| Eva -2synové, starší s LMD | •
 |
(10.1.2000 18:06:03)
Mám dvě děti - syny 10 a 3,5 roku. Kromě běžných výchovných starostí máme trápení s lehkou mozkovou dysfunkcí u staršího syna (s mladším zatím problémy nejsou, proto budu psát jen o tom starším). Je někdy velmi těžké zvládnout dítě s LMD a vydržet to v relativním zdraví a bez "tekoucích" nervů, protože s dítětem s LMD je život v téměř neustálém napětí a stresu. Je to vysilující - rodiče těchto dětí s LMD určitě přesně vědí, o čem píšu!
Člověk hodně vydrží, zvlášť když jde o vlastní milované dítě, ale každá zátěž, když trvá dlouho, unavuje. Člověk ztrácí síly a potřeboval by si vydechnout a zas nějaké síly nabrat - jenže ono to nejde, babičky nejsou a od dítěte si nelze "vzít dovolenou". Únava a stres tedy trvají, vrší se, až už člověk téměř nemůže dál - jenže musí...
Můj syn je naštěstí nadprůměrně inteligentní, nemá postiženou motoriku jako jiné děti s touto diagnózou, ale jeho hyperaktivita, neklid a impulsivita jsou opravdu velmi silné. I paní doktorka v pedagogicko-psychologické poradně, kam docházíme, mi řekla, že TAKOVÝ případ LMD ještě neviděla...
Od jeho docházky do školky (od 3 let) až dosud (nyní 4.třída ZŠ) slyším od učitelek téměř jen samé stížnosti na jeho obtížné chování, které vesměs pramení z jeho silné LMD. Už je toho na mě někdy moc. Nemyslím si, že by si na něj učitelky zasedly, ono je to s ním opravdu někdy těžké, to vím sama nejlíp; ale na druhé straně učitelky-profesionálky by měly vědět, co je to LMD a co s takovými dětmi dělat. Za dobu synovy docházky do školky a školy (t.j. téměř za 7 let) měl syn JEDNU jedinou učitelkou, která nejenže věděla, co je to LMD, ale dokázala si se synem poradit takovým způsobem, že doba, po níž syna učila, znamenala pro nás rodiče do té doby nepoznanou pohodu a klid, protože jsme se nemuseli bát neustálých stížností. Byla to pohoda snad i pro ni, a určitě pro našeho syna i pro nás rodiče. Byla to jediná učitelka, na níž bylo vidět, že toho mého kluka má opravdu upřímně ráda!!! Když po roce odcházela do jiné školy, bylo nám velmi smutno.
Někdy už mám pocit, že nemůžu dál a že už to nelze vydržet. Byla jsem se kvůli synovi víckrát radit v poradně, konzultuju s různými odborníky, čtu různé knížky, sama se pořád snažím vymýšlet různé výchovné metody (jak se říká Komenský-Frištenský) - ale stejně nic nepomáhá. Mám pocit, že už jsem vystřídala všechny metody, ale je to spíš čím dál horší a docházejí mi síly. Hodně jsem toho nastudovala a tak bych dokázala bych napsat obsáhlé teoretické pojednání o LMD, co to je, jak to vzniká, co s tím atd. Jenže to je všechno jen vyčtená teorie a v praxi mi to stejně není nic platné.
Proto Vás moc prosím, nemohli byste zřídit stránku nebo diskuzní okénko na téma lehká mozková dysfunkce? Byla bych moc ráda, kdyby jiní rodiče dětí s LMD mohli napsat své PRAKTICKÉ zkušenosti, jak oni to zvládají nebo zvládali. Prosím třeba i o příběhy nebo vyprávění o těchto dětech - byť bez závěrečné rady nebo poučení, co s tím. Ono leckdy pomůže i to, že člověk ví, že v tom není sám, a že i jiní rodiče se - úspěšně či neúspěšně potýkají s tímtéž.
|
| Jarka , 2 synové 8 a 6 let | •
|
(11.1.2000 9:29:59)
Milá paní Evo, Váš článek by mohl být i mým. Můj starší syn má LMD. Je nadprůměrně inteligentní, ale ve škole má problémy. Chodí na Základní školu, kde je učiva hodně, a díky své nesoustředěnosti a zájmu o vše kromě tabule se nestíhá pořádně věnovat svým školním povinnostem. Tomu odpovídají i jeho výsledky - od první třídy má známky v celé šíři spektra (1-5 = V s vykříčníkem). K tomu poznámky a tzv.černé puntíky za vyrušování. S paní učitelkou už vychází dobře, ale problémy má ve školní družině a všude tam, kde ho chtějí "krotit". Ve sportovním kroužku je to v pořádku. Já s ním doma vycházím normálně, jen mu musím některé požadavky několikrát opakovat. Někdy je to ale nad mé síly. Nejhorší je neustálý strach ze stížností a také to, že veškerý volný čas věnujeme každý den domácím úkolům.
Vzkazuji Vám: Vydržte,možná bude líp! Jarka
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(18.1.2000 4:42:37)
Milá Jarko,
podíval jsem se zpětně na váš popis syna:
"Je nadprůměrně inteligentní, ale ve škole má problémy...
díky své nesoustředěnosti a zájmu o vše kromě tabule se nestíhá pořádně věnovat svým školním povinnostem.
známky v celé šíři spektra
poznámky a černé puntíky za vyrušování.
S paní učitelkou už vychází dobře, ale problémy má ve školní družině
Někdy je to ale nad mé síly. Nejhorší je neustálý strach ze stížností a také to, že veškerý volný čas věnujeme domácím úkolům."
Má syn opravdu problémy? Vypadá, že problémy má máma.
V popisu jako bych viděl sebe jako dítě. Matka nade mnou stále bědovala...
Můžete mluvit o štěstí - jsou mnohem vážnější LMD. Syn patří do typu, který nazývám "hodné zlobivé děti" a EEG biofeedback terapeutka Thompsonová "chytří snílkové".
Problém vypadá na nezralou pomalou aktivitu na EEG - od oka spíše vývojové opoždění zrání CNS, než závažná abnormalita.
Dá se napravit téměř s jistotou - EEG Biofeedback prostě urychlí zrání.
Stížnostem nepřikládejte moc velkou váhu, a co se týče úkolů - co by se doopravdy stalo, kdybyste je nechala víc na něm? Je to jeho škola, jeho život, jeho odpovědnost.
Zdraví
Jiří Tyl
|
| Jarka, Ostrava, 2 synové | •
|
(20.1.2000 10:59:55)
Vážený pane Tyle,
když jsem psala, že můj syn už vychází s paní učitelkou dobře, bylo to asi jen mé velké přání. Na včerejší třídní schůzce jsem se odzvěděla, že syn dostane třídní důtku (2.třída)a jestli se nezlepší, tak na konci dvojku z chování. Popis jeho chování ve škole (běhá, křičí, vyvolává spory, ruší, pořád se ptá: Proč ...?) popisovala učitelka jako kdyby šlo o přírodní katastrofu. Věřím jí, že ji to tak připadá, ale jak mám já na dálku řídit chování svého syna ve škole?Doufala jsem, že jako vyškolená učitelka má na to metody. Bohužel slyším, že chyba je ve mě, že mu mám domlouvat. Ale jak? Za chvíli o ničem neví. Nebo ví, ale rád na to zapomene.
Pokud jde o termín "hodné zlobivé dítě", tak ten by byl přesný (moc bych si to přála). Ale proč je doma tak hodný a ve škole je takový,že nemůžu věřit, že mluvíme o mém synovi?
Pokud jde o Vaši formulaci, že "problémy má máma", tak za tu vám děkuji, a asi je to tak. Chlapec je v pohodě (flegmatik), chodí do školy rád (a o to jsem se snažila) a mě zvou na kobereček a stěžují si, jakého mám "abnormálního" kluka, který mi prý brzo "přeroste přes hlavu". Takovéto formulace mi k němu opravdu nesedí. Vždy jsem se snažila, aby byl samostatný, soběstačný, sebevědomý a uměl si poradit v různých životních situacích (například při cestě tramvají do školy, nehodě...) a je snad tohle to špatné, co na něm ve škole vidí? Jak mu mám zabránit, aby se ve škole ptal, proč má něco udělat?
"Matka nade mnou stále bědovala...", to je mi Vás líto, ale můj syn nic takového nemusí poslouchat. To, co na mě vysype učitelka nějak strávím, vyfiltruju to podstatné a o tom si se synem doma promluvíme. Zase nemohu dělat, že o nic nejde, protože učitelky očekávají, že něco udělám a syn zase musí vědět, že o jeho problémovém chování vím a nemám z toho žádnou radost.
Bylo by to na dlouho, ale snad jen závěrem: Vás zajímá, co by stalo, kdybych úkoly syna nechala víc na něm? To vím docela přesně: známky by měl ještě horší než teď a spát by chodil o hodinu později, protože by mu to vše trvalo déle. A na jeho koníčky by mu nezbyl žádný volný čas.
Váš krásný názor: "Je to jeho škola, jeho život, jeho odpovědnost." jsem před pár lety někde přečetla a s tímto jsme vstupovali do první třídy. Bohužel brzy jsem zjistila, že teorie je jen teorie, ale praxe vypadá jinak. Já jsem ten, kdo je za vše zodpovědný a bude tomu tak až do doby synovy plnoletosti.
Ještě na závěr: Pokud jde o finanční rozbor nákladů na léčbu, snažila jsem se napsat to tak, abych nevypadala jako "sociální případ". Mám svou hrdost a tak špatně na tom ještě nejsem.
S pozdravem Jarka
|
| Mgr. Silvie Nedvědová, DYS - centrum Praha | •
|
(21.1.2000 0:27:32)
Milá Jarko,
nevím jaká je ta "Vaše" paní učitelka, ale z doby, kdy jsem sama učila vím, že některé děti mají zřejmě "alergii" na školu. No to opravdu píšu v uvozovkách, ale v době, kdy jsem učila, jsem sama dala několik třídních důtek klukům s LMD, protože to někdy opravdu přepískli a ve třídě bylo potřeba v hodnocení chování to nějak odlišit, když už se to chování známkuje. Dala jsem je, přestože jsem ty kluky měla ráda a oni to věděli, a stavovali se za mnou "na kus řeči", i když už postoupili do vyšší třídy.
Nevím, ale nikde jste napsala, zda jste byli na vyšetření v pedagogicko psychologické poradně v místě bydliště, pokud byl totiž závěr o tom, že Váš syn má LMD, vydán tam, a v době, kdy už syn chodil do školy, měl by být závěr z vyšetření Vašeho syna ve škole, u paní učitelky nebo výchovného poradce, a v závěru by také mohla být doporučení, jak dítě hodnotit.
Existuje na to i vyhláška Ministerstva školství. Bylo by možné ji, v případě zájmu, tady zveřejnit.
Pokud máte pocit, že paní učitelka doporučení poradny nerespektuje, lze se obrátit opět na poradnu, nevím, zda je taková praxe všude, ale v pražských poradnách, některých, mívají psychologové "své" školy, které jim posílají děti na vyšetření, a kam oni mohou docházet, na konzultace s učiteli nebo, např. v zájmu konkrétního dítěte.
Nevím, zda jste to byla Vy, kdo se ptal na Waldorfskou školu, mě osobně se tento systém výuky moc líbí, a ze základní školy do Waldorfské by myslím neměl být problém přestoupit, pokud bude místo, znám ale rodiče, kteří mají obavy, zda bude dostatečně zajištěna návaznost v dalším vzdělávání, asi by bylo nejlepší se zajít do nějaké konkrétní podívat a podrobně se na tohle všechno vyptat tam.
Výuka čtení psaní a gramatiky, například, je v prvních ročnících Waldorfské školy rozložena do několika ročníků, začíná se velmi zvolna, ale už od první třídy mají děti předměty, kde si mohou řadu věcí osahat, ověřit v praxi, neučí se tedy jen teoreticky a tento styl je zachován i na druhém stupni. Podle toho jak jsem četla učební plán se mi zdá, že to počáteční "zpoždění", se srovnává tak někdy v šesté, sedmé třídě, proto je myslím dobré, aby byl ve škole i druhý stupeň.
Já si jenom pamatuju jeden obrázek ze své návštěvy v jedné Waldorfské škole, ve druhé třídě. Výuka je koncipovaná hodně jinak, to jsem věděla a bylo zajímavé to vidět, ale největší dojem ve mě zanechalo setkání se dvěma bývalými "klienty" z jedné velmi "výrazné" předškolácké terapeutické skupinky.
Byli to kluci s odkladem školní docházky, LMD, úraz hlavy, epilepsie...
Nejen, že nebylo třeba, aby ve velmi málo početné třídě paní učitelka nějak zvyšovala hlas při hodině, ale tito dva kluci o přestávce seděli na koberci ve třídě a něco si v klidu povídali, hráli si s autíčky, a když se jeden z nich po chvíli někam rozběhl a vrazil do jiného dítěte, protože ho přehlídl, toto dítě neřeklo "ty seš pitomej", ale "au", a ten kluk odpověděl "jé promiň", a ne něco pěkně ostrého. Možná to vypadá banálně, ale já jsem si připadala jako v Jiříkově vidění. Byli v klidu a pohodě, tu "alergii" zřejmě nezískali.
