Monika, bezdětná | •
|
(1.12.2000 11:20:27) Ahoj všichni, chtěla bych se taky zapojit do vaší diskuze a poprosit o radu, jestli s tím má někdo zkušenosti. Já jsem sice svobodná a bezdětná, ale chodíme spolu s přítelem 4 roky. A přítel studuje vysokou školu v jiném městě, takže přes probíhající semestry se vidíme jenom o víkendu. A asi třetím rokem je trávíme celé spolu tzn. že jednu noc spíme u nich a jednu u nás doma. Taky už mi delší dobu vadí takovéty "maličkosti", o kterých se tu píše a vím, že to záleží jenom na domluvě a na stanovení hranic. Jeho maminka je moc hodná, ale poslední dobou už se radši vidím ve svym a nemůžu se toho dočkat. Sice jsou to jenom víkendy (o různých prázdninách častěji), ale prostě mi to taky vadí. Ale poraďte mi, jak se zachovat: Jeho máma se nás třeba ptá, co chceme na oběd, jestli v nedělu přijdeme a na kolik má nachystat večeři a podobné otázky a já jenom čekám, co odpoví přítel a nic na to neodpovidám. Protože je mi to blby, řikat co chci na oběd, když jsem tam jenom na návštěvě a můžu byt ráda, že tam můžu přespat. (Jsem vychovávaná hodně skromně - třeba doteď si sama od nich z ledničky např. na pití nic nevezmu - je mi to blby) A protože přítel je zas trošku maminčin mazánek (což se jít teď nevyplácí), tak odpovídá "flegmošsky" a řiká otráveně nevím, jestli mi rozumíte a mě je to blby, řikat co nám má vařit apod. A taky když u nich nastane nějakej větší rodinnej problém, tak nevím, jestli na to můžu řikat svůj názor a reagovat, jestli mám na to právo, když jsem vlastně cizí a ještě nejsem spolu vdaní. I když zase spolu chodíme dlouho a všichni mě berou za "jejich". Tak nevím, jestli se můžu nějak projevovat nebo jenom tiše sedět. Ona totiž asi právě čeká, že něco řeknu a já nic, přítel ten ju odbude nebo taky moc toho neřiká a ona je pak otrávená a řekně ať si trhnem nohou. Ono se to nedá moc tady všechno popisovat, protože je toho hodně. Možná to vypadá, že jsme nějaky "mouchy snězte si mě", ale popisuju ty "maličkosti". A co byste řekli na to, že jsem jednou slyšela svou mámu, jak řiká sousedce, že když tak tráví u nás přítel víkendy, takže to leze do peněz, kupovat jídlo navíc..... Je to už dlouho a trápí mě to doteď, ale jsem tak blbá, že jsem se ani pak nedokázala mami zeptat, jak to myslela a vyříkat si to.... A bojím se, že až budeme spolu žít a budeme si mět vyříkávat nějaky společny pravidla apod. tak že to nezvládnu a radši to budu trpět, nechám si to líbit a budu nešťastná. Ja to totiž neumí, takhle někomu něco rázně říct. Takže jsem svoj trošičku popsala, doufám, že srozumitelně. Mějte se hezky a děkuju za případnou odpověď. Monika
|
Jana, bezdětná | •
|
(1.12.2000 15:27:31) Ženská, probuď se. Utíkáš před problémy a to by se ti v budoucnosti mohlo nevyplatit. On ten papír (oddávající) zas toho tolik nezmění. Aby ses pak nedivila, že až budeš mít vlastní, samostatný názor, že tvůj přítel/manžel z přinejmenším překvapen a nedej bože nepříjemně. Žiješ sama za sebe a ne jen jako někdo "přítelem". A pokud máš názor na nějakou situaci nebo přání, tak se vyjádři. Samozřejmě tak, abys neurazila lidi, ale pokud budeš neustále uhýbat, kdy myslíš, že se to změní, že se všemu postavíš čelem? Nejsi pštros, abys strkala před problémy hlavu do písku. A mimochodem, tvoje mamka má pravdu. Souhlasím s tím, že vaše společné návštěvy ji musí něco stát. Zkus se nad tím zamyslet. Já žiju od mých rodičů 130 km. Když je jedeme na víkend navštívit spolu s mým přítelem, vždycky jim přispěju na jídlo. Jsou totiž v důchodu, tak by mě hanba fackovala, aby nás živili, když sami mají málo. Měj se a trochu odvahy do života!
|
Toranoko | •
|
(14.4.2004 12:33:13) No, ja se svoji mamou taky mluvim o tom, jestli jí vadí, když přijedeme na víkend, ale zase na druhou stranu mamka má ještě pořád vůči mě vyživovací povinnost, jelikož jsem studentka (na výdaje mi nepřispívá, ty se snažím hradit si sama ze sirotčího důchodu a příspěvku na dítě), a vzhledem k tomu, že jsem "ekonomicky soběstačná" zhruba od 17 let (byla jsem na stipendiu ve Francii a ještě jsem za ty peníze rodinu stačila pozvat), myslím si, že se to jakž takž vyrovná. Samozřejmě že nechci mamku zneužívat, ale já zase jím u přítelových rodičů, atp. Myslím, že záleží na domluvě.
|
|
|
Dana, dvojčata, kluci | •
|
(1.12.2000 20:34:06) Ahoj Moniko, jednu velice zdravou zásadu jsem si odnesla z prvního neúspěšného pokusu o spokojené manželství. Mluvit o tom, co mne trápí, o tom, jak se cítí můj partner, o tom, co mi nevyhovuje. Prostě normální komunikace. Je strašně důležitá. Takže - promluv si s přítelem, se svojí maminkou, klidně i s jeho matkou, protože máte-li spolu opravdu vážné úmysly, jednou to bude Vaše společná rodina a to znamená, že se mimo jiné také budete jeden na druhého (i na ty další lidi) spoléhat v případě, že bude nějaký problém. Všechno to, co popisuješ se dá říct úplně klidnou, slušnou formou, která neublíží a budete mít všichni jasno. S Janou souhlasím hlavně v jedné věci - leze to do peněz a opravdu hodně - představ si, že budete žít sami dva (třeba i 4, ale budete mít malé děti), takže ten rodinný rozpočet bude předpokládat 3 dospělé lidi k jídlu (i na nákup drogerie) a najednou v podstatě každý víkend se tohle číslo změní na dvojnásobek. Malinko jsem se utkala s partnerovými dospělými dětmi, které s námi pravidelně jezdí na chalupu (3 + 2 partneři + partnerův tatínek) - najednou jsou ty počty někde jinde (navíc - musíš také pravidelně vařit) - občas si my dva dospěláci dáváme studenou večeři a děti s námi na chajdě trávily každý letní víkend. Takže když začaly považovat svou přítomnost tam při našem pobytu za samozřejmost, úplně v klidu jsem prohlásila, že protentokrát by se o jídlo mohl také postarat někdo jiný. A postaraly se - úplně v klidu a pohodě. Navíc byly holky nadšené jak moc nám chutnalo (ty nervy, abych někomu neublížila takovou věcí za to rozhodně nestály). Ono to vždycky nějak dopadne a možná, že se uleví i druhým stranám, když to v klidu rozeberete. Komunikaci zdar!!!
