Luc. |
|
(16.7.2012 22:28:27) margato, to je mi líto. Manžel nepomůže? On je první, kdo by měl... A on by měl být ten, kdo živí rodinu, pokud je to zdravej a schopnej chlap.
|
magrata1 |
|
(16.7.2012 22:35:52) Práci lepší nesežene, hledá ji přes 2 roky. Pomůže, dělá hodně na zahradě a na baráku. Děti máme jen 3, třetí se povedlo tak nějak omylem a dost brzo po druhém, takže jsou obě mladší ještě prťata. A nejmladší nejí, celé dny ji kojím, jakmile už se naučí něco jíst, začnou jí růst zuby a je zas jen na mléku. Dost mě to vyčerpává. Ale já jsem nepsala o našich babičkách. To s tou pomocí doma byl jen povzdech. Psala jsem o matkách mých kamarádek, které vidí vnoučata tak 3x za rok a pouze v doprovodu dospělé osoby, aby sami nemusely mít zodpovědnost. Rozdají dárky, povinně se pomazlí a odkráčejí.
|
Kudla2 |
|
(16.7.2012 22:41:04) když já jsem v tomhle hodně pro toleranci, a moc nechápu děti, které vyčítají babičkám to či ono.
Pokud ta babička není vyloženě zlá ubližující čarodějnice, tak v duchu trestu přirozenými důsledky záleží vlastně jen na ní, jaký bude mít s vnoučaty vztah. Nechce-li se jim věnovat, tak se ta vazba nenaváže a ona pro ně bude de facto cizí člověk se všemi důsledky, které z toho plynou.
Ale ze strany rodičů to není nic "nárokového" a dle mého názoru nemají rodiče právo na jakoukoli trpkost nebo výčitky v tomto směru. Jejich rodiče si už své vůči nim odvedli, zda a jak budou fungovat jako prarodiče, je už jen jejich volba nebo dobrá vůle.
A nezapomínala bych na nutnost tolerance - prarodiče můžou mít - a často taky mívají - své vlastní zdravotní i existenční problémy, ne každému se vydaří, aby byl na stará kolena švarný pohodový závodář.
|
Xantipa. |
|
(16.7.2012 22:46:22) Tak já byla teda naštvaná, že nepohlídali nikdy nám, ale mé sestře a bráchovi vždycky a v podstatě každý víkend u našich byl synovec. My se prý postaráme a navíc - tak jsme si neměli pořizovat děti. Fakt mě to vytáčelo, člověk kolikrát padal na hubu a když mi pak sestra vykládala, jak byla o víkendu znavená a jak se bezva bez dětí lenoší do oběda, tak to mě extra vytáčelo. Ale na druhou stranu - teď po pár letech vidím, že jsme si museli pomoct sami a víc nám to dalo než vzalo - ale náročný to bylo. Ale protože v podstatě pořád máme nějaký malý děti, tak můj muž nejstarší dceři řekl, ať nepočítá někdy v budoucnu s nějakou výraznou pomocí, že její mladší sourozenci odrostou a my prostě budeme odpočívat, ne suplovat rodiče. Takže my nejspíš budeme ti hrozní prarodiče.
|
|
uhugo | •
|
(17.7.2012 11:37:11) dle mého názoru nemají rodiče právo na jakoukoli trpkost nebo výčitky v tomto směru Jo, ještě k tomuto - to právo by imo i měli, tady jde spíš o rozumnou psychohygienu, neužírat se nepřízní osudu, smířit se s ne zrovna optimálními podmínkami a zařídit se podle toho.
|
Elíláma |
|
(17.7.2012 11:38:12) uhugo: asi tak, no a i kdyby přeci právo neměli, takto neznamená, že je zákonem zakázáno, aby je to mrzelo.
|
uhugo | •
|
(17.7.2012 11:45:45) No, ale když si teď čtu úvodní příspěvek, tak to se vaší babičky asi netýká, tam v tom bude asi jenom nějaké nedorozumění, možná jí to nějak nedochází. Asi by bylo dobré na rovinu pojmenovat problém (tj. ne ""málo se s vnučkou vídáš"" nebo ""potřebovala bych pohlídat"", ale ""mrzí mě, že k sobě s vnučkou nemáte žádný vztah"") a klidně i ilustrovat tím, jak vnučka babičku vnímá.
|
|
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 12:49:01) nezlobte se na mě, ale já tohleto fakt nechápu - takové ty úvahy "když si prarodiče nevybudují vztah s vnoučaty, tak jejich škoda a ať nepočítají s tím, že se přetrhneme, abychom se o ně na stará kolena starali".
Pak že vztahy nejsou výměnný obchod.
Je mi z toho trochu smutno, protože z toho cítím tu samozřejmost očekávání těch dětí - DEJ, DEJ - třebas ne peníze, ale svou energii a svůj čas, abych JÁ si mohl odpočinout. Jestli TY jsi unavený, to už mě tolik nezajímá.
Když to vezmu podle sebe, tak nepřestávám PB děkovat za svoje pěstouny , protože evidentně spolu máme mnohem lepší vztahy než mnoho pokrevních rodičů s dětmi. Nikdy jim nepřestanu být vděčná za to, že se mě ujali, když jsem to nejvíc potřebovala, a strašně moc i za to, že jsou ochotni "babičkovat a dědečkovat" i našim dětem. I kdyby toho nebylo, tak se budu ze všech svých sil snažit postarat se o ně, až to budou potřebovat oni, ale to "babičkování a dědečkování" je pro mě úžasný bonus navíc. A jsem si vědoma toho, že značná část odpovědnosti za to, zda si mezi sebou vytvoří vztah, je i na mně. Takže jsem velmi, velmi vděčná za COKOLI, co v tomto směru nabídnou (třeba návštěva u nich s dortíkem) pohlídání večer, abychom mohli s mužem "na rajz", dvakrát babí hlídala v noci, abychom mohli na ples, ale na to ji fakt nechci zneužívat, vyzvednutí dětí ze školy a školky, když jsem nemocná.
TOHLE VŠECHNO MI PŘIPADÁ JAKO OBROVSKÁ POMOC A JSEM ZA TO OPRAVDU MOC VDĚČNÁ. A je daleko mimo mé představy, že by mě snad vůbec mohlo i napadnout VYČÍTAT, že toho snad není víc , jako se v téhle diskusi dost často objevuje.
Ale já mám o dost jednodušší situaci než většina z vás - je mi od začátku jasné, že na nic z toho, co dostávám (ve smyslu lásky, času a pomoci), nemám AUTOMATICKÝ NÁROK, a tudíž se mi myslím v tomhle směru žije podstatně líp, protože v podstatě všechno, co dostanu, pokládám za vyznamenání a dar, jsem za to vděčná a neužírám se myšlenkami, že toho možná mohlo být víc a lepšího
|
Hilly. |
|
(17.7.2012 12:55:15) No však jo Kudlo. Nemáš automaticky nárok. A to ani ti staří rodiče. Ve správný rodině pomáhá ten, kdo má zrovna sílu a možnosti.
|
Juldafulda |
|
(17.7.2012 13:03:12) Kudlo a rozdil mezi pestouny a biologickymi rodici je ten, ze ti pestouni si Te vybrali..., oni Te chteli, ale co si budeme namlouvat, hodne z nas prisla k nasim rodicum treba driv, nez si oni prali.... Kdyz budu chtit vzit decko do pest. pece, tak to budu delat s umyslem, ze na to za prve psychicky a dusevne mam a za druhe, ze chci opravdu nekomu moc pomoci.... Jenze , kdyz se stanes rodicem, tak se jim spousta lidi stane treba i v urcite situaci nechtene.... Ano rodice jsou radi a vdecni ,ze maji dite, ale..... to dite naskocilo do zivota lidi ve chvili kdy to treba bylo nejmene vhod.... Navic spousta z nas mely matky ve 20 letech a vejs, protoze se to tak zrovna nosilo a deti se delaly, protoze nebyla zadna jina zabava.... Rodice k tomu nepristupovali, jako my dnes....
