněl vynásobit 2×
|
|
|
|
|
|
| CisloPi |
|
(1.8.2024 18:21:31)
Jo a samozřejmě MĚ štve, neb původně jsem chtěla psát MNĚ vadí.
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 13:28:20)
Děti se balily od poměrně nízkého věku samy, nejdřív podle seznamů od institucí doplněných/upřesněných mnou a mých na soukr. akce, později jak uznaly za vhodné, a právě tak v té pubertě a později si samy říkaly: mami, říkej, co nemám?
Tak jsem střílela takové ty možnosti jako kartáček, nabíječka, přezůvky, bunda... občas se něco chytlo, občas nic a stejně pak něco chybělo.
Mě ale tyhle provozní věci, jak tu taky již někdo psal, prostě netočí.
Bordel mě nezabíjel, co si nesbalily neměly.
|
| kachna_ |
|
(1.8.2024 14:20:09)
jo, to mě taky netrápí, stejně jako jsem se naučila, většinou, přijímat nekonečnou roztržitost prostředního dítka.
Tuhle jsme s dcerou řešili, že se na ní učitelé rozčilují, když o vteřinu později otevře sešit. Chápu jí, vím, že za to nemůže. Ale chápu taky je, mě to její zpoždění taky deptá.
Bordel mě ale štve, nemůžu v něm vypnout.
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(1.8.2024 14:22:50)
""Když se lehce mimozní dítko balí a venku je jasno a 30 stupňů nad nulou, tak mu nedojde, že by si mělo sbalit i pláštěnku a bundu"
To se mi stalo asi ve 12 letech, že jsem se balila na třítýdenní tábor a bylo vedro, takže samé kraťasy. Mobily nebyly, musela jsem to tam ty tři týdny vydržet. Samozřejmě se zatáhlo a denně pršelo. Pláštěnku a bundu jsem tedy měla, jen k tomu ty kraťasy. Pak jsem si už ale dávala velký pozor, co balím.
|
|
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 13:17:52)
Seznamy píšu i pro sebe, i když už jen takové povšechné. Děti dospělé to tuším dělají také.
Hlavně si poznamenávám, co mě napadne, že by se (tentokrát) hodilo, a při balení bych na to nejspíš zapomněla. K tomu si rovnou píšu, co určitě udělat před odjezdem, třeba nasypat slepicím a nezavřít kočku uvnitř domu. Sice jsou to jasné běžné věci, no ale v té půlhodině před odjezdem by na ně nemuselo dojít, že
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 14:17:47)
Babi, dělám to stejně, mám průběžně v podstatě pořád na stole lísteček, kam průběžně dopisuju, co je potřeba udělat, zařídit a průběžně škrtám to, co je hotové...před odjezdem na dovolenou taky píšu, co nesmíme zapomenout udělat... Se synem jsme už před pár lety sepsali seznam na dovolenou, tábor, školu v přírodě apod., je to vlastně pořád stejné, jen počet kousků se mění podle délky pobytu. Takže podle toho si to dá dohromady sám...a takové ty jeho kamery, stativy, powerbanky apod., to už si řeší dávno jen on...
|
|
| Renka + 3 |
|
(1.8.2024 14:19:59)
Já si sama pro sebe taky seznamy píšu, kdyby byla pravda, jak se často říká, že se děti učí nápodobou, tak si puberťák ty seznamy píše taky. Já jsem v balení docela systematická. Ovšem syn to neudělá ani za nic, protože to přece nepotřebuje (pak část věcí nemá). A aby mu někdo překontroloval kufr, jesti tam má pláštěnku, kartáček na zuby nebo přezůvky, to nedopustí a hádat se nehodlám.
Jo moje nervy, pokus pomoct byl, ale holt ne. Tak jede s tím, co má. Zase nejezdí na Aljašku neno někam do nehostinné divočiny, takže ono se dá přežít prakticky s čímkoliv.
Už se mu ovšem stalo, že na jednu akci měl mít spacák a deku, což si nepřečetl a týden tam vydržel bez toho s nějakou půjčenou dekou velikosti plakátu.
To vyměkl i on a potupně volal, zda bychom to na druhý týden přivezli.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 14:35:04)
Kufr bych nikomu nekontrolovala, to znamená ho prohrabat celý. Speciálně u toho balení od nějakého věku neřeším nic (kromě inzulínu a dalších věcí kolem cukrovky, na to jsem se ptala vždycky), je to věc dítěte, co si nesbalí nemá. Jenom na požádání samozřejmě pomohu (třeba tím výčtem, co by mohlo chybět) - a vlastně bych na požádání hledala i ty tepláky, i když způsobem, co psala Beat: dojít s dítětem před skříň a navigovat, kde všude je možné hledat; není-li věc ve skříni, tak pod postelí, za stolem, v prádle, atd... ale dítě samo. Přeci to hledání nehodí na mě
|
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 14:42:40)
U nás kupodivu nápodoba funguje...aniž bych to synovi nutila, tak časem jsem si všimla, že támhle má na stole lísteček s připomínkou něčeho, támhle další lísteček na nástěnce, co kdy potřebuje udělat... A když mi třeba dřív volal do práce, že večer by potřeboval vyřešit to, nebo ono, tak jsem mu vždycky říkala, ať mi tam napíše lísteček a nechá mi ho na stole, abych na to pak večer nezapomněla...no a nějak si časem začal psát ty lístečky i sobě 🙂. Sice to chvíli trvalo, ale teď to funguje dobře.
|
|
| Kaliope X |
|
(1.8.2024 14:45:28)
Já jsem neseznamová, dítko je velmi disciplinované a seznamové. Na balení se podílelo od školky, jakmile umělo číst, tak jsem maximálně po jeho sbalení uváděla namátkově věci a dítko jen říkalo mám nebo ne.
Někdy ke konci prvního stupně se dítko balilo na tábor, já mu asi nepředala instrukce a sama jsem přehlídla, že má mít spacák. Zjistili jsme to na místě srazu, takže jsem po práci vezla dítku spacák a libovala si, že tentokrát nemá tábor přes celou republiku Pak už jsem případné pokyny přeposílala rovnou dítku A při balení se občas snažila dítě přesvědčit, že by to chtělo i nějaké teplejší oblečení, tak s 50% úspěšností
Teď už jen brblám, když pokyny dostanu já, protože obvykle netuším, jestli je má i dítě nebo ne, tak je přeposílám, na dálku fakt nic nezkontroluji ani nevyřeším.
|
|
|
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 13:19:48)
"kdo nedospěle rozhrnuje beton"
|
| Lei | 
|
(1.8.2024 14:40:40)
babi, to mě taky dostalo
naše třináctiletá je velmi schopná ve věcech, které chce dělat. a má některé s extremní mírou zodpovědnosti. já jsem šedivá stresem celou dobu, co je činí (nárazově, dle potřeby) a pravidelně ji kontroluju, muž je v klidu. ovšem přinést špinavé prádlo do koše do koupelny je problém. nejhorší je vstřícným milým tónem pronesené "Anooooo?" z hloubi pokoje. přesně vím, že zírá do telefonu a vůbec neví, na co reaguje a co slibuje, že udělá.