|
|
Iva, 26 | •
|
(3.12.2000 19:50:57) Ahoj, já jsem taková byla ze začátku taky, byla jsem vychovaná v tom, že nemám otravovat a nejlepší je, když se o mně neví, takže dodnes musím trochu bojovat s pocitem, že když na někoho promluvím, tak ho tím obtěžuju. Ale myslím, že bys mohla zkusit trochu to změnit. Ono to taky může vypadat tak, že jsi nafoukaná. Já jsem taková ze začátku u manželových rodičů byla taky, ale chce to začít se chovat trochu uvolněněji, nakonec to po tobě chtějí, ne? Uvidíš, že i když se budeš muset zezačátku trochu přemáhat a nutit do hovoru nebo chovat jinak, než jsi zvyklá, nakonec to bude mnohem lepší a budeš se tam cítit víc jako doma. Nemusíš jim svoje názory nutit, ale kdž vypadají, že by si tě rádi poslechli, tak si s nima povídej.
Musela jsem si zvyknout na to, že je normální, když něco chci. MOžná jsi na tom taky tak. uvědom si, že jsi plnohodnotnej člověk, kterej nikomu není na obtíž jenom pro to, že někde je. Aby tě měli jeho rodič rádi, musíš se jim taky přiblížit. Uvidíš, že to nakonec není tak hrozný a nepříjemný. Něco by jeho mamka stejně vařila, ne, tak vám chce udělat něco dobrýho a bude z toho mít radost.
Napiš, jestlis to zkusila, ale hlavně to zkus. Na společný bydlení ve svým to zatím nevypada?
|
Monika | •
|
(6.12.2000 11:58:42) Ahoj všichni, asi jsem to špatně vyjádřila a ten můj příspěvek vyzněl jinak než to je ve skutečnosti. Nejsem zas takovej extrém, že by se o mě přítel musel starat a kde by mě postavil, tam by mě našel. A že bych se u přítelových rodičů nedokázala vůbec bavit, to néé. Jak jsem psala, popisovala jsem jen takovy ty "maličkosti", co se někdy stanou a nevím, co je správny. Protože kdybych chtěla napsat všechno, tak bych to tady zahltila:-)) Asi nejlíp to popsala ve své odpovědi Iva, prostě jsem vychovávaná tak, abych nikoho neotravovala, abych nic po nikom nechtela, abych se neprojevovala, apod..... Jsem v posledni dobe nekdy zmatena, ze se mi nekdy stane, ze nevim, co je spravny a jak se zachovat. S tim jidlem o vikendu - ja jsem mamce dávala peníze navíc (chodím do práce a normálně mamce měsíčně přispívám). A tak jsem se jí snažila dát peníze ještě k tomu navíc za ty víkendy, ale nechtěla je. Ale máte pravdu, že bych třeba mohla něco koupit sama navíc, protože peníze si mama nikdy nevezme. To je to, že se mi stává, že v té chvíli nevím, co udělat, ale když to pak vidím zpětně, tak to vím...... Ivu prosím, jestli by mi mohla napsat víc k tomu, jak se změnila, co jí pomáhalo apod. A s tím chováním u jeho rodičů to určitě zkusím:-)) Jo a ještě k té komunikaci, s přítelem se bavíme o všem možném a moc mi pomáhá, akorát že na takovy ty věci (např. to jídlo) má jinej názor, protože u nich to chodí jinak než u nás. Není to, že bych se mu bála cokoliv říct. No nic, tak budu končit nebo se zas do toho zamotám. Díky za odpovědi. Mějte se. Monika
|
Iva, 26 | •
|
(6.12.2000 19:30:05) Čau Mončo, no já neříkám, že jsem úplně "za vodou", abych se tady nedávala jako zářnej příklad, ale třeba si uvědomuju, že jsem se někdy musela trochu přinutit někomu něco delšího vyprávět, když ve mně všechno volalo po odpovědi nejlépe jednou větou. Ono to tak nějak funguje, že když se dřív "otevřeš", mluvíš o tom, co se ti líbí, co chceš nebo co plánuješ, jak se cítíš..., tak ta vzájemná komunikace je lepší, protože někdo třeba nečeká, až se osmělíš, ale myslí si, že o něj nemáš zájem. Bylo to tak i když jsem nastoupila do nové práce (prvni :-)), to jsem měla nakonec pocit, že jsem to já, kdo je komunikativnější, než kolegyně u vedlejšího stolu, ale za chvíli už jsme si mohly úplně uvolněně povídat. Někomu to určitě přijde, že píšu o naprostých samozřejmostech, protože se hned dokáže bavit s každým jakoby se znali odjakživa, ale pro takovou osobu jako jsem já, která se víc projevuje až v důvěrnějším prostředí, to je docela práce.
DOvedu si představit, že cos popsala, není ve skutečnosti tak vážný, taky se mi to několikrát stalo. On si do toho každej vkládá spíš svoje představy a když se tady něco popíše jako problém, hned vypadá jako OBROVSKEJ problém.:-)
Měj se pěkně, snad ti to k něčemu bude, ale taky se s tím potýkám jak můžu. ahoj Iva.
|
Paja 24 | •
|
(7.12.2000 9:41:29) Ahojte holky,
no já žasnu. Jsem tu dnes nová a všechny příspěvky jsem si přečetla. Je až neuvěřitelné, že jsem se v několika situacích přímo viděla. Není každá rodina stejná, ale jsou situace, které se opakují a o k terých je moc dobře si popovídat, varovat se jich, a nebo být na ně připravené. Moniko, ten tvůj vztah se hodně podobá tomu našemu, též chodím s přítelem 4 roky a plánujeme svatbu (ještě teda o ní žádná strana neví). No s tím jídlem to je fakt kapitola sama o sobě. Též to fungovalo, že snídaně, obědy večeře jsme trávili u nich v kuchyni s tím, že jsem chodila tchýni pomáhat s vařením (opbalit řízky, nastrouhat brambory, umýt nádobí...), ale pak jsem se dověděla od partnera, že v jedné hádce se svým otcem muvyčetl, že se nedokáže osamostatnit, že ho musí živit...tak mě to vzalo, že když jsem u nich i já (máme u nich v domě v provozu přízemí po babičce),t akže i kuchyň, snažím se snídani pro nás dva nachystat. Pouze obědy trávíme společně, ale stane se že mi tchýně i řekne abych uvařila, že bude třeba umývat na vánoce okna, tak jsem ráda, protože mám pocit, že jim to můžeme trošičku vrátit. Když jsme u mých rodičů, tak uvařím, nachystám...a přijde mi to samozřejmé. Ještě se mamka snaží nám nějaké jídlo dát se bou (vajíčka, sádlo, zavařeniny). Ale je pravda jedna. Je potřeba se více otevřít a komunikovat a člověk si rodiče získá. Měla jsem krizi, zemřel mi blízský člověk a já jsem se uzavřela do sebe, tudíž jsem s nikým nekomunikovala, všem jsem se vyhýbala a asi po dvou měsících jsem měla pocit, že to jsou pro mě cizí lidé. Dokonce tcýně místo pozdravu ahoj, mě zdravila "dobrý den".