Poučka praví, že dítě s LMD se začne vrtět a "zlobit" právě když je přetížené, pod tlakem... no a toho tlaku, ať už na výkony nebo na zbytečně dlouhé sezení v lavicích je v Základních školách podle mého pořád moc.
Zatím "na shledanou"
Silvie
|
| Eva M., 2 synové, starší s LMD | •
|
(21.1.2000 1:23:33)
Milá paní magistro,
Vaše povídání o waldorfských školách je moc zajímavé. Mohla byste ho prosím doplnit o seznam takovýchto škol včetně adres? Případně jestli víte i o jiných typech škol, které jsou "přátelské" k dětem s LMD nebo s obdobnými handicapy.
Při rozhodování rodičů o tom, do jaké školy dítko dají, je důležité, zda je nějaká škola tohoto typu vůbec dosažitelná pro každodenní dojíždění dítěte. Děkuji!
|
| Mgr. Silvie Nedvědová , DYS - centrum Praha | •
|
(21.1.2000 17:46:26)
Adresy waldorfských škol (a spousta dalších informací o této formě vzdělávání) jsou k dispozici na adrese
www.waldorf.cz.
Pražská škola v Jinonicích je bohužel v současné době přeplněna, a možnost zřídit další takové školy v Praze "poněkud" vázne. Ke zřízení školy je totiž potřebná, kromě odborné úrovně a souhlasu Min. školství, což je u těchto škol zajištěno, i podpora obecního úřadu, na jehož území by měla škola fungovat - poskytnutí objektu a financí.
Mimo Prahu je situace s počty dětí ve třídách nebo možností přijímání nových dětí ve waldorfských školách, podle mých informací, výrazně lepší.
Další podobně vstřícné školy, napadá mě
Škola hrou, v Praze 6, má stránky na internetu,
škola Domino 2, Praha 4, Modřany, Mráčkova 2,
tyto školy jsou ale soukromé a je třeba si zjistit, jakou částku je nutno uhradit.
V řadě základních škol jsou zřizovány specializované třídy, ať už "dyslektické", nebo pro děti s LMD. Jejich úroveň však školu od školy značně kolísá, navíc se jejich počty každý rok mění.
Jsou ale i školy, které se snaží s dětmi s poruchami učení a chování pracovat soustavně a mají specializované třídy zřízené i na druhém stupni ZŠ.
Informace o tom, jaké specializované třídy byly v obvodě zřízeny v příslušném školním roce, případně budou v roce následujícím, by měly mít pedagogicko psychologické poradny, zpravidla lze základní informaci získat telefonicky.
Specializované třídy, jak píše pan doktor Tyl, opravdu nejsou "něco jako zvláštní škola", ale třídy s menším počtem dětí, 12 - 15, kde v ideálním případě působí speciální pedagog nebo paní učitelka, která má doplněnou aprobaci právě o zaměření na práci s dětmi s DYS - poruchami nebo s LMD. Poruchy učení a LMD se ostatně velmi často kombinují a prolínají. Jsou bohužel ale i třídy, kde není paní učitelka na potřebné odborné úrovni a děti jsou tam spíš jen "uklizené". Pro zjištění úrovně třídy je třeba se vyptat, v poradně, známých, u vedení školy, někde i rodičům umožní navštívit vyučovací hodinu v příslušné třídě.
Na shledanou
Silvie
|
|
|
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(21.1.2000 2:01:20)
Milá Jarko,
píšete
"syn dostane třídní důtku (2.třída)a jestli se nezlepší, tak na konci dvojku z chování. Bohužel slyším, že chyba je ve mě, že mu mám domlouvat."
Problém LMD je v tom, že jde o poruchu vnímání, pozornosti. Proto domlouvání nepomáhá. Ale on za to nemůže! A vy nemůžete za to, že nepomáhá. NEJDE O CHARAKTEROVOU VADU, NEJDE O AMORÁLNOST. O tom je třeba učitelku přesvědčit, nejlépe s podporou pedagogickopsychologické poradny.
Problém je v tom, že si lidé pletou (mírnou) neuropsychickou dysfunkci s "morálkou".
Dítě s LMD potřebuje podporu od matky. A matka potřebuje podporu, že její dítě není špatný člověk.
Učitelka by to vědět měla, je třeba ji o tom nějak přesvědčit. Černé známky z chování mohou vést k tomu, že se dítě ani nesnaží a vrací to vzdorem. Je potřeba dítě "normalizovat", dát mu najevo, že není abnormální, a učitelka by to vědět měla. Přesvědčit by jí mohlo vyšetření z PPP a neurologické.
S pozdravem
Jiří Tyl
P.S. "Sociální případ" taky není žádná špatnost!
|
|
|
|
|
| Gábina, dcera 6 let | •
|
(11.1.2000 10:27:45)
I já mám dceru s LMD a díky tomu, že zatím nechodí do školy, dá se to vydržet. Moc bych prosila EVU o sezman nějaké odborné literatury, jak projevy LMD tlumit. Z výchovného hlediska totiž nevím, co mám dělat. Je třeba být na dítě přísná a důsledná, jako na dítě bez LMD nebo jeho prohřešky přehlížet. Například splnění jakéhokoliv povelu (např. "Ukliď si hračky, jdeme ven") vyvolává v dceři stres a okamžitou averzi a věci, které by jinak normálně udělala, jsou pro ni velkým problémem. Jak dodržovat důslednost u těchto dětí, když někdy vůbec nereagují a mají tzv. vypnutý příjem. Někdy se dcera vzbudí se slunečnou náladou a vše umí a ještě radostně, ale někdy je už od rána jasné, že to bude těžký den. V tom případě pak dělá vše opačně, než se jí řekne,tvrdí že černá je bílá a basta - donutit ji poslechnout je nadlidské úsilí. Zkouším to řešit tak, že ve slunečných dobách si povídáme o zlobivé holčičce příběhy, co dělala špatně a jak se pak polepšila. Dcera to docela ráda poslouchá, ví, že je řeč o ní a souhlasí se mnou ohledně polepšení až do příštího špatného rána.
Myslela jsem si, že z toho postupně vyroste, ale ostatní příspěvky mi moc naděje nedávají.
Ještě jednou prosím o tipy na účinné odborné publikace.
Díky
|
|
| Zuzana, 2 synové (6 a 3,5 roku) | •
|
(11.1.2000 12:59:37)
Vážená paní Evo!
Mám také staršího syna, který je velice hyperaktivní. Mladší syn je sice "normální", ale protože starší bratr je pro něj nejlepším vzorem, tak máme doma dvě hyperaktivní děti.
Ráno jsem již hodinu po jejich probuzení úplně vyčerpaná. Oba neustále něco chtějí a stále nahlas mluví, takže je téměř nemožné, abych cokoliv řekla třeba jim nebo manželovi. Když jednomu čistím zuby, tak druhý dělá takové hlouposti, že ten první si to nemůže nechat ujít a dvouminutová záležitost se obvykle protáhne na čtvrt hodiny. Když se ráno vypravujeme do školky, potřebujeme celou hodinu času, abychom zvládli odchod (netvrdím, že v klidu).
A takhle nějak probíhá celý den a když večer ve 21 hodin oba konečně spí, tak mám už sílu jenom na to, abych se sama uložila do postele.
Když jsem dětskou psycholožku žádala o radu, jak zmírňovat nejhorší projevy LMD, tak mi doporučila, abych si sama zašla k psychiatrovi pro léky na uklidnění.
Takže jako nejlepší způsob, jak tohle vydržet, vidím snahu všech členů rodiny o jednotný postup a soustředěný tlak (když jeden pošle dítě do koupelny a ono nereaguje, tak se hned přidá druhý a třeba ho tam dovede).
Poslední dobou mě zaujala knížka z nakl. PORTÁL : Serfontein - Potíže dětí s učením a chováním.
Přeji Vám hodně trpělivosti a pochopení ve Vašem okolí. Prý se potíže v pubertě výrazně zmírní!
|
|
| Jiří Tyl, 1 syn bývalá LMD | •
|
(11.1.2000 21:24:21)
Milá Evo,
odpovídám jako bývalé dítě s LMD, na kterým máma taky takhle lamentovala, a otec nyní 15 syna, dříve LMD.
A také jako psycholog, který se potkal s metodou, která LMD napravuje s cca 90% úspěšností.
Jmenuje se EEG BIOFEEDBACK. Přivezl jsem ji z USA, (nejprve hlavně kvůli svému synovi), provedl výzkum její účinnosti na 1. lékařské fakultě UK, a začal ji provozovat v praxi.
Pomohla v klidu a koncentraci mě i synovi a dalším asi 900 dětem i dospělým, které máme v evidenci.
LMD spočívají v nezralosti či abnormitě centrální nervové soustavy, která se měří EEG.
Můžete se obrátit na naše pracoviště na níže uvedené adrese.
Synovi uděláme EEG vyšetření, a EEG biofeedbackem lze EEG uvést do normy. Doporučíme také výživu pro posílení nervové soustavy atd.
Když uvedete svoji adresu, pošleme vám knížečku Nové metody nápravy lehkých mozkových dysfunkcí, která o problému pojednává na základě výzkumů neurověd v poslední dekádě.
PhDr. Jiří Tyl
klinický psycholog
FEEDBACK INSTITUT s.r.o.
Zdravotnické zařízení v oboru klinické psychologie a neurologie
Střední 7
162 00 Praha 6
Tel: (02) 316 49 76
Tel/Fax: (02) 2061 2125
E-mail:
Internet:
|
| Bessy |
|
(2.2.2005 19:52:20)
Můj mladší syn má IQ 120, ale není schopen jej pro poruchu pozornosti a sebeovládání využít. Snažila jsem se dělat vše, co je v mých silách. Studovala jsem tento problém. Na vysoké škole jsem měla více informací než má vyučující, ale k vyřešení problému to nestačilo. Nyní je v 8 třídě a propadá ze 4 předmětů i přesto, že učivo umí přinejmenším na trojky. Bojkotuje písemky i zkoušení. Když se má učit, tak jen kouká do knihy. Když se s ním učím já (bez křiku!), tak se mi v noci počůrá. Vždy, když jdeme na přešetření do PPP, ptám se, zda by mu nebylo lépe ve speciální škole, ale vždy to vzhledem k jeho IQ zamítli. Jediné světlé období bylo ve 3-4 třídě, kdy bral Ritalin. Jenže ten mu lékař při nástupu puberty vysadil a situace se opět zhoršila. Je jen málo učitelů, kteří jej dokáží udržet alespoň trošku v mezích. Přitom já s ním doma problémy nemám. Sice je velký nepořádník, ale jinak mi doma rád pomáhá a vše na čem se domluvíme dodržuje. Tedy až na školu. Byli jsme i na "biofitbeku". Lékař mi řekl, že jeho porucha je tak velká, že mu nepomohou. Prosím, napište mi svůj názor.
|
|
|
| Vendula, tři děti, nejmladší syn s LMD | •
|
(12.1.2000 8:39:35)
Milá Evo,
jsem moc ráda, že se na stánkách "rodina" objevila diskuze o dětech s LMD. Mám dvě dcery (14 a 11 let) a pětiletého syna. Byl to takový nečekaný "dáreček" téměř pod stromeček. Od zhruba 4 měsíců si dětská doktorka všimla, že malý má křečovitě zaťaté pěstičky - tak nás odvelela na neurologii. Paní neuroložka hýřila odbornými termíny, ale problém, kterým náš junior trpí, mi srozumitelně popsat nedokázala. Nejvíc jí zajímalo, aby jí moje hyperaktivní dítě (začal chodit už v devíti měsících) neudělalo nepořádek v ordinaci. Tak následovala změna neurologa. Ten mi stále opakuje: trpělivost, trpělivost, trpělivost. Vaše dítě je normální, jen trochu odlišné. Něco bude zvládat hůře (jemná motorika, mluvení, nesoustředěnost). Doporučil mi dát ho brzy do školky, takže ve třech letech náš mladý nastoupil. Zvládá to docela dobře. Pravda, tíhne spíše k těm největším lotříkům. Co se týče jeho hyperaktivity, někdy je těžké řídit se radou pana neurologa (trpělivost). Zvláště když jsme třeba v obchodě a náš mladý přemisťuje zboží v regálech či lidem v nákupním košíku...
Chodíme na logopedii - tady je kámen úrazu jeho nesoustředěnost. Místo, aby poslouchal paní doktorku, šilhá po hračkách, které tam jsou. Trénovat logopedii je taky hra kdo z koho. Když nemá náladu, tak prostě prohlásí, že to "neumí". Je schopný soustředit se hrozně krátkou chvíli. Jinak je bystrý, na něco šikovný. Jezdit na kole se naučil ve čtyřech letech během dvou tří dnů. Moc nechybí a bude umět plavat. Přes nesouhlas pana neurologa (s metodou) jsem ho nechala vyzkoušet hipoterapii. Přes páně doktorovo sýčkování mu neublížila, naopak.
