| Monty | 
 |
(27.1.2014 16:08:20)
radko,
je mi líto, nemá. Do určitého věku nemá žádný citový život, je to jenom biologie. Má potřeby, ale nemá schopnost je ani pojmenovat, ani analyzovat.
|
| Modřinka | 
|
(27.1.2014 16:17:23)
Takže děti v kojeňáku jsou happy a nic jim nechybí...
|
| Monty |
|
(27.1.2014 16:19:17)
Modřinko,
o tom jsem už psala. Samozřejmě že chybí, ale není to CITOVÝ ŽIVOT, proboha.
|
| nana | •
|
(27.1.2014 16:32:55)
Mony, proboha, to snad nemyslíš vážně. Je prokázáno, že i ta nejmenší mimina, jichž se nikdo nedotýká, zaostávají ve vývoji, nepřibírají atd.., tj. chybí jim cit - zjednodušeně napsáno.
|
|
|
|
| Eržika. | 
|
(27.1.2014 16:18:19)
To je teda ale pěkná kravina. 
|
| chacha | •
|
(27.1.2014 16:27:19)
Njn, to je tak, když hluchý rozebírá symfonii...
|
| Monty |
|
(27.1.2014 16:32:32)
Ne, to je tak, když někdo ignoruje poznatky exaktní vědy.
Anebo je možný, že si pod pojmem "citový život" představujete něco jiného než já.
Novorozenec a kojenec nemá žádný vědomý "citový život" ve smyslu samostatného rozhodování, reaguje na podněty, které jsou biologicky dané, takže nemá nic jako sympatie a antipatie vzniklé na základě poznání, protože NEMÁ TO POZNÁNÍ. Novorozenec má pudy a reflexy. Ostatní věci se vyvíjejí postupně. "Lásku" v tom smyslu, jak ji vnímá většina lidí NEZNÁ a NEMÁ.
|
| boží žena | 
|
(27.1.2014 16:39:21)
Vubec ti monty nerozumím kam touhle debatou smeruješ?
Rodičovská péče
Způsob, jakým je novorozenec ošetřován, by měl upevnit takové citové reakce, které mají pozitivní význam pro jeho další orientaci a prožívání. Je to bud uspokojení, nebo nespokojenost. Převládající libost a pocit jistoty se později zúročí v projevech podrobivosti, příchylnosti, lásky a důvěry, kdežto pocity nelibosti posilují naopak spíše zlostnost, vzpurnost a strach.
|
| boží žena |
|
(27.1.2014 16:41:18)
Způsob prožití prvního roku života (určitým typem rodičovského chování) ovlivňuje základní postoj k sobě samému, světu i životu (bazální životní strategie). Není-li tato fáze prožívána převážně slastně, může zanechat stavy napětí, které se pak mohou stát i zdrojem neurotických příznaků. Je tedy potřebné vytvářet spíše konstantní vztahy a základní důvěru i naději vůči „světu“ – posilovanou i znovudosahovaným uspokojením – ta pak pomáhá přenášet se i přes nejrůznější frustrace.
|
| boží žena |
|
(27.1.2014 16:43:30)
Prvního půl roku zažívá „symbiózu“ s matkou, postupně však projevuje stále vřelejší vztah i k jiným dospělým. Vztah k vrstevníkům však zůstává ještě dlouho nestálý, i když v druhé polovině období se letmý zrakový kontakt rozšiřuje o úsměv, broukání, sahání jejich směrem. Dítě vykazuje v interakci od počátku větší kompetenci a aktivitu, než se donedávna soudilo. Chybějící senzitivnost matky na jemné signály vysílané dítětem může blokovat rozvoj motorických i verbálních dovedností. Pro získání životního pocitu jistoty a bezpečí je již v kojeneckém věku zdůrazňován „význam emoční akceptace“.
|
| boží žena |
|
(27.1.2014 16:44:39)
Muzu kopírovat dal
|
| Monty |
|
(27.1.2014 16:45:53)
boží,
nemusíš, je to jinými slovy totéž, co píšu já. 
|
|
|
|
| Monty |
|
(27.1.2014 16:45:09)
Ale vždyť tu cituješ přesně to, co celou dobu tvrdím - že se tohle UTVÁŘÍ postupně a vlivem okolí.
Ovšem pokud někdo žije v iluzi, že jeho dítě má vědomý citový život ještě v děloze, budiž mu to přáno.
|
| boží žena |
|
(27.1.2014 16:49:34)
No ja bych spis řekla ze ty žiješ v iluzi ze trauma vzniká pojmenovanim
|
| boží žena |
|
(27.1.2014 16:50:59)
Dítě nestačí krmit a chránit před nepohodou, ale je třeba mu poskytovat zvláště jistotu a bezpečí jak v kontaktu s cizími lidmi, tak neznámými podněty. Uvádí se až poněkud krajní tvrzení, že chybí-li příležitost vytvořit emocionální vazbu k určité osobě, dochází někdy až k nenapravitelným vývojovým poškozením. Zvláště kritickou periodou je doba mezi 6-10 měsíci. V té době se rozvíjí a upevňuje vztah k matce.
|
| Monty |
|
(27.1.2014 16:54:20)
boží,
až na to, že 6 - 10 měsíců je poněkud jiné časové rozpětí než 3 - 4 roky.
Pokud si pamatuješ na podobné diskuse, tak jsem vždycky tvrdila, že péče matky do roku, roku a půl je přirozená a na tuto dobu by se měla zkrátit MD/RD.
|
|
| Monty |
|
(27.1.2014 17:04:10)
Jo, a ještě tohle... právě ti, co mají pocit, že jejich dítě vyleze z dělohy jako hotový člověk s bohatým emocionálním životem pak můžou nechtěně dítěti trvale narušit CNS, protože ono prostě není hotové a není to kopie dospělého.
Já jsem hrozná matka, která upírá novorozenci právo na vlastní emocionální život, takže jsem ho před veškerými rušivými podněty, na které nebyl zralý chránila, dokud to bylo potřeba. Ale tohle je věc každého, jak si to zařídí.
|
| boží žena |
|
(27.1.2014 17:06:34)
ja mela asi blbý pocit, že se snažíš dokázat, že je celkem jedno kdo a jak a jestli se o mimino stará, neb žádný city nemá
zjednodušeně řečeno
|
| stará Marie | 
|
(27.1.2014 17:12:20)
Monty psala: "Dítě nemá žádné vlastní představy, dítě si je utváří pod vlivem okolí. Nemůžeš být jakkolu frustrovaný něčím, co reálně neexistuje. Mimino má ryze biologické potřeby a když spí, tak je mu úplně ukradené, co se děje kolem něj. Dokonce je mu ukradené i to, kdo mu mění ty pleny. Pro něj podstatné nemít diskomfort posraných plen. TOHLE žádné vazby nevytváří, to je přání otcem myšlenky.