Určitě tu za váma občas nahlédnu, člověk se tu obohatí, holky držím nám všem palce ať to máme co nejjednodušší a ať je spokojenost na všech stranách. Zdraví Paja
|
|
|
|
|
Jana* | •
|
(4.12.2000 12:54:52) Milá Moniko, asi hned v úvodu se připojím k ostatním názorům a řeknu, udělej s tím něco. Jsi přece samostatná bytost, tak to dej najevo. Stavíš sama sebe do pozice, v níž se ti nelíbí, tak to nedělej. Jsi si jistá, že tu puťku, která se nikdy nijak nevyjádří a neprojeví, považují rodiče za to nejlepší pro svého syna ? Nezlob se ne mě, ale z toho, jak jsi to popsala, na mě působíš, že se o tebe bude muset manžel starat (kam tě postaví, tam tě najde). Můžeš být skromná, to se nevylučuje. Jsem necelé 3 roky vdaná, manželovým rodičům vykám a nedovolím si vzít jen tak něco z lednice bez optání předem (což si dnes nedovolím ani u svých rodičů, už to není mé teritorium) a přesto si myslím, že se chovám slušně. Když se zeptají, co chceme uvařit, neodpoví-li manžel, odpovím já. Jeho táta dělá jídla, která mi vaří vyloženě na přání. Navíc je prostě rád, když vidí, že nám chutná. Do rodinných problémů, které se mě přímo netýkají, se jim samozřejmě nepletu, ale takových je opravdu minimum. Jde o věci, do nichž nemám právo mluvit (dědictví ...). Nevím tedy, co považuješ za větší rodinej problém. Navíc si uvědom, že když před tebou něco řeší, tak to dělají vědomě. My, když nechceme znát cizí názory na to, co řešíme, tak se o tom před nimi prostě nebavíme. Řeší-li to tedy před tebou, není pravděpodobně problém v tom, aby jsi se vyjádřila. Záleží to opravdu na situaci, vím. Co se týká oplácení, tak za to, že nás mají manželovi či mí rodiče (nebo i babička) u sebe a starají se o nás, se vždycky odměňujeme. Manželovu tatínkovi třeba basou piva, babičce přímo penězi (navíc mi dává kompoty a zavařeniny, které si nemohu nevzít a nedokážu je nezaplatit, vždy tajně, z ruky do ruky by peníze nevzala) a mým rodičům tak, že je pozveme na oběd nebo s nimi uděláme obrovský nákup v makru apod. (nemají auto) nebo je bereme na výlet ... . Víš, ono to jde opravdu do peněz, nejen jídlem, ale i třeba spotřebou teplé vody apod. Nemusíš říkat nic rázně, jen dej prostě najevo svůj názor.
Držím ti palce, abys dělala věci tak, aby jsi z nich byla spokojená.
|
|
Helena , dva kluci | •
|
(7.12.2000 11:28:30) Ahoj Moniko, já jen k té ledničce / jinak mé předchůdkyně mají úplnou pravdu v tom, že je třeba mluvit, mluvit, a pozorovat toho druhého, co on na to. /Myslím, že pokud nechceš do domácnosti budoucí tchýně zapadnout jako další dcera už teď, je úplně v pořádku, pokud jim sama nelezeš např. do ledničky. Na druhou stranu by určitě nechtěli, abys po nich požadovala, aby ti v pravidelných intervalech nabízeli něco k pití ... Já sama mám ráda návštěvy / a ty u nich jsi na návštěvě,a to vítané návštěvě / které si dokážou mile a bez upejpání říci o něco k pití, toaletní papír, pokud došel...atd.. Mám z takových návštěvníků lepší pocit ,než z těch, kteří sedí, usmívají se,a co jim nevnutíš doslova do klína, si nevezmou. A pak se za zády dozvíš, že po městě rozhlašují, jakou měli u nás žízeň po kávě .. Já se vdávala za o osm let staršího muže , který má rodiče z malinké vsi. Jsem člověk ochotný, rychlý a zvyklý na práci, mám vztah k zemědělství,a tak mi nebylo zatěžko ještě za svobodna při návštěvách makat a neodmlouvat. Byla jsem za nejmladší dceru v jejich rodině a dělala jsem bez protestů přesně to, co se po mě žádalo.I když jsem už tenkrát v duchu měla výhrady k organizaci kuchyně, k jídlům , co se vaří, mlčky jsem přistoupila na hru : " Maminko, počkejte, já to udělám za Vás. " No, pak se nám narodily děti, a já najednou začala mít na spoustu věcí jiný náhled. Na frekvenci návštěv , bylo mi čím dál víc zatěžko sbalit každý týden celou domácnost a odjet k babičce ,skladbu jídel pro děti, dobu, kdy mají jít spát, co budou dělat......A najednou jsem stála proti zaběhanému zvyku, že já jsem ta nejmladší a budu tedy poslouchat.Můj názor byl nebrán do úvahy. Tchýně i tchán jsou hodní lidé, ale po dvanácti letech manželství je těžce a bolestně učím, že pokud něco po mě chtějí udělat, mohou mi to říci a ne se cítit dotčení, že jsem tu práci neviděla, nebo jí nevzala babičce z ruky .Učím je se střídavým výsledkem , že pokud řeknu " maminko, já to nádobí umeju, jděte se natáhnout " / je po operaci kyčle /a pak rychle odběhnu na záchod , opravdu to nádobí jsem připravená umýt, ale pokud ona o berlích dopajdá ke dřezu a začne mýt, už jí nervu hadr z ruky / hra na " počkejte, maminko, já to udělám / ale klidně jdu dělat něco jinýho , třeba oblékám děti , aby mohli ven, nebo je koupu .Podle mě nádobí deset minut klidně počká.A ještě se nestalo, že bych to nádobí neumyla. Podle tchýně není po obědě nic důležitějšího než nádobí , teď hned. A je to problém nejen s nádobím. Jak mě řekne / je třeba vyluxovat , a nejdu HNED, vstane a jde třeba luxovat . A pak já mám na vybranou. Buď dělám, že to nevidím, a nebo jdu a taháme se o hadici . FAKT !... Snažím se ze všech sil vysvětlit pak tchánovi ,který přijde a Heleno, proč tý mámě nepomůžeš s tím nádobím...., že jsem jí to říkala, ale je dospělá, slyšela mě ,ale nebudu už hrát její hry a přetahovat se o hadr na nádobí.Tím chi jen říct, že při vstupu do rodiny jsem byla příliš mladá /18 / a příliš ochotná přizpůsobit se daným zvyklostem / maminka je generál, a jak ona chce tak bude /.A dnes se těžko vracím k tomu, co je přirozené pro MĚ , a co jsem v sobě jen léta dusila. Neboj se říct svůj názor dnes, mile a s úsměvem sděluj okolí , jak ty to vidíš, jak tobě se to jeví. Jeden fígl. : Naučila jsem se místo " ty nemáš pravdu -- říkat " to si nemyslím " . Úspěch obrovský. Pokud si totiž něco ty nemyslíš, těžko s tím někdo něco zmůže. Může tvůj postoj jen zpochybňovat , vyvracet, ale to je tak všechno.Držím palce, Můžeš to s tím obědem třeba nastrčit tak, že se tvůj partner nechal slyšet , že tohle jídlo umí budou tchýně moc dobré, tak že bys ho ráda ochutnala. Mimochodem, já jsem říkala při podobných příležitostech navíc větu , " já vám s tím samozřejmě pomůžu " amá tchýně - maminka - generál mě tímto způsobem naučila docela slušně vařit . Jen cena je asi vysoká. Dnes už vařím já , a tchýně se na tom svém gauči cítí odstrčená, protože už umím osolit vodu na knedlíky a nechodím za ní, jestli je to těsto dost propracované....A ona to snáší velice špatně . Tak hodně kuráže, a do toho!