Protože je narozený v prosinci, má na školu ještě téměř dva roky čas. Školy se bojím, co si budu namlouvat. Bydlíme na vesnici, kde je dvoutřídka. První + druhá třída, třetí + čtvrtá. Pn neurolog mi naznačil, ať uvažuji o specielní třídě pro dyslektiky. Nevím, jsem na vahách. Když si představím, jak náš mladý koká, kde co lítá v té druhé třídě a na to svoje se nesoustředí, tak bych byla skoro pro. Na druhou stranu paní učitelka říká, proč mu nedat šanci...No mám ještě rok, než půjde k zápisu.
LMD je zřejmě v dnešní době čím dál tím častější. Znám několik maminek, které mají děti s touto diagnózou. Přála bych si, aby okolí, a hlavně paní učitelky byly k tomuto problému chápavější. Diskuzní stránku na toto téma bych jedině uvítala, každá rada, každý podnět je dobrý. A taky je dobré vědět, že nejsem na problém a s tímto problémem sama.
Držím Vám i všem maminám s "hyperaktivními" dětmi palce.
Srdečně zdraví
Vendula S.
|
| Gábina, dcera 6 let | •
|
(14.1.2000 6:52:21)
Souhlasím s tím, že je těžké odlišit povahovou vlastnost a projev LMD.Moje dcera je hodně paličatá a negativistická. Také chodíme na logopedii a zrovna při poslední návštěvě měla totálně "vypnutý příjem". Jenom seděla a koukala a jednou za 5 minut něco zašeptala. Myslím, že tohle je projev LMD, protože na jiné hodině spolupracovala s chutí a svižně.
Na druhou stranu je pravda, že si vždy trvá na svém stanovisku (zpravidla opačném k mému) a neexistuje síla, která by toto stanovisko zvrátila.
Jak dodržet důslednost mých požadavků, když narážím na tak vytrvalý odpor ? Je toto ještě LMD nebo její základní povahový rys ?
Gábina
|
|
|
| Lenka, 2 synové | •
|
(13.1.2000 8:28:41)
Také já mám syna s LMD. K tomu má problémy s jemnou motorikou, takže nevím jak budeme zvládat školu. Má roční odklad, takže zatím je ve školce. Díky svému chování nepatří k těm, které by si paní učitelky zrovna oblíbily. Stížnosti jsou na denním pořádku, prý ještě takové dítě neviděly a ať s tím něco dělám. Na návštěvě u psychologa jsem se dověděla, že to chce důslednost ve výchově, sem tam nějaký trest - zakázat to co rád dělá, případně přehnout přes koleno a naplácat. Tresty se moc neosvědčily, myslím, že to bude spíše v té důslednosti. Prostě tak dlouho opakovat svůj požadavek až bude splněn (i když to vyžaduje mnoho trpělivosti nás rodičů). Chtěla jsem taky vyzkoušet EEG Biofeedback, jak o něm píše PhDr.Tyl. Je to opravdu výborná forma pomoci dětem s LMD, jenže mě odradila finanční otázka věci. Vzhledem k tomu, že syn má kromě LMD další zdravotní problémy, které se prý dají tímto způsobem také zvládnout, vyšla dosti vysoká částka, kterou bych za toto léčení musela zaplatit. Takže možná později, zatím šetřím. U LMD prý pomáhá i kineziologie - metoda One brain, ale tu jsme zatím nevyzkoušeli, takže nevím. Jinak měl můj syn předepsané i tablety - Ritalin - které jsou určeny pro hyperaktivní děti, ale vyskytly se nějaké nežádoucí účinky, takže je musel přestat užívat. Mám ještě staršího syna, který sice LMD nemá, ale někdy se chová jako by měl.Ono se totiž dá těžko určit hranice, kde končí povahové rysy (tvrdohlavost, neústopnost, vzteklost apod.) a začíná LMD. Kdo to nezažil nepochopí.Přeji všem pevné nervy. Lenka
|
| Iva,syn - problémy s mluvením | •
|
(13.1.2000 8:49:22)
Mám prosbu, nemohli byste mi vysvětlit trošku co je te metoda EEG Biofeedback? Nic o tom nevím, myslíte, že by to mohlo pomoci při zadrhávání v řeči? Děkuji.
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(16.1.2000 23:58:03)
Vysvětlit, co je EEG Biofeedback, jednoduše...
Biofeedback, biologická zpětná vazba, je přirozený jev - je projevem života a podmínkou jeho zachování. Je to informace organismu o jeho stavu.
Lidé pro biofeedback vynalezli přístroje: když si měříte teploměrem teplotu, dostáváte tzv. biologickou zpětnou vazbu o stavu vašeho organismu.
Stav centrální nervové soustavy zjišťujeme poměrně nejjednodušeji záznamem elektrické aktivity mozku: elektroencefalogramem, EEG.
Snímá se elektrodami na povrchu hlavy.
Z EEG lze také udělat zpětnou vazbu, která nás informuje o momentálním stavu mozkových frekvencí.
A pak stačí k informaci zpětné vazby přidat cílový podnět: správnou EEG aktivitu zesílit, nežádoucí potlačit.
LMD se manifestují nežádoucími "pomalými" (spánkovými, útlumovými) frekvencemi v bdělém stavu, když se máme soustředit.
EEG Biofeedback zprostředkuje informaci, jak mozkové vlny přeladit, vyladit do potřebného stavu. Je to učení - dítě chodí na trénink mozku jako do posilovny, nebo na hodiny klavíru.
Na nápravu LMD je potřeba 40-60 sezení, podle věku a závažnosti.
Co se týče zadrhávání: s pravděpodobností asi 85% ho EEG Biofeedback napraví.
Jde-li o tzv. vývojovou vadu řeči, ta je na bázi LMD. Pravděpodobnost je spíše vyšší než 85%.
Jde-li o koktavost spastického (křečovitého) původu, je to těžší oříšek, ale i u ní máme případy, kdy příznaky vymizely.
Udělali bychom synovi EEG a podle toho zvolili model tréninku.
PhDr. Jiří Tyl
FEEDBACK INSTITUT s.r.o.
Zdravotnické zařízení v oboru klinické psychologie a neurologie
Vzdělávací pracoviště IDV PZ Brno
Střední 7
162 00 Praha 6
Tel/Fax: (02) 2061 2125
E-mail:eegbiofeedback@highland.cz
Internet: http://www.eeg-bfb-i.cz
|
| Jana, 11-letý syn s koktavostí | •
|
(21.8.2002 12:53:00)
Mám 11-letého syna, který ve 3 letech prodělal silný zápal plic a musel být 14 dní hospitalizován v nemocnici. Tento pobyt velice těžce psychicky nesl. Přibližně po 1/2 roce se u něj začaly objevovat problémy se zadrháváním. Absolvovali jsme několik logopedií s nulovým výsledkem. Po nástupu do 1. třídy se jeho řeč výrazně zlepšila, přesto že nás každý strašil o opaku, ale později se jeho porucha zase zhoršila. Je velice chytrý, v 5. třídě má samé jedničky, šikovný, sportuje a přes svůj problém je velice oblíbený u ostatních dětí. Teď si ho právě vybrali do nejlepšího házenkářského týmu v Plzni a já mám strach, aby v novém prostředí neměl problémy s ostatními dětmi. Poraďte mi, zda tato metoda je také v Plzni nebo kam se máme obrátit, když bychom chtěli ten jeho problém zkusit znova vyřešit.
|
| Mirka, 1 dítě | 
|
(21.8.2002 13:08:01)
I když to zní strašně dramaticky, tak nás podobným problémem - koktavost po psychickém traumatu - poslali na psychiatrii...a mladičký pan doktor vyřešil celé koktání, trvající tři roky a údajně beznadějné, za dva měsíce...ono je to křečovité stažení svalů, pocházející ze stresu a tím pádem na to logoped nestačí, není-li současně vynikající psycholog...ještě se s tím lze asi probojovat na neurologii, kde by tomohli řešit podobně - u nás se kombinovaly léky na uvolnění s pohovorem, který procvičoval zátěžové situace...
|
| Jana | •
|
(21.8.2002 14:00:41)
Takže myslíš obrátit se na dětskou doktorku - máme velmi hodnou a fajn - a ta by nám měla dát doporučení a nebo si najít sami nějakého doktora.
Psychiatra nebo psychologa?
|
| Lida a 2holky | 
|
(21.8.2002 16:19:14)
Jano,
jestli je tvoje detska doktorka opravdu dobra, tak bych to s ni urcite probrala. Nenech se ale odbyt. Pokud by se tak stalo - shanej pres zname, nebo v nejhorsim zajdi na psychyatrii - kdyz uz nic jineho, tak ti poradi.
Nez psychyatra tak bych radeji volila "klinickeho" psychologa. Ti ale vetsinou sedi nekde na poliklinikach nebo nemocnicich, ne v poradnach.
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(21.8.2002 19:09:34)
Dopourčení nemusí dát doktor, ale pokud žádají rodiče sami, je čekací doba výrzaně delší. Píšeš, že jste chodili na nějakou logopedii, tam by doporučení mohli dát taky. Jinak - nás na psychiatrii poslala právě klinická psycholožka - oni totiž psychiatři dělají i poruchy - pokud jsem pochopila, tak pod ně spadají všechny stavy, které vyžadují medikaci.
|
|
|
|
|
| Lida a 2holky |
|
(21.8.2002 13:12:45)
Jano,
ja souhlasim s miriam. Koktavost dost casto neni pouze "logopedicky" problem ale psychycky problem, takze by si se mohla pozeptat u psychologu (klinickych, ne takovych, co se staraji pouze o to, jestli tvoje dite ma "studijni" predpoklady). Nevim, kde se v Cechach shaneji, ale mozna nekde kolem psychyatrii. I kdyz psychyatra bych primo neoslovovala, ti se zameruji na "nemoce" ne na "poruchy".
|
|
|
|
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(17.1.2000 1:20:45)
Milá Lenko,
to jsem si naběhl! Raději budu reagovat hned, aby to nevypadalo, že uhýbám (ale nechci stránku zahltit, když tak dál mimo).
Píšete:
"Chtěla jsem taky vyzkoušet EEG Biofeedback, jak o něm píše PhDr.Tyl. Je to opravdu výborná forma pomoci dětem s LMD, jenže mě odradila finanční otázka věci. Vzhledem k tomu, že syn má kromě LMD další zdravotní problémy, které se prý dají tímto způsobem také zvládnout, vyšla dosti vysoká částka, kterou bych za toto léčení musela zaplatit. Takže možná později, zatím šetřím."
Tak tedy: EEG Biofeedback není (zatím...?) v seznamu výkonů hrazených pojišťovnou. ALE! Zákon o zdravotním pojištění umožňuje hradit i výkony, které tam nejsou -záleží na předběžném schválení revizním lékařem. Moc takových případů není, ale jsou.
Nám by se ulevilo, kdyby EEG Biofeedback byl hrazen ze zdravotního pojištění, to mi věřte.
V USA a v Německu je hrazen výběrově - podle indikace.
Je více důvodů, proč pojišťovny nemají zájem. Dělal jsem s prof. Matějčkem velký výzkum výskytu LMD - 6 000 dětí. Znaky LMD mělo každé šesté dítě!
Dále se dnes ví, že jenom třetina LMD "dozraje" sice opožděně, ale spontánně. Dvě třetiny přetrvají, čili z dospělých má LMD každá desátý. Lze lehce spočítat, že to je v ČR skoro 1,5 milionu. To by položilo mnohem bohatší firmy, než je VZP.
Další důvod je, že to je psychologická metoda, ne lékařská.
Zdravotní pojišťovny se řídí dle současné mediciny: léčení jsou prášky a operace, ne nějaký trénink. S tím nic nenadělám.
Nám by to také ulevilo - sezení u nás stojí 300-400 Kč, a i tak je to těsně nad náklady. Nicméně, máme rozsáhlý systém slev
- při delší terapii
- pro matky samoživitelky, invalidy, důchodce, studenty, sociální případy.
Máme také stále část klientely bezplatně (více, než je zdravé pro naše účetnictví). Nevzpomínám si, že bychom někoho vysloveně odmítli.
Co se týče toho "později", odpovím jako bývalé dítě s LMD: LMD ve škole je zbytečná, dyslexie ve škole je zbytečná. LMD lze diagnostikovat standardním psychologickým (a neurologickým, samozřejmě) vyšetřením ve 4, nejpozději v 5 letech. EEG vyšetřením hned po narození (i pozdější dyslexii!)
Dnes už je umíme napravit dříve, než jde dítě do školy.
Pročež je velký hřích nás dospělých, jestliže dítě bez pomoci donutíme k povinné školní docházce a tak ho vlastně vženeme do neúspěchu a trápení. PROČ???
Odklad školní docházky může pomoci té třetině, kde dominuje nezralost. Dysfunkce je však dysfunkce, nedozraje, jen se odloží její projev.
Dále píšete:
"Na návštěvě u psychologa jsem se dověděla, že to chce důslednost ve výchově, sem tam nějaký trest - zakázat to co rád dělá, případně přehnout přes koleno a naplácat."
Opravdu to nepomáhá. To je "rada z bezradnosti". Když někdo říká, že "s LMD se nedá nic dělat...", doplňte si tam "...tím, co umím. Já to neumím".