|
Juldafulda |
|
(17.7.2012 13:05:43) A jeste me napadla jedna vec, staci treba jenom trosku zapatrat, jak jsou ty dnesni babicky "stastne" ve svych manzelskych svazcich? Pokud jsou otravene, bez zivota, cemuz se ani nedivim, protoze kdyz clovek obcas potka nektere dedecky, tak bych byla asi taky v tezke depresi..... To uz pak nemaji ani naladu na nejake obohacovani "jineho" rodinneho zivota a radeji jsou v praci, protoze tam si prijdou aspon chvili k necemu uzitecne...
|
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 13:06:42) Juldofuldo, měnila bys se mnou?
|
Juldafulda |
|
(17.7.2012 13:08:10) Kudlo to je otazka do pranice... porad lepsi milujici pestounsky "rodic" nez nemilujici biologicky rodic... verejne ti na to nemuzu vic rict....
|
|
|
Hanka | •
|
(17.7.2012 13:49:11) Juldofuldo,
Jenze , kdyz se stanes rodicem, tak se jim spousta lidi stane treba i v urcite situaci nechtene.... Ano rodice jsou radi a vdecni ,ze maji dite, ale..... to dite naskocilo do zivota lidi ve chvili kdy to treba bylo nejmene vhod....
x
Navic spousta z nas mely matky ve 20 letech a vejs, protoze se to tak zrovna nosilo a deti se delaly, protoze nebyla zadna jina zabava.... Rodice k tomu nepristupovali, jako my dnes....
nevidíš v sobě takový ten ublížený podtón, jako "oni se měli a ještě nám to neoplácejí"?
Takže dnešní matky si už nedělají děti z nedostatku jiné zábavy, ony jsou mnohem odpovědnější, jen občas se nezadaří, a ty jejich matky, které si vlastní děti nadělaly, protože se neměly jak jinak pobavit, kolem vnoučat nějak neskáčou, což je fakt odsouzeníhodné...?
Já ti nevím. Ano, mrzelo by mě, kdyby mí blízcí viděli, že padám na hubu, měli možnost mi pomoci a neudělali to. Mrzelo by mě to jako dceru, mrzelo by mě to jako matku. Třeba Kopřivě chápavě přitakám, taky se mi její konkrétní situace nezdá moc dobrá, taky by mi to přišlo jako škoda. Ale z některých jiných holek tady jde docela divný podtón, taková varianta "to za našich mladých časů nebývalo" - dnešní děti nejsou zkažené, rodiče jsou zkažení, ach, kam ten svět spěje... a k tomu jakási ukřivděnost, výčitky z mého hlediska přesahující mez lítosti a mířící spíš k jakési podivné variantě závisti? Myslím, že tohle rozčiluje Kudlu - a rozhodně tohle rozčiluje mě.
|
Juldafulda |
|
(17.7.2012 16:23:43) Hanko, ale to jsi spatne pochopila.... to ,ze meli deti driv, neznamena, ze se museji starat o ty nase... A nikdo nerika, ze to meli lehci atd... Ale z meho pohledu je i samotna rodina vymenny obchod.... Proste to tak je, nezijeme v dobe, kdy lide na sobe byli existencne zavisly.... Pokud budu delat porad tu pomahajici a druha strana mi to neoplati, tak se na ni postupem casu proste vyprdnu.... coz u sebe myslim tak, ze proste az bude ta druha strana v nouzi, tak bude muset pockat az ja budu mit cas.... Neverim na to, ze clovek dela veci nejak tak z dobre vule.... Kazdy z nas si musi vytvorit urcity obraz, ze si s nami nemuze kazdy delat co chce.... Lide se srdcem na dlani jsou moc fajn, ale zivot maji vskutku tezky, protoze ja kazdy vyuziva....
Ja mam pocit, ze si tady porad kazdy hraje na "matku Terezu", charita se taky da delat jenom nejaky cas, pak clovek otupi....
Romanticke predstavy o tom, jak ja kazdemu pomuzu a druhy pomuze me, mne presly vstupem do tezke reality....
A i v rodinach to funguje tak, ze rodice vylozene vyuzivaji svoje vlastni deti.....
|
Juldafulda |
|
(17.7.2012 16:28:33) Jinak si myslim ,ze jadrem pudla vseobecne tohoto problemu, je spatna nebo vubec neexistujici komunikace mezi "detmi a rodici". Ze prarodice reknou, se mnou nepocitej, ale uz se o tom odmitaji bavit dal.... Proste to zaseknou na tomhle a konecna.... Moji rodice to i sami priznaji, ze na nase deti prdej, ale nereknou proc tomu tak je, proste nevylozej karty na stul.... dokazu pochopit duvody, ale nedokazu pochopit tyhle manevry, ktere z toho cloveka delaji zprominutim jeste vetsiho pitomce nez doopravdy je.... Takze bych rekla, ze spousta rodin s detmi neni ani tak nastvana na to, ze prarodice nehlidaji, ale na jejich styl jednani, na to, ze nedokazi mluvit otevrene.... Proste nedokazou rict, vis Marie mne boli hrozne nohy, chodim k lekari, sama mam problem obcas dojit domu, nebo se mi mota hlava nebo ja nevim, a necitim se na to krotit rozdivocele deti, kdyz budes chtit muzu k tobe prijit, aby sis treba uvarila nebo si dojela na rychlejsi nakup, ale venovani s detma me proste neuzije.
|
Hanka | •
|
(17.7.2012 16:42:01) Juldo,
no oni můžou mít víc důvodů, proč takhle na rovinu nekomunikují (i když teda osobně bych taky dala takové jasné komunikaci přednost). Třeba si nechtějí přiznat, že stárnou a ta energie jim dochází. Nebo mají pocit, že nejsou povinni nic vysvětlovat (což nejsou, ale jsou chvíle, kdy se to v komunikaci s blízkými šikne) a vnímají naše čekání na vysvětlení jako jakousi manipulaci. Nebo se nechtějí dohadovat, jak moc jsou jejich důvody dobré, a hájit se jak malé děti (dovedu si představit děti, které by tebou podané vysvětlení pojaly jako výmluvu, řekly by si, že to není nic nepřekonatelného, a začaly by babičce líčit "ale vždyť oni tolik nedivočí, kdyby sis je nechala na noc, tak bys viděla, a já mám teď taky problém s křečovými žilami a Pepík je pořád v práci a tobě to nic neudělá, Lence jsi taky hlídala" atd...)
Prostě jsme různí.
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 16:47:03) Hanko,
přesně .
Ale je pravda, že ta komunikace na rovinu dost pomáhá a nemá chybu.
|
|
adelaide k. |
|
(18.7.2012 12:30:13) Hanko sporty ale tohle mi přijde na úrovni " nepomůže protože nekteri si toho neváží a třeba by sis taky nezažila ... A tímhle přístupem bychom daleko nedošli.
|
Hanka | •
|
(18.7.2012 19:31:58) adelaide,
to nebyl příklad "správného" nebo "oprávněného" uvažování, ale odpověď na otázku JuldyKuldy, proč to rodiče neřeknou na rovinu. Důvody můžou být různé, některé oprávněné, některé třeba nesmyslné. Nic víc tím nebylo myšleno.
|
anemon |
|
(18.7.2012 19:38:59) OT JuldaKulda
|
Hanka | •
|
(18.7.2012 19:50:59) No jo, to se mi nějak nepovedlo
|
|
|
|
|
|
|
Hanka | •
|
(17.7.2012 16:33:31) Juldo,
byla jsem pryč a teď jen letím kolem, ale v okolí vidím spíš ty děti využívající rodiče než naopak...
|
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 16:46:22) Juldofuldo,
promiň, ale já myslím, že máš k tomu pomáhání trochu nezdravý přístup.
Totiž až teď jsem si uvědomila, že Ty mlčky předpokládáš jednu věc, která mě ani nenapadla - jako že se od Tebe automaticky očekává, že budeš skákat, jak ten druhý píská, že budeš využívaná. Působí to na mě trochu dojmem, že neumíš říct ne a bojíš se dostávat do takových situací, kdy bys to říkat musela (důvěrně znám ), a nedělá Ti dobře slyšet "ne" od jiných.