|
Monika | •
|
(7.12.2000 16:05:19) Ahoj, jeste jsem chtela dovysvetlit tu lednicku. To je jasny, ze vetsinou se na navsteve do lednicky neleze, ale u pritele je to trosku volnejsi nez jak jsem vychovavana a zvykla z domu. U nich vsechny vztahy v rodine (celkem je jich malo na rozdil o nasi rodiny) jsou na kamaradske bazi a vsechno oproti normalni pravidlum jak rikam volnejsi. Treba jeho bratranec prijede necekane k nim prespat, kdyz jde vecer nekam zaparit. Ani dopredu nezavola, jestli tam muze prespat a pak se u nich chova jako doma. Vsechno si bere sam apod. A tak podobne je to se vsema. No a ja jsem prave ta skromna, "hodna", ktera si nic nedovoli. Proto kdyz chci treba napit tak pritele poprosim, jestli by mi mohl neco donyst, protoze si nedovolim vzit sama. Ale ted si rikam, jestli nevypadam neschopne nebo nafoukane, kdyz si nejsem schopna to vzit sama. Ja vim, ze je to treba blbost, ale vsichni tady vime, jak jsou ty malickosti v souziti dulezity a jak se to vsechno prolina. Jeste k te pomoci doma pri vareni, uklidu apod., to je samozrejmy, ze jeho mame taky pomaham i doma. Brala jsem to jako samozrejmost, tak jsem to ani nepsala. Hezky den. Monika
|
|
Veronika, žádné dítě | •
|
(21.5.2003 13:22:11) ahoj Helo, tak jsem si přečetla, jaký je asi život ve společné domácnosti s tchýní a tchánem. Já sem zatím svobodná, ale s přítelem chodíme rok a půl, vzhledem k tomu, že sme od sebe asi 100 km, vídáme se jen o víkendech a větších volnech. Ta vzdálenost znamenala, že už naše druhé setkání mělo podobu stráveného víkendu u mého přítele, který bydlí ještě s rodiči. Jeho rodiče spolu v podstatě jen bydlí, jinak nežijí ani mezi sebou nepromluví. Asi tak tři měsíce, se mě budoucí tchýně neustále ptala jestli nechci něco k pití, jestli nemám hlad a tak. Když přišel čas prázdnin, tedy jen pro mě, protože ještě studuji, znamenalo to celé dva měsíce žít s přítelem a jeho rodiči. Jednoho dne mi řekla, že se mě nebude furt ptát, jestli něco nechci, že vím kde co je, ať si co chci vezmu sama, Takže to dopadlo tak, že už samostatně lezu do ledničky do spižírny, a když si du udělat třeba kafe, dělám většinou už i pro tchýni, jen si nemůžu zapamatovat na které straně chlebníku je "náš chleba" to znamená pro mě, přítele a tchýni a tzv. "jeho chleba" tedy chleba tchána (protože se každý stravuje zvlášť). Jen obědy vaří stále tchýně, na mě to je jen když není doma. Když jsem poprvé vylezla z přítelova pokoje v jeho teplákách a v jeho tryčku, dolehl na mě zvláštní tchýnin pohled, ale obešlo se to bez jakékoliv poznámky. Moje nastávající tchýně má operované koleno, takže už se stalo samozřejmostí, že když je třeba vyluxovat, umýt okna, vykartáčovat koberce, zanést ven mokré prádlo a pověsit na šňůru, zajít nakoupit těžší nákup dělám to já. Ale tím nechci říct, že by mi to vadilo, je jen faktem že u tchýně dělám víc než doma, ale taky celkově je mi tam líp. bývalo taky dost problém, že když byl přítel v práci a já tedy u nich doma, musela být tchýně doma, když jsem chtěla já odejít ven nebo naopak, aby měl kdo otevřít, tak mi sama od sebe, bez přítelovy rady dala klíč. Takže tak nějak to mám já. Jenže v září se s přítelem berem a s tou největší pravděpodobností prý jen do vánoc budeem bydlet společně, jenže to už nebudou jen výkendy a nějaké volno, ale celé dny a celé noci, také se prý budeme už střídat v kuchyni a to bude asi dost zajímavé. No uvidíme jak to dopadne, ale moc se nebojím, moje nastávající tchýně mi občas říká, ty moje zlatíčko milovaný.
|
Evelýna, bezdětná | •
|
(24.8.2005 19:31:58) moje tchýně je největší svině, kt. nám nikdy s ničím nepomohla, tudíž až bude zdechat a někdy potřebovat pomoc, nic bych pro ni nikdy neudělala,nehla bych pro ni ani prstem, nic NAM nedluží......at se třeba sedře z kůže je NAM to jedno
|
Evelýna, bezdětná | •
|
(24.8.2005 19:33:12) spletla jsem se MY JI NIC NEDLUZIME!!!!
|
Míla | •
|
(24.8.2005 19:53:54) Přeji ti (jestli budeš mít syna) stejnou snachu, jako jsi ty.
|
*Jula-junior* |
|
(24.8.2005 21:19:22) I já.
|
Jana M, | •
|
(24.8.2005 21:46:01) Evelyno, tchýně je svině jenom proto, že Vám nikdy s ničím nepomohla? A tvůj manžel - ví o tom jak tituluješ jeho matku? Až budeš jednou zdechat ty(a piš si že budeš,musíme tam všichni) přeji ti aby se o tebe tvá snacha starala a pomáhala ti. Zlo totiž plodí zlo. Moje skorosnacha je sice bordelářka, ale věřím že tohle nikdy o mně neřekla. To může říct jen zlá a závistivá osoba.
