Adda6a |
|
(18.6.2018 19:21:39) Paychology, psychiatry, neurology, lecebny pro obezni? To snad nemyslis vazne?! Brzdi proboha. To jsi ty cos ji honem chtela adoptovat mladsi segru? Mam dojem ze potebujes dostat pod kontrolu sama sebe. Jdete ji prikladem vy rodice, ukaz ji jak ji milujes, prestan ji menit, ale soucasne nastav hranice ktere nebudou podminkou ke tvoji lasce. Proste tohle jsou pravidla souziti v nasi rodine. Tecka. Plati pro vsechny.
|
Adda6a |
|
(18.6.2018 19:25:05) A teda nemyslim ze na vychovu je ve 13 pozde. Navic deti (i v tomhle velu) nejvic modelu prebiraj od rodicu. Sice to nemusi byt patrne nebo to nechtej pripustit, ale je to nezvratny fakt.
|
|
1kulička |
|
(18.6.2018 19:44:06) Adriano, ne, to nejsem já s tou adopcí a opravdu nezačínám s výchovou ve 13. Ona byla vždy vůči výchově rezistentní (kdysi mi toto pojmenování přišlo vtipné), už ve školce byla pro učitelky oříšek - jenže to byla roztomilá, takže z ní měly spíš legraci a byla hodně oblíbená. Ti specialisté spolu souvisí a není to můj výmysl, někdo jiný by zase řekl, že její problémy neřeším, podle tebe je řeším moc, ale zase dosud jsem jí nevychovávala...to jde nějak dohromady?
Když se jí ptám, co by byl pro ní nejlepší dárek, tak chce být doma sama. Zas tak velký šrumec tu není a má dost prostoru pro sebe (podle mne), hele, kdybych to neměla doma, tak to taky nechápu (já to teda nechápu ani když to doma mám, ale co nadělám). Nezbývá mi než poslouchat meteřský instinkt, ale je to těžký, když vidím, že to nefunguje, ráda bych znala budoucnost a vyvarovala se všeho, co bych zpětně viděla jako chybu...
|
Líza |
|
(18.6.2018 19:47:15) Nikdo z odborníků se nezmínil, že dostat se z následků zánětu mozku může trvat léta a projevovat se to může právě na zdánlivém nezájmu, neschopnosti se soustředit a u něčeho vytrvat?
Hele, já vím, že sem píšeš, aby sis ulevila, ale prostě když jsem četla tvůj první příspěvek, běželo mi jen hlavou, kolik je to kritiky, ani nitku suchou na ní nenecháš. Co má za dobrý vlastnosti?
|
1kulička |
|
(18.6.2018 20:15:19) Lízo, to myslíš vážně? Snůška kritiky? Popisuju problém, který je teda ještě rozsáhlejší, než se do příspěvku vejde a ano, jsem z toho zklamaná, protože jsem s holkou ten problém s fyzikou začala řešit včas, vše naslibováno, dohlédla jsem, aby jen "nepřestírala učení", starší dcera jí pomáhala, bylo mi jasný, že za jedna to nebude, ale 4 na výzo jsem nečekala. Když jsi to nakousla a měla bych být objektivní, tak pozitivního je opravdu pomálu, momentálně marně přemýšlím, co by se dalo hodnotit jako pozitivní a navíc "autority" buď kritizují mne jako rodiče, případně jí, že jí nemůžu vodit za ručičku a vše řešit za ní. Milovala plavání, kašle na něj. Nádherně zpívá, ale kašle na to - ve sboru ji nakonec degradovali ze solistky, protože chodila pozdě (i na koncert) a už tam taky nechce chodit. Možná si předtavuješ můj příspěvěk s hysterickým tónem, ale opravdu ne, snažím se být objektivní, necítit se zoufale, ale neztrácet naději. Proto sem píšu, že doufám, že to je jen puberta a shoda všech blbých okolností a ona z toho vyroste (pubertální chování je přece jen celkem popsáno).