|
| Jerry G. |
|
(1.8.2024 14:49:45)
Lei,
kdyz si neprinesou spinave pradlo do kose tak nemaji co na sebe.. Nejhorsi je kdyz ma prijit navsteva a detatka se pusti do uklidu, coz spociva v tom, ze sesbiraji vsechno pradlo mimo skrin a nahrnou k pracce.
|
| Lei |
|
(1.8.2024 15:54:27)
Jerry, jistě, neřeším, že oblíbená mikyna není vypraná, když nebyla v koši na prádlo. Jsem-li obzvlášt za hodnou, nakouknu do pokoje a vidím-li plný prádelní košíček v jejich pokoji, vezmu do velkého koše. Ale to je takový bonus, když zrovna dělám větší úklid a beru to z horního patra do dolního .
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 16:03:43)
Lei, to já vždycky zahlásím, že e večer, zítra apod. budu prát a že co chtějí mít vyprané, ať dají do koupelny ke koši, jak syn, tak manžel.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 9:16:17)
Protože hřeben je jedna vec ze sta, když za ní musím myslet ve všech aspektech života. A jsem z toho unavena. A není to o tom, že ji buzeruju, aby vše dělala přesně podle mě. Je to o tom, že chci aby to aspoň nějak dělala, aby se došlo k výsledku.
|
| Despi | 
|
(1.8.2024 20:11:17)
Hřeben bych nepujčila. Od doby, co jsem zapomněla svuj a nebyl nikdo kdo by ho půjčil už si to hlidá. 
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 20:19:58)
Když zrovna u toho hřebenu se obávám, že bych nedokázala (komukoli) nepůjčit. Ale pokud by se to opakovalo, brala bych si systematicky dva. Tedy nevzala bych dítěti jeho, pořád by to bylo "mami prosím půjč mi", ale v mém by nebyly ty jeho vlasy, ani by mi nebyl ztracen.
|
| Despi |
|
(1.8.2024 20:30:28)
Babi, každého věc. Pokud by to pro mě bylo zasadni, že bych se kvuli tomu rozčilovala.. tak radši nepujcit ať si děťátko myslí na své věci. Ale mě tohle treba nevadi. U nás to byla nahoda. 😃
Já jsem líná matka. Cca od 8-9 let si bali čemodan deti samy. Poslední roky mají už i kufr zavřený s tim, že kontrola netřeba.
Stalo to ale dost času v době kdy ještě poslouchali. Podílí se doma na vsem. Více či spíš méně ochotně jako každý puberťák.
A seznamy mám pro sebe. Zimní a letní.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 20:43:14)
Despi, taky jsem líná matka, a to mám děti jen dvě. Balily si samy ještě dřív (začala jsem školkami v přírodě, aby si zvykly hned jak to jde, dcera četla v pěti, mladší bratr nějak plandal kolem), ale zase tedy na požádání kladu kontrolní otázky klidně dodnes, jsem-li odjezdu přítomna (je jim dobrých 28 a 30).
Ale nepůjčit hřeben mi přijde jako pruda, truc... půjčím ho komukoli, kdo jde kolem a zeptá se
Seznamy musím tvořit podle příležitosti - jinak balím, když všechno nesu celou dobu akce na zádech, jinak autem na pobyt na místě. A další varianty a kombinace - s vnučkami, na kola, lyže... Kdysi jsem měla 4 stálé seznamy na vodu a na hory chůze/lezení/ježdění, ale to je dááávná historie. S dětmi se to začalo proměňovat, přibyla kola a kimona a kdesi cosi
|
| Despi |
|
(1.8.2024 20:51:13)
No asi je to trošku truc, ale prislo mi to jako fajn priklad pro Hatatu. Prijde mi, že jsou pro ní tyhle maličkostí asi důležité. Já nejsem úplně "ladící" typ. Tak jedu na tyden na dovču klidně bez hřebenu a bez šminků.
Ztracené mám sama mraky hrebenů sama i od ostatnich.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 20:56:41)
No když ten hřeben je FAKT blbost, kterou těžko nevydat - dle mého lepší příklad jsou boty, i kdyby byla stejná velikost.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(1.8.2024 21:02:21)
Kamarádka mi půjčila na cvičení hřeben a až dodatečně mi řekla, že maj doma vši
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 21:04:51)
Kamarádi jsou nejhorší, známá věc
|
|
| Termix |
|
(1.8.2024 22:02:06)
Inko, já nedávno organizovala tábor. Shodou okolností tam byly dcery mojí kamarádky, které poslední noc nemohly spát a v úplném zoufalství jsem je ve 2 ráno vzala do postele k sobě. Odpoledne odjely a odpoledne volala kamarádka, že holky mají vši. Málem mě klaplo. Hodně času s nimi i trávila moje dcera. Obě jsem nás preventivně odvšivila třikrát. Nakonec děti žádné vši neměly. Byly to lupy )).
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(1.8.2024 21:22:20)
Syn balí mnohem líp, než já, na tábory nejezdil, ale od 18 let lítá s batůžkem po světě a vždycky má všechno. Učím se od něj
|
| Federika | 
|
(1.8.2024 21:45:18)
Můj syn lítá od 17 po světě, vždycky se balí sám, sbalenej je za pět minut a kromě pasu a mobilu většinou nemá nic
Ale nic mu neschází.
Seznamy jsem v životě nedělala, ani sobě, ani jiným. A balím zásadně na poslední chvíli.
Moje máma přitom měla seznamy vždycky na všechno. a pro všechny a balila dva týdny před každou akcí. Dělá to dodnes a ze mě je na mrtvici
Já dětem připomínám jenom léky a pas, jinak je mi fuk, co zapomenou.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 21:58:14)
Taky balím spíš až před odjezdem (nelétám), jsem v tom rychlá, ale promýšlím předem, aby to, co chci mít sebou, vůbec bylo po ruce. Na paměť se nemohu spolehnout. Třeba si pár dnů předem uvědomím, že mi posledně chyběl kartáček na ruce/nehty, ale pokud si to nenapíšu, tak ho zase zapomenu jasně že se bez něj dá žít, ale často se mi hodí.
|
|
| Bouřka | 
|
(1.8.2024 22:02:04)
No já mám seznamy,balím dopředu, jsem z toho na mrtvici, auto je mi malý, stejně něco zapomenu, jsem z toho ve stresu a uleví se mi až při návratu. Cestování nesnáším a nechápu, jak někdo může mít jako hobby takovou nervydrásající věc Já bych potřebovala cestovat jako hlemýžď, abych se rozumně vyrovnala se svou paranoiou a úzkostma.
|
| Federika |
|
(1.8.2024 22:05:55)
My jsme teď cestovali letadlem stylem-přiletět, rychle vysypat kufry něco hodit na rychlej program do pračky a sušičky, naházet do kufru. a jet zase na letiště.