Já si myslím, že to vzájemně velice souvisí - že ani při těch nejlepších vztazích v rodině (respektive právě PROTO, že jsou ty vztahy dobré) by neměl být problém žádost druhé strany odmítnout a naopak i odmítnutí akceptovat.
Hledám slova, jak to říct - prostě ani když s tím druhým máš vztahy výborné, tak to neznamená, že mu musíš vždy a ve všem vyhovět. Když je někdo opravdu v akutní nouzi, tak by člověk asi pomohl i nepříteli, a když ta nouze tak akutní není, tak i ti nejlepší rodinní příslušníci a kamarádi musí počkat, až budu mít čas. A nepokládám to za žádnou "pomstu", prostě i já mám své závazky a lidem, co mám ráda, tak ráda pomůžu, ale ani oni nemůžou ode mě čekat, že krom fakt akutních věcí skočím a hned udělám, vzdám se něčeho, co jsem měla už domluvené... považuju to za normální stav a právě proto mi s tím pomáháním vydrží dech déle.
Prostě je docela osvobozující naučit se to NE říkat (a s tím ruku v ruce jde to, že ho i od těch druhých bereš lehčeji.
|
|
|
|
|
|
Juldafulda |
|
(17.7.2012 12:59:18) Kudlo pokud nejevi prarodice zajem o svoje vnoucata, nevenuji jim zadny svuj osobni cas, tak to proste v budoucnu dojde tak daleko, ze az budou prarodice v situaci, ze budou potrebovat pomoci, tak ty vnoucata nebudou skakat jak oni pisknou, protoze si budou rikat jako proc? Vzdyt ja tu pani a pana skoro vubec neznam... Tak to proste je.... Mela jsem dve babicky, jedna nam ten cas venovala, ta druha nas pouze zahrnovala penezi, aby se nereklo... o koho myslis, ze jsem se snazila postarat? Samozrejme o tu prvni babicku....
Nemuzes vubec soudit podle sve situaci lidi, kteri tu rodinu biologickou maji.... to je uplne jiny stupen....
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 13:10:41) ..ale ty penízky sis brala, nebo ne?
|
Juldafulda |
|
(17.7.2012 13:33:12) vzhledem k tomu, ze jsem byla mala, tak ja ne ))). A v dospelosti ne.....
|
|
|
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(17.7.2012 13:40:25) Kudlo, ale tady si pomoc a hlídání a pobývání s vnoučaty nikdo nenárokuje. Jen pár lidí mrzí, že prarodiče nemají zájem / nejsou ochotní ani minimálně pomoct.
U vás ten zájem je a ta pomoc taky. A je logický, že seš za to vděčná, taky bych byla.
|
|
Líza |
|
(17.7.2012 13:49:19) Kudlo, no... na druhou stranu... Vztahy JSOU výměnný obchod. Něco dávám - zájem, lásku, péči, empatii, svůj čas, energii, dosaď si cokoliv. A něco mi za to přichází zpátky. Je to trochu jiné u partnerských či kamarádských vztahů, jiné u vztahů rodič- dítě v různém věku. Ale tahle výměna tam funguje. Vztah, kde dlouhodobě poběží všechny věci jen jednosměrně, nemá šanci na udržení. Takže, i mně se ježí chlupy, pokud čtu "když mi nebudeš hlídat děti, ve stáří se o tebe nepostarám", ale vztahy prostě JSOU obchod.
|
uhugo | •
|
(17.7.2012 13:52:11) Postoj "když mi nebudeš hlídat děti, ve stáří se o tebe nepostarám" je hlavně projev nefunkčního vztahu. Lidé, co si rozumějí, spolu takhle nejednají.
|
|
Hilly. |
|
(17.7.2012 14:14:36) Někdy vztah jednosměrně běží, třeba od rodiče k postiženému dítěti, nebo senilnímu nesvéprávnému prarodiči. Tady vidím ten rozdíl mezi výměnným obchodem a mezi pomáháním v rodině, mezi přáteli. Dotyčný pomůže i když výhledově nic naoplátku očekávat nemůže. Důležité je prostě pomoci, pokud mám na to "kapacitu"
|
Elíláma |
|
(17.7.2012 14:17:16) každý altruismus je sobecký, nevěřím, že rodina by to nějak šlechtila, je ten výměnný obchod ůže být nepřímý
|
Hilly. |
|
(17.7.2012 14:46:25) Jenže to už se dostáváme tam kam jsme nechtěli. Altruismus je tedy sobecký kvůli tomu, že mám radost, když někomu pomůžu, protože mi to vyplavuje nějaké hormony, které mě činí šťastnou, nebo proč? To bychom mohli zpochybnit jakýkoliv význam konání dobra, protože ten kdo pomáhá, nekrade, nevraždí ve svůj prospěch, je vlastně sobec, kterému dělají dobré skutky dobře?
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 14:50:33) Hilly,
ano, já si myslím, že je jen dobře, když to ten pomáhající bere tak, jak jsi říkala. Myslím, že i něco takového stojí v bibli. Protože pak se nezatěžuje uvažováním, jestli ten, komu pomáhá, je za to dost vděčný, má dostatečnou odměnu právě v tom uspokojení, že pomohl, když mohl.
|
|
Elíláma |
|
(17.7.2012 15:02:56) Hilly: však v podstatě ano. No ale má to svůj význam, minimálně evoluční (altruismus), tak k ničemu není. Nejde o pocity štěstí, spíš nepřímou reciprocitu, doporučuju třeba knížku Sobecký gen
|
Hilly. |
|
(17.7.2012 15:17:38) Elíí, já tyhle teorie moc ráda nemám. Jsou cynické. Někomu prostě pomůžeme, protože ho jednoduše máme rádi a chceme, aby byl šťastný. Někdo pomáhá třeba dětem v rozvojových zemích, aby neumíraly hlady a odměnou mu je za to příjemný pocit, že jeho existence na tomto světě není zase až tak zbytečná. Proč zkoumat nějaké mechanismy, kterými k tomu dochází a devalvovat je na sobeckost?
|
Elíláma |
|
(17.7.2012 15:25:55) Já je nedevalvuju na sobeckost, říkala jsem snad, že sobeckost je e-e? mě prostě teorie sobeckého altruismu do všeho zapadá, což neznamená, že bych od té doby byla nějak míň altruistická, naopak, mnohdy udělám ještě víc a necítím se trapně, že si ten pocit užiju. Dělala jsem 100 dní dobrovolnici, ale měla jsem pocit, že se nerozdávám, ale že mi to hodně dává a ještě hodně dá, vlastně jsem na tom inkasovala nakonec víc než na výdělečných brigádách, ač ne finance, a to beru vědomé hledisko, bůhví, co ta je evolučně, genově, atd... Takže já to fakt nedevalvuju, jen vysvětluju jeden pohled
|
Elíláma |
|
(17.7.2012 15:27:04) Já měla i děti sobecky, JÁ chtěla děti, nedělám to jako blahodiní vůči mým vajíčkům a mužově spermiím, ani jako blahodar jim samým, vlastně je to skoro za trest, mít takovou prdlou maminu
|
Oggová |
|
(17.7.2012 16:05:45) Elííí, tak zrovna mít děti považuji za sobecké rozhodnutí vždycky - pokud tedy "se nepřihodí". Jaký jiný důvod by byl mít děti než ten sobecký, že JÁ chci?
|
Elíláma |
|
(17.7.2012 16:23:37) Oggová: no to teda
|
|
|
|
Hilly. |
|
(17.7.2012 16:03:15) No tak jsou určitě různé druhy pomoci, ale nelze říct, že jsou všechny z nějakého sobeckého důvodu. Takový to pomáhání v různých organizacích taky znám a v tomto případě je v nich opravdu málo lidí, co to dělají jen kvůli té práci, většinou je to kvůli touze se tmelit, poznat nové končiny, lidi, získat praxi atd.
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 16:14:37) Hilly, a to není svým způsobem sobecké?