A víš, že tu encefalitidu nikdo nijak víc neřešil? Neuroložka napsala algifen a přijďte na kontrolu za 2 měsíce. Praktická mi akorát vyčetla, že jsem k ní s holkou nešla hned, když měla v létě virózu s první migrénou a ne až v září (že šlo o encefalitidu bylo zjištěno náhodou až po víc než půl roce z rozboru krve). A taky mi poradili, že když ony nechtěly v tom věku poslechnout, tak dostaly facku..... Ale jsem ráda, že to píšeš, taky si to myslím, že to má svůj podíl na jejím celkovém stavu.
|
magrata1 |
|
(18.6.2018 20:46:38) Já jsem teda neměla encefalitidu, měla jsem boreliozu, která mi "vlezla na mozek"- vymazala mi krátkodobou paměť a měla jsem únavový syndrom. Než jsem se z toho vyhrabala, bylo to nejmíň dva roky. A následky to má pořád. Nedovedeš si představit tu depku, že já, která jsem si vždycky zakládala na tom, jak jsem inteligentní, jsem byla naprosto mimo. Musela jsem si všechno psát, kolikrát jsem nevěděla, kde a proč jsem. Prostě takový malý Alzheimer ve 30 letech. Ta depka z toho, jak jsem nepoužitelná, byla šílená. Tenkrát mě velmi podržel MM. Kdyby mě kritizoval za to, že nezvládnu umýt nádobí, asi bych si to hodila.
|
1kulička |
|
(19.6.2018 0:00:57) Magráto, zajímavý, děkuju za sdělení zkušenosti. Nechápu teda tu naší neuroložku, proč mi nic neřekla a ještě jsem jí musela připomínat, aby tu encefalitidu dala do zprávy...
|
TaJ |
|
(19.6.2018 9:37:19) Kuličko, ta encefalitida je svinstvo, manžel ji měl před 20 lety a s následky se potýká dodnes - snadná unavitelnost, bolesti hlavy, drobné problémy s koordinací a rovnováhou, občas i problém vyjádřit se apod...může toho být spousta, podle vyšetření to nechalo nějaké následky v mozku a ty způsobují tyhle problémy...možná by to chtělo nějaké podrobnější neurologické vyšetření, aby bylo jasno, jestli není problém někde tam... A jinak souhlasím s ostatními - pokud měla předtím těžký úraz, ze kterého se dostávala tak dlouho a pak ještě tu encefalitidu, tak potřebuje hlavně klid, pohodu, nenutit, spíš nabízet...třeba se časem přidá....dát jí najevo, že jí bereš takovou, jaká je...udělejte si třeba občas nějaký čas pro sebe, jen vy dvě, zeptej se jí, jak by ten čas chtěla strávit, co by chtěla dělat... Jinak já mám dítě kousek před pubertou a už teď vidím, že to taky pak asi nebude jednoduché...je ten typ, který ani zákazy a tresty k ničemu nedonutí, spíš naopak, čím víc na něco tlačíme, tím větší je odpor...když to nechám být, jdu si po svém a čekám, co se stane, tak většinou jde a udělá co je potřeba...
|
1kulička |
|
(19.6.2018 9:48:06) Tino, vyšetření má všechny kvůli migréně, vše bez nálezu (EEG, MR). Nevím, co ještě by se dalo dělat, neuroložku mám na doporučení, nejdřív jí dábala magneB6, to teď zrušila kvůli přibírání, že máme zkusit bez B6....
|
|
|
|
Mr. Miçkey |
|
(19.6.2018 15:23:18) Tak neurolozku, ktera se o encefalitide zmini jen na pul huby, nic ti nerekne, pomalu ji ani do zoeavy neda a doporuci algifen a par facek bys mela nejen profackovat, ale zbicovat a sebrat ji diplom Chudak holka, v rukou takovejch „odborniku“.
|
Mr. Miçkey |
|
(19.6.2018 15:32:26) Rekla vam aspon ta uzasna neurolozka neco o postencefalickym syndromu a o tom, ze je treba omezit stres a fyzickou namahu..?
|
|
|
|
|
Líza |
|
(18.6.2018 20:46:51) Kuličko, možná jsi trochu v bludným kruhu. Dokonce i když se tě zeptám na její dobrý vlastnosti, cituješ výkony, který dřív podávala, a teď už ne. Ale cena člověka se neodvíjí od toho, jaký podává výkony. A k plavání nebo zpěvu se někdy možná vrátí nebo třeba ne, ale furt to není to, co je na ní fajn. Může bejt citlivá, soucitná, může bejt praktická, může bejt taková a maková... a je úžasná právě proto, že je, jaká je. A jasně, že bys chtěla, aby spousta věcí byla jinak a líp. Ale pokud si teď poděláte vztahy kvůli čtyřce a tloušťce, co budeš dělat za dva roky, až to s ní opravdu začne mlátit?