Teď jsme přijeli a hned za dvě hodiny po příjezdu dcera vyjížděla na autobus na Moravu na soustředění. Něco měla teda ještě vlhký, nedoschlo...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 22:29:50)
"auto je mi malý, stejně něco zapomenu"
Bouřko, přesně tak Nejsem chaotický člověk, ale snad nikdy nedomyslím na 100%, co všechno budu potřebovat. Jsou to spousty drobností, po nichž člověk doma automaticky sahá, ani si to neuvědomí, a pak přijede někam, kde najednou po ruce nejsou.
Na místa, kam jezdíme opakovaně, už jsem schopná sbalit možná na 95% a celkem rychle, ale stálo to roky tréninku
|
| Federika |
|
(1.8.2024 22:34:05)
Ale pokud nejedeš někam úplně do pustiny, většinu věcí všude koupíš.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 22:44:40)
Federiko, jasně, skoro vždycky všude něco dokupujeme, ale přijde mi to zbytečný výdaj času i peněz.
|
| Beat |
|
(1.8.2024 22:55:51)
Balim těsně před odjezdem, ještě ráno jsem schopna čisté prádlo dat do skříni a ve 14h jít balit,seznam nemám ,mám v hlavě věci, co potrebuju. A kontrolně jedu od nohou: boty, sandale, žabky, běžecké boty ponožky, sortky, leginy.. a postupují nahoru.. pak zas od hlavy dolu jedu technické věci, představím si všechno.. vlasy, usi, oči, zuby .. takže šampon, kondicioner, hřeben, ucpavky, brýle kartáček a pasta .. Dávám příklady. Pak mám lékárnu. Takhle mi to funguje na všechny typy dovolených podle potřeb. Kola, lyže, vandr, město letecky, trip vanem apod. Děti jsem to učila odmala a používají to taky. Balim rada, vybaluju nerada, tak radši hned v den příjezdu. Nevozim krámy, mám systém. Většinou mi nic nechybí.
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 23:06:23)
Beat, jo, dělám to vlastně stejně, seznam mám sice už roky napsaný, ale zjišťuju, že nakonec často balím i bez něj, nebo se jen nakonec kouknu, jestli jsem na něco nezapomněla. Za ty roky, co jezdíme jak s manželem na dovolené, tak se synem na ty naše vlakové minidovolené, tak jsem snad jednou zapomněla kartáček na zuby, což se vyřešilo návštěvou smíšeného obchůdku na nádraží. To jsem si ale ještě balila kartáček až ráno, ten stejný, co mám doma v koupelně. Postupem času jsem začala jeden i s pastou nechávat jen v toaletní taštičce, kterou vozím na cesty, takže už na to ráno nemusím myslet, že ho tam mám přidat.
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 22:53:34)
Ropucho, mně pomáhá, že když si píšu seznam, tak v duchu procházím, co každý den ráno dělám, co všechno použiju, prostě krok za krokem, to samé večer. Oblečení tak, aby na jakékoli počasí bylo něco k dispozici. Jezdím se synem několikrát do roka, pokaždé na jiné místo, ale to asi nehraje roli, protože to, co používám, si vozím s sebou. V podstatě to je vlastně jen oblečení, toaletní potřeby, doklady, mobil, nabíječka, peníze, knížka, léky. Se synem navíc jezdíme jen vlakem, takže máme každý jeden větší batoh. Na rodinnou dovolenou jezdíme autem a každý máme jednu větší sportovní tašku. Plus třeba jednu mega igelitku, kam dáme všechny boty.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 23:11:43)
TaJ, nojo, když ty jsi minimalistická. Já pro svůj komfort potřebuji hromadu věcí. Od různých typů bot, oblečení a doplňků, přes hygienické a kosmetické potřeby, až po potraviny a věci do kuchyně, které v apartmánu nenajdu.
Určitě bych také přežila minimalisticky, ale netěšilo by mě to. A já chci, aby mě dovolenkové dny těšily.
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 23:51:38)
Ropucho, jo, však na tom není nic špatného, že toho potřebuješ víc, spíš jde o ten princip, že si prostě projdu, co každý den dělám a používám. Taky s sebou vozím kosmetiku, je fakt, že toho nepoužívám tolik, ale mám ji s sebou. Na týdenní dovolenou si beru i fén, šampon a kondicionér na vlasy, na 5 dní se synem fén nevozím, protože ty 4 noci si vlasy mýt nepotřebuju. Na rodinnou dovolenou vezmu víc typů bot, do auta se to vejde, se synem do batohu si další boty neberu, jen přezůvky do ubytování a na sebe boty podle období apod.
|
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 23:58:57)
Jinak, když jedeme se synem do apartmánu, tak potravin moc nevozíme, většinou máme zjištěný někde poblíž obchod a po příjezdu si tam dojdeme nakoupit, co budeme na těch pár dní potřebovat. Nádobí v apartmánech zatím vždycky bylo dostačující, jediné, co mi sem tam někde chybělo, bylo struhátko a škrabka na brambory (jo, dá se nožem, ale není to ono). Takže tyhle dvě věci si s sebou vozím v krabičce, kam přibalím malou slánku a skleničku s cukrem, abych nemusela kupovat celé balení cukru, nebo sůl. Jo a ještě s sebou vozíme med v takových těch malých pytlíčkách, protože taky přece nebudu kupovat, nebo s sebou vozit celou sklenici medu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(1.8.2024 9:01:00)
Teď jsem měla úplně novou zkušenost s tvrdohlavosti dítěte a chvilku jsem přemýšlela, jak se k tomu postavit
Kluky už mám téměř dospělé a oba dva si dali říct, když jsem jim něco zduvodnovala. Jako že jít v kratasich, byť oblíbených, když je zima, prostě není rozumný. Teď jsem tady měla týden vnoučata. Nejmladší vnučka (4 roky) je princezna, chodí jen v šatech a na hlavě milion celenek a sponek. Chtěla jsem je vzít do lesa, venku bylo po dešti, blativo. Odmítala sundat saty s tylovou růžovou sukní. Žádné argumenty nebyly dostatečné. Prostě jde v šatech a v celence s ušima. Chvilku jsem fakt přemýšlela, co jako dělat, neznám to
Nakonec jsem ji pod šaty narvala aspoň tepláky a šli jsme. Vratili jsme se s dírou v sukni Jeji starší sestra mi říkala, babi, s tím nic neuděláš, ona je nosí i v zime na oteplováky.