Tvůj příspěvek mi vyrazil dech. Víc není co dodat. Snad jen "zaplať bůh, že mám skorosnachu bordelářku a né zlou ženskou.
|
Stana | •
|
(25.8.2005 0:39:49) syn udelal web stranku, kdo se chce kouknout a v dobrem prichazi je vitan========www.bwde.com/photo/matthew/index.html
|
Kata | •
|
(25.8.2005 7:12:28) Ahoj,
moc krasny a moc jim ho preju. Kata
|
Iva | •
|
(25.8.2005 9:26:29) Neodpověděla jsi mi, ale to vypadá, že obhajuješ jen svou stranu. Evelína určitě nechtěla napsat, že se doma válí a tchýně má makat. Svůj příspěvek nepojala šťastně, ale pokud někdo někoho naštve, že ho takle nazve, asi to není jen tím, že se na ni neusmála, ne? Mám tchýni, které jsem dělala co jsem na očích viděla a ona se mi odvděčila jen pomluvami a zlem. Jinak mimino je moc krásné, blahopřeji.
|
Meluzína | •
|
(25.8.2005 11:01:27) Ivo, připadá mi, že chceš po Stáně odpověď na velice obecnou otázku, na kterou vlastně odpovědět ani nemůže. Ale nevím, byla jsem 14 dní na dovolené a diskusi zpátky jsem moc nečetla, možná žes psala o svém problému s tchyní konkrétněji; v tom případě se omlouvám. Jestli nepsala, nemohla bys to trošku rozvést?
|
Iva | •
|
(25.8.2005 12:11:43) Nepsala jsem o svém problému s tchýní. Je mi trošku líto, že jsem se v ní zklamala. Možná se i obávám toho aby syn neměl nějaké negativní vlastnosti po ní. Ale to se asi jen utěšuji, jasně že je má, vždyť geny zabojují vždycky. Jezdili jsme k tchánovcům asi tři roky. Tchýně je dokonalá matka, hospodyně atd., nemusím popisovat, každý určitě zná "dokonalého" člověka. Uvařit v její kuchyni, to prostě nešlo, protože omlátím nádobí, špatně ho umyji, umažu všechno na co sáhnu. Takže jsem to vzdala. Po čase, když chtěla synovi něco vyčíst, použila to, že jí v ničem nepomůžem ani s vařením - šok. Moje role byla umýt nádobí, po obědě jsem měla dovoleno udělat kafe. Za čas opět problém, synovi vyčetla, že si v pokojíčku neuklízí, ani nevypereme cíchy. Když jsem je stáhla a vzala do Prahy vyprat, rvala mi je na schodech z ruky, jako ona to nikdo nevypere. Se svým synem 36, manželem 60, jedná jako by jim bylo 5 let anebo byli dementní. Viz sedneme si večer a chceme si povídat, přítel, já tchán a ona. Začne výslech: "Zavřel jsi garáž, zaml jsi ji, na kolik západů, zavřel jsi okna" ........ Popřípadě začne: "Sousedka povídala, že to pokládáte špatně tu střechu" apod. Člověk si připadá jak blázen, nevím jak reagovat, tohle je pro mě chování, které neznám, kdyby to byl cizí člověk, odejdu, ale je to partnerova matka. Je to těžké. Myslela jsem si, že Stáňa bude vědět radu, když si uměla poradit se svou rodinou. Chci se cítit v pohodě, ale nechci dělat osla, jako si to udělala z manžela a syna. Co jediné na ní zabírá je její dcera, která jí vynadá (no seřve, to je výstižnější) a je na chvíli klid. Ale to já dělat nechci ani nebudu. Kdo poradí???? Mimochodem vyhybat se jí nejde, domek je malý, jezdit tam musíme, protože přítelův syn bydlí za rohem a jednou za 14 dní máme společný víkend. Má rád dědu a přírodu, takže by to odnesl on, pokud bychom ho vozili do Prahy, kde se necítí dobře. Je tu u mne, takže v podstatě v cizím. Složitá situace, bude si někdo vědět rady?
|
Meluzína | •
|
(25.8.2005 12:50:52) Když to shrnu: ať uděláš co uděláš nebo i neuděláš, vždycky to bude špatně... Jestli tomu dobře rozumím, přespáváte u nich 1x za 14 dní o víkendu. Je jasný, že tchyně si nechce nechat zasahovat do domácnosti, ale úplně jako návštěvu kterou by chtěla obskakovat vás taky asi nebere. Předpokládám, že otázky typu "v čem vám můžu pomoct" jsi už zkusila a stejně to dopadlo špatně :) No, jsem zvědavá co napíše Stáňa?
|
*Jula-junior* |
|
(25.8.2005 13:07:10) Ahoj holky,tak já vám musím napsat,že jsou i super tchýně.Moje je tak hodná a milá,že z ní mám komplex já.Už jsem sem kdysi psala,že koupila mě a dceři zájezd k moři do superpětihvězdičkového hotelu s bazénem a s jídlem po celý den i s pitím.Ještě nám dala velé kapesné v eurech,abychom si užily! A to v podstatě i přesto,že ví,že její vlastní syn k moři nejezdí,protože má chudák alergii a nesnáší to tam. Ale i jinak je hodná a mě má upřímně ráda,dneska jsem si už jistá. Přeji vám všem hodné příbuzné!
|
Meluzína | •
|
(25.8.2005 13:12:19) Nezbývá než srdečně gratulovat! :)
|
Reny | •
|
(25.8.2005 15:39:31) I já se hlásím k těm šťastným, které mají bezvadnou tchýni. Dobrosrdečnou, naprosto neintervenující, pořád dobře naladěnou, velkorysou, nám "cizím" holkám nadržující (ale jen mírně :-)) před svýma vlastníma klukama, no prostě výbornou.
Jen teď bohužel těžce onemocněla a vnoučat už se nejspíš nedočká (ani kdybychom se teď začali snažit). Hrozně mě to mrzí, je to, jako by mi odcházela vlastní máma. Bere to hrozně statečně a hýří humorem (občas černým).
Nebudu nikoho nabádat, aby se snažil vyjít se svou tchýní, že tu ta paní nebude věčně. Já bych byla nejspíš ta první, kdo by dal velmi jasně najevo, že na sobě nenechá dříví štípat - naštěstí jsem nikdy nemusela. Jen mě bolí, že můj muž ztrácí svoji maminku a že naše děti a děti švagra nikdy nepoznají takovou prímovou babičku. Radši bych ji i s nějakými mouchami, ale živou a zdravou......