Já si nemyslím, že každé sobectví je špatné, naopak se víc obávám takového toho proklamovaného čistého altruismu, protože i za ním často stojí sobectví, ale nepřiznané, a o to je to horší.
Nevidím vůbec nic špatného na tom, když si přiznám, že cokoli v životě dělám, dělám de facto kvůli sobě, a to i ty věci, které dělám pro druhé. Osvobozuje to mimo jiné od otravného pocitu, že mi musí být za to všichni nadosmrti vděční .
|
Elíláma |
|
(17.7.2012 16:20:49) "naopak se víc obávám takového toho proklamovaného čistého altruismu, protože i za ním často stojí sobectví, ale nepřiznané, a o to je to horší."
No právě!
|
|
|
Elíláma |
|
(17.7.2012 16:23:12) Hilly: Nevadí že máme na toto jiné pohledy
Já teda nevzpomínám, kdy bych pomohla nesobecky, ale nevím stopro, jestli nejní chyba v mém vysílači
|
Hilly. |
|
(17.7.2012 19:56:24) Elíí, mně to teda trochu vadí, že na to máme jiné pohledy Já jsem přesvědčená, že občas se nějaká nesobecká pomoc na této planetě vyskytne, i když je těch zbylých 95 procent z čisté sobeckosti
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 20:16:54) Hilly,
ruku na srdce, když Ti někdo vytrhne trn z paty v momentě, kdy to budeš moc potřebovat, bude Ti opravdu záležet na tom, aby k tomu měl čistě nesobecké pohnutky (a tím nemyslím, že by si vzápětí řekl o náležitou finanční částku nebo že by chtěl, abys mu za to byla do smrti vděčná)?
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 10:31:30) Kudlo, Hanko, ciste konkretni priklad:
Mame babicku, ktera prijala pozvani k nam na oslavu narozenim ditete a mezi dvermi nam suse vlepila, ze kdybychom nemeli male deti, nemusela se byt pro ni kazda navsteva u nas takova zatez, ze kdyz male deti v rodine nejsou, je to mnohem jednodusi.
Upozornuji, ze my ji pozvali, probehla domluva. Neprobehla zadna nutici akce, neslo o hlidani, neslo o kocovny najezd k ni domu. Dovedu si predstavit, ze pokud bychom ji nepozvali, plakala by do telefonu. Zaroven dodavam, ze babicka je osamele zijici pani, co potrebuje vypomoc.
Chci rict, nekdy se neda jednoznacne rict, co kdo dava, co kdo bere. Komunikace byva obtizna.
Chapu, JulduFuldu, co chtela rict.
A Koprivedvoudome.
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 10:37:41) Medu, příklad čeho?
Chápu, že tohle hodně zamrzí a vztah k takovému člověku je určitě jiný než k milující "normální" babičce, ale jako příklad čeho jsi to myslela?
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 10:51:54) Kudlo, kdyz se tady objevi diskuze o prarodicich, obvykle se to strhne k proklamaci, ze vnoucata nejsou povinne, ze mladi vic berou nez davaji atd.
Podle me to je priklad toho, ze to neni tak cernobile, jednoznacne. Vztahy v rodine obohacuji, ale jen pokud se do nich vlozi energie, cas.
Premyslela jsem nad prispevky tvymi i Hanky, ale nevim, nejak mi nedavaji navod, jak komunikovat treba konkretne s nasi babickou z prikladu.
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 11:02:27) Medu, já myslím, že tady směšujeme dvě věci.
Jedna je, že řada dětí se cítí ukřivděně, když se rodiče nechovají podle jejich představ (tj. nehlídají a nepomáhají tak často/ochotně, jak by si děti přály) - to je jeden level, o kterém mluvím já a patrně i Hanka.
Druhá je ta, o které mluvíš Ty - že i rodiče se mohou chovat ke svým dětem neomaleně, manipulovat, citově vydírat a nárokovat si jejich pomoc i v případech, kdy by si mohli pomoci sami a ty děti to zatíží.
Babičku z Tvého příkladu samozřejmě neznám osobně, ale měla jsem tu "čest" s podobným chováním - může to být způsobeno řadou věcí, mimo jiné i stařeckou demencí.
Mně se v takovém případě osvědčilo být zdvořilá, ale pevná a nenechat se citově vydírat nebo vmanipulovat do toho, abys udělala něco, co nechceš. Vůči hloupým řečem (viz to, co babička říkala ohledně vašich dětí) se důrazně ohradit, ale pokud to jen trochu lze, nebrat si je vnitřně k srdci (třeba si říct, že ten člověk už je napůl dementní a hovoří nesmysly). Pokud by něco takového řekla před dětmi, tak jí natvrdo říct, že takové řeči se mi nelíbí a nebudu je poslouchat.
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 11:21:18) Kudlo, ja s tebou naprosto souhlasim. Jen mam jak z diskuze, tak z realneho zivota pocit, ze tyto dve roviny se zamenuji velice casto. Neexistuje zadny soudce, ktery by rekl, ted se citis neopravnene ukrivdene a ted se neomalene chovaji prarodice.
Pokud je to tak, ze dospele deti se chovaji zraleji byva to komplikovanejsi jeste o to, ze jim byva nekdy predkladano, ze jich pozadavky jsou neopravnene.
Zpusob chovani, jaky popisujes, je asi jedina mozna cesta - kdyz vubec neni lehka...
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 11:26:23) Medu,
ne, lehké to určitě není, na to, aby tohle člověk udělal, si musí být sám sebou dost jistej (aby ustál případné psychické vydírání, které je u takových lidí většinou jako na talířku.) Což obnáší i to, že pro takového rodiče musí podle svých sil i dost dělat (aspoň já to tak mám, kdyby mi někdo vyčítal, že jsem tohle a támhleto, tak by mi hodně pomohlo VĚDĚT, že ten člověk není v právu, protože ho např. vozíme pravidelně k doktorovi, dotujeme ho penězi atd.)
Ale považuju to za jedinou možnost, jak si uchovat zdravý rozum (a potenciálně nerozbít svou vlastní rodinu).
|
|
|
adelaide k. |
|
(18.7.2012 12:39:47) Kudlo, jeste je tam třetí rovina. A to je situace kdy se prarodiče chovají dle svého prava ( nepomáhat, nehlídat, nestarat se) což jim formálně nelze vytknout, ale zamrzí to kdyz vidiš že tě má vlastní matka zcela na háku, nebo když to děti zacnou řešit ( a to vetsinou v urcité chvili zacnou).
Nejde o povinnost hlídat nebo jinak pomáhat ale tohle neni o nejaké vymahatelnost povinnosti ale o vztazích. A ty kdyz jsou na levačku tak je pak člověk smutnej.
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 12:44:42) Adelaide,
to máš asi pravdu, fakt je, že tenhle aspekt si nedokážu do hloubky uvědomit, protože to mám od začátku v hlavě nastavené tak, že "právo" nemám vlastně na nic, pěstouni si mě vzali, i když nemuseli a žádné povinnosti ke mně neměli, navíc se ke mně od začátku chovali jako k vlastní (a po tom, co tu čtu, tak ještě líp).
Nevím, jestli bych v tomto směru něco očekávala od vlastních rodičů a zda bych byla zklamaná, kdyby se mi toho nedostávalo. Ale fakt je, že to neočekávání dost osvobozuje - když něco dostaneš, vnímáš to jako velký dar, když nedostaneš, nejsi zklamaná.
Pokud očekáváš, tak dostaneš-li, máš tendenci to brát jako samozřejmost (a tudíž z toho nemáš ani takovou radost), nedostaneš-li, jsi frustrovaná a zklamaná.
|
|
|
|
|
|
Juldafulda |
|
(18.7.2012 12:14:49) Medu díky.....
tohle je prostě problém, který já tu nemůžu psát do uplné osobní roviny s realitou, jaká je, protože je to veřejný server a může si to přečíst každý. Pokud bych Kudle nastínila opravdovou situaci u nás doma, tak by to pochopila.....