Jako její maminka to má náročné A občas křičí Že já jsem pri vychove nekricela, byla asi souhra stastnych náhod a povah mých dětí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 9:12:28)
Silvie, toto jsou situace, kdy se rodiče úplně zbytečně vysilují.
Co přesně je problematického na tom, když půjde holčička do lesa v tylových šatech?
Umažou se, vyperou se (úplně stejně jako tepláky).
Roztrhnou se, zašijí se (úplně stejně jako tepláky).
Dítěti bude možná chladno (tak holt se rychleji vrátíte domů).
Na základě zkušenosti si holčička možná SAMA srovná v hlavě, že své milované šaty příště do lesa raději nepoužije.
A nebo ne, a to je také v pořádku, vždyť je to JEN KUS HADRU
|
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 9:14:21)
Mám dvě vnučky, momentálně 2 a 5 let. Šatičky jsou i v lese, naopak legínky i ve vedru, jak chtějí. Obuv dtto. Holiny za sucha (jsou pěkně duhové), sandály do bláta (krásné růžové - původně tedy ). Čekám, až jim to pospíná, no nebo holt jim to vyhovuje a nechají tak. Starší nechce nic do vlasů, i když jí padají přes oči. Desetkrát za minutu si je dá uši, vyklouznou během tří sekund, zbytek kouká na kreslení přes ně. Co já s tím, její věc.
Moje děti tedy byly obdobné - u něčeho akceptovaly moji argumentaci, něco si dělaly po svém (dle mého úplně blbě), takže mě to nijak nedrásá
|
|
| Termix |
|
(1.8.2024 9:15:48)
Jako malá jsem skoro nic neměla a každou věc jsem si musela vážit a nosit jen výjimečně. Až ty výjimečně lepší věci byly úplně nové jen malé. Dceru jsem nechala, aby chodila kamkoliv úplně v čemkoliv chtěla.
|
|
| neznámá |
|
(1.8.2024 9:20:56)
Nemá to těžké, je to roztomilé a krásné, moc si to užívám.
My takto přemluvili neteřinku, že na pochod Českým rájem se střevíčky a sukýnka nehodí, že ty ružové tepláčky a růžové tenisky jsou lepší. Celou dobu si táhla batůžek, že tam má svačinu, na skále na vyhlídce vytáhla z batůžku šatičky a střevíčky a mžiku se převlékla a tvrdila, že tepláky a tenisky ztratila.
U holek se ovládám dobře, jsou roztomilé, i když jedna je dost uřvaná a obě jsou herečky, prostě růžové princezny a vidím, že i manžel kolikrát sleduje jejich výstupy s úsměvem na tváři.
Já mám problém u kluků, hlavně u toho nejstaršího osmnáctiletého, který má oblíbený koníček šít do mladších a mladší vřískaj, jen ho vidí. To se neudržím a vřískám také, ovšem na to nejstarší čeká a má srandu i ze mě.
A nevím, jak to řešit, nejstarší je náročné dítě snad od narození, má mnoho dys, už jsme ho "separovali" a na jeho přání mu udělali pokoj mimo dům, má vlastní vchod, to hodně pomohlo, ale i tak se potkávají.
Bez prcků kolem sebe je to bezvadný kluk, co se vší pomůže, ale jak vidí mladšího sourozence, něco mu v mozku přepne a už začíná šít i do holek.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 9:26:59)
Omlouvám se, že rozvíjím vedlejší větev a plevelím tak Hatatě téma, ale
"Celou dobu si táhla batůžek, že tam má svačinu, na skále na vyhlídce vytáhla z batůžku šatičky a střevíčky a mžiku se převlékla a tvrdila, že tepláky a tenisky ztratila. "
je naprosto boží, a úplně vidím svoji droboť (ať děti či vnučky), kdybych je do něčeho natlačila
|
|
| Čumča. |
|
(1.8.2024 10:32:23)
" jak vidí mladšího sourozence, něco mu v mozku přepne a už začíná šít i do holek."
tohle je kapitola sama pro sebe, chránila jsem dcerku před synovými nápady a MM mi stále opakoval, že si ho jeho starší sestra taky podávala a že je to normální
tohle jako jedináček nikdy nepochopím, proč si tak často musí starší podávat mladšího a že je to od něj forma sourozenecké pozornosti
ale budoucnost dala manželovi za pravdu, když to bylo pro dceru neúnosné, vyťala mu facku a získala si tím respekt
|
| Despi |
|
(1.8.2024 20:21:57)
U nás kluci meli zakaz bit holky. A doslo to tak daleko, že kluci byli neustálým terčem holek. Pak se kluci jednou ohnali. A byl klid..
Sourozenci na sobě cvičí komunikaci i si vydobývají pozici v rodině.
Takže jsme v rodině naznali, že zasahovani mezi ně jen do určité miry. Pak už se nastavuje špatný vzorec. A říká se, že holky s brachou se lépe brání nez třeba jedinačci. Mají si to na kom vyzkouset. I když my neradi vidime když se kluci perou s holkama.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 8:53:02)
Beat
|
|
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 8:39:44)
Termixi, rozumím a je mi moc líto, že se objevila nová Dg :/. A chápu tvé rozčilování s tím šilháním. Já si kolikrát opakuju, že když nejde o život, jde o prd, už tak beru tu školu… ale pak dojdou situace, kdy vypěním a už to nedokážu zastavit, byť si to hned uvědomím a jsem vytočená i na to, že mě zas dostala do téhle situace. Je to bludný kruh
|
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 8:40:58)
Termixi, ach jo
|
|
| Senedra |
|
(1.8.2024 8:50:22)
Termix, jak tady píšeš o synovi, tak jsme měla dojem, že je to takový ten chlapec, kterého by chtěl mít každý doma.. No, je to normální puberťák
Mě vytáčí hlavně mladší dcera, bohužel jsme se poučila, že křik nic neřeší. I když vevnitř bublám a soptím, tak dýchám. Jo, zní to blbě. Otočím se a jdu pryč, snažím se věc řešit ve větším klidu. Jo, bouchnu taky, ale pak se omluvím, ale stojím si svým. Občas odcházím s tím, že se hádat nechci. A vypozorovala jsme, že u našich děvčat opravdu funguje popudlivá nálada při PMS ( u mě taky, takže když se sejdeme, tak preventivně zalézám někam do klidu a jdu jim z cesty. Jak říká Bernadet v Teorii velkého třesku :" Já už umím toho draka zkrotit.")
|
| Termix |
|
(1.8.2024 9:12:49)
Senedro, no on je ve skutečnosti opravdu hodný a chytrý. Jen někdy bych ho fakt nejradši přetrhla. On vytáčí mě. Mám a vždy jsem s ním měla nejvíce trpělivosti právě já. Pro manžela bylo hodně těžké přijmout fakt, že je aspík. Ve škole a vůbec okolo si syna lidé vždy chválí. Že je slušný, nápomocný ... jen já mám doma i tu jeho druhou stránku ))).