Dále píšete:
"Jinak měl můj syn předepsané i tablety - Ritalin - které jsou určeny pro hyperaktivní děti, ale vyskytly se nějaké nežádoucí účinky, takže je musel přestat užívat."
Dát prášek se zdá jednoduché, jenže...
Ritalin je velká móda v USA - a velký abúzus. Americký úřad pro kontrolu drog s ním má docela starosti - podle něj je účinkem blízký kokainu. Každé psychostimulancium má svá rizika. Poslední studie ukazují, že u třetiny dětí neúčinkuje, a u pětiny má nežádoucí účinky. Některé studie ukazují zpomalený růst a menší tělesnou výšku. Atd.
Mimochodem, je i studie srovnávající efekt EEG Biofeedbacku a Ritalinu. Vyšly na stejno, jenže účinek biofeedbacku jakožto učení je zpravidla trvalý. Ritalin účinkuje pouze pokud se bere, pak se příznaky vrátí. Nadto EEG Biofeedback jako celková neuroregulace příznivě ovlivňuje další funkce, nejen jmenované příznaky LMD.
Na místě je podpůrná, výživová terapie - vitaminy (hlavně B6), magnesium, nootropika (Piracetem). Ale poraďte se s odborníkem. Výživové doplňky mohl syn brát už dávno. Jestli to lékaři zanedbali, poraďte se s někým jiným (neurologii máme u nás také).
Už toho nechám - věnuji se LMD systematicky 15 let, a tak bych mohl psát do nekonečna.
Ale bezpečně vím, a jsou k tomu desítky studií, že spravit se dají, a to neinvazivně.
Zdraví
Jiří Tyl
|
|
|
| Eva - 2 synové, starší s LMD | •
|
(16.1.2000 4:14:41)
Milí rodiče dětí s LMD!
Když jsem před týdnem psala svůj příspěvek o synovi s LMD, moc jsem si přála, aby se aspoň někdo ozval. Všem Vám mnohokrát děkuju za Vaše odpovědi, jste opravdu skvělí a moc mi pomáháte! Denně se dívám na stránky Rodina a čtu si, co jste napsali - je pro mne velkým povzbuzením číst, že se potýkáte s tímtéž a že jste na tom dost podobně. Velká část Vašich vyprávění by mohla být i o mém synovi...
Původně jsem chtěla odpovědět každému z Vás zvlášť, ale řadu věcí bych opakovala, proto jsem se rozhodla - asi trochu netradičně - pro jakousi hromadnou odpověď; však jsme stejně všichni "na jedné lodi".
Milá Lenko a milá Vendulo, Vaše starosti ohledně zvládání školy jsou asi bohužel na místě. Záleží na tom, na jakého učitele "natrefíte" - třeba budete mít štěstí...
Jestli můžete, zkuste si před zápisem do příslušné školy sehnat co nejvíc informací od jiných rodičů, od pracovníků z poradny, také si pokud možno běžte samy v klidu pohovořit s budoucími pedagogy - i to Vám hodně napoví.
Dejte přednost kantorům klidným, laskavým, optimisticky založeným, kteří mají rádi všechny děti - nejen ty, které vydrží způsobně sedět v klidu celou hodinu s rukama založenýma - to naše děti s LMD určitě nedokážou!
Hledejte takové učitele, kteří dokážou brát různé problémy s humorem a kteří zastávají názor, že školní problémy se mají řešit především ve škole! Samozřejmě - o velkých průšvihách musíme my rodiče vědět, ale je opravdu únavné, když se denně kromě vlastních "domácích" starostí s potomkem ještě musím zabývat poznámkami o tom, co zase syn ve škole vyvedl - leckdy to bývají spíš hloupé klukoviny, ale určitě ne zlomyslnosti.
Hledejte kantory, kteří vyslyší Vaše prosby typu: "Prosím Vás, paní učitelko, až budete dávat dětem domácí úkol nebo ukládat jiné povinnosti, dohlédněte denně na to, aby si to do notýsku zapsal i můj syn" - a odůvodněte té učitelce, proč ji o to žádáte. Pokud se totiž vzájemná spolupráce a pochopení mezi Vámi a školou podaří, budete mít Vy i Vaše dítě i ta kantorka mnohem snazší život.
Děti s LMD totiž (přes Vaši ustavičnou kontrolu a připomínání) totiž buď ve škole často vůbec nenajdou notýsek pro zapisování úkolů, nebo si ho "nestačí" vyndat nebo - když už notýsek nezapomenou doma a náhodou ho mají na lavici položený v ten správný čas, tak si stejně často nestihnou zapsat správné zadání úkolu - buď si tam zapíšou nějaké nesmysly, takže doma stejně nevyluštíte, cože to mají psát za úkol, nebo si do úkolníčku ten úkol vůbec nenapíšou a doma Vám s čistým svědomím tvrdí, že určitě žádný úkol nemají - a Vy pak druhý den zíráte na další poznámku, že Váš potomek OPĚT neměl úkol,přestože jste se ho 10x ptali.
A když už se konečně dopátráte toho, jaký úkol mají, podaří se Vám najít sešit, učebnici i píšící pero, tak ten úkol dítko naškrábe a odbyde tak, že z toho budete zoufalé. Navíc tam téměř vždy bude mít pár chyb - přestože tu látku umí, ale ono se prostě při psaní úkolu naprosto nesoustředí na úkol, ale na řadu věcí okolo sebe...
Z podobných důvodů syn nosí domů známky všech stupňů a poznámky za vyrušování či jiné nevhodné chování - stejně jako syn Jarky. Můj syn prý má ze třídy nejvyšší inteligenci, jenže když on se nesoustředí a každá maličkost odvede jeho pozornost od plnění nějaké povinnosti! Pak holt přinese třeba i pětku,přestože zkoušenou látku ovládá, ale když on zrovna po lavici lezl nějaký brouček a syn byl do jeho pozorovaní tak zabraný, že vůbec nevnímal, co se děje okolo...
Stejné je to s nošením jakýchkoliv pomůcek do školy, sešitů, učebnic i čehokoliv dalšího. Obdobné je to i s tím, aby dítko mělo aktovku v aspoň trošku přijatelném stavu (spíš tam dítko má neustálý binec), aby v penále byla aspoň nějaká píšící tužka, aby neztrácelo příliš často pravítka, gumy, ořezávátka atd.
Jsou to banality, ale opakují se úmorně pořád dokola. Přes veškerou Vaši snahu, kontrolování, připomínání atd. se situace stejně opakuje dál a dál.
Vřele doporučuji hned zkraje školního roku navázat přátelské kontakty s vícero rodiči spolužáčků Vašeho dítěte, vzít si na ně telefony (pokud nebydlí hned za rohem) a průběžně si u nich doma ověřovat, cože mají děti na další den do školy za povinnosti.
Většina pedagogů se během svých (leckdy dost dávných) studiích pedagogiky a psychologie zřejmě vůbec neseznámila s LMD, nebo pokud o ní slyšeli, tak ty znalosti nedokážou využít. Podle mých zkušeností (a nejen mých) je zatím bohužel velmi málo pedagogů, kteří jednak vědí, co je to LMD (a nepletou si to třeba s dysleksií nebo jinými dysfunkcemi) a kteří hlavně vědí, co si s takovými dětmi počít.
Můj syn má již od svých "školkových" dob z poradny diagnostikovanou LMD těžšího stupně, průběžně tam docházíme. Z té poradny průběžně každé dva roky posílají o synovi na příslušná zařízení (školka, škola) zprávu o tom, co s mým synem je a jak mají kantoři brát jeho chování.
Paní doktorka z poradny jim posílá velmi výstižné a laskavě psané zprávy o tom, že syn není neukázněný, zlobivý nebo zlomyslný, ale že za všechno může jeho vnitřní neklid, impulsivita a hyperaktivita, které sám svými silami nedokáže zvládnout. Prosí proto všechny pedagogy o především o laskavost, trpělivost a pochopení a zdůrazňuje, že zákazy a tresty stejně nepomůžou, protože ze synovy strany nejde o zlomyslnost, ale že "je to silnější než on" a že za to své chování v podstatě nemůže. To se samozřejmě nevylučuje s důsledností ve výchově, naopak - ta je velmi důležitá. Ale nejdůležitější je ta láska a trpělivost.
Bohužel na většinu kantorů takové zprávy z poradny vůbec nezapůsobí a považují dítko s LMD za neposlušné, zlomyslné a zlobivé a podle toho se k němu taky chovají... Denně se pak dozvídám, co zase syn provedl...
Paní doktorka v poradně mi vysvětlovala, že děti s LMD se toho svého (pro nás tak obtížného a únavného) chování prostě nemohou zbavit, že je to podobné, jako kdyby hrbatému člověku říkala: "Prosím Tě, už si ten hrb sundej, už se na Tebe nemůžu koukat." Hrbáč si hrb ale sundat nemůže a stejně tak není v silách našich dětí se nějak vlastní snahou zlepšit - nebo aspoň ne tak rychle, jak bychom si přáli.
Ta jedna jediná učitelka, která to s mým synem uměla, byla vážně skvělá - nejen jako učitelka (milovaly ji všechny děti), ale i jako člověk. Ta si s mým synem poradila takto:
Chápala, že můj syn - na rozdíl od všech ostatních dětí - prostě opravdu NEdokáže ani ve 3.třídě sedět klidně 45 minut v lavici a proto ho posílala průběžně utírat tabuli, zalévat kytky, rozdávat či sbírat sešity apod. Dohlížela na to, aby si syn napsal do úkolníčku to, co má na další den za povinnosti, případně mu to tam i vepsala sama (!).
Neobtěžovala nás zbytečnými poznámkami (slovo "neobtěžovat" použila ona sama!), protože jednak syna průběžně zabavila a umožnila mu pohyb i při hodině, jednak ho měla upřímně ráda, jednak brala jeho chování s humorem.
Děti s LMD nebývají zlomyslné a mívají dobré srdce - můj syn taky - a dokáží oplácet lásku ve velké míře. Např. jednou - to bylo v jiném ročníku a s jinou učitelkou - dostal syn od této již značně rozzlobené učitelky už několikátou poznámku. Ona mu za trest dala psát nějaké slohové cvičení o škole. Syn do něj napsal, že ji má rád - vzápětí po tom konfliktu a poznámce! Ta učitelka se pak o tom se mnou bavila na rodičáku a ptala se, jak to má chápat - brala to jako drzost, protože nemohla pochopit, že by to můj syn OPRAVDU myslel vážně. Jenže já mu věřím, že to tak myslel - on se nepřetvařuje a má opravdu dobré srdce...
Nevím, Vendulo, jestli by pomohlo zařazení těchto dětí do třídy s dyslektiky - tam jde zas o jiné problémy. Domnívám se, že třeba mému synovi by to asi moc nepomohlo. Sice by bylo príma, že by tam učitelka měla méně žáků než v normální třídě a tudíž víc času na každého z nich, jenže děti s LMD potřebují být neustále vytíženy, protože mají jinak přiliš mnoho energie na blbinky.
Myslím si, že kdyby paní učitelka učila trpělivě dyslektické dítě číst a můj syn NEdyslektik by to už dávno uměl, tak by se nudil - a on se nudí nahlas a takovým způsobem, že dělá šaška nebo vyvádí různé ptákovinky, čímž rozvrátí atmosféru v celé třídě.
Můj syn se nudí i v normální třídě, protože se samozřejmě kvůli slabším žákům opakují věci, které už dávno zná - takže se začne zabavovat sám - leze pod lavici, napadají ho různé "bezvadné" nápady, které musí HNED uskutečnit, vydává různé zvuky apod. Pokud tedy paní učitelka takové dítě s LMD však nezabaví, tak jí rozvrátí celou třídu. Jenže vhodně zaměstnat dítě s LMD je leckdy práce pro dva dospělé na plný úvazek - co si budeme povídat...
Pro děti s LMD se taky vřele doporučuje vhodná tělesná aktivita. Můj syn má neuvěřitelnou zásobu energie, která se zdá nevyčerpatelná. Ve třech letech ušel bez problémů 8 km, o 4 roky později zvládal denně celodenní náročné túry po skalách a horách (já jsem léta aktivní a nadšená turistka a své syny k tomu vedu taky). Jiné dítě by takovou trasu neušlo ani ze třetiny a ještě by další dny bylo unavené. Můj syn zvládá např. o dovolené takové náročné trasy denně po celou dobu dovolené, večer pak (místo coby byl unavený) do 22.hodin ještě někde běhá a ráno mě pak budí slovy "Maminko, vstávej, jdeme na skály."
Synáček by prostě denně potřeboval aspoň 20km výšlap do hor a PAK teprve si sednout do školní lavice - pak by byla naděje, že by tam seděl o něco klidněji - určitě by tam neusínal únavou, ale aspoň by nevyrušoval, protože by neměl TOLIK nevybité energie.