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 12:27:28) JuldoFuldo, presne. Taky tu nechci psat vice historek, je to osobni a prece jenom je to blizka osoba, ktere se vazim. Nicmene ta komunikace je problematicka. A prave dost casto narazim na to, ze kdyz to nekomu popisuji, konstatuji, jaka je situace - dozvim se, ze za to muzou ma ocekavani, ze chci prilis, ze to neni povinnost, ze to jsou ty nevdecni mlady... prakticky se nesetkavam s pochopenim, ktere by se tykalo me.
Mam strategii jakou popsala Kudla, pokud nechci bojovat nebo rozklizit vlastni rodinu, ani mi nic jineho nezbyva... Nicmene nekdy toho mam plne zuby...
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 12:39:01) Medu a JuldoFuldo,
naprosto chápu, že tu nechcete psát podrobnosti, ale zase na druhou stranu je to pak těžko posoudit (a případně vyjádřit zasloužené pochopení).
Medu, já fakt vidím velký rozdíl mezi očekáváním ve smyslu pomoci a darů (na což si myslím, že nárok fakt není) a očekáváním ve smyslu slušného chování (na což si myslím, že nárok je).
Píšeš, že je to "přece jenom blízká osoba, které si vážíš", pro mě by hrálo roli asi taky to, jestli byla taková vždycky nebo jestli se změnila s věkem, nemocí atd.
Chápu, že je občas vysilující být tím, kdo musí mít "víc rozumu", obzvlášť pokud je to osoba starší a většinu života to vlastně bylo naopak.
|
|
Juldafulda |
|
(18.7.2012 12:46:28) Medu ja o tom zasadne s nikym nemluvim a pokud ano tak jsou to nejblizsi pratele, kteri chovani mych rodicu nechapou....
O to horsi je to pokud ma clovek jeste sourozence....
Ale ja sama za sebe jsem s tim smirila....
Ja nevim no, ale mne prijde, ze moje mama se mnou urcitym zpusobem jakoby souperi nebo zavidi nebo ja nevim, jak to napsat....
U nas to neni jenom problem "moje deti", ale i vztah sourozenec a tak... A jsou to opravdu vazne problemy.... Ja se to snazim brat jak to je, ale ta situace mi prijde fakt neuveritelne nespravedliva.... Ja jsem musela byt v zivote vzdycky ta "chapajici" a dosla mi trpelivost....
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 12:49:06) Juldo,
nic ve zlým, ale myslím, že nesmířila.
Já nevím, jakého rázu ty problémy jsou, umím si představit, že za určitých okolností by toho rodiče člověk i odstřihnul (minimálně emocionálně), aby se z toho nezbláznil.
|
Juldafulda |
|
(18.7.2012 13:00:13) Kudlo ja se s tim smirila...... Oba s manzelem jsme doufali, ze se ty vztahy zmeni, narozenim prvniho ditete, narozenim druheho ditete, meho syna moje matka defakto ingorovala a on logicky ji. Male deti vyciti vic nez my.
Moje nazory jsou ted mozna ovlivneny tim, ze jsou prazdniny mam doma obe deti a jsem z nich na mrtvici )). Vim, ze to s nima musim nejak cele prazdniny prezit, ze je nemuzu soupnout na tyden k babickam, abych si doma udelala co potrebuju a vyridila... a vsechno musim delat s nima za zadkem )). Na chuvu ted nemame, kdyz dam dite na den do skoukr. skolicky tak mi odtamtud pritahne nejakou chorobu, takze budeme cely mesic na hromade )).
Ver mi, ze jsem pri vyrobe deti fakt necekala, ze to bude az takovy problem jaky to je.... Prvni dite mi jeden prarodic hlidal. Jenze to padlo.... pro zdr. problemy a problemy, ktere s tim hlidanim zacaly byt, nebylo to malicherne problemy, ze da prarodic diteti lepsi tricko, nebo ja nevim co neresim....
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 13:45:18) Juldo,
já mám taky většinu prázdnin děti na hrbu, ale myslím si, že není vůbec k ničemu užírat se tím, že si je nikdo k sobě nevezme a neuleví mi.
Jsou to NAŠE děti, udělali jsme si je my s manželem, kdyby se je povedlo někomu spolehlivému udat, tak je to příjemný bonus, ale takový je stav věcí, bude to náročné, ale myslím, že zanášet se tím coby kdyby je prostě zbytečná ztráta energie a dobré nálady.
|
Juldafulda |
|
(18.7.2012 14:07:02) Kudlo no jo, jenze ja pri vyrobe deti myslela, ze "jedno tezce narocne" dite jsem uz vychovala, tak mi budou nadeleni andilci ))). A nejhorsi je, ze ml. sourozenec to od toho starsiho vsechno pochytava )).
|
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 15:04:03) Kudlo, "my jsme si je vyrobily" -to jo. Ale prece radost z toho maji (ne vzdy) i prarodice. Deti prinasi radost i jim, i je obohacuji. Deti jsou soucasti prostredi, proc to nevidet v tomto kontextu?
Vis, vidam nasi nemohouci pani sousedku, jak sedi pred domem a ma radost, ze vidi novou nadeji, takovy ten lidsky presah. Deti neco rikaji ji a ona jim a pro obe strany je to proste fajn.
Takove slaboduche prirovnani vcelar - sadar. To jo mas uly, vcely - ale potrebujes i nejake kvety, proste to k tomu patri. nevidim v tom zadne naroky, ani pravo, ale proste neco co obohacuje obe strany bez ohledu na vstupy.
Jednou mi rikala kolegyne, ze nestesti domovu pro seniory je prave v tom, ze tam neni videt ten kolobeh zivota. Okolo jsou jen vrstevnici, neni videt, co by rostlo - co by davalo tu nadeji.
|
Anthea |
|
(18.7.2012 17:14:07) Medu, víš co by ti pomohlo? Vidět vlastní rodiče drsně a realisticky. Kdo to v sobě nemá už při výchově vlastních dětí, těžko bude milující, vřelý a nesobecký, když se mu narodí vnouče. Tak to prostě je. Většinou kde ty mezigenerační výpomoci drhnou, přestože technicky by to bylo možné, tam prostě něco nefungovalo už dřív. Jen je třeba si to přiznat. Vřelá matka, co by se rozkrájela, se většinou nestane chladnou babičkou. Spousta lidí doufá, že se vlastní rodiče narozením vnoučat změní, no je to asi jako doufat, že se změní partner, když si ho beru za manžela.
|
Anthea |
|
(18.7.2012 17:16:28) na generaci socialistických rodičů je vidět, že často měli děti jen aby se nelišili od okolí a měli splněno, dneska by velká část z nich možná děti ani neměla, protože už to není společensky povinné
|
Zufi. |
|
(18.7.2012 19:13:54) Osobně nikoho takového neznám, jsem z té generace.
|
Grainne |
|
(18.7.2012 19:19:52) Mně zase svěří na hlídání tak možná psa a i to s výhradou, že v nouzi nejvyšší
Taktně se nevnucuju, ale nějak si zase nedovedu představit, že až rodiče dítko omrzí - předpokládám, že až přestane být roztomilé, případně přibude další, vrazí mi na víkend prakticky cizí dítě a co já si s ním počnu?
Občas tu i čítám, jak jsou babičky otravné, když se vnucují, porodnicí počínaje, čokoládami konče a když se vnucovat přestanou, je jim to zazlíváno zase. Pak tam prostě už není pro ten prarodičovský vztah vůbec žádný prostor. To fakt můžu hlídat sousedům kocoura, křečka, nebo i dítě - vyjde to nastejno.
|
Zufi. |
|
(18.7.2012 19:25:08) Mně svěří psa i dítě a občas je nenapadne, že učím 8 hodin v kuse, pak jdu nakoupit, vařím večeři, věším prádlo a zkouším mladší dítě z letopočtů... (Teď mám prázdniny, to je jiná... a stejně jim ujedu na týden do Chorvatska, jupííí).
|
|
|
|
Hanka | •
|
(18.7.2012 19:47:13) Anatheo,
co to je "často"? Tady to totiž chvílemi vypadá, jako by generace mých rodičů byla zhusta generací necitelnou, která kašlala na své děti, vrazila je na vypiplání do jeslí či babičkám, neměla k nim vztah a teď si užívá a vnoučata je otravují. A já teda osobně fakt nemám ten dojem. Jo, jsou takoví lidi, ale já mám v okolí leccos, od (valné většiny) babiček hlídacích normálně, přes babičky generálky, co vědí všechno nejlíp, babičky, co by si vnoučata nejraději přivlastnily, babičky, které jsou staré a nemocné a na hlídání nemají energii, naopak rodina pečuje o ně... no asi se najdou i takové, které na vnoučata kašlou, ale často to teda není.