|
| Senedra |
|
(1.8.2024 9:25:02)
Termix, o obou svých dětech říkám, že jedou v režim dr. Jekyll a pan Hyde. Ve škole, na kroužkách, někde mimo domov - úžasné, báječné, skvělé.... doma bychom je s manželem občas přetrhli
A jo, fakt jsme si musela kapku hrábnout a něco změnit. A rozhodně to nedávám na 100%. Jak tady někdo psal - občas je asi potřeba, aby i děti viděly, že prostě přeťáply nebo že i rodiče jsou jen lidi. Důležité je, jak se k situaci postaví dospělí potom...
|
|
|
|
|
| Kaliope X |
|
(1.8.2024 9:13:45)
Hatato, tak jako puberťák jde dcera nejpohodlnější cestou, ví, že když vydrží "trochu" křiku od "otravné" matky, tak to nakonec vyřeší matka namísto ní. Já bych balení místo dítka nedělala, jen bych tedy dopředu, případně opakovaně, upozornila, že odteď bude mít jen to, co si zabalí a já nic půjčovat nebudu (ale je nutno to skutečně dodržet ) Moje dítě trajdá s opravdu širokým záběrem, ale ví, že dopravu musí mít jasnou už v okamžiku, kdy plánuje. Vyzvedávám a odvážím jen v případě domluvy předem, případně při neočekáváné změně, což ujetí autobusu, protože si to včas nezjistí, není. Stav pokojíčku by mě nerozčiloval, pokud by tam neplesnivělo jídlo, vždy se dají přinejhorším zavřít dveře
Mám tvrdohlavé dítko a hlavně ve školce to občas končilo tím, že jsem se s dítkem přestala dohadovat a odešla pryč. Dítko to po letech vyhodnotilo jako dobrý přístup - když si se mami urazila, tak jsem pak radši splnilo, co jsi chtěla Já se neurážela, ale pokračovat v dohadování nemělo žádný smysl a nervy mám jen jedny
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 9:18:13)
Kalliope, někdy mám chuť si koupit ty dělnické sluchátka, jaké měl otík, nasadit si je a čumět do blba.
|
| Jojona | 
|
(1.8.2024 11:18:35)
Rozumím ti na 120%, protože u nás je to velmi a velmi podobné a to už je dceři přes 20. V tom věku, co ji máš ty jsem snad jediné východisko viděla v alkoholismu nebo vraždě...
Ten kartáč na vlasy byl taky okopírovaný od nás, mám svůj daný v šuplíku a místa střídám, protože má 2 svoje, ale když je nemůže najít, tak neváhá odjet někam s mým a pak ho ztratit a do očí mi tvrdit, že ani neví, že si češu vlasy... A to je pořád. Náš vztah je velmi náročný. Chce být opečovávaným děŤátkem nezatěžovaným matčinými výlevy, mít navařený oběd, vyprané prádlo, plno peněz, půjčené auto i s benzínem a žít svůj skvělý život. Prostě potřebuje žít sama ve svém se svou zodpovědností. Pomohlo, když ji v prvním semestru. kdy ve zkouškovém na mě neustále něčím chladila a já jsem se nedala, takže atmosféra byla doma hrozná, výbušná a dala by se krájet a muž jí řekl, že cítí, že jsem před rozhodnutím odejít od rodiny, ale on chce, aby dcera odešla na kolej jezdila domů na víkend po 2 týdnech, pokud nezmění chování.
Je velmi chytrá, schopná, nadaná, spolehlivá, milá a ochotná, ve škole úspěšná, na brigády chodí od 15, plánuje dovolené sobě a kamarádkám bez cestovky po Evropě atd atd, ale od mala je takto jen směrem k ostatním. Ne mě zbývá jen to nejhorší z její povahy až na vyjímečné světlé chvilky, které nastaly asi po 19 roce ...
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 12:23:09)
Jojono, moc děkuji za sdílení a za pochopení (třeba s tím hřebenem) Máš to teda náročnější v tom, že dcera je dospělá a pak se dá špatně chlácholit stylem, že z toho vyroste ( což samozřejmě může, já ve 20 byla pěkný vejlupek). A zatím doufám, že u mé dcery nastane nějaký posun a že já se naučím připravit podhoubí k tomu, aby ten posun nastal.
|
| Jojona |
|
(1.8.2024 12:50:15)
Fandím tvému optimismu
|
|
|
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(1.8.2024 9:25:44)
Hatato, teď dočítám ty věci, co ti vadí, tak nad tím teda já bych mávla rukou, tohle mě nerozhodí. Pokudnejde o zdraví a život.
Binec v pokoji puberťáků jsem neřešila a tepláky bych jim rozhodně nehledala. Jejich boj.
Možná musíš pořád myslet za ní, ale zkus ubrat. A říct si, co je skutečně důležité.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 9:32:27)
"zkus ubrat. A říct si, co je skutečně důležité."
|
|
|
| neznámá |
|
(1.8.2024 9:39:48)
Hatato tohle vše je prostě u puberťáků normální.
Já si řeknu "puberťák" a vůbec nepočítám, že věci udělá a když udělá jsem mile překvapená.
Já u staršího také šílela, ale rychle jsem se neučila věci házet za hlavu. Nemá hřeben, její problém. Nepije a bolí ji hlava, její problém.
Měla jsem to samé, unavné a otravné, kašlal i na školu, já šílela. Nakonec jsme se domluvili, že nejstaršího bude řešit manžel, že si ho nemám všímat, že už na něj mám téměř alergii. A to zafungovalo, manžel nad vším mávl rukou rukou, maximálně řekl klukovi že je blb a tím to považoval za vyřešené.
Teď je synovi osmnáct a v tomto směru je jak vyměněný, je na něj spoleh, nemá problém doma pomoci se vším. V tom je skvělý, jinak je stále na zabití, ale on vyroste uplně a bude z něho příjemný tvor.
|
|
| Federika |
|
(1.8.2024 10:36:51)
Hatato,
mám dceru, je o malinko starší. Máme spolu fakt hezkej vztah, ale už tak rok s ní puberta cloumá mocně. Snažím se řešit je to podstatný, u ostatních věcí jí maximálně řeknu, že mi to vadí.
Vůbec si nedovedu představit, že bych za ní přišla s otázkou, kde má tepláky a pak jí vtrhla do pokoje a hledala je. Živ vidím tu reakci. Když si nebude chtít vzít tepláky, nevezme si je, ani na chalupu. A neřešila bych to. Její skříň netvírám. Bordel neřeším, většinou si to tam jakžtakž uklidí, jen když k ní nějaká kamarádka jde přespat. Někdy ani to ne.