Samozřejmě ranní túru nezvládáme, vždyť každé ráno je u nás podobně problematické, jak o tom psala třeba Zuzana. Přestože vstáváme o půl sedmé a škola je od domu 10 minut cesty, je denně problémem ho včas vypravit a vyslat ho do školy včas. Každé ráno nám tečou nervy, přestože všechno nutné je připravené od předchozího večera... však to znáte. Dítko jde tedy do školy jednak s nevybitou energií, jednak asi trochu poznamenané nervozitou a výsledek je jasný - další poznámka nebo něco podobného.
Pokud máte možnost, dopřejte svým dětem s LMD co nejvíce všestranného pohybu a sportu nebo jiných vhodných aktivit - Vy si během jeho pobytu tam aspoň trochu odpočinete a dítě se zabaví a ubyde mu trochu té přebytečné energie.
Nám se osvědčil klasický Sokol právě pro jeho všestrannost a taky ta turistika. Problémy jsou však i tady: vedoucí těchto kroužků mají se synem a jeho chováním podobné problémy jako učitelky ve škole - takže stížnosti jsou i z těchto stran. Odmítali ho taky brát na výlety - ne že by ho neměli rádi, ale protože se báli, že ho nezvládnou a že se někomu něco stane. Např. syn šel s turistickým oddílem na výlet (30 dětí + 2 vedoucí), jenže s ním byly takové problémy, že plně zabavil jednoho vedoucího a ten druhý byl vlastně sám na ostatních 29 dětí.
Co tedy s takovým dítětem? Ano, lásku, trpělivost a důslednost, to slyšíme a čteme ze všech stran a opravdu se o to snažíme. Ono se to pěkně říká, snažíme se být laskaví a trpěliví, jenže někdy už na to opravdu nezbývají síly.
U nás doma jsme v každém případě důslední a opravdu vždy trváme na dodržení toho, co mu řekneme, i za cenu dalších nervů. Pořád dokola synovi různými způsoby opakujeme a připomínáme, co má nebo nemá dělat, jenže to stejně není moc platné...
Přitom syn ve své chytré hlavičce má dávno uloženy všechny informace, příkazy a zákazy, které mu denně opakujeme. Vaše děti je tam mají uloženy taky! Jenže jeho impulsivita se projevuje tak, že syna něco napadne (určitě nějakej BEZVA nápad) a OKAMŽITĚ ho zrealizuje, aniž by se byť na okamžik zamyslel nad tím, jestli to, co ho zrovna napadlo, je O.K. On prostě ty informace uložené ve své hlavě v tom okamžiku vůbec nepoužije. V tom vidím část problému s LMD - snažíme se ho marně naučit, aby se nejdřív zamyslel, jestli to, co ho zrovna napadlo, je opravdu tak dobrej nápad nebo jestli z toho náhodou zase nebude průšvih. A teprve když by zjistil, že ten nápad je po všech stránkách dobrej, tak ho zrealizoval. Jenže on všechno dělá hned, jak ho to napadne a pak jsou z toho ty průšvihy...
Já ho přirovnám k mladému kuchaři, kterého napadlo uvařit svíčkovou. Ten kuchař svíčkovou v životě nedělal a tak ji neumí, ale ani ho nenapadne sáhnout za sebe do knihovničky pro kuchařku a tam si nalistovat, jakže se to dělá. Místo toho začne tu svíčkovou HONEM nějak dělat, jen aby to bylo hotový... Výsledek je jasnej.
Podobně je to se synem v různých běžných situacích - on samozřejmě VÍ, že se má pořádně rozhlédnout na obě strany, než vstoupí do vozovky. Jenže v okamžiku, když přijde k silnici, tak třeba vidí někde něco zajímavého - a já se nemůžu spolehnout, že ho napadne, že by se měl rozhlédnout, přestože jsme mu to říkali snad milionkrát. A tak je to se všemi jeho povinnostmi.
Do školy chodí sám, přece nemůžu skoro 10-letého kluka pořád vodit za ručičku, ale denně trnu hrůzou, jestli se mi vrátí. Naštestí chodí jen přes dvě málo frekventované ulice...
Milá Gábino, píšete o trestech. No, já dodnes vlastně nevím, jak na syna zapůsobit, aby se to zlepšilo. Zkouším ho různě motivovat - slibuju mu, že když něco udělá nebo vydrží nezlobit nebo přinese hezké známky nebo nepřinese týden poznámku, tak bude následovat ...něco, cokoliv, z čeho by měl radost, ale výsledek to nemá.
Stejné je to s tresty - už mnohokrát byl potrestanej, měl zakázané snad všechno, co bylo možné, ale nepomohlo nic. On je totiž typ dítěte, že i když mu zakážete všechno a necháte ho klečet v koutě, tak si v tom koutku díky své ohromné fańtazii báječně vyhraje - např. se smítky, s chloupky z koberce - které se "jako" promění třeba v autobusy... a bezvadně si tam s nima jezdí - takže mu ten trest vlastně ani tak nevadí.
Ta fantazie mu bude v životě určitě hodně prospěšná a možná s ní i něčeho dosáhne. Ale teď je pro mě téměř nemožné změnit jeho chování tím, že mu buď něco slíbím nebo naopak pohrozím nějakým zákazem, protože to stejně nepomůže. Ta LMD je prostě silnější...!!!
Zuzano, slyšela jsem jako Vy, že potíže se v pubertě výrazně zmírní. Ano, ráda bych tomu věřila, ale nevím nevím... Syn v posledních měsících začíná mít předpubertální chování - děsí mě to, není mu ještě ani deset, čekala jsem to tak o dva roky později. Projevy LMD se spíš pořád zhoršují a k tomu přibývají ještě náznaky přicházející puberty - odmlouvání, drzosti atd.
Sousedi v domě mají taky syna s LMD (docela chytrej, příjemnej a hezkej kluk), tomu už je 13 let a prý je to s ním doma pořád problematické. Vyprávěli mi, že asi před půl rokem coby 12-letý provedl toto: Seděl u televize v obýváku sám asi hodinu a během sledování nějakého pořadu doslova překousal šňůru od stojací lampy!!! Jen náhodou ta šňůra nebyla zapojená do elektřiny, protože se předtím luxovalo a někdo ji zapomněl zapojit zpátky - naštěstí! Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby se ten kluk prokousal přes izolaci té šňůry dovnitř a byla tam elektřina ?!?! On přitom samozřejmě dávno ví, že ve šňůře je elektřina a že by ho to mohlo zabít nebo aspoň ublížit, ale on o tom prostě nepřemýšlel, jen tak koukal na TV a přitom si žužlal šňůru...
(Můj syn si naštěstí okusuje "jen" nehty, ale dělá to soustavně a důsledně, na rukou je nemá stříhané asi 5 let).
Asi bych měla to své dlouhé povídání zakončit nějakou radou, jak z toho tedy ven. Nic moc Vám neporadím, jen pár svých zkušeností:
Lenko, píšete o kineziologii. Zkoušela jsem ji sama na sobě, hledala jsem tak posilu a léčbu svých nervů. Pani terapeutka byla opravdu skvělá, milá atd. Leccos mi pomohla objasnit, dala mi "na míru" pro mě nějaká homeopatika - Bachova květová terapie (=výtažky z vybraných rostlin). Už je to skoro dva měsíce a nemám pocit, že by se něco změnilo v tom základním, proč jsem tam šla - abych zvládala dítě s LMD i svoje reakce na něj. Ale nechci nikoho odradit, třeba ta metoda někomu pomůže.
Zuzano, píšete o lécích na uklidnění. Dříve jsem se obloukem vyhýbala práškům jakéhokoliv druhu, maximálně jsem občas při chřipce brala paralen. Vždycky jsem se považovala za docela schopnou a šikovnou ženskou, která si s lecčíms poradí a všechno zvládne. Jenže o LDM to neplatí (o ostatním asi taky ne).
Pořád jsem se tedy bránila myšlenkám na to, že bych měla brát nějaké prášky a snažila jsem se řešit příčinu problému, tj. LMD. Jenže řešení jsem nenacházela. Asi před dvěma týdny jsem pod tím dlouhodobým tlakem povolila - nebo spíš mi ruply nervy nějak víc než jindy - a poprosila jsem naši známou paní doktorku z poradny, kam se synem chodím, o nějaké prášky.
Řekla mi, že řada rodičů v podobné situaci, jako jsem já, nějaké takové léky bere a že je to docela běžné a určitě mi to pomůže. Chtěla jsem něco, po čem bych nebyla ospalá, "oblbnutá", prožtože mám povolání, při němž musím jasnou hlavu a taky dost často jezdím s autem.
Poradila mi lék Neurol 0,25 (existuje ještě Neurol 1,0, ten je silnější). Je to na předpis, moje obvodní lékařka mi ho předepsala bez problémů, když jsem jí vysvětlila, proč ho potřebuju. Takže ho teď beru - už asi 10 dní, zatím dvakrát denně, později by prý mohl stači jeden denně.
Na zkušenosti s lékem je asi brzo, ale mám teď pocit, že jsem o něco klidnější, že mě hned tak něco nerozhází a nejsem tolik podrážděná. Mám pocit, že ty problémy a stresy, které samozřejmě nezmizely, mnohem lépe snáším.
Lék beru 1x na noc a 1x ve dne asi po 12 hodinách. Na noc mi to nevadí, ale přes den se asi 2-3 hodiny po požití tohoto prý slaboučkého léku cítím ospalá (ne oblbnutá, naštěstí). Prý to ale po dlouhodobějším užívání pomine. Já jsem na léky ale dost citlivá, takže je možné, že někdo jiný by se cítil úplně normálně. Zatím se mi zdá, že přes tu občasnou ospalost mi ten lék docela pomáhá a určitě ho budu bárt dál - možná to můžete někdo z Vás zkusit taky.
Milý Jiří, o Vámi popisované metodě Biofeedback jsem se poprvé dočetla před pár dny tady na stránkách Rodiny. Mockrát děkuji za Váš příspěvek, nejspíš se Vám brzy ozveme a objednáme se k Vám. Uvidíme, jestli to pomůže. Vám ostatním pak zase napíšu sem na stránky Rodiny, jak tato metoda synovi pomohla.
Milá Gábino i další, ptáte se mě na zkušenosti s literaturou pro nás, rodiče dětí s LMD. Takže:
* Eva Mádrová: "Zkuste být dítětem", vydal Portál - bezvadná knížka o různých problémových dětech. O LMD je tam kapitola "Živé jako rtuť", str. 21 a dále. Doporučuji ale přečíst celou knížku!!!
* James Dobson: "Výchova dětí", vydala Nová naděje (Vídeňská 102, P.O.Box 635, 63900 Brno, tel. 43210767) Autor je křesťan, to je v knížce znát, ale myslím, že to není na závadu. S problémovými dětmi různého druhu se desítky let zabývá prefesionálně a docela dobře o nich píše. Je to taky knížka o různých problémech, přičemž tím našim se především zabývá ve 12.části "Hyperaktivita u dětí", str. 173 a dál. Zase ale doporučuji pročíst celou knížku, je to docela zajímavé.
* James Dobson: "Rodičovství chce odvahu", vydal Návrat domů. Sice to není přímo o LMD, ale je tam hodně dobrých myšlenek.
* Kamil Horák: "Mezi námi rodiči", vydalo SPN v roce 1991. Nevím, jestli ji ještě seženete, je to milé a poučné čtení - krátká zamyšlení o různých dětech různého věku. Zase: není to o LMD, ale je tam mnoho dobrého pro každého rodiče.
*Martina Drijverová: "To první a to druhé dítě", vydalo Motto. Opět - není to o LMD, ale o dětech obecně. Skvěle a s humorem napsaná knížka o rodičovství a dětech od narození až po téměř dospělost. Taky doporučuji!
Další dvě docela dobré knížky o dětech obecně jsou:
* Dr. Ross Campbell: "Potřebuji Tvou lásku", vydal Návrat
* Irmgard Haasová: "Ostatní děti smějí všechno", vydal Portál
Zajímavě a vtipně psaná knížka o rodinných vztazích obecně a o fungování či nefungování rodiny je
* J.Cleese a R.Skynner: "Rodina a jak v ní zůstat naživu"
No a jinak doporučuji číst jakoukoliv dobrou literaturu, která Vás potěší, pohladí na duši, udělá radost a posílí. Poslední dobou se mi líbí řada knížek *"Slepičí polévka pro duši" a její různé díly (nebo porce, jak tomu říkají) vydává Columbus. Pro nás rodiče by asi nejspíš připadala v úvahu
*"Slepičí polévka pro duši matky", ale dobré jsou i základní díly "Slepičí polévky", dále "Slepičí polévka pro ženskou duši", pro křesťany je "Slepičí polévka pro křesťanskou duši" atd.
Milí rodiče, díky, že jste dočetli až sem! Přeji Vám hodně trpělivosti při výchově Vašich dětí, hodně síly, lásky, důslednost, optimismus a taky trochu humoru!!! Upřímně Vás zdraví a palce Vám drží
Maminka Eva
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(17.1.2000 0:18:37)
Jak přežít LMD svého dítěte ve zdraví?
CO MÁM DĚLAT JAKO RODIČ NEBO UČITEL DÍTĚTE S LMD?