|
Líza |
|
(18.6.2018 20:50:58) Jako jo, uvědomuju si, že nemám žádnou křišťálovou kouli a že třeba je to jen líná lemra, která nic nechce dělat a chce shnít na kanapi. Hm, ale já se prostě setkávám s lidma, kteří takhle působí na svoje blízký, a přitom to má svoje důvody a vůbec jim není dobře. A blízcí jim svými postoji ještě přidávají. Pak z toho není kudy ven. A jak tu někdo pode mnou píše o svým únavovým syndromu - jo, zkus se na to podívat takhle: kdyby býval byl někdo z odborníků řekl, že má únavový syndrom, jak bys s ní zacházela? Co bys dělala jinak? Myslím, že je málo dětí - i když jsou v pubertě - který netrápí, když ze svýho rodiče cítí, že je z nich hluboce zklamaný...
|
1kulička |
|
(18.6.2018 21:44:08) Lízo, já ti rozumím a souhlasím. A nemyslím si, že by byla s tímto stavem spokojená. Když jí není dobře, to mi hned nahlásí a prostě nejde do školy ikdyž obě víme, že to není tak hrozný. I se jednou přiznala, že to jen předstírala a nechtělo se jí do školy. Takže za normálních okolností si jsem jistá, že jí nic nebolí a ani není unavená, jen se chce flákat (což je myslím zcela legitimní, ikdyž ona to přehání). Když je s kamarádkama, je veselá a spokojená. Od malička ji nezajímá dospělý svět, jiné holčičky jsou malé rozumbrady, ale ona rozvíjela jen svůj svět fantazie, prostě už od batolete. Kdybych to neviděla na manželovi, nenapadlo by mne, že jsou to geny. I s tou chutí k jídlu, má to po něm, vzhledem k problémům bohužel to přerostlo zdravou míru. Nedá si říct, neumí se ovládat, žádné domluvy nikam nevedou. Kdyby řešení bylo jednoduché, tak sem nepíšu. Já jsem spíš pohodář, ale kvůli dítěti bych se vybičovala, kdybych viděla, že to zabírá. Jen doteď všechno selhalo (myslím hlavně tu obezitu), s tou školou se nějak vyrovnám a bude to její boj.... Teda, drželi jsme tu obezitu v mezích, když jsme nad ní důsledně dozorovali oba a ona se ještě nechala. Po tom 11 roku se prostě zbláznila, začala revoltovat, zhoršila se ve škole a hodně přibrala (20 kg za rok). Ne, že bych netušila nějaké chyby, babička chválící za pěkné papání a tatínek s ní také vesele pomlaskával - jediná oblast, v které si s ním rozuměla, ještě jí chválili za zpěv, ale jinak na ní neustále něco kritizovali. Zvláštní, že druhé 2 děti v nich tuto kritiku navyvolávaly (jsou povahově jiné). Ale to jsou věci, které ovlivnit nelze - leda by oba aboslvovali přípravný kurz ještě před narozením této dcery.
|
Monika |
|
(18.6.2018 22:13:41) Prosím Tě, všímáš si, že v první větě Líze odpovídáš, že jí rozumíš, ale potom zase už jenom dokola jedeš tu svoji mantru o obezitě a jak je dcera nemožná po manželovi? Vůbec se od té pitomé obezity a manžela nedokážeš odpoutat Měla bys dceru raději mrtvou než obézní (a ještě problematickou po manželovi)???
|
1kulička |
|
(18.6.2018 22:18:51) Moniko, klid, dokážu se odpoutat. Proč tě to tak irituje, že rozvíjím myšlenku o problémech s otcem? Není to snad na místě?
|
Monika |
|
(18.6.2018 22:24:00) Ale já nepíšu, že nemůžeš psát o problémech s otcem. Měla jsem námitky proti tomu, jak pořád opakuješ, že ty špatné vlastnosti má dcera po otci - i kdyby ano, to přeci je úplně jedno. Ona za svého otce a geny (případně odkoukané chování) po něm fakt nemůže. A pro řešení jakýchkoliv jejích nebo tvých problémů to není vůbec důležité, "po kom to má" ...