Chápu, že je hezký si to myslet a připadat si nepostradatelná. Ale není tomu tak. Je to jen luxus, který si můžeme dovolit."
|
|
| Eržika. |
|
(27.1.2014 17:12:27)
boží, no já měla nějaký podobný pocit...
|
|
| Monty |
|
(27.1.2014 17:12:33)
boží,
ne, snažila jsem se vysvětlit, že dítě do určitého věku nemá vlastní rozvinuté emoce a přejímá je od okolí.
Pokud mu bude pleny měnit kdokoli, JE mu to jedno, pokud na něj nebude přitom hrubý a bude z něj to bezpečí cítit. V tu chvíli totiž není dítě schopné nic víc zpracovat. Nereaguje na to, jestli je to matka nebo otec nebo babička. To je mu opravdu jedno.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(27.1.2014 17:49:20)
"Nereaguje na to, jestli je to matka nebo otec nebo babička."
Monty, ne že bych někdy do hloubky studovala psychologii novorozenců, ale co jsem za svůj život pochytila z náhodné četby, novorozenec 1)pozná svou matku a 2)potřebuje si vytvořit vztah k jedné stálé osobě, která o něho pečuje (nemusí to být nutně matka), aby se zdravě vyvíjela jeho psychika (proto jsou tak kritizovány kojenecké ústavy, kde k tomu nemůže dojít).
|
| Monty |
|
(27.1.2014 17:55:29)
Anett,
ale o tom celou dobu mluvím, jediný rozdíl je v tom, že tu péči jedné osoby nevnímám jako přisátí k jedné osobě po dobu několika měsíců, aniž by ho ta osoba na okamžik odložila.
To, že u novorozence a kojence je důležitá jedna pečující osoba, která uspokojuje jeho potřeby totiž není totéž jako KROMĚ USPOKOJOVÁNÍ JEHO POTŘEB NEDĚLÁ NIC JINÝHO.
A druhá věc, o které byla řeč je přenos tenze/napětí/nespokojenosti z pečující osoby na dítě. To, že frustrovaná matka přenáší své pocity na dítě je daný právě tím, že dítě jich moc nemá, kromě těch základních (libost-nelibost-bezpečí). Dítě pár měsíců vůbec neví, že není s matkou pořád jedna osoba, to si uvědomuje postupně.
|
| Lassiesevrací |
|
(27.1.2014 18:46:21)
"Anett,
ale o tom celou dobu mluvím, jediný rozdíl je v tom, že tu péči jedné osoby nevnímám jako přisátí k jedné osobě po dobu několika měsíců, aniž by ho ta osoba na okamžik odložila. "
O čem se tu bavíme, Monty? Diskuze není o tom, jestli dítěti sem tam vymění plenu někdo jiný. Ani se tu nevyskytl nikdo, kdo by tvrdil, že dítě nikdy na okamžik neodložil.
Samozřejmě, že dítě pozná "své lidi". Ale jestli argumentuješ dobou minulou a tím, že se dříve o děti starali sourozenci a zároveň tvrdíš, že dneska je ženská, co chce dělat kariéru a mít tři děti, vyřízená, tak si odporuješ. Jakou smečku máš pak na mysli? V dnešní době, když vícegenerační soužití nejsou už tak častá, sourozence v podstatě nedoporučuješ, matka a otec jsou v práci - kdo je tedy ta smečka?
|
| Monty |
|
(27.1.2014 18:52:47)
Lassie,
už pleteš moc věcí dohromady.
Před sto lety dělala kariéru tak jedna žena ze sta tisíc.
A další věc je ta, že jakkoli se po netu šíří vtipné maily o tom, co všechno zvládne žena/matka si nemyslím, že jde dělat několik věcí naráz a všechny stejně "pořádně".
|
| Lassiesevrací |
|
(27.1.2014 18:57:16)
Nikdo nic neplete, ty prostě opět překrucuješ vše, co zde padlo. Kdo přesně psal, že dítě ani na okamžik neodložil nebo že by plenu dítěti nemohl vyměnit někdo jiný?
Ty jsi zde psala, pokud vím, například o jeslích - to je trochu jiná liga a rozhodně u jesličkových dětí nešlo o to, že by jim sem tam dal plenu někdo jiný, než matka.
Jestli píšeš o dění před rokem 1900, pak ano, tam bylo dítě obklopeno "svými lidmi", ale dnes sotva najdeš takové soužití. Když bude chtít matka dělat kariéru, nebude odcházet od 12-ti a vícečlenné rodiny, kde jsou prarodiče, sourozenci, tety a strýcové.
|
| Monty |
|
(27.1.2014 19:05:42)
Lassie,
ale nikdo ti přece nebrání v takovém soužití žít i dnes...
|
| Lassiesevrací |
|
(27.1.2014 19:33:18)
Monty, a to je k diskuzi? Nebo kam zase zabíháš?
|
| Monty |
|
(27.1.2014 19:36:12)
Lassie,
jistě - řeší se tu rozdělení rolí v rodině, ne?
I to, v jaké formě rodiny nebo v jakém uspořádání bude kdo žít je věc výběru.
|
|
|
|
| boží žena |
|
(27.1.2014 19:11:18)
no překrucuje
me to přijde takový diskuzní řečnický cvičení
debatního kroužku, jak si v usa mladí na školách vylosují téma a obhajují
|
| Lassiesevrací |
|
(27.1.2014 19:36:07)
Hyde Park Speakers"" Corner 
|
|
|
| Raduna |
|
(28.1.2014 10:34:55)
Lassie,
no mě zase přijde, že všechno, co Monty napíše překrucují a naprosto převrací ti, co se do ní neustále navážejí. Jelikož není členem stáda, tak je pro ně snadným terčem, že?