Pociťujete někdy bezmoc, vyčerpání a zoufalství, když se bezúspěšně snažíte přimět dítě, aby se soustředilo na úkol? Tak cítíte přesně to, co cítí dítě nad úkolem!
Dítě, které má poruchu soustředění či poruchu učení, je skutečně proti své dysfunkci bezmocné. Cítí se zoufale, jestliže je nuceno do toho, co mu vůbec nejde, a říká se mu, že je líné, nebo zlobivé, nebo hloupé, nebo... (dosaďte si sami).
Osvědčená psychoanalytická moudrost zní:
"Pacient říká, že nemůže. Pacientova rodina říká, že nechce. Psychoanalytik ví, že pacient nemůže chtít". Nemůže chtít, protože jeho chtění, jeho vůle je oslabena dysfunkcí.
Děti s LMD skutečně mívají slabou vůli - oslabenou vrozenou neschopností se soustředit či neklidem. Nikoho z nás netěší, když mu věci nejdou. I tyto děti chtějí dělat věci dobře a být úspěšné.
1. Pravidlo číslo jedna: uvědomit si, že problémy dítěte mají biologický základ. Neplynou z jeho charakteru, morálky nebo vůle. Kdybychom např. věděli, že má zlomenou nohu, také bychom ho nenutili, že ji má rozběhat! Do hlavy sice nevidíme, avšak pokud se nám něco nezdá, můžeme vzít dítě na specializované vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny a k neurologovi. Včasné vyšetření ušetří zbytečné trápení.
2. Nejdůležitější věc, kterou děti potřebují a rodiče mohou dát, není výchova, nýbrž láska. A děti, kterým se věci nedaří, potřebují lásky více, ne méně! Jestliže se dítě - i zdravé dítě - necítí milováno, horší se i jeho výkony. Když dítě obejmete, půjde mu úkol lépe, než když ho budete napomínat. Užije si dost mrzutostí se svými dysfunkcemi i bez vašeho kárání. Láska, kterou dostane, mu pomůže se přes své nedostatky lépe přenést.
3. Každý den s ním dělejte také věci, které vás oba těší. Jestliže se nebude cítit se sebou dobře, půjde mu všechno ještě hůře.
4. Pozitivní výchova upevňuje žádoucí chování mnohem účinněji, než negativní. Oceňujte dítě za to, co mu jde dobře (i maličkosti), spíše než abyste je trestali za to, co mu nejde. Utvořte systém pobídek a odměn, aby se mělo o co snažit.
5. Když potřebujete dítě pokárat, pak přesně za to, co udělalo: "tohle bylo špatně" je přece něco jiného, než "ty pořád zlobíš". Bude-li pořád dostávat takovéhle nálepky, nakonec vám dá za pravdu a přestane se snažit.
6. Nikdo není takový odborník na dítě jako jeho rodiče - když chtějí. Staňte se experty na problémy svého dítěte. Budete moci jeho chování lépe předvídat a lépe tolerovat!
7. Nedejte na starobylé a ledabylé průpovídky typu "on z toho vyroste" nebo "nedá se s tím nic dělat". Ani jedno není pravda: většinou z toho nevyroste (jen to bude méně nápadné) a v naprosté většině se s tím něco dělat dá. Dokud se všechno nevyzkoušelo, je na rezignaci vždycky dost času.
8. Nepodceňujte vliv toho, co dítě dostává ze zevního prostředí! Uspořádejte jídelníček tak, aby pokud možno neobsahoval dráždivé chemikálie, jejichž důsledky nemůžete kontrolovat: umělé přísady, umělé vůně a příchutě, barviva, umělá sladidla, přemíra cukru a tuků. Zajistěte ovoce a zeleninu v jídelníčku každý den.
9. Zamyslete se nad tím, že jedno a totéž chování může být viděno negativně i pozitivně. Dítě s LMD například může být viděno jako:
* upovídané X pohotově mluví
* neklidné X živého temperamentu
* hyperaktivní X plné energie
* bolestínské a lítostivé X citlivé a vnímavé
* vymýšlí si, bájí X má skvělou fantazii
* impulzivní X spontánní
* roztěkané X schopné dělat více věcí najednou
* nepořádné X nezdržuje se maličkostmi
* neposedné X hravé
* nepředvídatelné X nikdy nenudí
* obtížně usíná X potřebuje méně spánku
* u ničeho nevydrží X stále se zajímá o nové věci
10. Nepřeceňujte věci, které vám vadí teď (školní výsledky apod.), jakoby v životě dítěte už nikdy nic jiného nemělo nastat. Nekazte si vztah do budoucna.
11. Pro nápravu se obraťte na odborníky. Vaše dítě potřebuje se svými mentálními problémy pomoci stejně, jako kdyby trpělo tělesnou vadou.
Stará moudrost praví:
"Pane Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co se změnit dá.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co se změnit nedá.
A dej mi moudrost, abych uměl mezi obojím rozlišovat".
PRO RODIČE S DĚTMI S LMD:
UŽÍVAT PRAVIDELNĚ, 3X DENNĚ.
Pokud bude webmaster souhlasit, mohu na stránku umístit naši knížečku "Nové metody nápravy lehkých mozkových dysfunkcí", která shrnuje, co o LMD našli američtí neurovědci v 90. letech (novými metodami zobrazování mozku, u nás vesměs nedostupnými).
Jiří Tyl
|
| Eva M. - 2 synové, starší s LMD | •
|
(17.1.2000 21:38:43)
Milý pane doktore,
díky za velmi zajímavé a zasvěcené články o LMD i o biofeedbacku! Vytiskla jsem si je, protože vidím, že máte pravdu a že svému oboru rozumíte. Pokud bude možné umístit na stránky "Rodiny" Vaši publikaci "nové metody nápravy LMD", bylo by to skvělé, je nás hodně, kterým by Vaše informace pomohly teď i v budoucnu! Já se synem se Vám brzy ozvu - to už ale mimo stránky "Rodiny". Hodně síly a úspěchů při léčbě Vašich malých pacientů!
|
|
|
| Jarka, 2 synové 6 a 8 let (LMD) | •
|
(17.1.2000 9:26:45)
Pozorně pročítám všechny vaše článečky o LMD a musím se přiznat, že z nich mám pomalu depresi. Doteď jsem synovou LMD brala optimisticky a s pocitem, že to všechno zvládneme. Ale teď mám pocit marnosti, protože to vypadá, že bude jen a jen hůř. Co mám dělat? EEG Biofeedback : min 40 sezení po min 300,- = min 12.000,-? Tolik nemám a v nejbližší době mít ani nebudu (vydělávám na manžela, který je již 6 měsíců bez výplaty a na 2 děti). Jarka
|
| Eva M. - 2 synové, starší s LMD | •
|
(17.1.2000 21:04:30)
Milá Jarko, je mi líto, že Vás můj příspěvek rozesmutnil. To, co jsem popisovala, je pravdivý obraz každodenní reality, v níž žijeme. Je to ale jen část našeho rodinného života; stejně tak je pravdivý i jiný pohled na mé dítě: můj syn je zdravý, nadaný, hezký, chytrý, má velmi logické uvažování, je tvůrčí, má ohromnou fantazii, kterou dokáže aktivně zapojovat a využívat, je optimisticky založený, nebojí se říct svůj názor, je šikovný, fyzicky zdatný, má dobré srdce atd. Tak bych mohla pokračovat ještě dlouho - jenže by Vás to nejspíš nezajímalo, vždyť sama můžete jistě obdobně chválit své děti, i Vašeho syna s LMD. A hlavně - toto je diskuse o LMD a proto jsem psala o tom, jak nám všem ta LMD komplikuje život, a nezmiňovala jsem o tom, co je jinak dobrého, ale věřte, že je toho také dost!
Můj syn má i podle vyjádření poradny LMD těžšího stupně, ne každé dítě musí být takhle problémové, řada problémů může být mírnějších nebo nemusí být vůbec, nebo taky můžou být problémy jiné. Takže to, co se děje u nás doma, nemusí ještě znamenat, že to takhle bude probíhat i u Vás!
Hodně záleží na postoji rodičů k LMD (výstižně to píše v jiném příspěvku Dr.Tyl) a vůbec na vzájemných vztazích rodičů - když jsou máma s tátou svorní, mají se rádi, jsou dobře naladěni a doma to "klape", tak jde všechno lépe, i ta LMD se snáší lépe - a naopak: klidné a pohodové vztahy mezi rodiči zklidňují i děti, i ty s LMD. Sama vím, že když je u nás doma "dusno", tak se výrazně zvýší neklid obou dětí (i toho mladšího, který je jinak klidný), oba více zlobí a chovají se ne zrovna příjemně. Těžko z toho pak ale vinit děti, vždyť ani my dospělí nezvládáme své emoce a pocity. Však to jistě znáte sama. Hezky se to píše, ale v praxi je to těžké.
Čím dál víc se mi osvědčují ty prášky Neurol. Problémy samozřejmě trvají, ale snáším je s větším klidem a přehledem, nejsem tak nervózní., zvládám snáze stresy. Než se mi narodily děti, bývala jsem docela kliďas a pohodář, dnes už to o sobě říkat nemůžu, ten dlouhodobý stres si pomalu vybírá daň a už to chtělo nějakou pomoc. Ty prášky nejsou ani drahé - na jedno balení se doplácí asi 30 Kč a vydrží asi na měsíc podle toho, kolik jich spotřebujete. Tohle je určitě finančně dostupné i pro Vás v případě, že byste se nerozhodli pro ten biofeedback. Ty prášky sice neřeší příčinu stresů (LMD), ale tím, že budete sama klidnější, trochu zklidníte i to dítě a jeho chování budete lépe snášet.
Je mi líto, že jste v těžké finanční situaci, taky jsem to zažila. Sama z větší části živím rodinu už přes sedm let, manžel moc peněz domů nenosí. Na dovolené u moře nám sice nezbývá, ale jsme na tom asi o něco lépe, tak ten biofeedback možná zkusíme. Manžel se na tu metodu ale zatím moc nadšeně netváří...
Ve svém okolí znám několik dětí s LMD, některé z nich jsou dnes již dospělé. Zkušenosti ostatních rodičů jsou hodně podobné, takže je nebudu popisovat. Ráda bych Vás ale něčím potěšila a povzbudila, pokud jde o budoucnost našich dětí:
Řada dětí s LMD má podobné kladné rysy, jako jsem popisovala u mého syna. Jsou to přesně ty vlastnosti, které se hodí do dnešní počítačové doby, kdy se vyžaduje samostatnost, logické myšlení, aktivita, energičnost atd. O svém synovi byste taky určitě mohla napsat hodně dobrého! Mně známé děti s LMD sice nebyly léčené biofeedbackem, ale přesto se v průběhu dospívání naučily nějak zvládat svůj handicap, takže ty nepříjemné rysy ustoupily do pozadí, a naopak se zvýraznilo to kladné, co v nich zůstávalo skryto. Všechny tyto děti, které znám, se velmi úspěšně zařadily do života, mají docela dobrá zaměstnání, jsou tam spokojení, nemají problémy s drogami ani nevhodnou partou a jsou to dneska velmi příjemní, sympatičtí a úspěšní mladí lidé, kteří se hned tak neleknou nějaké překážky, vždyť mají odmalička "výcvik" v překonání handicapů, tak je hned tak něco nerozhází. --- Snad i my se tedy máme na co těšit?!
Naopak takové ty vzorné tiché děti, co sedávaly ve škole klidně a nebývaly s nimi problémy, tak později můžou mít starosti se svým pracovním zařazením právě pro svou pasivitu.
A další klad: rodiče, kteří "přežili" dětství svých dětí s LMD, na to později vzpomínají už spíš s úsměvem, leckdo vypráví i příhody, které se s odstupem let a v humorném podání se sklenkou v ruce zdají být docela úsměvné. Tito rodiče jsou pak klidní, vyrovnání, chápaví, tolerantní, hned tak něco je nerozhází, dokáží si vážit i zdánlivých maličkostí v životě a navíc z nich bývají naprosto skvělí dědečkové a babičky!!!
Takže VYDRŽTE!!! Upřímně Vám držím palce!
|
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(18.1.2000 3:56:39)
Milá Jarko,
když jste mě vzala za slovo!
To poslední, co bych chtěl, je vyvolávat depresi. I tak jich je dost! Ale o koho by se ve vaší rodinné situaci nepokoušela?
(Protloukal jsem rok v Americe na studiích bez stipendia a pracovního povolení a hned jsem chytil depku jako Macocha).
Píšete:
"Doteď jsem synovou LMD brala optimisticky a s pocitem, že to všechno zvládneme. Ale teď mám pocit marnosti, protože to vypadá, že bude jen a jen hůř."
Z LMD nikdo depresi dostat nemusí.
Spíš na nás leze, když prožíváme omezenost svých zdrojů, a to ve stagnující ekonomice občas asi všichni.
Díval bych se spíše na to, co jde synovi dobře, k čemu má nadání.
Píšete:
"Co mám dělat? EEG Biofeedback: min 40 sezení po min 300,- = min 12.000,-? Tolik nemám a v nejbližší době mít ani nebudu (vydělávám na manžela, který je již 6 měsíců bez výplaty a na 2 děti)."