Můžu si jen říct, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné a zázraky se dějí....
|
Slečna Marplová |
|
(25.8.2005 16:32:21) Uprimne lituji snachy, co maji tchyne, ktere s vami zachazi jako s dementnim blbeckem, ci jinak nesvepravnym. Nebo jeste hur, co nechce s nicim pomoci a pak vycita, ze nic nedelate. Je to priserny napor na nervy. Moje blazniva sousedka mela na pude stare kanape. Jeji 22 lety vnuk si zacal zarizovat sve prvni vlastni bydleni se svou slecnou a babicka vzkazala po mamince, at si vezme ten gauc z pudy. Vnuk (jsme pratele, stykame se, i kdyz s babickou se nebavime) rekl ze ne, ze se mu tam moc nehodi (15 let stary, pouzity, zapraseny ... ), ale ze dekuje. Pak se mu to rozlezelo v hlave a na natlak sestry a matky zavolal babicce, zda by se nezlobila, kdyby si ten gauc vzal. Delal to jen proto, aby se ji zavdecil. Babicka mu ho s velkou slavou venovala. Za tyden mu volala a chtela nekam odvezt autem. Kluk rekl, ze se mu to tento tyden nehodi, ze ji vezme pristi. Babicka mu vynadala, ze gauce zadarmo mu jsou dobre, ale neco udelat pro starou zenskou, ze to je mu zatezko ... no hruza! Lituju vsechny, co tohle maji!!!
|
|
|
|
|
|
Stana | •
|
(25.8.2005 18:14:48) Ivo promin, ze jsme ti hned neodpovedela, nevedela jsme ze CEKAS ode mne odpoved. Neznam tvuj problem, neznam te, jak tedy odpovedet na neco o cem nic nevim? Pises ze pravidelne jezdite kazdych 14 dnu k tchanovcum. Ivo jak by se to asi tobe libilo, kdyby k vam pravidelne prijizdela navsteva, prevlekla ti tvoje cichy a ze si ty tvoje spinave cichy odveze vyprat do Prahy? Tvoje cichy? Asi by se ti to nelibilo, mne teda urcite ne. Ivo mate tam svoje soukromi? Svuj vlastni pokojik treba i v podkrovi, kde mas svoje veci na prevleceni, svoje cichy, svou kosmnetiku, svuj sampon na vlasy, muzete si ti i zamknout, kam vam tchyne neleze a neprevlika vam periny? Jestli ne tak na tom zapracujte. At nejezdite jen na navstevu, ale i do sveho, kde si treba muzete i sami uvarit. Jestli tvoje tchyne neni ochotna neco pro vas uvolnit, tak se nedivim ze ti to vadi a necitis se tam vitana.
|
Stana | •
|
(25.8.2005 18:18:16) Kat"o jak to mas s manzelem? Je ochoten jit s dcerkou do psychologicke poradny? Kdy jedete na dovku s vasima? Uz to manzel vi a jak to prijal?
|
Kata | •
|
(26.8.2005 7:10:18) Pro Stanu. Prave, ze do te poradny jit nechce, my dva chodili k psychologovi, ale dcerka tam byla jen 1 a nerekla slovo. Na dovcu jedeme v zari a jeste to nevi. Odjel ted s detma na tyden na hory, coz jsem rada, muzu dlouho pracovat. Kata
|
|
|
Iva | •
|
(25.8.2005 18:35:32) Děkuji Stáňo, jsem ti moc vděčná za odpověď. Opravdu se to snažím pochopit. Jenom jsem se setkala pouze s tchýní, která byla naprosto světová, škoda, že její syn nebyl po ní. Tohle mě nikdy nenapadlo, že by takové věci mohly někomu vadit. K nám jezdí spousta lidí od mé dcery, nevadí mi, že mi spí v peřinách ani že je musím prát. Ani nehlídám hladinu šamponu. Ale chápu, že někomu to vadit může. Ale proč mi to proboha neřekne??? Hlavně byla tchýně vždycky velkorysá, když jsme jí chtěli přispět na jídlo, byl to souboj, kdo je komu nacpe. Ach jo, vůbec se v ní nevyznám. Připadám si jako chlap, co si stěžuje, že se nevyzná v ženách. Nechápej to, že se chci ospravedlňovat. Chci pochopit její chování, což se ti docela podařilo. Děkuji, pokud budeš mít ještě nějakou radu, myslím, že spousta z nás snach, bodou za každou vděčná.
|
Stana | •
|
(26.8.2005 15:35:17) Ivo davas si otazku proc ti to tvoje tchyne nerekne rovnou, proc to rika tvemu partnerovi a ten to pak rekne tobe? Nevim proc to dela tvoje tchyne, ta moje tchyne to taky tak delala a stale i po 31 letech dela, jestli je to jeji vychovou, fakt nevim.
|
|
|
|
Eva K, 11tt | •
|
(12.9.2005 14:04:00) Ahoj, jsem na tom velmi podobně. Tchýně je hodná ženská, chce pro syna dělat všechno, bohužel ale to, co si myslí ONA, že potřebujeme. Na naše přání nebere zřetel, zřejmě nás má za nezletilé oba. Navíc při obraně svým přání na sebe s manželem začnou křičet, takže pobyty u ní jsou pro mě utrpení. Už se do hádek nemíchám, snažím se mlčet. Děti, jestli mě máte rádi, tak.. Hrozně nám chce obětovat všechno a pak si libuje v sebelítosti. Naloží ti 2x tolik než chceš a pak ledově prohlásí, u nás se zbytky nenechávají! Nebo vyčte manželovi, že nechodí do kostela a zároveň, že se stýká se svým otcem (Cti otce i matku..). Jsou totiž rozvedení. A řešení? Nevím... Sama hledám. Občas se daří používat taktiku mlčet a udělat si to po svém (zatím máme mezi sebou 300km). Teď jsem narazila na knihu Nenechte sebou manipulovat, dost jsem jí tam našla, třeba navrhnou v závěru i řešení.. Bohužel vnímám, jak mě to užírá, takže musím řešení najít už kvůli mimču. Nedovedu si představit, že by tyhle praktiky uplatňovala na dítě, které mám v plánu vychovávat demokraticky. Nebo že by na sebe takhle řvali před dětma. Eva
|
|
|
|
|
adelaide k. |
|
(25.8.2005 10:42:09) Fakt moc hezké zlatíčko. Ať vám všem dělá jen radost!
|
|
|
|
radmila | •
|
(25.8.2005 13:39:06) Jano M., ono to ty holky většinou přejde. Hele mně když bylo 20 a dobrák babča mi bez řečí začala šůrovat domácnost, tak mi to nebylo. Když přinesla malýmu čokoládu, tak mi to nebylo, když nepřinesla nic, tak mi to nebylo, věčně jsem ji měla v ústech, jak má raději švagrový děti , zdálo se mi, že se málo raduje z mých dárků, zatímco mně dává dárky blbý, každý její slovo jsem čtyřicetkrát rozpitvala, slovník, který jsem měla mezi tehdejšími kamarádkami, byl asi taky lahoda. Byla ve mně asi stálá nejistota, jestli už jsem dost ženská(na vaření, uklízení a starání o jejího chlapečka), takový to homolkovský:"Kdo je víc, maminka nebo manželka?:), tak jsem slyšela trávu růst. Když se tady začtu, tak si myslím, že málo z těch příkladů je problém, který by viděl někdo jiný než snacha.:)
No a s léty to přešlo, přijala jsem ji jako rodinu, pokud ji vezu k doktoru, fakt mám o ni strach. Zůstala jiná, má jiný priority, ale je to prostě máma a člověk.