Ale že ty argumenty proti ní zhusta postrádají jakoukoliv logiku, to už je jiná.
|
| Kudla2 | 
|
(28.1.2014 10:35:52)
Raduno,
a ty Montiny argumenty mají logiku?
|
| Raduna |
|
(28.1.2014 11:08:59)
Kudlo,
jelikož já čtu její příspěvky celé a nevytrhávám věty z kontextu, tak mně logicky znějí a přesně chápu, co chce říct a nemám vůbec žádnou potřebu se do ní navážet.
|
| Raduna |
|
(28.1.2014 11:11:49)
Ale to bude asi tím, že já tak nějak nemám potřebu se navážet do nikoho....na rozdíl od několika zde přítomných nicků, kteří se naváží do všech a vždy, že? 
|
| Kudla2 |
|
(28.1.2014 12:00:28)
do všech a vždy ne, jen do některých a někdy 
|
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. | 
|
(27.1.2014 20:37:22)
Monty, to ty mícháš hrušky, jablka a škvarkový sádlo 
Když to zrekapituluju, tak jsme zacali u toho ze
monty: matky se dělají nepostradatelné do plnoletosti dětí a pak se divi že nemají kariéru. A miminům je jedno kdo je s nimi (atd už se k tomu nechci vracet).
Xxx: ale miminům to není jedno potrebuji peci matky
Monty: kdysi se o ně starala celá rodina
Xxx: ale až od určitého veku
Monty: od roka a pul
Xxx: alb dnešní době ta rozvětvená rodina není k dispozici
Monty: když si matka pořídí víc deti, nemůže se divit ze nemá čas na karieru...
A jsme s debatou v řiti. Jak to teda je? Je přirozené ze když mám víc deti tak se budu věnovat jim a tu kariéru nestihnu, nebo je přirozené ne motat se furt jen dětem za zadkem mít tu kariéru a deti svěřit institucím babičkám a chuvám?
|
| Monty |
|
(27.1.2014 20:44:29)
adelaide,
pokud si dobře pamatuju, tak celá debata začala tím, že kdo si vybere a chce mít jedno, musí holt počítat s tím, že nejspíš nebude mít to druhé.
A pokud chce mít oboje, musí na to mít lidi nebo peníze, protože jinak se to podle mne skloubit fakt nedá, při větším počtu dětí.
V situacích, kdy je na výběr je přirozené to, co je komu osobně bližší.
Přesto, že na Rodině panuje spíše opačný názor, žádný univerzální model na plnohodnotný život není a nikdy nebyl.
|
| adelaide k. |
|
(27.1.2014 20:46:43)
Ale to tu nikdo nerozporoval, nebo ano?
|
| Monty |
|
(27.1.2014 20:49:21)
adelaide,
kdyby ne, tak jsem tu tak dlouho neprokrastinovala, ale fakt už dneska nemám náladu to dohledávat.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(27.1.2014 21:22:17)
Monty,
"celá debata začala tím, že kdo si vybere a chce mít jedno, musí holt počítat s tím, že nejspíš nebude mít to druhé.
A pokud chce mít oboje, musí na to mít lidi nebo peníze, protože jinak se to podle mne skloubit fakt nedá, při větším počtu dětí."
Ta debata ale byla především o tom, jestli je taková volba vůbec nutná. Ty patrně bereš jako hotovou věc, že nutná je, zatímco smyslem úvodního dotazu bylo, zda je možné to udělat i tak, že oba se podílejí na obojím (třeba za cenu ubrání plynu v pracovních kariérách obou).
"V situacích, kdy je na výběr je přirozené to, co je komu osobně bližší."
A o čem jiném tu, Mlho, celou dobu hovoříme?
"Přesto, že na Rodině panuje spíše opačný názor, žádný univerzální model na plnohodnotný život není a nikdy nebyl."
Ono na Rodině panuje názor, že existuje nějaký univerzální model? Že jsem si nevšimla. To bychom tady asi celou dobu takto nedebatovali. Spíš mi to přijde, že vsouváš druhým do úst totální hovadiny, které nikdy neřekli, abys je pak s plnou parádou mohla "vyvracet".
|
| Monty |
|
(27.1.2014 21:29:24)
"Ta debata ale byla především o tom, jestli je taková volba vůbec nutná. Ty patrně bereš jako hotovou věc, že nutná je, zatímco smyslem úvodního dotazu bylo, zda je možné to udělat i tak, že oba se podílejí na obojím (třeba za cenu ubrání plynu v pracovních kariérách obou)."
Proto jsem tu už asi 3x napsala o těch svou židlích.
Sorry, ale jednou ubereš plyn a už jsi mimo hru.
Ovšem, je otázka, co kdo chápe pod pojmem "kariéra".
|
| Monty |
|
(27.1.2014 21:29:45)
Pardon, překlep - DVOU židlích.
|
|
| Kudla2 |
|
(27.1.2014 21:31:32)
"Sorry, ale jednou ubereš plyn a už jsi mimo hru."
A co je to "ubrat plyn" a jak "jsi mimo hru"?
To by de fakto znamenalo, že není jiná volba, než buď být matkou na plný úvazek, nebo dítě odložit chůvám.
Roli otce v tomto zcela pomíjíš? Protože ta původní debata měla být HLAVNĚ o tom.
|
| Monty |
|
(27.1.2014 21:35:27)
Kudlo,
roli otce nepomíjím, ale neznám zrovna moc otců, kteří by to radostně zabalili v práci a šli na mateřskou. A pokud ano, tak je to spíš v situaci, kdy otec vydělává málo a matka hodně, což není statisticky nejčastější jev.
|
| Kudla2 |
|
(27.1.2014 21:41:49)
Monty,
ale tady šlo snad spíš o to, zda to nutně musí být o tom, aby to jeden zabalil v práci úplně, zda si to nemohou mezi sebe nějak rozdělit.
|
| Monty |
|
(27.1.2014 21:45:17)
Kudlo,
ale to přece nejde obecně určit - prodavačka a úředník na magistrátu asi můžou, doktorka na pohotovosti a ředitel banky už těžko.
Pokud někdo chodí z práce ve 4 odpoledne a může hodit kopyta na stůl, tak je v úplně jiný situaci než ten, kdo přijde v osm vyšťavenej a má náladu leda tak na teplou vanu, ke který si musí brát mobil, protože ho i večer volají klienti.
|
| Kudla2 |
|
(27.1.2014 21:58:25)
Monty,
ale říkala jsi, že když do toho nedá všechny své schopnosti, tak to tu práci poznamená.
