Re: Hubneme s kotětem, týden druhý

apo-leno, ty dioptrické plavecké brýle, to je věc, viď? já bych bez brýlí horkotěžko došla od ručníku k bazénu a zpět. tohle mi opravdu neuvěřitelně vylepšilo pobyt ve vodě. čočky pod klasickými brýlemi, to nebylo ono. zrovma dnes ráno jsem byla plavat, sice jen pár set metrů, ale v tempu (závodila jsem s dcerou), tak jsem se po delší době zadýchala. a mám dobrý pocit, na vyplavení endorfinů by to asi chtělo delší trasu, ale náběh tam byl . když pro člověka, jehož nejoblíbenější sport je kniha, je těžké propadnout té závislosti na pohybu...

kdo máte chuť a ještě jste neviděli/y, pusťte si tenhle dokument z archivu ČT. https://www.ceskatelevize.cz/porady/23298-hlavne-hodne-zdravi/. zajímavé, vtipné, milé, retro a pravdivé.

řekla jsem si, že se pokusím omezit průmyslově vyráběné cukrovinky a pečivo. ale už jsem to zkoušela vícekrát. cukr je má neřest. a v tom dokumentu taky zazní, že sladkým zajídáme to hořké v životě (jasně, žádný nový objev, ale hezky řečeno)

nevím, jestli to někdo máte podobně - já tak nějak celoživotně nemám moc výdrž dotahovat věci, a když se mi začne dařit, tak mě to tak rozhodí, že si to snad na just začnu kazit. třeba to sladké - když vynechám, je mi dobře, cítím to, vím to, vlastně mi to ani nechybí...ale nedokážu vydržet tu magickou dobu, po které mi to už opravdu chybět nebude...ale mám to i při pracovní činnosti - přistihnu se, že mi to jde a jsem do toho ponořená a něco mě zvedá, abych si šla aspoň dělat kafe a ten "úspěšný" blok prolomila...no na hubnutí to není ideální nastavení