Bere léky, které fakt musí brát. Na to se jí denně ptám a vždycky reaguje protivně. Nepije a má u toho hodně pít.Občas připomenu, reakcí je vzteklé pohození rameny:"Dyť pijuuuuu"...
Snažím se zůstat v klidu. Taky by mohla fetovat, krást, souložit s kdekým, co já vím.. Ve skutečnosti je v pohodě a pubertou si projde každej...
Řeš jen podstatný V rámci zachování tvé duševní pohody
Jinak má taky dítě , AS, ale další věci k tomu. Tam je to mnohonásobně horší, ale tam bohužel ani přečkání puberty nepomohlo. A už musí sám.
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 14:09:12)
Já do pokoje nevtrhla, já tam sla az na druhý den pro ne. A ona si teplaky chtela vzit, ale nechtelo se ji je hledat.
|
|
|
| Jerry G. |
|
(1.8.2024 10:49:25)
Hatato,
Ja jsem normalne klid sam, ale na 14 lety dite bych rvala, jen se objevilo ve dverich. To co popisujes je normalni vyvoj. Vydrz minimlane do 16.. Jak psala Sally oni hledaji hranice dost veci jim fakt nedojde. Jediny co pomuze, stanov si veci, ktere povazujes za dulezite (bezpeci a zdravi) a zbytek se snaz prehlizet. Nekdo tu pred lety psal, ze s detmi bojuje bitvy, jenom ktere za to stoji.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.8.2024 10:50:39)
hatato, možná tě naštvu, ale já ti mám podezření, že tvá dcera tě FAKT nechce rozčilovat já se v některých těch věcech úplně poznávám, zvláště ve věku kolem 12-14 let
věř mi, já se fakt snažila, abych neměla v pokoji bordel, fakt jsem se snažila nezapomenout, že mám zajít večer zajít zahradu a zavřít foliáky, dostatečně pít, abych neměla migrény, nezapomenout si s sebou vzít konkrétní věci k babičce, poznamenat si úkoly, nezapomínat je plnit... ale prostě mi to nešlo... byla jsem bita, rodiče na mne křičeli, dostávala jsem tresty - všechno k ničemu, protože to u mne nebyla otázka vůle...
většina věcí se postupně urovnala sama, asi jak jsem dozrála, něco mi nejde dodnes...
a v čerstvých 14 letech jsem odešla na intr a kupodivu jsem přežila - párkrát to bylo asi o fous, ale nakonec jsem si ze všech svých průšvihů musela najít cestu... dodnes obdivuju odvahu mých rodičů vypustit mě tak brzo do světa - mne, která se bála přecházet silnici v okresním městečku, nedokázala číst v jízdních řádech a neustále ztrácela věci, prostě poslali žít do prahy
tak možná, když si připustíš, že to nedělá schválně, že každá její chyba ponese následky především pro ni, bude tě to o něco méně vytáčet
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 11:07:01)
Rose, ano, takhle funguje dozrávající člověk. Každý jiným tempem, ale přesně tak to je, nezralá hlava nezvládne zdánlivě jednoduché a logické úkony, i když by člověk třeba sám chtěl.
Dobře míněné rady, tresty, dopadnutí nepříjemných důsledků, nic z toho nemusí mít rychlý efekt. Ten jedinec se prostě musí prokousat náročným procesem, který nemusí končit ani v 18 letech, ani v 21 letech.
|
|
| Jerry G. |
|
(1.8.2024 11:40:40)
Rose, ja jsem byla to same.. Ja vim, ze se nasim rikala, `Dejte mi, cas a prostor`..
|
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 14:12:18)
Rose, děkuji za sdílení
|
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(1.8.2024 11:39:34)
Já se ještě trochu zastanu dětí i "dětí". Ono i pro ně je těžké žít přerod z opečovávaného dítěte v samostatnou dospělou osobnost. Maminka všechno vyřídila, zařídila, zajistila, přinesla, odnesla, postarala se a najednou o to člověk dítě nestojí. Nebo vlastně stojí, ale ne tak úplně. Jen jak se to zrovna jemu hodí. A rodiče, prudí, radí, přikazují, zakazují, křičí a celkově jsou prostě otravný a trapný. Člověk - dítě třeba i ví, že maji pravdu, ale když ono se tak nechce být dospělým a mít zodpovědnost. Nejlepší by bylo být dospělým a zodpovědnost nemít. Jenže to jaksi tak úplně nejde. Nebo jde, ale špatně to dopadne. A rodiče nechtějí, aby to špatně dopadlo. Takže prudí, radí, přikazují, zakazují, křičí...
Takový začarovaný kruh střetu představ lidí různého věku a role. Já teda pubertu s dětma nezažila. Střety jsme měli ještě v době rodičovské nadvlády - tak v těch devíti, desíti. Pak už jsem to nechala co nejvíc na nich a fungovalo to.
Bordel v pokojíčku bych vůbec neřešila, se psem bych došla sama, aby nebyl chudák. Dopravu od kamarádky bych nezajišťovala - za nás mobily nebyly a musely jsme si poradit samy. Rodiče ani neměly auto, aby nás pořád dováželi, odváželi. Oblečení bych neřešila, hřeben nepůjčila.
|
| kachna_ |
|
(1.8.2024 14:27:37)
Odvoz bys neřešila?
Jedno moje dítě je schopné a ochotné jít pěšky. Po silnici, bez telefonu. Ještě mu není deset, tuhle šel domů polem. Asi 8 km z okresního města, protože mu ujel autobus, jindy šel devět km cestou ze školy. Rozhodně s takovýma věcma od té doby nežertuju.
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 14:32:49)
Ano, jednou zapomněla vystoupit, dojela jinam a šla potmě s vybitým telefonem podél cesty domů. Teda řekla, že jsem se nemusela bát, že nešla po cestě ale příkopou. Jo, vybitý telefon je taky mé oblíbené křičící téma. Chci, aby chodila ven s nabitým telefonem, ale on je skoro pořád vybitý, když ho má pořád v rukou. Takže se pak hrabe ven s telefonem který má 20%
|
| Buřt |
|
(1.8.2024 14:36:22)
Hatáto, jo, taky mě to štve - ale na druhou stranu, my jsme se přece také dopravovaly domů různě. A bez telefonů.
Telefon je pro komunikaci s dětma super, ale zas bych hned nešílela z toho, když jdou bez něj.
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 14:38:45)
Babi, tuhle logiku moc nemám ráda. To pak zavání takovým tím – my jsme taky neměli autosedačky a helmy na kolo a jaká kvalitní generace z nás vyrostla. Ten telefon, zvláště v dnešní době, je prostě pro bezpečí. Jinak např. pro zákaz ve školách jsem všemi deseti
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 14:39:21)
Teda ne babi ale Burte
|
| Buřt |
|
(1.8.2024 14:53:57)
Hatato, jako jo, ale je to trochu jiná situace než třeba s helmou.