Je to, že je člověk z práce vyšťavenej tak, že už nemá náladu na nic jiného než padnout a ještě se nechá otravovat doma opravdu známkou toho, že "do toho dává všechny své momentální možnosti a schopnosti", nebo spíš toho, že na svou práci nestačí nebo si toho bere víc, než je schopen unést?
Já jsem vždy měla za to, že uvedené je spíše příkladem nezdravého workoholismu. Když třeba někdy mluví do televize MUDr. Pirk, tak máš z něj pocit, že to, co dělá, není kariéra v tom smyslu maximálního využití schopností a znalostí? A přitom si najde čas i na rodinu a koníčky.
A je-li člověk rodičem malého dítěte, případně není-li úplně sám na světě, tak je otázka, jestli je takové vytížení opravdu žádoucí. Život není jen práce a pokud to někdo má hozené tak, že nic jiného než práci nezná a znát nechce, chodí domů pravidelně v nepoužitelném stavu, tak by asi neměl vstupovat do partnerských svazků a mít děti.
|
| Monty |
|
(27.1.2014 22:06:23)
Kudlo,
ale ony jsou typy práce, kde to nejde jinak. Když jsem měla ještě svoji firmu, tak jsem musela být klientům k dispozici kdykoli, protože jinak bych o ně přišla - a v podstatě to tak mám pořád, musím být na telefonu, i o víkendech, i na dovolený; a to, že si k tomu navíc ještě beru překlady, lektoráty a redakci je zase daný tím, že se musím postarat o syna. Letos jsem tomu musela v podstatě obětovat Vánoce, ale když mi z nakladatelství přišel mail, že tak dobře připravený překlad už dlouho neviděli, měla jsem z toho radost a dobrej pocit.
Ano, nebrala bych si toho "tolik", kdybych měla slušně vydělávajícího chlapa, který je ochotný se o svůj příjem dělit. Jenže takovýho nemám, nikdy jsem neměla a mít nebudu, takže to už není otázka volby.
Jsou prostě lidi, pro který je důležitý dobře se postarat o děti finančně a lidi, co se jim zase chtějí co nejvíc věnovat osobně. V jednom člověku zvládnout oboje dost dobře nejde.
|
| adelaide k. |
|
(27.1.2014 22:11:57)
Monty, a ty kariéru máš, nebo prostě honíš kšefty abys co nejlépe zabezpečila syna? Já mám pocit ze většina lidi co má rodinu, se snaží spíš o to finanční zabezpečení ( nekdy s bonusem toho že děláš co té baví).
|
| Monty |
|
(27.1.2014 22:13:21)
adelaide,
nemám žádnou kariéru, honím peníze, abych uživila sebe a dítě. Kariéra je něco úplně jinýho. Ovšem k ní je třeba buď podpora další osoby nebo bezdětnost.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(27.1.2014 22:15:09)
jak obětovat Vánoce?
to jako že jsi na Štědrej den překládala?
Myslím, že i vlastní klienty si lze naučit tak, aby neobtěžovali "kdykoli", ale musí jim člověk nabídnout něco takového, kvůli čemu neutečou, ani když jim nedovolím mne obtěžovat v noci, o víkendech a na dovolené.
|
| Monty |
|
(27.1.2014 22:16:22)
Kudlo,
to bohužel nestačí. Stačilo to před krizí, teď fakt ne.
|
|
|
| Eržika. |
|
(28.1.2014 8:07:41)
"Jsou prostě lidi, pro který je důležitý dobře se postarat o děti finančně a lidi, co se jim zase chtějí co nejvíc věnovat osobně. V jednom člověku zvládnout oboje dost dobře nejde."
Monty, a jsme zase u toho - každý má tu míru "finační nutnosti a nezbytnosti" jinde.
Ty ji máš nastavenou nějak, já taky, a spousta mých známých, žijících na českých venkovech zase úplně jinak.
|
|
|
| Anni&Annika | 
|
(27.1.2014 22:08:49)
Kudlo...kariera se da delat i jinak... maximální možné pracovní zužitkování schopností, vědomostí a vzdělání konkrétního člověka.....to neni o tom, ze chodis domu vystavenej o pulnoci. To je o tom, ze neco uspesne zuzitkujes. A kdyz uspesne zuzitkujes, muzes i casove uspesne zuzitkovat tak, ze prede dverma vypnes praci a domu prijdes jak uzasny tata/mama od rodiny a jsi tu pro ni. Aspon tak to znam od manzela ja. A ze tu karieru v pravem slova smyslu dela, muzu jen odsouhlasit.
|
| Kudla2 |
|
(27.1.2014 22:10:18)
Anni,
no právě. Taky si myslím, že to jde.
|
| Anni&Annika |
|
(27.1.2014 22:16:37)
Kudlo, fakt jde, ale manzel rikal, ze se to musel naucit. Hlavne to vypnuti pred tema dverma. A ze me povazuje za profesionala doma, neni pochyb. Taky proto mi chodi jeho vyplata /i ted ta moje/ na muj ucet a ja jsem ten, co rozhoduje. Je to nase vyplata. A to ac je manzel ekonom, nechava rodinne finance na me. Pry to umim lip
Je dulezite najit sve misto, to co kazdemu vyhovuje a skloubit do k celkove spokojenosti. Nejake....kariera tam, kariera tady....vzdyt je to smesne. Dulezity je vysledek a pokud je vysledkem spokojena rodina, je to ten nejlepsi tah
|
| Monty |
|
(27.1.2014 22:19:12)
Anni,
no za takových podmínech bych taky celý svátky nepřekládala.
Jenže mně na účet přijde jen to, co si vydělám.
|
| Anni&Annika |
|
(27.1.2014 22:21:47)
Monty...mam za to, ze ten tvuj na tebe jeste nekde ceka..tu flasku jsem neprohrala jen tak pro nic za nic
|
| Monty |
|
(27.1.2014 22:23:32)
Anni,
to je od tebe hezký, že to píšeš, ale já chci tohohle a jinýho neberu.