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 18:28:59) Medu, prokrista, ale přece nemůžeš někomu VNUCOVAT, aby mu něco přinášelo radost, a podsouvat mu, že to potřebuje, když on tu potřebu necítí (i kdybys měla stokrát pravdu a to, co považuješ za hodnotné Ty, by bylo stokrát hodnotnější než to, co považují za hodnotné oni.
Přiznám se, že na uvažování ve stylu "JÁ vím nejlíp, co je pro tebe dobré" jsem dost alergická.
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 18:48:53) Kudlo, ja nikomu nic nevnucuji. Jen ti vysvetluji, co mi osobne se zda na tom zvlastniho. Vubec si nehraju na to, ze vim, co je pro ostatni dobre. Ale jsou veci, ktere se "ocurat" nedaji. Toto si myslim, ze je jedna z nich. Proste i takove chovani ma dusledky a cena byva pak vysoka, ale samozrejme i to je volba.
|
Grainne |
|
(18.7.2012 18:58:53) Medu děti jistě můžou být součástí koloběhu, ale zcela upřímně, po náročné "šichtě" si raději natáhneš nohy na stůl, než sledovat ten hemžící se "koloběh života", který neustále vyžaduje tvou pozornost, protože v momentě, kdy ti někdo ten vznešený koloběh hodí na krk, máš za něj taky veškerou zodpovědnost, počínaje tím, že se ho nepokusíš zamordovat lentilkami a konče tím, že mu vlastním tělem zabráníš vrhnout se pod auto.
Já chápu, že rodiče by se svého vzácného "koloběhu" tu a tam rádi zřekli ve prospěch kohokoliv, ale ten kdokoliv má taky nějaké své povinnosti a taky fyzické a psychické kapacity, které těžko překročí, byť i pro vznešené cíle, včetně sledování koloběhu života.
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 19:05:55) Grainne, psala jsem o tom, ze nase deti prohodi par slov se starou sousedkou, ktera nemuze na nohy a ona z toho ma radost a deti taky. Osobne si myslim, ze je fajn, kdyz deti vidi starou laskavou pani a umi se hezky k starym lidem chovat. Nic vic.
Nepsala jsem nic o prehazovani odpovednosti, o hlidani.
|
Grainne |
|
(18.7.2012 19:12:35) Medu, v tématu nebylo nic o tom, že by babička prchala před vnučkou, nebo ji s rodiči vystrkovala ze dveří, ale o tom, že si ji nevezme na celý víkend - což, jak každý, kdo přišel s malým dítětem do styku, ví, že obnáší víc, než povídání a čtení pohádek na dobrou noc.
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 19:15:59) Grainne, ja jsem reagovala bezprostredne na Kudlu a jeji reakci na JulduFuldu.
|
Grainne |
|
(18.7.2012 19:21:56) Já to chápu, ale někam jsem to svoje racionální jádro vlepit musela, taky momentálně nemám na takové vnešenosti prostor a navíc to až tak úplně není moje chyba a vina.
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 19:28:51) Grainne, ted se priznam, moc tomu nerozumim - mluvis z pohledu babicky tj. mas vnoucata? ( Samozrejme pokud nechces, neodpovidej).
Nevim, vidim kolem sebe osamele stare lidi a rodiny ve strednim veku, kterym neco/ nekdo chybi. My sly dneska ven a asi pul hodiny si s nama vykladala stara pani o svych detech. Z toho titulu tu pisu, co tu pisu. Sve rodice menit nechci, nic nikomu nevnucuji.
|
Grainne |
|
(18.7.2012 19:35:47) Medu, to jsou ale spíš praprarodiče, dnešní prarodiče většinou mají zaměstnání a velmi často ještě nějaké to další dítě v rodině i když nevyžadující setrvalé střežení, přitom jsou ve věku, kdy ošizená noc už je prostě znát.
Jedno vnouče už mám, ale.......jak píšu, rodiče jsou jím okouzleni, navíc mám doma ještě nějaké další kousky, práci a vážně čekám, jestli mi bude zazlíváno, až to hlídání bude potřeba, co když to dítě, které prakticky neznám víc, než každé dítě od sousedů, nedokážu už začlenit?
Podotýkám, možná jsem vadná já, ale "volání krve" to u mně tedy nespraví.
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 19:28:18) "Medu, v tématu nebylo nic o tom, že by babička prchala před vnučkou, nebo ji s rodiči vystrkovala ze dveří, ale o tom, že si ji nevezme na celý víkend - což, jak každý, kdo přišel s malým dítětem do styku, ví, že obnáší víc, než povídání a čtení pohádek na dobrou noc."
Přesně... prohodit pár slov se starou paní před domem je moc fajn, ale to by asi mnohým rodičům zde nestačilo, že?
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 19:35:15) Kudlo, nemuzu se zbavit dojmu, ze se ze me snazis udelat tu zlou. Nevim, jak by to vnimali ostatni rodice zde. Pisu ciste sama za sebe a pisu to jako reakce na Tebe, tedy ne primo na zakladatelky tematu.
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 19:37:35) Medu, ne tu zlou, vnímám to spíš jako neochotu respektovat, že každý jsme jiný a to, co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého.
Některé holky jsou třeba na děti odmalička vysazené, mně až do doby, kdy jsem měla vlastní, byly spíš protivné. Asi jsem se tak připravila o pár vztahů s dětmi ze svého okolí, které mohly být třeba teď pevnější, ale nijak mě to nemrzí. Třeba ti prarodiče jsou také takto nastavení (nebo všichni ti opuštění, se kterými se bavíš, se chovali ke svým dětem zle a sobecky?)
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 19:48:24) Kudlo, samozrejme jsme kazdy jiny. Ja prece nikde nepsala, ze opustenost starych lidi vznika jen v dusledku toho, ze byli zli a sobecti. Proste jim treba nikdo umre nebo se jim zmeni smyslove vnimani tak, ze uz proste zustanou sami.
A samozrejme jsou lide, kterym samota vyhovuje. Je jim sumak, jak v mladi, tak na stare roky.
Myslela jsem to jinak nez na co zrejme narazis.
|
|
|
|
Grainne |
|
(18.7.2012 19:45:57) Jen tak pro zajímavost, co děláš pro ty společné zážitky a prožitky ty? Nebo vy, jako rodiče?
|
Grainne |
|
(18.7.2012 20:17:12) Víš totiž, co mně napadá? Že dost často jsou těmi víc postiženými, nebo obviněnými z nezájmu právě rodiče otce dětí. To je ostatně i můj případ a rozhodně jsem si jistá, že dcera má blíž ke své matce, než k nějaké cizí ženské, kterou nějak musí vstřebat, protože nějakým poutem patří k manželovi.
Takže se vpodstatě ani není moc co divit, že k ní ani nemá takovou důvěru a správný muž dá přednost vlastní rodině, než aby žehlil ještě vztahy mezi snachou a tchýní. Prostě tahle část babiček se vůbec hůř k těm vnoučatům dostává. Je tam odstup, možná i podvědomý.
|
Grainne |
|
(18.7.2012 20:51:28) To je zákonitost světa, jenomže pak je na malér zaděláno hned. Tedy myslím na ten babičkovsko - vnoučkovský. To se totiž dost špatrně řeší a to ani nepomýšlím, že bych na snaše hledala nějaké chyby, takřka ideální žena i matka, ale tohle prostě skřípe.