Sama tchýně zdaleka nejsem, ale snažím se dávat bacha, aby mí dorůstající spratci:) nepokládali za samozřejmost, že jsem dorazí za pět deset let s křepelkama, vyžerou lednici, udělaj binec a následně napíšou na Rodinu, jaká jsem svině:)takže já budu kámoška, úklidy mých budoucích snach mě nechávaj v klidu, skutečnou pomoc pochopitelně neodmítnu, ale jinak se docela těším, až ti bobánci budou žít na svoje a za svoje:)
|
Meluzína | •
|
(25.8.2005 15:04:19) Pettino, fakt mě ten článek pobavil :) Snad se neurazíš.
|
|
|
Jana | •
|
(25.8.2005 15:12:51) Pettino,
ja se taky pobavila.Me tchyne na matersky spocitala, kolik vyhazuju za kontaktni cocky a taky to bylo, at se na to vy..., ale tohle, co pises, je sila.Co na to muz? Jana
|
Meluzína | •
|
(25.8.2005 15:18:15) Ještě tam chybí jak tchyně říká sousedce: "Jó, milá paní, chudák náš kluk, když si vzal TAKOVOU!" :)))
|
Meluzína | •
|
(25.8.2005 15:35:15) Tak to je přesný :) Jsem si jistá, že moje tchyně mě na veřejnosti určitě nepomlouvá. Jí totiž velice záleží na tom aby vypadala před lidma dobře, jak ona tak její rodina. Ale právě ve své rodině mě běžně drbe. Naposledy s pratchýní (její matkou) probíraly jak je možný, co jsem si to dovolila, že jsem odjela na pár dní s kamarádkama bez manžela. Nehoráznost!!! To mi řekl manžel :)
|
|
|
|
|
|
Iva | •
|
(25.8.2005 18:46:52) Teda Pettino, četla jsem tvůj dva roky starý příspěvek. Klobouk dolů, žes to vydržela, jaks to prosím tě dokázala? A já tu brečím nad svými malichernými problémy. To je jako by sis to vymyslela. No úplně se stydím, že vůbec preferuji své problémy. Ale já byla zvyklá na jiný vztah s tchýní. Férovej a rovnej, všechno jsme si řekly i co se té druhé nelíbilo. Ale žere mi to se současnou tchýní a chtěla bych to změnit, myslíš, že mám šanci?
|
10.5Libik12 |
|
(25.8.2005 19:18:29) Pettino, taky jsem ho četla, je to sranda, ale neptala bych se tě, jak si to mohla vydržet, zvlášť pokud nebydlíte společně. prostě každej je nějakej, Jinak má pravdu Radmila, kolize s tchýněma léty utichají,
|
|
|
|
cosa |
|
(25.8.2005 22:12:03) fakt dobry... :-)
|
|
Mia | •
|
(26.8.2005 9:21:49) Pettino, to je teda síla! Četla jsem si tvůj článek a nevěřila vlastním očím, ale na druhou stranu mě pobavil. Myslím, že je to všechno tím, že tchánovci jsou z vesnice. Tam je myšlení lidí úplně jiný. Přítelovi rodiče jsou taky z vesnice (sice kousek za Prahou, ale stejně je to pr... světa). Myslím, že myšlenky mají stejný, jako tvoji, akorát to takhle neříkají nahlas (nebo alespoň ne předemnou). Myslím, že s vyjímkou těch narážek na dítě by to klidně i takhle řekli. Pro ně je smysl života dřepět doma, hulákat na sebe se sousedy z jedný zahrady na druhou, chodit drbat na roh ulice, sledovat letáky a v případě nějakého zajímavého úlovku ihned letět do Lidlu a vystát v 6 ráno hodinovou frontu na např. hodinky za 99 Kč., se zdravou výživou si hlavu nelámou, pořád se tam jí buchty a mastná jídla. Zvířata naštěstí nemají, jen kočky. Dovolená jsou zbytečně vyhozený peníze, výlety taky, nejlepší je sedět doma a čučet na telku. :-) No, bylo by toho víc. Já se u nich taky necítím, nestojím jim ani za podání ruky k svátku, o nějaké pomoci nám nemůže být řeč. Chceme se s přítelem na jaře vzít, myslím, že budeme rádi, když půjdou na svatbu, ale nic od nich nemůžeme čekat. A půjdou jen proto, aby je nepomluvili sousedi, že nejdou synovi na svatbu. Nelam si s tím hlavu, jezdi tam jen občas, ze zdvořilosti, měj připravenou nějakou vtipnou odpověď na její kecy nebo vůbec nereaguj a nějak to tam přetrp kvůli manželovi. Oni závidí, že jsi z města a jsi na úrovni, protože oni jsou jen BURANI!!
|
|
|
iva | •
|
(30.8.2005 9:01:09) pettino, a to myslíš, že tyhle věty čas otupí? mně by teda bylo celkem dost jedno, zda tohle řekla před týdnem nebo deseti lety. s paní s tímhle IQ bych tedy nebyla schpná a hlavněš ochotná s ebavit už nikdy. vždyt s tebou mluví jak ..já ani nevím k čemu to přirovnat...
|
iva | •
|
(30.8.2005 9:58:18) jo tak.... no ale řeknu ti, to je síla, co vypouští z pusy. a co manžel? co on na to? jak mohla taková osoba vychovat VŠ manžela? to enchápu...
|
Iva | •
|
(30.8.2005 13:16:30) Když to tak vezmem, zaláskujeme se do nějakého chlapa, na kterém jeho chyby nevidíme a pak nás štve, když nám je ukáže dost nepříjemná osoba, z které máme obavy a ještě jsme jí ani neviděly, natož o ní něco slyšely. A ona, protože má obavy podobné našim, se prezentuje tak, jak jsme si jí představovaly v nejhorších snech. Hlavu vzhůru, vždyť, ruku na srdce, my také nejsme vždycky skvěle naladěné.
|
Iva | •
|
(31.8.2005 13:58:57) To jsem chtěla říct. Na našich drahých polovičkách nejdříve ty chyby nevidíme, jak jsme zaláskované. Nejdříve se projeví jejich matka a pak to pomalu nacházíme také v nich. Trošku méně a jinak, ale je to v nich. Můj poklad je po matce trochu hysterický a neuměl kritizovat, natož kritiku přijímat. Už je to lepší, ale musíme na tom ještě pracovat. On je i takový samonasírací (omlouvám se za ten výraz, ale nejlépe to vystihuje), jak ten člověk v povídce od Čapka. Trošku připomenu. Jde človíček lesem v zimě, skolí divoké prase a napadne ho, že by si mohl půjčit saně od lesníka. Než k němu dojde, několikrát ho napadne, že mu je asi nepůjčí, a napadne ho spoustu důvodů proč ne. Takhle se vytočí než tam dorazí. Dojde k hájovně, zabuší, lesník otevře a on na něj zařve: "Tak si ty sáně strč do pr.... Tak takhle občas také reaguje. Mimochodem i tchýně je taková. Asi se pomamil.