|
magrata1 |
|
(18.6.2018 22:30:01) Navíc jí to můžeš vsugerovat. Nevím, jak se tomu odborně říká, ale tím opakovaným tvrzením ji v podstatě zhypnotizuješ a ona nebude schopná se přes to přenést a dělat to jinak.
|
|
|
Koulička M |
|
(18.6.2018 22:34:21) Kuličko, zkusila bych prázdniny využít k tomu, že bych jí nechala totálně vyklidnit. Máš třeba možnost s ní někam vypadnout k vodě? jen tak se povalovat u vody, s časákem, knihou, telefonem, sluchátky... Nechat to plynout...
|
Ropucha + 2 |
|
(18.6.2018 22:37:48) Kouličko, souhlasím, na toho človíčka je toho moc, jen samotné dospívání, k tomu nemoci, nároky dospělých ...
|
|
1kulička |
|
(18.6.2018 22:50:36) Kouličko, mě přijde vyklidněná, viz přístup ke škole....ale OK, možná blbý vtip z mé strany, škola jí asi stresuje ikdyž ten důvod je primárně někde jinde. Ano, jedeme na 2 týdny k moři, ale už mi "vynadala", že to s námi 2 týdny nevydrží. Tak fakt nevím, moře vždycky milovala. Tak se asi netěší. Nechce ani k babičce, nemá si s ní prá co říct a taky jsem jí prý neměla hlásit na tábor, ačkoli v březnu ještě chtěla. Ona by nejraději byla opravdu jen doma a sama.
|
K_at |
|
(18.6.2018 22:53:47) A co ji na to reknes, ze "to s vami 2 tydny nevydrzi"?
|
|
magrata1 |
|
(18.6.2018 22:55:53) To, že je vyklidněná, si myslíš ty. K moři nechce, protože tam bude v plavkách a lidi budou čumět a ty ji budeš vidět v plavkách a budeš kritizovat. K babičce nechce, protože ta bude nadávat na tebe, žes to nechala takhle zajít, když sama víš, jaké to je být tlustá... Aby unikla té kritice, musí se zavřít na záchod.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(18.6.2018 22:56:10) "Ona by nejraději byla opravdu jen doma a sama."
Logicky. Aby měla konečně klid, mohla fungovat podle svého, nikdo jí nic nevyčítal a nic po ní nechtěl. Musí se cítit nesnesitelně pod kontrolou a pod tlakem. Žije nejspíš s pocitem, že na všech frontách selhává, ale neumí s tím nic dělat.
|
magrata1 |
|
(18.6.2018 22:59:15) Pravděpodobně ani nemůže. Nejspíš se brzy unaví, trpí na migrény, je paralyzovaná depresivními stavy.
|
|
1kulička |
|
(19.6.2018 0:32:08) Jo, to je nejspíš pravda.
|
|
|
Monika |
|
(18.6.2018 23:05:12) Ve třinácti jsem taky toužila být část prázdnin sama doma, bez mladších sourozenců a ne být s nimi u babičky, kterou jsem přitom milovala (ovšem lepší bylo být s ní sama). Mamka mi to bez problémů dovolila (tedy byla jsem sama, jen co byli naši v práci, ne že by odjeli na 2 týdny) týden v červenci a týden v srpnu, bylo to super (mimo to byl i tábor, dovolená a soustředění i na babičku čas zbyl, prázdniny jsou dlouhé). Naučila jsem se takhle vařit - mamka mi vždycky napsala recept, dělala jsem si jídlo k obědu a našim zbylo na večeři. Zabralo mi to obvykle celé dopoledne (šlo mi pomalu i škrabání brambor), pak ještě mytí nádobí a úklid, pouštěla jsem si k tomu svoji hudbu ... Odpoledne jsem si četla nebo šla někam ven ... A večer sklízela pochvaly za to jídlo. Strašně ráda na to vzpomínám. Nešlo by u Vás něco podobného?
|
|
Koulička M |
|
(18.6.2018 23:15:05) Jo, je jí vše fuk, klidně oželí vytouženou besedu v kulturáku, jen aby se nemusela učit...
No, já už se naučila větu "protože jsem maminka" je mi platná.. no.. velmi málo, ale když jí tohle řeknu, pozná, že už přituhuje.