Co můžete dělat:
1. Zkusit umlouvat revizního lékaře - ale lépe s doporučením od jiného lékaře. (My vám ho napsat můžeme také).
Zákon o zdravotním pojištění § 16: umožňuje hradit i léčbu, která není zařazena do seznamu zdravotních výkonů. Rozhodnutí činí revizní lékaři pojišťoven na základě předem podané žádosti.
Pojištění si platíme všichni, proč to nezkusit?
2. O příspěvek na léčení je také možno požádat odbor sociální péče.
Případy, kdy zdravotní pojišťovna nebo sociální péče EEG biofeedback uhradily, jsou povzbudivé.
3. Můžeme vám jako sociálnímu případu nabídnout třeba sazbu 100 / sezení. Je to únosné?
Nicméně, poznámka psychologa: neřekla jste si o to sama. To naznačuje, že deprese tu byla dřív ("ať mi někdo jiný řekne, co já mám pro sebe udělat...")
4. Můžete nám nabídnout ekvivalentní práci: psaní na počítači, poštu po internetu...
Tatáž poznámka: neudělala jste to sama. Zkusila jste něco udělat s depresí?
5. Chcete-li něco "bezplatného" (z pojištění) a bezpracného (pilulku), a má-li syn s LMD opravdu problém (to na dálku nevím - vím ,že ho máte vy)
- můžete zkusit Ritalin. Předepisuje dětský psychiatr nebo neurolog.
6. Jestli synovi nikdo neudělal EEG vyšetření, nepředepsal nootropika a magnesium apod., najděte si někoho, kdo LMD
A. skutečně rozumí
B. záleží mu na tom, aby synovi pomohl.
7. Přečtěte si prosím mé rady pro rodiče. Dokud se všechno nevyzkoušelo, je na beznaděj dost času.
Držím palce.
Jiří Tyl
|
|
|
| Vendula, tři děti, nejmladší s LMD | •
|
(18.1.2000 10:15:58)
Milá Evo i všiichni další účastníci diskuze o dětech s LMD!
Jsem moc ráda, že jsem objevila tyto stránky (adresu www. rodina jsem našla teprve nedávno v MF Dnes) právě v době, kdy se tato diskuze rozproudila. Je opravdu neocenitelné číst všechny zkušenosti a rady týkající se dětí, které se "tak trochu vymykají" běžným škatulkám, jak školním, tak i jiným.
Protože je mému synovi teprve pět let, jeho projevy LMD se zatím projevují jako nesoustředěnost, nadměrná aktivita a horší "mluvený projev". Když má po sobě něco uklidit, tak chvíli smlouvá, chvíli se tváří, jako by se ho to netýkalo ale většinou rezignovaně prohlásí: "tak jo!"
Vztekat se umí taky pěkně, ale to se vztekaly jeho ségry taky, zvláště ta nejstarší. Je pravda, že mi někdy "ujede" ruka (dojdou mi argumenty) a náš mladý jednu-dvě schytá. V tomhle není náš pan neurolog proti - říká tomu "předepsat vrbomycin". Ale řezat ho hlava nehlava - to opravdu řešení není.
Přiznám se, že ještě zhruba před rokem a půl jsem na synka koukala opravdu jako na trochu "odlišného" jedince, který se nenaučí pořádně mluvit, nevydrží si hrát, nevydrží chvilku v klidu, jeho hlavní pracovní náplní jsou lotroviny a místy připomíná kamikadze, - třeba při přecházení silnice. Taky se přiznám, že mi chvíli trvalo, než jsem našla k jeho "problému" cestu.
Hodně mi pomohla jedna paní doktorka na foniatrii. Dostali jsme tam doporučení - ať nás pak odvelí na logopedii. Paní doktorka se podívala na zprávu od pana neurologa, kde se to hemžilo termíny typu apraxie mluvidel, dyspraxie a já nevím co ještě, pak se podívala na mě a pravila: co si myslíte, že vašemu dítěti je. Jakmile jsem začala papouškovat to, co bylo na papíře od pana neurologa, zarazila mě se slovy: já nechci slyšet to, co jste se dočetla, ale váš názor. No tak jsem popsala jak se mi synek jeví, co si myslím, že nezvládá, co naopak umí...Paní doktorka prohlásila, že pojem "apraxie mluvidel" se používá tak u člověka po mrtvici, ale dítě že zcela prozaicky šišlá. Říkala toho pak ještě spoustu a já pochopila, že k synovi musím přistupovat úplně jinak...Každá chvála, každé povzbuzení zmůže daleko víc než lamentace nad tím, jak je dítě nemožné. A to se myslím týká nejen rodičů, ale i učitelek.
Co se týče školy, nedělám si moc iluze. Jak jsem psala, bydlíme na menší vesnici (sice hned za Prahou), kde je pouze dvoutřídka a děti jsou spojené. Obě dcery sem chodily, takže vím, co mohu očekávat. Prostřední dcera měla zkraje problémy se psaním (určitá forma dysgrafie), dostala od doktora "papír", že má ten a ten problém, ale stejně pak po škole přepisovala a přepisovala, protože cvičení nenapsala podle představ paní učitelky. Když jsem s paní učitelkou mluvila (tato paní učitelka si zakládala na tom, že učí už čtyřicet let), bylo mi řečeno, že kdyby nebyla "normální", tak by chodila do zvláštní školy. A že s tím dneska doktoři nadělají. Tahle paní učitelka tam už naštěstí není (protože rodiče s problematickými dětmi začaly své ratolesti dávat jinam a škola by zela prázdnotou), ale na její místo přišla paní učitelka ještě starší. Nedovedu si představit, jakou bude mít trpělivost s hyperaktivním a nepozorným dítětem či dětmi - určitě tam můj syn nebude takový sám. Specielní třídu bych brala asi jako krajní řešení - pokud by to v "normální" třídě opravdu nešlo. Hodně záleží na učitelce - to je bez diskuze. S učitelkou, která problém LMD nepochopí anebo nechce pochopit, nemá dítě moc šancí. A takových učitelek, kreté se k problému umí postavit, není zřejmě mnoho. Možná jsem přehnaně skeptická, ale na škole, kam chodí teď mé dcery, učí učitelky, které si pamatuji ještě já, když jsem do té školy chodila. Uvažuji, že by syn začal od první třídy chodit sem, ale ani tady nemám zaručeno, že dostane takovou učitelku, která jeho problém pochopí a nebude ho brát jako nesnesitelné dítě.
O metodě biofeedbacku jsem slyšela i četla, škoda, že je finančně dost náročný. Třeba to ale jednou budeme moci zkusit - od kolika let je tato metoda vhodná? Stránky, které nabízí pan Tyl by byly myslím velice dobré a užitečné - snad to s nimi vyjde.
Ještě jednou moc děkuji za to, že jsem se mohla této diskuze zúčastnit!
|
| Eva M. - 2 synové, starší s LMD | •
|
(18.1.2000 15:01:43)
Milá Vendulo,
nevím Vaši mailovou adresu, proto odpovídám takto veřejně. Chci Vám napsat něco k Vašim obavám ze školy.
V této diskuzi jsem již psala svých nedobrých zkušenostech ze synovy školní docházky, teď ještě doplním. Na synově škole se situace stále vyhrocovala - zvlášť v tomto školním roce to nabralo spád. Jeho žákovská se denně červenala poznámkami, byla jsem zvána na pohovory do školy atd. Prostě bylo to čím dál složitější a pro nás rodiče i pro syna dost těžce snesitelné. O klidu a pohodě nemohlo být ani řeči.
Proto jsem se po delším zvažování všech pro a proti rozhodla přeřadit syna na jinou školu - na tu, kam odešla ta jeho výborná učitelka, o níž jsem psala. S tou učitelkou jsem totiž byla v kontaktu, neboť se o mého syna zajímala i dál, přestože ho už neučila a mohlo by jí být vlastně lhostejné, co bude s tím hezkým neklidným hošíkem, kterého jeden rok učila. Navrhovala mi to sama, jestli nechci přeřadit syna k ní na školu, kde je zástupkyní ředitele, že ona sama by syna neučila, ale dala by ho do třídy, kde ho bude učit klidná, veselá, pohodová mladá učitelka. Byla jsem se tedy na té škole parkrát podívat, mluvila jsem s více lidmi včetně ředitele a byla jsem velmi mile překvapena pohodou a celkovou milou atmosférou, téměř rodinnou. Rozdíl v přístupu k žákům byl velmi výrazný a vůbec můj celkový dojem byl úplně odlišný.
Samozřejmě to rozhodování nebylo jednoduché - na své původní škole měl kamarády již od školkových let, byl tam zvyklý a bylo to blízko. Do té nové školy je ta cesta delší a složitější, ale nakonec jsme se rozhodli ho tam přeřadit. Zatím tam chodí dva a půl týdne, takže na posouzení je ještě brzy, ale zatím to vypadá, že jsme opravdu udělali dobře. Syn je také nadšený, zvykl si tam velmi rychle, už tam má kamarády. Je nadšený ńejen učitelkami, ale i družinou, školní jídelnou, zájmovými kroužky (chodí na další sportovní hodiny, což potřebuje)
Píšu Vám to proto, že musíme velmi pečlivě vybírat školu, v níž naše děti budou trávit své dětství. Dobrá škola je požehnáním pro děti i pro rodiče - a pro problémové děti to platí dvojnásob. Vzhledem k tomu, že máte důvodné obavy, jak Vaše dítko bude přijímáno ve škole, kam se ho chystáte zapsat, zvažte prosím, Vendulo, jestli někde v dosahu není ještě nějaká jiná škola, kam byste mohla ho mohla dát. Mohla byste nějak vyřešit možnost dopravy syna třeba do jiné obce? Třeba někdo z Vašeho blízkého okolí nebo přímo z rodiny denně ve stejnou dobu dojíždí do obce, kde je lepší škola - nešlo by to nějak domluvit? Třeba do jiné školy dojíždějí i nějaké starší spolehlivé děti od Vás z vesnice a mohly by tam synka vždy ráno doprovodit...? Zvažte to sama, možná by ty nesnáze s dopravou synka do jiné školy byly menší, než stresy, které by nejspíš nastaly ve škole, kterou máte nejblíž.
Přeji Vám moudrost při tomto nelehkém rozhodování a při výchově všech Vašich dětí přeji pevné nervy, optimismus a hodně lásky Vám všem! Eva
|
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(19.1.2000 2:30:37)
"O metodě biofeedbacku jsem slyšela i četla, od kolika let je tato metoda vhodná?"
Američtí kolegové, u kterých jsme absolvovali výcvik, uvádějí od 2 let.
Nejmladší dítě, se kterým jsem měl tu čest pracovat, bylo 1,5 roku - seděla mámě na klíně, máma ji instruovala a šlo jí to velmi dobře.
Jiří Tyl
P.S.
Píšete: "škoda, že je finančně dost náročný"
Já nevím. Absolvoval jsem psychoanalytický výcvik, 1000 hodin. Trvalo to dvacekrát déle než průměrná terapie EEG biofeedback, a taky to bylo dvacetkrát dražší.
Můj plat psychologa ve výzkumu a ve zdravotnictví vždy pokulhával (a pokulhává)za celostátním průměrem.
Taky jsem měl ženu se dvěma dětmi na mateřské, a taky jsme přežili. Psal jsem po nocích, našel si vedlejší pracovní úvazek atd. (Neměl jsem ovšem na auto, barevnou TV atd.)
Takže - náročný vzhledem k čemu?
Kolik stojí neléčená celoživotní porucha jako LMD, ať už se projevuje dyslexií, vadou řeči, úrazy, dopravními nehodami, rozvody?
|
| Vendula, syn s LMD | •
|
(19.1.2000 10:47:34)
Děkuji Vám za odpověď na mou zvídavvou otázku. Ze článku, který jsem zhruba před rokem četla v MF Dnes a také z rozhovoru s jednou bývalou kolegyní, jejíž syn je lékař, který se biofeedbackem zabývá (bohužel až v Českých Budějovicích) jsem měla dojem, že tato metoda je až pro děti starší, tak od školního věku.
Takže by se teoreticky dalo něco zkusit i před nástupem do první třídy?
Možná, že jsem zbytečně zdůraznila finanční náročnost této metody, aniž bych měla představu, jak je nutno jednotlivá sezení rozložit - jak často musí dítě docházet a jak dlouho.. Vím, co dovede takové LMD udělat s dítětem ve škole, když má učitelku, která nechápe (několik případů z naší školy), takže by člověk možná neměl koukat na peníze při snaze dítěti pomoci. I když někdy to opravdu náročné je.
Psala jsem ve svém prvním příspěvku, že jsme se synem zkoušeli hipoterapii. Bohužel jenom tři měsíce, protože jsem to časově nezvládala. Nevím, jestli to byla shoda okolností, ale v té době se náš mladý naučil říkat R. Možná, že by to zvládl i bez hipoterapie, nevím. Na každý pád, náš pan neurolog tuto metodu tvrdě odsoudil, že prý žádný přinos pro dítě nemá, maximálně se může při pádu z koně zmrzačit. Docházeli jsme na farmu při bohnické léčebně a já musím říci, že terapie byla vedena velice pečlivě a k žádnému úrazu dojít nemohlo. Tři měsíce je zřejmě krátká doba na to, abych mohla posoudit, zda metoda pomohla či ne. Nevím jestli se Vás mohu zeptat, zda máte na hipoterapii nějaký názor.