Ostatně, říkal, že jsem si s ním začala schválně až potom, kvůli té flašce.
|
| Anni&Annika |
|
(27.1.2014 22:32:30)
No Monty, tak ti to tedy napisu....
mela jsem jednou pritele, podobneho tomu tvemu /byl taky mladsi/ a na disco /pri jedne vetsi parbe, kde jsem ho poznala/ jsem se vsadila s kamoskou, ze ho proste dostanu...o flasku dobreho piti. Vyhrala jsem a on se to dozvedel...presto se mnou zustal...kdyz te tu tak nekdy ctu, hodne mi to tu v necem tu dobu pripomina. Taky jsem ti minule neco naznacovala. No a taky jsem si rikala, ze chci tohodle a zadneho jineho....a ejhle...cele to nakonec skoncilo jinak. Ono...kazda snaha jednou umori a kdyz nahodou stoji vedle nekdo jiny....nerikej nikdy nikdy
|
| Monty |
|
(27.1.2014 22:34:52)
Anni,
ale to není o snaze. To je věc rozhodnutí.
|
| Anni&Annika |
|
(27.1.2014 22:37:30)
rikej si tomu jak chces...taky bych to mohla nazvat rozhodnuti....ale je to to same. Ja to uz vidim s odstupem a ta podobnost tam proste je. Velka.
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(27.1.2014 22:27:34)
Anni,
ale aby byla spokojená rodina, musí být spokojení všichni její členové, a někdo holt tu "kariéru" ke spokojenosti potřebuje.
Pokud se to podaří jako u vás, tak je to  , jiní lidé mají třeba jiné preference. Jsou lidi, co by je to, co popisuješ, totálně zničilo, a ti pak musí hledat k dosažení téhož cíle (spokojená rodina) jiné cesty.
|
| Anni&Annika |
|
(27.1.2014 22:33:49)
Kudlo...ale samozrejme...kazdy je nastaven jinak. Ale to konecne je dulezite. Aby byli spokojeni vsichni
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(27.1.2014 21:36:05)
A co si pod tím predstavuješ ty? Já myslím ze většině matek jde o přínos do rodinného rozpočtu, finanční nezávislost, seberealizaci, atd. (Jedno, druhé, třetí, zvlášť, soucasné a všechny jiné kombinace). Kolik chlapů udělá skutečnou kariéru s velkým K?
|
| Monty |
|
(27.1.2014 21:39:36)
adelaide,
pojem kariéra je pro mne osobně maximální možné pracovní zužitkování schopností, vědomostí a vzdělání konkrétního člověka. Je fuk, jestli je to stavař, biolog nebo ekonom. Každá práce, do který nedáš maximum, je tím poznamenaná.
|
| adelaide k. |
|
(27.1.2014 21:43:09)
A kolik lidí obecně tohle fakt má?
|
|
| Kudla2 |
|
(27.1.2014 21:43:51)
"maximální možné pracovní zužitkování schopností, vědomostí a vzdělání konkrétního člověka. Je fuk, jestli je to stavař, biolog nebo ekonom. Každá práce, do který nedáš maximum, je tím poznamenaná."
A kolik z nás dává do své práce opravdu maximum svých schopností atd.? Já mám teda schopnosti a vědomosti MNOHEM rozsáhlejší, než se mi kdy podařilo vložit do JAKÉKOLIV práce, přesto nemám pocit, že by to, co odvedu, bylo tím nějak poznamenané.
|
|
|
| Anni&Annika |
|
(27.1.2014 21:47:39)
Monty...jestli se do toho pocita i ta prace doma... maximální možné pracovní zužitkování schopností, vědomostí a vzdělání konkrétního člověka....
pak jsou u nas doma /puluvazek beru jako hobby/ dva karieristi. Ja doma a muj manzel v praci
|
| Monty |
|
(27.1.2014 21:51:02)
Anni,
proč ne, nikde není psáno, do čeho tu energii a znalosti máš dávat.
|
| Anni&Annika |
|
(27.1.2014 21:55:54)
no tak to jsme s manzelem stastni karieristi, co zvladnou jak karieru, tak spokojeny rodinny zivot
|
| Monty |
|
(27.1.2014 21:58:59)
Anni,
tak to je prima, budiž vám to přáno!
|
|
|
|
|
|
|
| Lady V. | 
|
(27.1.2014 21:38:48)
Byt mimo hru po ubrani plynu nemusi byt nutne pravidlem.
Ma byvala sefova byla otitulovanamatka tri deti, ktera s nim stravila pet let doma.
Ted uz neni ma sefova, protoze ji prelozili na vyssi pozici.
Je ji ted tusim kolem petactyriceti.
Je rozvedena a deti ma v peci.
|
|
| LaDa_A (2 deti) | 
|
(27.1.2014 22:33:28)
"Proto jsem tu už asi 3x napsala o těch dvou židlích.
Sorry, ale jednou ubereš plyn a už jsi mimo hru.
Ovšem, je otázka, co kdo chápe pod pojmem "kariéra"."
Ale ne, to je trochu prehnane.
Pojem kariera myslim chapu dost "klasicky" tj ne ze nekdo chodi do zamestani na plny uvazek, ale jako projev znacne davky ctizadosti smerujici k dosazeni vyraznych pracovnich uspechu, ktere jsou pak dostatecne ohodnoceny, a dokonce s tim pojmem mam i osobni zkusenost, i prenesenou od clenu rodiny nebo znamych (a ne 1 nebo 2). Nemyslim, ze s ubranim plynu je to az tak fatalni. Znam dost prikladu, kde mirne ubrani plynu nijak karieru neznicilo, jiste spomalilo, ale to je proste "rizeni rizik".
Urcite existuje spousta prekazek ktere zene muzou zneprijemnit situaci, ovsem to je treba resit dopredu - a neznam zadnou "karieristku" (nemyslim to nijak negativne) ktera by si to predem nedokazala osefovat a pripravit si podminky na obdobi materstvi/rodiny s malyma detma. Pokud nekdo najednou k velkemu prekvapeni zjisti, ze chlap se nezapojuje a zenska bude muset obetovat vic nez se ji libi, tak to holt neni skutecne rizeni vlastni kariery.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| louda | 
|
(27.1.2014 18:46:07)
Moje dítě už od šestinedělí hlídala chůva, zpočátku 2 hodiny denně, později 6 - 8 hodin denně. Syn má 3 roky, je to normální usměvavé zdravě sebevědomé dítě, které na prvním místě miluje mámu a tátu, a potom babičky a tety (moc nerozlišuje mezi chůvami a mými kamarádkami, které často navštěvujeme). Neříkám, že je to nejvhodnější model, ale za mé situace to jinak nešlo a různé dobře míněné rady, jak dítě potřebuje 100% svého času matku a jak ho poškodím, mi teda na pohodě nepřidaly.
|
|
|
|
| Monty |
|
(27.1.2014 17:14:27)
Ufff, tak ještě jednou.