Já tu mojí musím cpát na jí vybraný tábor násilím. A pak přijede a řekne, že to bylo blbý. A za hodinu z ní začnou lézt zážitky...
Psychiatrička řekla, že má problém se změnou. Těší se. A pak když se blíží odjezd, jí se nechce zabalit se a opustit její doupě. Tak raději tvrdí že se jí nechce. A když jí popadneš a přesuneš, je pak nadšená. Já to mám podobně, ale mám v spbě o něco malinko víc zodpovědnosti a prostě se překousnu a jdu.
Na to moře bych jí řekla jediné - budeš tam sice s námi, ale budeš si moci dělat co chceš. V tpm smyslu, že bych jí nechala povalovat na pláži a nenutila jí výlety... Je to teda blbý, že jí na pláži nemůžeš nechat samotnou a někdo s ní bude muset vždy zůstat. To samé u babičky - však si s ní nebudeš povídat, jen tam prostě budeš- A s babičkou bych se snažila domluvit, aby jí fakt nechala.
Já hodně vysvětluji, že to není proto, že bych jí chtěla prudit, ale jde mi o její bezpečnost... A občas s ní prohodím "dospěláckou řeč" a občas to i zabere.
|
|
|
|
|
|
K_at |
|
(18.6.2018 22:33:01) Kulicko, pokud posloucha i ve skole poznamky o tloustce, sama neni pitoma vi to, navic ji proste jidlo muze slouzit jako droga - je to prijemnej a bezpecnej pocit, mozna. Jistota. Tak je logicky, ze se ji do skoly mozna nechce. Zks vstrebat to, ze je proste ted tlustoucka. Holt je to tvoje kulata holcicka, dokud ona sama nebude chtit, stejne s ni nehnes. Takze bych prepnula na stav toho, ze ona potrebuje klid. Soukromi. A ty trosku spoluprace.
|
|
|
magrata1 |
|
(18.6.2018 22:18:22) A ještě k té tloušťce. Já jsem vždycky byla štíhlá. Pak jsem po 9 letech snažení otěhotněla s druhou dcerou. Přestala jsem kouřit + těhotenské hormony. Dost jsem přibrala. při kojení neshazuju. Než jsem odstavila, otěhotněla jsem znovu a zas přibrala. A neshodila jsem to. Celá moje rodina to už 7 let řeší. Každý hovor, skoro každý telefonát se stočí k tomu, kolik někdo zhubl, jak mám se sebou něco dělat, jaká jsem byla krásná... Leze mi to na nervy. Když jsem byla štíhlá, rozumovala jsem taky. Myslela jsem, že když se chce, tak se zhubne raz dva. Prd. Jsem ráda, že si váhu držím. taky mě štve, jak jsem vyžraná, ale nedokážu to změnit. A už kolikrát jsem příbuzenstvu řekla, že mi ty řeči vadí. To už jsem jako rodinný vyvrhel, když nejsem štíhlá? Už nikomu nestojím za lásku a uznání? Mají všichni pocit, že jsem tak odporná a neschopná, že o tom nejde mlčet? Nemůžou řešit, jaké mám starosti a radosti, protože furt řeší tu moji zas.anou váhu. Pokud budeš tu její váhu pořád řešit, nic nevyřešíš a ztratíš všechno. Nemáš šanci hledat to pozitivní a jiné věci, co ji třeba trápí mnohem víc nebo co ji nutí se vyžírat. Vykašli se na její váhu. Mysli na to, že mohla klidně umřít. Ty řešíš, že je tlustá, místo abys byla šťastná, že je živá. Je to tvoje krásná dcera, ať je, jaká je. (Já chápu, jak je ten její negativismus únavný. Mám taky takovou dceru. Neustále všechno kritizuje, včetně sebe. Ale moje ségra byla taky taková a teď je velmi úspěšná. Tak ji neshazuj a dej jí prostor, ať se rozvine. Mluv s ní, poslouchej její zážitky ze školy... A sežeň někoho, kdo jí bude umět pomoct vybrat něco hezkého na oblečení, v čem se sobě bude líbit. Třeba nějaký obchod s fajn prodavačkou (nejlépe nějakou silnější), která jí pomůže vybrat a bude se jí věnovat. Klidně to domluv předem a dej jí to k narozeninám. Dej jí pocítit, že miluješ ji, ne její štíhlé tělo, ale to, jak myslí, co cítí, co dělá... Pak můžeš možná řešit i váhu, ale až bude jasně cítit, že tě ta její váha trápí, protože škodí jejímu zdraví. Teď má pocit, že se za ni všichni stydí a jen kritizují její tělo. Až bude mít pocit, že jdete na procházku, abyste něco hezkého viděli, třeba ji to bude bavit víc, než když má pocit, že tam jdete, aby ona spálila nějaké kalorie.