Když nemáš helmu, pád pro tebe znamená větší riziko, to je jasná věc.
Když nemáš s sebou mobil a ujede ti bus, třeba si poradíš sám. Není navíc zas takový problém zavolat od někoho, moje děti vždycky uměly mé a manželovo telefonní číslo.
Ten mobil nás někdy zbytečně nervuje, když se ten druhý hned neozývá, přitom většinou se nic neděje.
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 16:00:32)
Buřte, já jsem dost ráda, že syn ten mobil s sebou má, jelikož teď jezdí s kamarádem, nebo občas i sám různě za vlaky po celé ČR, posledně jeli z Prahy na otočku do Železné Rudy, jindy je to třeba Turnov, jižní Čechy, dneska jeli do Hradce Králové a okolí...on si teda dost hlídá, aby ho měl nabitý, dobíjí si ho i ve vlaku, kde to jde, vozí s sebou vždycky i powerbanku...a máme dohodu, že se občas ozývá a když mi to přijde dlouho, tak mu napíšu a stačí mi, když pošle třeba jenom smajlíka, nebo dvě slova, prostě ať vím, že jsou ok...a teda vždycky se ozve, buď sám a nebo téměř hned zareaguje na moji zprávu. Protože vyjde z domu třeba v 6 ráno a vrací se kolem sedmé osmé večer, tak chci mít přehled, že je všechno v pořádku... Teď o prázdninách je takhle někde minimálně jednou, nebo dvakrát do týdne, někdy i častěji.
|
| Buřt |
|
(1.8.2024 16:05:00)
Taj, však jasný, já jsem taky ráda, že děti mobil mají, když někde trajdají samy.
Ale podle mě to, že ho zapomenou nebo se jim vybije, ještě nemusí znamenat nějaké ohrožení.
|
| Buřt |
|
(1.8.2024 16:10:54)
Chci tím říct, že se někdy zbytečne stresujeme, když se někdo chvíli neozývá.
|
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 16:11:56)
Buřte, jo, nemusí... já si tedy neumím představit, že by ho syn zapomněl, nebo bez něj někam šel, občas mám pocit, že ho má k ruce už přirostlý 😁. On ho potřebuje mít pořád v provozu, protože průběžně přes den hledají spojení, jízdní řády, koukají, kde jim co zajímavého pojede, píšou si s ostatními, kteří jsou taky někde na trati, ale jinde, jestli už to vyjelo, koukají na online kamery z různých nádraží, aby věděli, jestli už to pojede a tak...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Len | 
|
(1.8.2024 11:40:41)
S detmi se ovladam dobre prave proto, ze nechci opakovat predchozi generace. Ja se dodnes ‘bojim’ zvyseneho hlasu, mam s tim velky problem. Zarvu maximalne na manzela, protoze rev je jeho zpusob komunikace a dokud mluvim klidne, tak nevnima. Obecne nastaveni zrcadla docela funguje. Ale vztekla jsem dost😆
|
|
| Drypetis | 
|
(1.8.2024 13:04:07)
Přiznám se, že řvaní nesnáším a táhne se to z rodiny, kde se řvalo kvůli prkotinám. Já už spíš zařvu kvůli něčemu, co se týče vztahů a tak, kvůli organizačním věcem ne, nepořádek mě nechává chladnou. Sama jsem se v tom, kvůli čemu na mě rodiče řvali, nijak nevylepšila, naopak jsem čekala, až vypadnu z domova a vykašlu se na to úplně. Není to dobré řešení, není moc dospělé, ale asi jsem v něčem nenapravitelná a řvaní to nezměnilo.
|
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 14:03:20)
Chtěla bych ještě poznamenat, že výčet těch různých situací, co jsem tu jmenovala, neznamená, že u všech vždy křičím. To ne. Jen jsem chtěla zhruba nastínit, co vše se sbírá, než vylítnu. A je to jen desetina, na co jsem si vzpomněla.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 14:10:59)
Jo, ale všechny ty věci tě vytáčejí, a nemusely by. Když se to nebude točivě sbírat, nevybouchneš.
Jen pár lidí tu napsalo, že samozřejmě nejsi nejhorší rodič pod sluncem, já se tedy přidávám k ujištění, že všichni to zvládají nějak, každý dělá svoje chyby, respektive se nechová (stále) tak, jak by si sám představoval. Ať je nás víc. Ostatní si myslí, že je to samosebou jasné
|
| Hatata |
|
(1.8.2024 14:15:00)
Babi, ano, vytáčejí a nemusely by, pokusím se na tom zapracovat. Je dnes symbolické datum na nový začátek
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(1.8.2024 15:52:12)
Intenzivní trénink s hypernáročným dítětem ze mě po 12 letech co se jeho chování týče udělal značného flegmatika. Občas bouchám zcela záměrně, aby potomkovi došlo, že už fakt těžce překročil hranici V podstatě je to o tvých očekáváních, když se od nich oprostíš, zvládá se to lépe.Nebo očekávej to nejhorší a buď na to vnitřně připravena. Ale občas mě vytočí, že màm zase pravdu
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(1.8.2024 16:36:14)
Nečetla jsem celou diskuzi, jen něco.
Rozumím, že 1000 maličkostí se nakupí a jeden to pak přestane zvládat a bouchne. Tohle se nedá předem nějak vymyslet. Ale, ty jsi dospělá a ty máš být ta rozumná. Takže pokud tě dcera vytáčí drobnostmi, které nedělá naschvál (tak tomu rozumím), ale z nerozumu, lenosti a nedbalosti, a není v tvých silách její přístup změnit, změň ten svůj. Nečekej od ní, že se bude chovat podle tvých představ. To je to, co tě rozčiluje. Přizpůsob své představy tomu, co je ona schopná splnit. Drobnosti neřeš, jenom důležité věci. A snaž se předejít situacím, které skončí sporem.
Upřímně, já se rozčilovat nechci. Kdybych měla říct 10x najdi si tepláky, tak se na to vykašlu a udělám to sama. A je mi úplně jedno, jak to je nebo není výchovné. Moje psychické zdraví je důležitější než hypotetická představa 30 letého jedince co si sám nezabalí na víkend. Za dalších 14 let se to určitě naučí, neboj 
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.8.2024 19:33:28)
Lenko
|
|
| Girili | 
|
(1.8.2024 21:41:46)
To zní rozumně. Taky se snažím spíß změnit svá očekávání. Ale snadno se řekne, hůř realizuje. Mám podobnou dceru i temperament, takže zakladatelku fakt chápu.
|
|
|
| Despi |
|
(1.8.2024 19:49:35)
1.
Čím jsou deti starší tím méně křičím. Takže vydrž.
2.
Nejsi robot. Člověk se občas rozčílí. Nevím proč bych neměla dát najevo své emoce. A deti to rozhodně zvladnou.