Nemá city ve smyslu rozvinutých emocí, má potřeby, které mohou být vnímány jako citové, ale nejsou vědomé. Dítě si v prvních měsících života neuvědomuje, že je samostná jednotka, do toho dorůstá, nerodí se s tím.
|
| boží žena |
|
(27.1.2014 17:15:31)
a jak tahle dibata vlastně vznikla ?
proč se to vlastně snažíš vysvětlit
|
| Monty |
|
(27.1.2014 17:20:06)
boží,
vím já?
Asi někdo tvrdil, že dítě potřebuje výhradně mateřskou péči nejlépe až do absolutoria VŠ. Což si nemyslím. Matka nebo adoptivní matka, prostě jeden člověk, který poskytuje komfort dítěti v kojeneckém věku a reaguje na jeho potřeby je nezastupitelná (byť to tedy nemusí být 24 hodin denně 7 dní v týdnu), ve dvou letech už je úplně jiná situace.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| stará Marie |
|
(27.1.2014 16:47:44)
Monty, boha jeho, citový život není o rozhodování, ale o prožívání zhusta nevědomém a podvědomém. Nebud psát znovu to co již jiné tu - dokonce musím s úžasem a kecnutím na zadek konstatovat, že zcela výjimečně souhlasím s Boží ženou  Podle tvých měřítek já jsem vpodstatě citový kojenec, protože moje city začasté značně ovlivňují mé rozhodování, nikoli naopak. A že se kojenec otočí za hlasem matky (pokud ho tedy zná) sice není vědomé rozhodování, ale jakýsi základ vznikající citové vazby bych tomu "činu" přeci jen přiznala, byť je to jistě pudové.
|
| Monty |
|
(27.1.2014 16:52:24)
Marie,
pro mne je citový/emocionální život něco jiného než reflex a pud, ale každý má samozřejmě právo na svoje vlastní chápání pojmů.
Boží to ocitovala dost přesně, jedná se o reakce na pocit libosti nebo nelibosti, ne o vědomé rozhodování nebo uvědomování si čehokoli, je to biologická potřeba.
|
| stará Marie |
|
(27.1.2014 17:05:52)
Monty ano, "jedná se o reakce na pocit libosti nebo nelibosti, ne o vědomé rozhodování nebo uvědomování si čehokoli, je to biologická potřeba." Však taky píšu "základ vznikající citové vazby bych tomu "činu" přeci jen přiznala, byť je to jistě pudové".
Tedy citová vazba a základní pocit bezpečí a přijetí na celý život vzniká u toho měnění plen, nikoli, že by kojenec, kterému je měněna plena, již v tu chvíli vědomě miloval pečovatele.
Také pro mě je citový/emocionální život něco jiného než reflex a pud, psala jsem, že city (nikoli pudy a reflexy) ovlivňují mé rozhodování. Naopak těžko umím rozumovým rozhodnutím někoho začít nebo přestat milovat nebo nesnášet.
|
|
|
|
| aky | 
|
(27.1.2014 17:05:50)
...když někdo ignoruje poznatky exaktní vědy.
Monty, ktoru ""exaktnu vedu"" mas na mysli? Matematiku, logiku alebo informatiku?
|
|
| LaDa_A (2 deti) |
|
(27.1.2014 23:00:05)
"Ne, to je tak, když někdo ignoruje poznatky exaktní vědy."
Tohle mne rozesmalo :)
Psychologie prece neni exaktni veda.
Ale jinak v pohode, sama sis to tady napsala nekde vyse, kazdy mame pravo na vlastni vyklad pojmu ze?
|
| Monty |
|
(27.1.2014 23:02:06)
Biologie a psychologie jsou dva odlisne obory.
|
| LaDa_A (2 deti) |
|
(27.1.2014 23:10:33)
A biologie snad je exaktni vedou?
Existuje spousta studii analyzujicich, za jakych podminek muzou byt nektere z biologickych odvetvi nazyvany exaktnimim, ovsem obecne biologie nespada pod exaktni vedy. Rozhodne ne oblast pocitu, pudu, ci jinych reakci.
|
| Monty |
|
(27.1.2014 23:15:51)
Lado,
to je prave vec nazoru - pro mne je vic exaktni nez matematika, protoze se zabyva realitou, nikoli konstruktem. A pokud vezmu zive zvire, picnu ho do hlavy a budu ho pitvat, realne uvidim, co ma uvnitr. Reflexy i pudy jsou dokazatelny o neco hur, ale jsou, i kdyz je to vec nazvoslovi.
|
| Monty |
|
(27.1.2014 23:41:38)
46XX,
mne prijde biologie i podle techto meritek dost exaktni. Ma-li definice ziveho organismu nejake dane normy, ktere lze tezko zpochybnit, je realna predpoved, ze to tak bude. Nemusis rozpitvat vsechny kraliky sveta, abys mohla realne predpokladat, ze maji streva, zaludky a srdce.
Ovsem, jak jsem uz psala odpoledne - cemu kdo veri nebo neveri je ciste jeho vec.
|
|
| adelaide k. |
|
(28.1.2014 8:07:03)
Monty, kazda sranda ma svoje limity exaktní věda je jednoznačně definovaný termín, takže tvůj pocit v tom žádnou roli nehraje.
|
| aky |
|
(28.1.2014 8:21:14)
Preco by Monty nemala mat pravdu? Exaktna veda je definovana tym, ze jej nestacia priblizne predpoklady, ale vyzaduje presne definovany postup merania a meratelnost. A Monty nam tu urcite vyjavi, ako presne sa zmeria a ciselne vyjadri deprivacia dietata. A ked uz bude akademicky rozbehnuta, moze nas este poucit ako sa presne meria pocit stastia a vzorec k tomu. Falzifikaciu hypotez rozoberieme zajtra, aby sa intelektualne nevycerpala.