|
Rodinová |
|
(18.6.2018 22:22:57) Magrato, to je hezky.
|
|
1kulička |
|
(18.6.2018 22:42:36) Magráto, představ si, že jsem ve stejné situaci jako ty (přibrala z různých důvodů a neschopná shodit), včetně těch kometářů příbuzenstva, jaká jsem bývala krásná modelka. Dokonce jsem to zažila u vlastní matky, která přibrala "po dětech" a vyčítal jí to její muž a hodně lidí okolo a ona pořád držela nějaké diety a díky tomu vlastně pořád příbírala protože jojoefekt, depky atd. Dokonce jsem vystudovala obor blízký obezitologii i jsem psala bakalářskou práci na toto téma. Takže si sakra dávám bacha abych se obézních lidí nedotkla, nic nekomentovala a dítěti nezpůsobila trauma (ano, i kamarádku, co byla obézní jako dítě mám). Od těch 6 let, kdy musela do školy,kdy přestalo pobíhání po hřištích většinu dne, prostě přibírala. Pořád nás někdo jako rodiče kritizoval - tchýně, praktická lékařka, sestry na traumatologii a ani dítě neušetřili. Na obezitologii se s ní nikdo nepáral. Nevím, jestli obezitologie je ta správná volba, ale musím to aspoň zkusit, když jiné věci selhaly. Chtěla jsem ti napsat, že jsem si vědomá rizika, jak negativní komentáře ovlivňují duši dívky. Zároveň jako rodič to musím řešit, když přibírá takovým tempem právě v období, kdy měla volnější režim. Aspoň než sama dostane rozum.
|
magrata1 |
|
(18.6.2018 22:46:56) Když zničíš její duši, bude jedno, jestli má tělo modelky nebo je hrouda sádla.
|
|
K_at |
|
(18.6.2018 22:50:40) Kulicko, jenze ty potrebujes nejdriv srovnat psychiku a vztahy! Ne "jen" telo. Projdi si svoje prispevky zpatky!!!!! VAHA VAHA VAHA VAHA. Ja te fakt chapu, opravdu. Holka taky pribrala. Ale - pokud mas dite v tomhle stavu, hodi ji to naopak uplne do p.dele. Dala bych ji ted pokoj. At si odpocine. Co chodit pres prazdniny pracovat nekam do utulku? Teda "pracovat".
|
|
Monika |
|
(18.6.2018 22:57:51) Hm, takže ty i tvoje matka jste tolik přibraly, ale klidně napíšeš, že chuť k jídlu má dcera po otci ... A Ty si myslíš, že by ti tehdy pomohlo, kdyby ti někdo "nasadil režim" a hlídal tě na každém kroku? Že by to v tobě naopak neprobudilo touhu naschvál se bránit a sníst, co se dá? Já vím, že jsi asi byla tehdy starší, ale on se člověk obvykle ve 13 cítí starý už dost. Já třeba nemám nic proti obezitologii (nejspíš bych to taky zkusila, kdyby měly děti podobné potíže), dokonce si ani nemyslím, že by bylo tak špatně, když lékař dceři řekne, že potřebuje shodit a jaká jsou rizika, když se to nestane. Říct jí to nejspíš za vhodné situace a přiměřeným způsobem můžeš i ty. Ale zároveň by mělo být jasné, že i takovou jaká je a i kdyby vážila těch 200 kg, a i když má tak nemožného otce (kterého jsi ji vybrala ovšem ty) tak ji máš ráda a vidíš na ní něco pěkného a hodného pochvaly ...