|
Jana B. | •
|
(1.9.2005 11:15:56) Tady vidím, že nic naní jednoduché a nezáleží na tom, jestli je někdo tchyně, snacha, tchán , zet´ nebo někdo jiný. Záleží na povaze a kteří dva se setkají. Můj zeť je přesně jako tvoje tchyně, ukážeš, že jsi vstřícná a vlídná a on toho okamžitě zneužije, aby měl navrch. A nedá se s ním vydržet. A když můj manžel jde jenom trochu zhurta ( já to neumím),chlapec vezme zpátečku a je klid. To pak někdy ustupuje podle mne až moc, to po něm nikdo nechce. Nejlíp bydlet každý zvláštˇ, říkám si, že to nemám zapotřebí, pořád něco řešit.Opravdu o to nestojím. Ale nemají zatím kde bydlet, tak se uskrovníme, ale opravdu mě to unavuje. Ať si svoje problémy řeší podle svého . Prostě stejně nakonec jsme špatní my, mladí se spolu srovnají.No je ale dobře, že si spolu rozumí. Ale co já, špatná tchyně!??
|
Iva | •
|
(1.9.2005 13:58:11) Jani, to jsi vystihla přesně, je to všechno o mezilidských vztazích (fuj, to zní komunisticky) a o toleranci. Možná, že se bojíme si říkat, jak se cítíme, co se nám líbí a co ne. Potom by naši nejbližší věděli jak se chovat a jak ne. On je zeťák asi trošku zakomplexovanej a nevyrovnanej. Není moc mladý? Snaží se hrát si na velkého, drsného chlapa a když dostane přes prsty, tak se stáhne. Nejde na něj vyzkoušet něco s psychologie? Nebo si jen kamarádsky promluvit? Prostě to zkusit, nevzdávat to, určitě se to projeví. A když ne, aspoň máš dobrý pocit. Za všechny zeťe a snachy prosím, mějte s námi trpělivost. Vy nás chápete, protože jste to prožili se svými tchýněmi, ale my se teprve učíme.
|
|
|
Iva | •
|
(1.9.2005 13:36:21) Pettino, já myslím, že to není zas tak hrozné a navíc víš jak na něj. Můj poklad má tyto sklony také. Jenomže mě už se několikrát osvědčilo být lehce v opozici, ale neustoupit. Ve společnosti to dělám tak, že mu jeho názor neodsouhlasím a on ví, že něco není v pořádku. Pokud to jde vyříkáme si to bokem. Ono možná pokud žena zvládne techniku, jak akceptovat manžela, možná se trošku dostane i pod kůži tchýni. (Pouze momentální (nebo mentální?) myšlenka.) Jak to zvládáš ty? Jak s tchýní komunikuješ? To musí být jak na houpačce. Můj manžel zase nezvládne kritiku, to bere jako prohru. Ukrutně se naštve. Jenže tchýně zase neumí kritizovat, asi to má spojitost. Něco jí na někom štve a ona to neumí říct, tedy tomu aktérovi. Ostatním to vypráví do omrzení. A jak to v sobě drží, tak se to nabalí a ono to pak vyletí při nějaké nenadálé situaci - stres, nemoc apod. Ale je milé, že se tvůj manžel proti tomu snaží něco dělat.
|
Iva | •
|
(6.9.2005 10:52:45) Píšeš, že nepovažujete (ty a manžel) váš vztah za ideální. Jenom proto, že se občas názorově neschodnete? To je přece všude. Jsi fajn, ještě jsem od tebe nečetla příspěvěk, který by nebyl zajímavý a se spousty se ztotožuji. Teda ale s tchýní musíš mít trpělivost, ta je dobře nevychovaná. Nezkoušela jsi jí dát přes prsty? Vždyť, kdyby si uvědomila jak je naprosto nemožná, nechovala by se jak buran. Věřím, že jemnou inteligentní poznámkou by to asi nepochopila, ale už víš co by na ní zabralo. Zkoušela jsi něco? Jen tak, malý psychlogický test, z hecu. Nefunguje to?
|
Iva | •
|
(6.9.2005 12:26:00) A má nějaký sen, představu o svém úspěchu? O svém osobním životním úspěchu. Čeho by v životě chtěla dosáhnout? Ona nečte, nerozvíjí se? A co si myslí o tobě, že máš doma sluhy a tvoje děti obstará kdo? To je tak naivní, že jako doma nic neděláš? Fakt to nemáš jednoduché. Ona se asi za ty silné řeči schovává se svým komplexem před inteligentními lidmi. Ty jsi asi vysoko nad ní a ona se za to stydí. A svou vulgárností se to snaží vykompenzovat. Jak na to reagují vnoučata?
|
Iva | •
|
(6.9.2005 15:34:43) Pettino, to nemůže být ani pravda, takový sen? A od sebe, co chce od sebe? To na sebe už nemá žádné nároky, jen na druhé? Nemohla by se nad tím zamyslet? Ale podle toho co píšeš asi moc nepřemýšlí. A když má řeči, jak hrozně dře, co by pak dělala, kdyby měla doma služku? Jo to chápu, že dětem to říct nejde, byly by hrozně smutný a zklamaný z babiččina chování. Ale co až budou starší? Vždyť babičce to musí občas ujet, nebo je tak dobrá herečka? Jestli jsem pochopila dobře, ona potřebuje domácího oslíka, který bude skákat jak ona píská. Jak si se dokázala nad to všechno povznést a nevnímat její hloupý řeči? Asi nejsem ještě dost otupělá, mě by vždycky nadzvedlo.
|
|
|
|
JanaK | •
|
(6.9.2005 15:04:58) jezismarja jak ja tyhle řeči znám.....ne od tchyne (budouci) ale od tchana! Jedinej on dře a všichni ostatní se maj lépe. Zemedelcum dava stat příspevky a on nedostane ani korunu, holička ma 600 kč na hodinu(když argumentuju že ale musi platit najem a taky musí být šikovna a hlavne třeba pak 2 dni nevydela nic) tak argumentuje tím, že to ho nezajíma, proste ma 600 kč na hodinu a bastafidli. Jediny zdroj informací, je blesk a obcas NOVA. Vetsinou ale traví večery s buranama v hospode a nadavaj na kapitalismus, protože za komunistu bylo lepe samozrejme. Jen upozornuji že podnika ve zdravotnictví a to, že mu firma neprosperuje je především tím, že si neumí zorganizovat absolutne svuj čas a práci a taky třeba vubec neví že než zaplatí dan, muže si neco odepsat apod... ¨Nejhorší na tom je, že muj přítel v něm vidí boha, a obdivuje ho bezmezne. Je silne pod jeho vlivem bohužel a proto si musim stezovat tady na serveru, protože u přítele bych se potkala asi hodne se zlou.
|
Iva | •
|
(6.9.2005 15:43:45) Jani, to jsem měla taky takové řeči, bývalá švagrová měla řeči, že si dálkově dodělávám školu a že manuálně pracujících musí být moc aby nás uživili. Když jsem jí řekla, aby studovala taky, tak ani necekla, ale pomlouvala mě za zády. A její otec - tchán, měl takové hlášky: "Vy pražáci jste hrozný, udělejte tam s tou politikou něco...." Do dnes, jak si na to vzpomenu se musím smát. Typický názor muže, který vše řeší hospodskými kecy. Ten Blesk a Nova je přesně pro tento typ lidí, to jsi vystihla. Jo s tím náhledem tvého přítele na jeho otce je to bohužel dost hrůza, jak to řešíš?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|