Na jedné straně chápu, že se jí nechce svěřit miminko cizí ženské a ano, cizí prostě jsem, na straně druhé netuším, jak k tomu dítku budu později hledat cestu a ono ke mně, když ke druhé babičce si ty vazby buduje už od miminka. Pak dostanu "sodu", že se nestarám.
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 20:57:28) Grainne, a Ty sama bys chtěla (ten vztah budovat)?
|
Grainne |
|
(18.7.2012 21:20:41) Kdybych nechtěla, tak se v tom nerejpu a nechám to, jak to je.
|
|
|
Hanka | •
|
(18.7.2012 21:21:51) Grainne,
já měla pocit, že o nějaké hlídání mimina moc nestojíš, nemáš teď na něj energii. (?)
Ale myslím, že babičky z otcovy strany to opravdu mají těžší, nejspíš musí být samy od sebe aktivnější (matka dítěte se přirozeně obrátí o pomoc spíš k vlastní matce než k tchyni, pokud jsou obdobné možnosti), zároveň je tam hranice vnucování se.
Jsem ráda, že mám dvě dcery
|
Grainne |
|
(18.7.2012 21:26:46) Hanko, pro blízké a milované vždycky někde ještě něco v rezervách najdeš, ale těžko se to hledá v případě, že jsi "cizí" a "najednou dobrá".
Já nemám dceru, takže ani moc nedoufám, jedině že by mi přihrála náhoda, ale tyhle náhody, jako je třeba špatný vztah s vlastní matkou, nebo smrt matky..............to bych hrozně nerada, aby mi přihrálo zrovna něco takového.
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 21:34:32) Grainne, moc nerozumím, proč "cizí" a "najednou dobrá"?
Vím o případu, kdy maminka otce hlídá děti a jsou jí dávány s láskou (až mám ten starý známý tradiční pocit, že ti mladí toho trošku zneužívají, ona je opravdu "na písknutí". Ale tam se to předává v rodině - její maminka jí tak umožnila studovat a ona teď zase mladým umožňuje pracovat.
|
|
Hanka | •
|
(18.7.2012 21:44:42) Grainne,
zase tak cizí nebudeš, ty děti jsou/budou i dětmi tvých synů, kteří jsou tvoji a mohli by to být oni, kdo budou potřebovat pomoc - konec konců, oni budou taky potřebovat nějaký čas se svými manželkami a nezhroucené manželky
|
Grainne |
|
(19.7.2012 8:18:15) To si moc nerozumíme. Já zase bohužel nejsem až takový oddaný typ, který se nechá někam odložit, aby byl připraven k použití, až se to bude hodit.
Jde právě o to sdílení, k odkládání dětí jsou vhodné spíš instituce. Samozřejmě zvládnu "náhle akce a potřeby", ale taky bych v tom procesu nějaké to právo, dá li se to tak nazvat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 19:00:28) "Proste i takove chovani ma dusledky a cena byva pak vysoka"
To zní trochu jako vydírání, ne?
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 19:06:44) Kudlo, proc tam vidis neco, co tam neni???
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 19:26:25) já to tam dost zřetelně vidím
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 13:01:11) Kudlo, ale pokud se nejedna o tve rodice, ale treba tchyni a situaci, kdy partner uz zadne jine pribuzne nema a maminku ma rad ( at je jaka je)?? A ji zbyl jen ten syn?
Jiste odstrihnout to lze a zda se mi to vlastne i snazsi...
|
Xantipa. |
|
(18.7.2012 13:04:32) Odstřihnout babičku, že nehlídá? To je příliš, prostě hlídání neočekávat a nepřemýšlet nad tím. Časem si člověk zvykne a ani mu nepřijde, že má babičky a dědečky nehlídající. Ale odstřihnout je kvůli tomu? To mi přijde příliš.
|
Juldafulda |
|
(18.7.2012 13:08:33) Xantipo tady nejde odstrihnout rodice, ale odstrihnout myslenku, ze proste nehlidaji a brat to jak to je a zaridit se podle toho. Nedovedu si predstavit, ze bych odstrihla vl. rodice jakoze bych s nima prerusila kontakt, jenom protoze mi nehlidaji dite ))).
|
Xantipa. |
|
(18.7.2012 13:10:36) Jo aha Ale i to píšu - člověk si zvykne se postarat sám a svými silami a ani ho nenapadne myšlenka, že by třeba mohl požádat babičku s dědou. Funguje to, ale dojít do toho stádia chvíli trvá a každýmu různě dlouho.
|
Juldafulda |
|
(18.7.2012 13:16:14) Xantipo jsem rada, ze jsi to pochopila....Nehlede na to, ze ja jsme rodicum taky hodne pomohla, defakto na me hodili vychovu meho sourozence, protoze si s nim nevedeli rady, takze krome svych starosti jsem mela jeste starosti o to, aby sourozenec byl v pohode a kdyz mu to ve skole neslo, tak jsem musela byt zavrena doma s nim, protoze ono by mu to bylo chudakovi lito ). A pak se mi narodi trosku "komplikovanejsi" dite, se kterym proste pomoc obcas potrebuji a defakto by mi to meli vratit....
|
|
Juldafulda |
|
(18.7.2012 13:19:00) Xantipo jinak ono z meho pohledu je nejlepsi, kdyz si clovek zvladne spoustu veci udelat sam a nemusi nikomu skladat ucty..... Nemusi byt nikomu za nic vdecny a nemusi se bat, ze to jednou obrati proti nemu....
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 13:41:53) Ježíšmarjá, Xantipo, jak Tě mohlo napadnout odstřihnout babičku, že nehlídá? To je blbost!!!
Odstřihnout jsem myslela rodiče setrvale a úmyslně ubližujícího, nikoli takového, který neskáče, jak já pískám.
|
|
|
Juldafulda |
|
(18.7.2012 13:06:42) Medu ani od toho se neda odstrihnout..... Momentalne resim takovy zavazny problem a fakt uz nevim, jak mam dotycne osobne naznacit, ze jsem mela nadhled, ze jsem se mu snazila vyhovet, ale pretekla moje trpelivost a proste slus.... nemuzu sem napsat o co jde, protoze clovek nikdy nevi..... Nehlede na to, ze pokud jde treba o tchyni, tak jsou veci o kterych s ni musi mluvit "jeji dite" jenze pokud to dany rodic treba nehodla proste akceptovat, tak tu jsem ja, kdo ma tu dotycnou osobu poslat "nekam" jenze mam v sobe tolik slusnosti...., ze to proste nejsem schopna udelat..... U nas to mame rozdelene tak, ze starosti, konflikty atd. co se tyce moji rodiny resim zasadne ja a co se tyce rodiny meho manz. tak to resi zase on.....
|
Medunka_ |
|
(18.7.2012 13:22:06) JuldoFuldo, chapu a chapu i ty prazdniny.
Samozrejme ze to, aby to s tchyni resilo jeji vlastni dite je idealni stav. Nicmene pokud je dlouhodobe nedostupne (v zahranici), je to takove ehm... ehm...
To, mam pocit, jsou situace, kdy ucebnicove reseni selhavaji. Pripadne v kombinaci s dalsimi faktory je velice, velice obtizne je aplikovat.
|
|
|
Kudla2 |
|
(18.7.2012 13:42:34) Medu,
i tak se to dá udržet v mezích, pokud je ten partner rozumný.
|
|
|
|
Juldafulda |
|
(18.7.2012 12:52:54) Kudlo a mas sourozence? Pokud nema clovek sourozence, tak to bere zase jinak nez kdyz ho ma....
Ja jsem se narodila do rodiny, ktera teda moc laskou nikdy neoplyvala, a uz vubec ne k moji osobe, kolikrat jsem si prala, aby si me adoptovali jini rodice, kteri mi budou rozumet....
Vztahy se ustalili, kdyz jsme se sourozencem odesli z domu.... Clovek proste a naprosto logicky doufa, ze kdyz rodice uz nemaji zodpovednost za vl. deti, ktera je tak strasne obtezovala, ze budou ve vetsi pohode pri obcasnem kontaktu se svym vnoucetem.....