|
1kulička |
|
(18.6.2018 23:19:01) Moniko, a ty si myslíš, že se mi po 33. roce náhle zvýšila chuť k jídlu? Po třetím těhotenství, při kterém jsem přibrala jen 6 kg jsem shodila jen těch 6 kilo a 2 měsíce po porodu už jsem měla 2 kila nahoře. Stravovala jsem se stále stejně, kojila jsem. Ano, znovu s klidem uvádím, že má velkou chuť k jídlu po otci, kterého jsem si dobrovolně vybrala a pak ho po 20 letech dobrovolně opustila. Fakt je dost rozdíl, když máš dítě s velkou chutí k jídlu bez záklopky a normální dítě, které se po normální porci jídla cítí syté. Mohu srovnávat s jejími sourozenci i sama se sebou i a i s jejím otcem, když byl dítě, ikdyž byl dospělý.
|
Koulička M |
|
(18.6.2018 23:22:15) Klid, kdo nezažil, neuvěří
Jedno z dvojčat kamarádky by nejraději žilo ze vzduchu a to druhé by nejraději snědlo porci za obě a ještě si přidalo
Zachránilo je, že se náhodou dostaly do spárů sportu, ve kterém obě zazářily a jedna musela jíst aby měla sílu a druhá se začala sama hlídat, aby ten sport mohla dělat... Do té doby to byl boj, boj, boj
|
|
1kulička |
|
(19.6.2018 1:00:27) Zefýr, jo. To je taky pravda. Několik let se stravovala určitě mnohem lépe, než její hubené spolužačky. Ale ona v tomto byla fakt výjimečná, od mala, tak od 2 let, snědla svou porci, pak dojedla porci po sestře a pak šla ke mě na klín a ujídala mi z talíře, takhle chodila, dokud měl někdo něco na talíři. O sladkosti tolik nestála. V těch 6 letech spořádala obrovskou porci kachny se 6 knedlíkama v restauraci, kterou jsem omylem objednala místo dětské porce, ani nemrkla. Velký problém je, že se ten poslední rok úplně přestala hýbat, ani nechce chodit pěšky, takže to rychle naběhlo, navíc ta nemocnost... A má zánět štítné žlázy, takže kombinace všeho. Ale spraví se to jedinou cestou, pro začátek by stačilo, aby nepřibírala, nemusí hned hubnout....
|
zen |
|
(19.6.2018 2:18:31) Kulicko ta tva holka toho ma hodne s cim se vyrovnavat. Dcera byla jako mala oplacana ne vylozene tlusta ,prisla puberta a strasne se vytahla .Dnes ma skoro180 cm je stihla a hraje basket.Tim chci rict ,ze neni vsem dnum konec a zmena muze nastat. Jinak si myslim,ze obezita je predevsim psychicka zalezitost. Holka by se potrebovala dostat do vetsi pohody a pak najit nejakou svou motivaci pro hubnuti. Pro zacatek by asi stacilo aby nasla treba nejaky konicek ktery ji bude bavit a bude v nem uspesna a je uplne jedno co to bude. Vyzkousela bych ruzne veci treba se neceho chytne nebo si neco najde sama coz by bylo lepsi. Pozoruji ,ze tenhle vek je u deti takovy citlivy. Deti se meni a vic se orientuji na kamarady nez na rodinu. Pokud je silna tak ji treba nekdo neco rekl a ona se pak neciti dobre tak se uzavira nebo je fakt introvert a potrebuje cas jen pro sebe. Tak by ji obcas prospelo kdyby mohla byt osamote zvlast kdyz sdili pokoj se sourozenci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1kulička |
|
(19.6.2018 0:16:23) Lízo, tenhle tvůj příspěvek jsem před tím nečetla, diskuze se rozvíjela rychle. Děkuju, zamyslím se. Opravdu ten poslední rok se prohloubily problémy a i to, co dělala dřív ráda a šlo jí to, je teď jinak. Co se týká povahy, tak se naučila hodně podvádět a vyhýbat, je vzteklá. Na malou sestru je často drsná, ale ta se s tím naučila pracovat a má z ní legraci, vidím na nich, že pak mají ze sebe obě legraci a starší se pak snadněji obětuje k nějakému dobrému činu pro malou. Ona je hodně vtipná a kamarádská, doma se to tak neprojeví ....baví jí vařit, to teda o prázdninách využiju, jak mi už někdo radil, to by mohlo fungovat. Máš pravdu, bludný kruh
|
|
|