3.
Neřeš blbosti. Prober si, co je důležité a kvuli čemu má cenu se rozčilovat. To je dle mého zasadní bod. A pozor, pro nekoho je zásadní uklizeny hrnek a pro nekoho skola. Ale vsechno co si my predstavujeme ty deti prostě nezvládají. Nemají tu dospeláckou sebekázeň.
4.
Rikej si, že děláš maximum co TY umíš. Nejsi sousedka, nejsi maminka od vedle. Jsi Hatata.
5.
Nenech ze sebe dělat služku. Dětem v pokoji neuklízím, ale když nedají prádlo do koše a vali ho u postele či jinde, tak ho tam buď nechám až ho potřebují ( obcas se stane a já se bavim, neperu hned) a dají sami do pradla nebo to vsechno po překročení meze naházím do pytle a dám k popelnici. Musí si pak potupně věci vyházet z pytle a roztřídit. Stalo se zatím 1x. Dávám tam pak vsechno co je na zemi s tím, že to už asi nepotrebují.
6.
Za nečistení zubů zabavuju mobil. To jinak nefunguje.
7.
Zkus presunout věci ohledně zdraví na lekařku. U nás to u jednoho funguje. U dalších nikoliv. Ale alespoň něco. Taková dospelacka rozmluva s lékařem je na medaile. 🙂
Spoustu věcí se nam tím vyresilo. Treba to pití a snídaně.
8.
Nech nest dítě nasledky svych činů. Klidně nechám jit dítě do lesa v žabkách. Ale nevracím se. Na nářek se obrním a počítám s ním.
9.
Jestli máš kamaradku s dokonalými detmi tak se s ní prestaň bavit o detech.
To je týrání sebe sama.
|
| Senedra |
|
(1.8.2024 19:53:31)
Despi
|
|
| CisloPi |
|
(1.8.2024 19:54:07)
9.
|
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 20:05:56)
Despi, perfektní návod
|
|
| Bouřka |
|
(1.8.2024 20:30:28)
No, za mě je to teda návod na neustálé dusno, dítě by neustále selhávalo, bylo by z toho na nervy a vyvádělo, z toho by byl na nervy zbytek domácnosti...já prostě držím za ruku, dokud je to třeba, což je u nás dlouho. Je to náročné, ale ušetřím si spoustu výstupů. Sama vím, jak strašně dlouho mi trvalo, než jsem zvládla nějakou sebeorganizaci.
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 20:32:23)
Bouřko, na průměrného puberťáka je to perfektní. Ty máš těžší úlohu 
|
| Despi |
|
(1.8.2024 20:44:15)
Bouřko samozřejmě na speciální jedince bude asi i speciální pristup. To zas jo.
Já přemýšlím nad celkem bežným puberťákem bez diagnóz.
|
| Bouřka |
|
(1.8.2024 21:07:35)
Despi, trochu problém je, že řada těch běžných puberťáků svůj problém zjistí až v dospělosti. Já si až moc dobře vybavuju ty strašný scény nad neuklizeným pokojem, kdy sem ale prostě vůbec nevèděla, jak na to. Takže mě stav jeho pokoje nevytočí, neočekávàm, že tam dokáže udržet pořádek a s úklidem pomáhám mimimálně na úrovni strukturování - teď udèlej tuhle konkrétní věc, pak další konkrétní věc...ale většinou se zapojuju taky, protože sama selhávám v tom, dělat to za včasu, aby to nepřerostlo v těžkozvladatelný chaos, který dá zabrat i mě.
|
|
|
|
| Despi |
|
(1.8.2024 20:40:58)
Bouřko, to je ale o určení těch priorit.
Pokud vodim za ruku nemůžu očekávat samostatnost a s tím se pojí i ta revolta.
A pokud dítě občas nechám selhat, musim být na to pripravená.
Ne ho za to zpucovat, ale nabidnout řešení.
Bolely tě v žabkách v lese nohy? Ok, nejsou tedy lepší tenisky, co myslíš?
Za mne lepší než před odchodem do lesa ztropit 20 minutovou hadku ať si nebere žabky do lesa.
|
| Bouřka |
|
(1.8.2024 20:54:04)
Despi, moje zkušenost je taková, že pokud vodím za ruku, tak ve chvíli, kdy se cítí připraven, se pustí sám. Pouští se postupně na etapy. Občas se ukáže, že to bylo předčasné a vrátíme se k nějakému přidržování.
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 22:35:33)
Bouřko, mám úplně stejnou zkušenost. Dlouho v něčem "vodíme za ručičku" a pak najednou zjistím, že ani nevím od kdy to už zvládá sám... Nechat ho v něčem "vymáchat", aby se poučil, to moc nefunguje, jenom se tím znásobí stres pro všechny a pokud ještě není připravený, tak se z toho stejně nepoučí.
|
|
|
| TaJ |
|
(1.8.2024 23:01:28)
Despi - "Bolely tě v žabkách v lese nohy? Ok, nejsou tedy lepší tenisky, co myslíš?
Za mne lepší než před odchodem do lesa ztropit 20 minutovou hadku ať si nebere žabky do lesa."
Podle mne je tedy ještě lepší ho naučit, že v žabkách se do lesa prostě nechodí. U nás to funguje. Tak, jak si to navykne od začátku, tak to dělá už pořád, nemá potřebu nějak revoltovat a experimentovat, pokud daná věc funguje.
Jinak já bych ho prostě v žabkách do lesa nepustila, protože bychom v důsledku toho pak měli totálně otrávený výlet všichni.
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.8.2024 21:14:45)
Syn mi šel jednu dobu tak na nervy, že jsem po něm jednou hodila bačkoru, aby už mlčel, ale stejně si zpoza zavřených dveří odříkal to svoje, abych pochopila, že má pravdu, jako Sheldon. Koupila jsem mu hrnek
Každý má právo na můj vlastní názor
Vztahy máme výborný.
|
|
| babi_ |
|
(1.8.2024 21:51:46)
Tady na mě vyskočil článek, něco mi přijde dobré, třeba ty si také něco vybereš:
jak na hněv
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(1.8.2024 23:12:17)
Mám s tím zkušenost. Pomoct může mj. terapie. Znám to z obou stran - jako klient (mj. s těmi potížemi, co popisuješ), tak jako terapeutka, měla jsem už řadu klientek, co tohle řešily. Držím palce.
|
|
|
V její náručí
Koncert orchestru lidových nástrojůPlzeň-město 
Letní slavnosti staré hudbyPraha 1 
Slavnost ovocných knedlíkůBenešov 
Korále z klokočíChrudim 
Čochtanova TřeboňJindřichův Hradec 
Koncert orchestru lidových nástrojů
Letní slavnosti staré hudby
Slavnost ovocných knedlíků
Korále z klokočí
Čochtanova Třeboň
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)