Ještě jednou děkuji.
Vendula S.
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(19.1.2000 23:11:22)
Milá Vendulo,
děláte opravdu pro syna, co se dá.
Na hipoterapii nejsem odborník. Jako psycholog, který jezdil kdysi na koni u dědečka, myslím, že je dobrá na psychomotorickou koordinaci, posilování vůle, zvládání stresu a strachu a tudíž i sebedůvěru, na komunikaci. Víc nevím. Měli jsme holčičku vozíčkářku - rodiče kombinovali hipoterapii s EEG biofeedbackem a pochvalovali si oboje (po sérii sezení se poprvé v životě sama vytáhla do sedu a do stoje - možná vliv kombinace?)
K vaší otázce:
"Takže by se teoreticky dalo něco zkusit i před nástupem do první třídy?"
PRÁVĚ TEHDY! LMD lze diagnostikovat běžnými metodami nejpozději od 4 - 5 let, pomocí EEG hned po narození.
Dnes se ví, že zdroje LMD jsou většinou dědičné (cca 2/3), získané traumatem při porodu (cca 1/4).
To, že se tyto děti nechávají bez běžně bez jakékoli pomoci (pokud se rodiče aktivně nevloží do věci jako vy), dokud ve škole bolestně nenarazí, považuji za nedbalost a nemravnost ze strany nás dospělých.
Za optimální pro terapii považuji věk 5 let - dítě má rok na to, aby se "dostalo do školní formy". EEG biofeedback urychlí procesy zrání.
Náš vůbec první případ na lékařské fakultě byla 5letá holčička, která schytala kombinaci dědičné dispozice, porodního traumata a encefalitidy. Abnormální EEG. Nesoustředila se déle než 10 vteřin a nechtěli jí povolit nástup do školy. Po 35 sezeních šla do školy, má už třetím rokem samé jedničky a dostala se na jazykovou speciálku.
Odborné argumenty jsem doplnil ke článku kolegy Mertina o dyslexii, tak se prosím mrkněte vedle, abych to nedubloval.
Jednoduše řečeno, LMD ve škole je ostuda dospělých - proč nepomohli dříve? Přežívají starobylé a ledabylé průpovídky "s tím se nedá nic dělat" (to není pravda) nebo "ono to dozraje samo" - jenže notně opožděně, a jen u jedné třetiny. LMD v dospělosti mají pak mnohem vážnější komplikace, než poznámky v žákovské knížce - problémy v zaměstnání, 4x více dopravních nehod, více rozvodů, u části alkoholismus a kriminální chování.
V časopise Informatorium 3-8 let(1/2000), který také vydává Portál, je studie Dr. Baraníkové o efektu EEG biofeedbacku ve zvláštní mateřské škole. Prevence je vždycky lepší!
"jak je nutno jednotlivá sezení rozložit - jak často musí dítě docházet a jak dlouho?"
1. EEG biofeedback je učení. Minimální potřebná frekvence je jednou týdně, aby vliv naučeného do dalšího sezení nevyhasínal.
2. Délka záleží na druhu problému, závažnosti a věku.
"Typická" LMD, tj. porucha pozornosti s hyperaktivitou, potřebuje cca 40 sezení. Při poruchách učení, abnormitách EEG aj. komplikacích cca 60.
Motorické symptomy se obvykle lepší první, takže třeba (noční) pomočování ustane už po 10 - 20 sezeních, ale zbývá mravenčí práci na koncentraci atd.
Zdraví
Jiří Tyl
|
| Vendula, syn s LMD | •
|
(20.1.2000 10:23:49)
Vážený pane Tyl,
Ještě jednou Vám děkuji za Vaši odpověď.
Můj syn patří k té skupině dětí, které získaly LMD traumatem při porodu - prý snad prasklá cévka, která zalila malé místečko v mozku. Na neurologii chodíme od čtyř měsíců, to že jde o LMD vím zhruba od 2,5 roku.
Pokud to bude jen trochu možné, pokusím se zkontaktovat Váš institut. Vím, že dítě z LMD jen tak "nevyroste", pan neurolog sice říká, že se časem zklidní, ale možnost poruchy učení připustil, dokonce mi dal na uvážení specielní třídu pro dyslektiky, (což bych chtěla využít jen v krajním případě). Naším hlavním problémem je nesoustředěnost a roztěkanost, což si myslím, že je pro školu docela handicap. Pokud by se to dalo jenom trochu napravit, ráda bych se do toho pustila.
S pozdravem
Vendula S.
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(21.1.2000 1:36:42)
Milá Vendulo,
je to smutné, ale snad více než třetina dětí, které k nám chodí, utrpěla nějaké trauma při porodu.
Maminky vždycky říkají "kdyby mě nenechali tak dlouho čekat..."
Píšete:
"prasklá cévka zalila malé místečko v mozku. Pokud by se to dalo jenom trochu napravit, ráda bych se do toho pustila."
Nevím, jestli to trauma zanechalo následky v tkáni - dá se zjistit vyšetřením krevního průtoku (SPECT) nebo morfologií tkáně (magnetická rezonance).
Je možné i to, že trauma již není patrné, ale po dobu, kdy bylo toto místečko nebylo dostatečně stimulována a aktivováno.
EEG biofeedback funguje v případě traumatu tak, že se cvičením posílí funkce a spoje okolních, nepoškozených buněk. Poškození se tak "přemostí" a funkce, která byla oslabená, se posílí, i když tam trauma je.
Je-li trauma zahojené, pouze nedozrála funkce, jde to snáze.
Čím dříve se to zachytí, tím lépe - což je váš případ.
"dítě z LMD jen tak "nevyroste"" -
on je totiž narušen "plán růstu", genetický program neuroregulace. Dítě o otm neví a neví, co s tím. Zpětná vazba EEG dává právě tuto potřebnou informaci.
"neurolog možnost poruchy učení připustil, dal na uvážení specielní třídu, což bych chtěla využít jen v krajním případě"
Neurolog postupuje správně. Je mnoho dětí, které ve specielní třídě prosperují, zatímco jinak by zaostávaly a trápily se. Specielní třída není zvláštní škola!
¨"hlavním problémem je nesoustředěnost a roztěkanost, pro školu docela handicap."
Ano, ale tady je kompenzace vysoce pravděpodobná - snad na 95% - tak ve 40 sezeních.
Poruchy učení jdou více ztuha, protože funkce je vázaná na určitou lokalitu, nejde kompenzovat jinou lokalitou.
Pěkně zdraví
Tyl
|
|
|
|
|
|
|
| Mondy,syn 9 let -LMD,dcera 6 let zdravá | •
|
(10.2.2000 0:33:46)
Můj syn chodí do třetí třídy a mám velké problémy s paní učitelkou.Syn používá ve škole výrazy,které slyšel ve škole,venku atd.Třeba slovo teploušky,šukat,..
Paní učitelka nejenže nám opakovaně telefonuje domů,ale dává nám týden na nápravu,žádá ,abych dala syna do psychiatrické léčebny na pozorování,protože se domnívá,že má nějakou úchylku.Vadí jí dokonce,že syn o přestávce neběhá,ale nechává se děvčaty česat.Jednou vzal do školy od dcery prstýnky a hned volala,že si myslí,že se v synovi bouří žena,..
Zašla jsem se synem k psychiatrovi,kterému jsem se synem objasnila vše o česání,mluvení neslušných slov,..a pan doktor mně ujistil,že je syn normální a změna chování je zapříčiněná LMD.Řekl také,že do poradny by měla jít paní učitelka,aby věděla co může od dítětě s LMD vědět a očekávat.
Poradil mi,ať se nenechám paní učitelkou terorizovat a tak se snažím poznámky,volání,..ignorovat.
Přeji naší rodině a všem rodinám dětí s LMD moc,moc velkou trpělivost a lásky.
Děkuji všem za příspěvky do diskuse.Moc mi pomáhají.
Loučí se Mondy
|
|
|
| Mgr. Silvie Nedvědová | •
|
(18.1.2000 0:02:40)
Milá Evo,
moc mě zaujala diskuse, kterou jste svým dotazem "rozpoutala".
Pracuji s dětmi s LMD přes deset let, v současné době pořádáme pro tyto děti v DYS - centru Praha terapeutické skupinky.
V práci s dětmi kombinujeme terapii hrou a některé arteterapeutické prostředky s nácvikem některé relaxační techniky, jako je autogenní trénink nebo progresivní relaxace. "Hry" a jiné techniky jsou voleny tak, aby děti bavily, a zároveň pomáhaly rozvíjet ty oblasti, v nichž se dysfunkce projevuje.
Relaxační techniky poskytují odpočinek a uvolnění, které děti přetěžované vnějšími podněty, které často neumějí "vypnout", paradoxně potřebují, přestože působí tak aktivně a nezdolně. Dále pomáhají zlepšovat spolupráci mozkových hemisfér, u některých dětí se objeví i zlepšení zjistitelné na EEG - při neurologickém vyšetření.
Mají-li rodiče zájem, může být utvořena paralelně probíhající rodičovská diskusní skupina, kde mají rodiče možnost si vzájemně např. sdělit, co se jim osvědčuje, případně některé dotazy, témata, která zajímají nejvíc rodičů, konzultovat s psychologem, spec. pedagogem...
Také, pro rodiče, kteří nemohou docházet s dětmi brzy odpoledne, nabízíme možnost scházet se s odborníky - speciálními pedagogy, psychology v rodičovském "klubu" ve večerních hodinách.
Je pravda, že rodiče dětí s LMD se cítí často unaveni, přetíženi. Pro načerpání nových sil jsou často taková setkávání, podobně jako tohle na internetu, velmi užitečná.
Jsou-li maminky (i tatínkové) "v pohodě", určitě z toho mohou těžit i jejich děti.
Jako velkou zátěž, a to se možná týká i toho, proč se řada paní učitelek nedokáže chovat v kontaktu s těmito dětmi jako "profík", vidím právě tu každodennost, o které mluvíte.
Kromě skupinek jsou možné i individuální konzultace.
Pořádáme i řadu kurzů pro dospělé, jejichž tématem jsou právě různé metody práce s dětmi s poruchami učení (jako je dyslexie) a s dětmi s LMD.
Další informace můžete získat na tel. čísle 0602 265410
nebo na adrese dyscentrum@atlas.cz nebo i v poradně pro děti s poruchami učení a chování tady na "rodině".
|
|
| Katka, syn 8 a půl roku, LMD - hyperaktivita | •
|
(14.2.2000 19:02:39)
Mám 8 a půlletého syna s hyperaktivitou. Chodí do 2. třídy (nechali jsme mu odklad) jazykové školy zaměřené na výuku angličtiny. Od dětství mluví dvěma jazyky, česky a maďarsky. Protože mu to nedělalo žádné problémy a jazyky ho baví, zapsali jsme ho právě do této školy, která se sama hrdě nazývá školou výběrovou.
Při zápisu jsme ředitelce školy říkali, jaké má syn problémy a ona nás uklidňovala, že tyto problémy znají a umí se takovým dětem věnovat. Vzbrala i vhodnou učitelku, která prý má zkušenosti s postiženými dětmi.
Nyní má syn velké problémy. Týkají se hlavně chování, pozornosti a vztahu k jiným dětem. Při vyučování vyrušuje, je nepozorný, neodevzdává úkoly ani domácí sešity. K dětem je agresivní, pokud ho nechtějí poslouchat nebo mu i nedopatřením něco provedou.
Ze školy nosí samé poznámky, důtky a učitelka si nás zve do školy, kde slyšíme jen stížnosti. Máme problémy s vypracováním domácích úkolů, vždy ho něco rozptyluje, pokud se mu něco nedaří, je agresivní, mlátí do nábytku, rozhazuje věci, ...Je ze školy vystresovaný, říká o sobě že je hloupý, nic neumí, nic nedokáže, nebaví ho žít a nechce už být na světě. Na druhou stramu mívá "světlé chvilky", kdy se snaží pomáhat, dělat samé dobré věci, o vše se zajímá, každému chce pomáhat, je prostě "zlatý". Zkoušeli jsme už kineziologii, biofeedback, radila nám paní přes automatické písmo, na lepší usínání a uvolnění používáme psychowolkman.Nyní jsem četla článek o hypnóze u dětí, kde prý jsou velmi dobré výsledky s touto poruchou, takže se chystáme vyzkoušet i toto. Přečetla jsem také mnoho různých článků a publikace o LMD, ale praxe je vždy trochu jiná. Pokud máte nějaké rady jak pomoci, nebo se vám osvědčila nějaká pomocná metoda, poraďte. Přemýšlíme i o změně školy, napište prosím vaše zkušenosti s výukou na speciálních školách. Děkuji.
|
|
|
V její náručí
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Tříkrálová OkořPraha 6 
Kampa a nábřežní bojovkaPraha 1 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Tříkrálová Okoř
Kampa a nábřežní bojovka
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)