|
| abc | •
|
(28.1.2014 9:31:38)
S dovolením budu reagovat jen na Monty zasvěcené poučení o vývojové psychologii dětí. Nebudu rozebírat to, co mi při jejím čtení už nějakou dobu vrtá hlavou, tak jen ve zkratce - celý konec diskuse se snaží obhájit svými vývody, ne třeba závěry renomovaných psychologů to, že s dítětem se není třeba moc crcat, protože všechno sportovně zvládne. Když pominu ty psychology - něco jako seperační krize v 8. měsíci a proces separace běží až do třetího roku věku, i tak ho mnohé děti nezvládnou a školku ve třech letech nezvládnou, nebo ne do odpoledne. Vezmu to jen lidským citem a rozumem - Monty je typický příklad v dětství citově deprivovaného člověka, který o své deprivaci sice velmi dobře ví, pořád jí lituje, ale vesele to předává dál. Deprivant co nedostal, neumí ani nechce předat dál, i kdyby ho živil Bill Gates a měl času moře. Pro deprivovaného člověka je vrchol výkonu, že se chová k dítěti jako kamarád, protože on to měl doma ještě horší. Pochopitelně takový člověk si připadá jako superrodič, i když mu malé dítě nic moc neříká a je schopen navázat kamarádství až se starším dítětem. Do té doby to řeší různě - fyzickou údržbou dítěte bez crcání, péčí jiných osob.
Rodič ale není a nemá být kamarád, rodič má být pilíř, jistota a to se buduje hodně dlouho, nejen do půl roku nebo roku.
Dovolím si to říct, protože z dětství mám taky podobnou deprivaci, taky podobnou matku, která byla ten kamarád a viděla to jako velký přínos, protože měla naprostou mizernou matku.
Z mého pohledu a pohledu mateřské lásky a jistoty ale byla ještě velmi nedostačující, ten pocit jistoty a pilíře jsem od ní nikdy nedostala, ovšem ona to nikdy nepoznala a nepozná, protože z vlastního pohledu se vybičovala k vrcholnému výkonu mateřství.
Tak jako Monty, která je tu schopná polemizovat o tom, jestli dítě v kojeneckém věku něco moc cítí, nebo že po roce věku už ani matku moc nepotřebuje.
Takhle to končí, předává se to z generace na generaci, každá generace lituje sebe, vybičuje se o stupínek líp, bohužel v rodinách, kde je ta mateřská linie lásky jednou pořádně přerušená, se to nálokdy úplně napraví. Žena neumí být spontánně matkou, tak je přinejlepším kamarád například.
|
| Monty |
|
(28.1.2014 9:36:38)
abc,
pokud pro tebe kamaradi nejsou pilir a jistota, k cemu je tedy mas?
|
| Monty |
|
(28.1.2014 9:59:45)
A ještě k tomu, co píšeš - mne matka nezamykala doma a nepřivazovala za nohu k ohrádce. Mne vychovávala babička s dědečkem, kteří byli v době mého narození mladí, teoreticky klidně mohli být moji rodiče (babičce bylo 47 a dědovi 48), do dědovy smrti jsem měla takový pilíře a jistoty jako málokdo. Takže nebyl jedinej důvod tohle postrádat.
Můj vztah k matce se vyhrotil teprve poté, co se znovu vdala a přivedla otčíma, který mne nesnášel a mlátil. V tom opravdu útlým dětství jsem žádný problémy s nikým neměla a citovýho zázemí jsem měla dost. To jen na okraj.
|
|
| stará Marie |
|
(28.1.2014 9:59:46)
Monty, abc to napsala sice asi tvrdě, ale dle mého dobře. To, že nechápeš, necítíš, nevnímáš rozdíl mezi "pilířem a jistotou rodičů" a "pilířem a jistotou kamarádů" jen potvrzuje její slova.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(28.1.2014 10:02:31)
Nabízí se ovšem otázka, že když ten člověk je sám v dětství deprivovaný a dokáže se vybičovat aspoň o stupínek výš do toho kamarádství, jestli to vlastně není superúspěch, i když to zdaleka není optimum. Protože vlastně rozdává z něčeho, co sám nemá a možná nemá ani představu, jak by to vlastně mělo vypadat.
Tj. aspoň nepředá svému dítěti frustraci v takové míře, jaká se dostala jemu. Což musí být velmi těžké, protože vlastně ani neví, co přesně by měl předávat.
Ovšem přesvědčování, že je to vlastně úplně jedno, je bohužel smutné a je totálně mimo. Za férové bych pokládala něco ve smyslu "sám jsem to měl doma dost divné a nepřináším si žádné vzorce, které bych považoval za použitelné, tak dělám to nejlepší, čeho jsem v dané chvíli schopen".
Ostatně kde bereme jistotu, že správný je jedině ten "rodičovský" přístup a ne "kamarádský"?
Osobně si myslím (i když exaktně změřeno to nemám)  , že spoustu chyb, které nasekáme, lze "překrýt" tím, že to dítě máme upřímně rádi a akceptujeme ho takové, jaké je. Člověk, který se cítí v zásadě milovaný a přijímaný, podle mě bude ochoten rodiči odpustit jeho nedokonalost, protože na jejím základě se naučí přijímat i nedokonalost vlastní a bude si jistý, že je hodný lásky i přesto, že dokonalý není.
|
| Monty |
|
(28.1.2014 10:05:46)
Kudlo,
to asi záleží na tom, co konkrétně máš těm rodičům za zlý a co tě jako dítě trápilo - a jestli jsi schopná si to uvědomit.
U mne to nebylo až tak těžký, díky matce odmítám zásadně fyzický tresty a nikdy bych nedovolila, aby se jakejkoli cizí chlap choval k synovi tak, jako otčím ke mně, natož abych to schvalovala a podporovala. Jo, a snažím se plnit sliby.
|
| Kudla2 |
|
(28.1.2014 10:14:33)
no a máš pocit, že tě máma přijímala a brala/přijímá a bere a má ráda i s chlupama, takovou, jaká jsi?