A jeste horsi je s timhle co ma clovek jakoby za sebou atd. zit, kdyz kolem tebe vsichni to "zazemi" atd. maji.... Ja jim to moc preju, ale obcas protacim oci, jak to ti lide berou jako samozrejmost a vlastne nechapou tu druhou stranu....
Ale to je jedno.... Kazdy clovek ma nejaka ocekavani.....
|
Hanka | •
|
(18.7.2012 19:55:29) Juldofuldo,
Píšeš:
Clovek proste a naprosto logicky doufa, ze kdyz rodice uz nemaji zodpovednost za vl. deti, ktera je tak strasne obtezovala, ze budou ve vetsi pohode pri obcasnem kontaktu se svym vnoucetem.....
Víš, naprosto chápu, že doufáš, protože jsou to tví rodiče a člověk se velmi těžko vyrovnává s tím, když ho rodiče tak nějak nemají dost rádi... ale logické bohužel je, že rodiče, které obtěžovala odpovědnost za vlastní děti, bude obtěžovat odpovědnost a nejspíš i kontakt s vnoučaty - když už tam nebude ani ten pocit jakési povinnosti postarat se...
(*hladící smajlík*)
|
|
|
|
|
|
Hanka | •
|
(18.7.2012 20:02:20) Medu,
Mame babicku, ktera prijala pozvani k nam na oslavu narozenim ditete a mezi dvermi nam suse vlepila, ze kdybychom nemeli male deti, nemusela se byt pro ni kazda navsteva u nas takova zatez, ze kdyz male deti v rodine nejsou, je to mnohem jednodusi.
tohle je neslušné chování, já bych babičce nejspíš suše sdělila, že ji nikdo nenutil, aby jezdila.
Jedna věc je nehlídání, další level je nezájem (ten zamrzí) a tohle je ještě o kousek výš - aktivní poškozování rodinných vztahů.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
uhugo | •
|
(17.7.2012 13:50:31) Obecně by se s lecčím dalo souhlasit, ale protože reaguješ na mě, musím tě upozornit, že jde o reakci zcela mimoběžnou. Vztahy jsou výměnný obchod v tom smyslu, že musejí být vzájemné, pěkně to vyjádřil Redl: za tvou samotu dám svou vlastní. Nejde o to, co praktického kdo pro koho dělá, na praktické věci si můžu najmout lidi za peníze, do toho nemusím investovat city. DEJ, DEJ - třebas ne peníze, ale svou energii a svůj čas, abych JÁ si mohl odpočinout. Jestli TY jsi unavený, to už mě tolik nezajímá. Tohle je tvoje projekce, imo tohle z většiny příspěvků nevyplývá. Myslím, že většinový postoj je chci ti být nablízku a čekám, že mi vyjdeš vstříc. JSEM ZA TO OPRAVDU MOC VDĚČNÁ Umět být vděčný za (zdánlivě) samozřejmé věci je projev zralosti, proti tomu nemůžu nic namítat. Nestyděl bych se za sebe, kdybych byl za takové věci vděčný, ale přiznám se, že nejsem. Podobně nejsem vděčný, že ráno vyjde slunce a považuju to za samozřejmé, i když na nějaké hlubší úrovni by člověk asi vděk cítit měl. To už jsem ale hodně odběhl od původního tématu.
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 14:45:58) uhugo, sorry, přilepila jsem to na Tebe, ale nemyslela jsem to jako reakci JEn na Tebe.
Já taky souhlasím s tím, že mám-li dávat, tak "za to" musím taky něco dostávat, málokdo by asi "dával" starat se dlouhodobě o někoho, kdo není nemocný nebo dementní a choval by se k němu hnusně.
Moje projekce... hm, no, možné to je, ale mám z toho podobný pocit jako Hanka - jakousi sice skrývanou, ale přesto zášť z toho, že naši rodiče si to uměli lépe zařídit, měli snadnější život než my.
Nevím, jestli to "cítění vděku" za zdánlivé samozřejmosti je projev zralosti nebo ne, ale je to praktické - musím říct, že se mi s tím žije mnohem líp, než kdybych čekala, že na něco mám samozřejmý nárok, a pak byla zklamaná, že se mi toho nedostává.
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(17.7.2012 15:24:57) Kudlo, myslím, že v tom vidíš něco, co v tom není - a nebo nemusí být.
Ještě jednou: Já necítím ani zášť, ani hlídání nevyžaduju. Jen mě mrzí, že u babičky jsou moje děti na x-tém místě až po všemožných obskurních aktivitách a přijdou na řadu jednou za uherskej rok. Protože můj vztah s mojí babičkou byl úplně jinej.
A taky že jí jako mojí mámě je jedno, že někdy opravdu opravdu potřebuju pomoct, a prostě se odmítá byť jen velmi výjimečně angažovat. Ale že jí to nebrání prezentovat se při každé příležitosti jako pomáhající babička před svýma známýma.
(MMCH ona by asi byla taky dost zklamaná, kdyby byla nemocná / v tísni / v náročné situaci, a já řekla - hele, ale já mám spoustu svejch aktivit, nepočítej, že ti pomůžu. Což jsou přesně slova, kterýma reagovala na oznámení mého prvního těhotenství.)
|
|
|
|
magrata1 |
|
(17.7.2012 13:59:26) Kudlo, jednak máš hlídání celkem dost, jednak mně třeba by nenapadlo chtít hlídání, abych se mohla jít bavit. Chci hlídání abych mohla pracovat. A jsem vděčná rodičům a tchánům, že pohlídají, přestože to beru celkem automaticky (stejně automaticky a ráda jsem já hlídala malou švagrovou). A ano, vztahy JSOU VÝMĚNNÝ OBCHOD. Naštěstí jsem si vytvořila vztah s cizí holčičkou, která má neutěšené rodinné podmínky. Doučovala ji, povídala si s ní, učila ji učit. Teď už té holčičce bude 18. Že budu mít víc než jedno dítě jsem už moc tenkrát nevěřila, nedělala jsem nic ze zištných důvodů (já se ti teď budu věnovat, pak si pořídím děcka a ty mi budeš muset oplácet). Když se ty děti narodily, měla, chudák, strach, že už ji nebudu tady chtít. Měla strach přijít, že ji vyženu. Což se teda nestalo. Tak ona teď, když já potřebuju, vyzvedne mi malou ze školky, staví se tu, když nejsem doma a vyžehlí... Není to nijak často, doma je hodně zapřažená a moc ji ven nepouštějí, ale když může S RADOSTÍ doběhne mi pomoct. U toho spolu řešíme různé její trable. A nedávno mi děkovala, že jen díky nám ví, že se manželé k sobě mohou chovat slušně a hezky. Doma to nevidí.
|
magrata1 |
|
(17.7.2012 14:07:45) jo, a to, že mi vyžehlí udělá sama bez mé žádosti či naznačování. Staví se tu třeba, když je doma jen nejstarší dcera, pustí si Óčko, pohoní ji, aby si uklidila pokoj, pomůže jí uklidit v kuchyni... Je ráda a celá září hrdostí a štěstím, když se vrátím a hledím na ten kus práce, co tu holky udělaly.
|
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 14:49:08) Magráto, mě by zasevůbec nenapadlo, že bych to hlídání "chtěla" ve smyslu "vyžadovala", babička se nám nabízí sama a já jsem za to fakt vděčná. Pro ni by zase bylo mnohem obtížnější hlídat mi kvůli práci, protože to by muselo být jednak pravidelně, jednak přes den a to má babička vlastní program.
|
magrata1 |
|
(17.7.2012 15:07:49) Já třeba pracuji doma, takže to hlídání může být kdykoliv se to hlídačovi hodí.
|
|
|
Kudla2 |
|
(17.7.2012 14:53:18) jinak já si taky myslím, že mám hlídání přesně akorát, kolik potřebuju, a jsem s tím spokojená a za to vděčná, ale spousta z těch, co si tu stěžujou, by si možná taky stěžovaly, že dvakrát měsíčně od sedmi do jedenácti večer a jednou za dva roky přes noc je málo .
|
|
|
|