Pro mě by tohle (pokud by tomu tak nebylo) byl dost zásadní problém.
|
| Monty |
|
(28.1.2014 10:19:17)
Kudlo,
ne, ale na tohle jsem právě měla babičku.
|
| Kudla2 |
|
(28.1.2014 10:26:20)
Určitě je super ve svém životě aspoň jednoho takového člověka mít.
|
|
|
| Anni&Annika |
|
(28.1.2014 10:29:33)
abc, dobre napsane, lec nehazela bych ty lidi do jednoho pytle a nedelala bych z toho posloupnou radu. Moje mama te lasky v detstvi moc neuzila, spis naopak. Nebudu se zde rozepisovat, ale takovy zivot bych zit mozna i nezvladla (od doby co zacala vnimat fakt des). Presto je to uzasna milujici mama /i kamaradka ac ta ma hranice u toho rodice/. Opora, chapajici, podporujici a ja nevim co jeste. Od babicky nedostala ani jedno z toho, co pisu. Presto tohle umi davat dal. A ze se ji to od nas i vraci
|
|
|
|
| Lassiesevrací |
|
(28.1.2014 10:07:22)
"Osobně si myslím (i když exaktně změřeno to nemám) , že spoustu chyb, které nasekáme, lze "překrýt" tím, že to dítě máme upřímně rádi a akceptujeme ho takové, jaké je. Člověk, který se cítí v zásadě milovaný a přijímaný, podle mě bude ochoten rodiči odpustit jeho nedokonalost, protože na jejím základě se naučí přijímat i nedokonalost vlastní a bude si jistý, že je hodný lásky i přesto, že dokonalý není."
|
|
|
| LaDa_A (2 deti) |
|
(28.1.2014 10:12:50)
"Člověk, který se cítí v zásadě milovaný a přijímaný, podle mě bude ochoten rodiči odpustit jeho nedokonalost, protože na jejím základě se naučí přijímat i nedokonalost vlastní a bude si jistý, že je hodný lásky i přesto, že dokonalý není."
Moudry nazor, Kudlo!
|
|
| Kudla2 |
|
(28.1.2014 10:25:40)
Valkýro,
já myslím, že takové a podobné chyby děláme všichni.
U Tebe mám ale pocit, že si tím, co děláš, vlastně nejsi vůbec jistá. A připadá mi, že Tvoje nejistota zpětně znejisťuje i Tvoji dceru, a ona zase svými komentáři znejisťuje Tebe.
|
| Monty |
|
(28.1.2014 10:38:52)
Val,
ale proč zrovna "bohémská"?
Můj syn je třeba dost konzerva, na nějaký bohémský kamarádství fakt není zvědavej. Osobně si myslím, že rodič, kterej má dítě rád, jak psala Kudla, tak se snaží vypozorovat jaký to dítě je a co na něj funguje/nefunguje a podle toho se zařídí nebo se tomu pokusí přizpůsobit. Děti nejsou stejný a rodiče taky ne, proto nemůže platit jeden univerzální model. Důležitý je, aby s tím zvoleným modelem byli všichni spokojený.
|
| jentak | •
|
(28.1.2014 10:45:13)
A dost mě nahlodalo to, co mi nedávno bylo řečeno, že jen díky autoritativnímu přístupu rodičů se to, v čem se plácám teď, zčásti oddálilo.
- to myslíš přístup Tvých rodičů k Tobě?
|
| jentak | •
|
(28.1.2014 10:59:30)
Val - nějak mi uniklo - Ty sis mohla vybrat VŠ a nebo ne?
V dnešní době ty děti moc nemotivuje, vidí, že stejně není práce, tak proč se někam hnát. Syn mi řekl, že nechápe, proč se má snažit, když na tu školu, kam chce, se dostane i tak.
Takže třeba v případě školy - může si vybrat školu dle svého gusta, netuším, jak bych zareagovala v případě, že by řekl, že na to kašle, že jde na učňák, protože je to stejně šumák. Co se týká případné VŠ - to je na něm, nemohu na něj tlačit, sice mu mohu říct argumenty pro a proti, ale rozhodnout se nakonec musí sám s tím, že přijímá i důsledky svého rozhodnutí.
|
| jentak | •
|
(28.1.2014 11:22:00)
No nevím, na druhou stranu, ještě pořád není pozdě na něčem zapracovat. Nejsem si ale zcela jistá, že je možné nechat ležet 20 let a vrátit se tam, kde jsi skončila kdysi a začít tam. Možná ne, ale na druhou stranu - šla jsi jinou cestou a třeba někde bude taková šikovná odbočka, která by byla akorát tak pro Tebe, jen hledat.
Nic není ztraceno.
|
| jentak | •
|
(28.1.2014 11:57:07)
No vidíš - a já zase přemýšlím, co bych kde nového a jiného. Ono to bude dost i tím, že je mi jasný, že budu donucena okolnostmi všechno změnit /tedy pracovně/. A v podstatě mi to nevadí, bohužel ale budu nucena hledět na fin. stránku věci, protože peníze prostě ještě budu potřebovat. Ale málo placených aktivit by mě bavilo a napadalo dost. Teď jsem kupř. dostala nabídku do jedné neziskové organizace - ale je to skutečně málo placený a tím, že bych se věnovala cizím dětem, musela bych díky tomu zanedbávat ty svoje - a to teda nechci.
|
|
| jentak | •
|
(28.1.2014 12:02:34)
Já spíš chtěla říct, že usazený není nikdy nic - v dnešní době obzvlášť. A nevíš dne, kdy budeš muset začít improvizovat a dívat se úplně jinam.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(28.1.2014 10:54:06)
Val,
když to máš těžký - pokud se budeš nutit do něčeho, co ti není vlastní, bude to křeč a ve finále myslím, že to stejně nepřinese žádný výsledky.
Podle mne je to hodně a možná zásadně daný tím, jak moc si rodič a dítě sednou jako osobnosti. A s tím moc nenaděláš, protože geny jen tak přečurat nejde. Vliv prostředí něco málo korigovat a upravit může, ale všemocnej taky není.
|
|
|
|
| jentak | •
|
(28.1.2014 10:42:23)
Val, v tom se plácám taktéž - zjistila jsem, že ač dělám, co dělám, tak na mé kluky výchovné metody, které fungovaly na dceru, neplatí. Zkouším to různě, ale nefunguje to, pokud opravdu nemají pevný řád a necítí pevnou ruku. Tento přístup se mi vyloženě příčí, protože mám pocit, že to v nich zůstane do budoucna a sami nebudou svobodně zvládat nic, ale nepřišla jsem zatím na to, co a jak dělat jinak.
|
|
|
|
|
|
|
|
.
, pokud tedy dobře rozumím, co se snažíš říct...
), já nenávidím domácí práce...takže někdy zvítězí můj odpor a někdy jeho "nestíhám"....
a věkový průměr u žen bych tipla 25, kromě účtárny a DTP, my to težce zvedáme, ale stejně máme bezdětné holky.
tedy pokud nejsou ty peníze na chůvu, nebo babičky, co hlídají nonstop.
. Takže někdy je to i takhle 
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)