| Henriette.Z | 
 |
(20.5.2011 21:57:21)
Ahoj, mám velké dilema. Moji rodiče mají 2 byty v osobním vlastnictví, chalupu, auto (malé, ale zachovalé), garáž plus nějaké peníze na účtech. Táta bohužel nedávno zemřel, čeká nás dědické řízení. Sourozence nemám. Matka chce, abych se vzdala dědictví (vlastně čtvrtiny všeho), že jako by bylo kvůli té mojí čtvrtině moc papírování a tak, že stejně až ona umře, tak to bude všechno moje. Nechci působit jako hyena, ale přijde mi to trochu divný, že mi umřel táta, ale nezdědím NIC, to je jako kdyby mě vydědil, ne? Co si o tom myslíte? Je to opravdu běžné a dělá se to tak?
Nechci jít nijak proti mámě, máme nyní v posledních letech poměrně dobré vztahy, přestože ona je dost manipulátor a chce mít vše pod kontrolou, je jí 67 let, nicméně slyším z okolí i varovné hlasy, že se může nedejbože třeba na stará kolena "zbláznit" a darovat majetek na charitu či nějaké církvi, nebo se může ještě vdát, či kdoví jak rozfofrovat, a že bych taky mohla přijít o všechno, když se dědictví teď vzdám. Ne že by to teď reálně hrozilo, ale za X let se může stát cokoliv. Ovšem když bych na té čtvrtině dědictví trvala (třeba jen papírově), tak mám obavy, že naruším poměrně křehké příměří s matkou, ke kterému došlo vlastně až v posledních letech, dřív jsme měly dost problematické vztahy, v mládí jsem se nechovala zrovna podle jejích představ.
Nechci žádný majetek TEĎ - teda myslela jsem si původně na to auto, ale máma prohlásila, že si udělá kondiční jízdy a začne s ním jezdit na chalupu (řidičák má, ale doteď nejezdila, tak to jsem na ní zvědavá...) Jinak mně by se to auto hodilo, protože moje už je dobré akorát tak do šrotu, ale o to teď nejde.
Spíš je otázka, jestli mám trvat u dědického řízení na své čtvrtině dědictví alespoň papírově, když by to bylo vlastně proti matčině vůli - a vztahy se můžou zase hodně zhoršit, znám ji, ona je dost nekompromisní, takový generál.
Jak jsem psala, jde mimo jiné o 2 byty v Praze, ona ten druhý byt pronajímá a občas mně nebo mým dětem něco koupí, taky mi občas půjčí, když mám větší výdaj, některé půjčky mi občas i odpustí, tímto mě stále i v mém pokročilém věku jakoby ovládá a má pocit, že mi může mluvit do života, ovšem ne vždy jí poslechnu ;-)
Já bydlím v bytě, na který budu splácet hypotéku ještě 10 let, ale v žádném případě po ní nechci, aby něco z dědictví prodávala, aby se mně ulevilo finančně, a jí ožebračit, prostě jen mám dilema, jestli mám "morální" nárok na čtvrtinu dědictví po tátovi už teď, nebo poslechnout mámu a dědictví se vzdát, protože ten majetek byl JEJICH. Mám vůbec právo se pak cítit ukřivděná? Vůči "chudé" důchodkyni?? Ona teď po tátově smrti přijde o dost peněz, její vdovský důchod bude směšný. Je hodně nemocná, dost do svého zdraví investuje.
Vlastně ani nevím, jestli se tím mám zaobírat, ale docela mě to trápí, buď budu hodná dcera bez jistoty do budoucna, nebo budu za hyenu... Jak to vidíte? Děkuji za pohledy ze všech úhlů.
|
| Inka | •
|
(20.5.2011 22:02:22)
Nějak nechápu, proč čtvrtiny. Máš nárok na půlku. Zkusila bych se nějak domluvit, že si to rozdělíte, něco matce něco Tobě, pak to papírování bude jednodušší.
|
| Pole levandulové | 
|
(20.5.2011 22:04:25)
Inko, pokud mela mama s tatou bezpodilove vlastnictvi manzelu, tak pulka vseho je maminky a dedi se jen z tatovy pulky stejnym dilem, tj dceri zustane ctvrtka vseho majetku.
|
|
| Jana a Petra |
|
(20.5.2011 22:04:51)
Já myslím, že zakladatelka myslí 1/2 dědictví = 1/4 společného jmění rodičů.
|
| Henriette.Z |
|
(20.5.2011 22:09:42)
Ano, jde o čtvrtinu všeho, měli samozřejmě společné jmění manželů.
|
|
|
|
| Pole levandulové |
|
(20.5.2011 22:03:38)
Nemas to jednoduchy, ale presne z duvodu, ktere jsi vypsala /mozny snatek matky nebo nejake darovani na charitu/, bych se sveho podilu nevzdavala, papirove nebude problem, aby to probehlo, prodavat nic nemusite a maminka muze uzivat vse jako dosud. Mamince bych to rekla stejne, ze to neni nic proti ni, ale chces mit taky svou jistotu.
|
| Osamělá | 
|
(20.5.2011 22:06:31)
 je to sice blbé, ale nikdy nemůžeš vědět, co se může stát. Ale musí to být hrozně těžké, upřimně ani tvou mámu nechápu, zvlášť když jsi jediné dítě 
|
|
|
| Káťa+2 Škubánci | 
|
(20.5.2011 22:05:58)
Já mám s rodiči jen ty nejlepší vztahy, hodně mi pomáhají.. naše dohoda zní, že pokud by někdo z nich zemřel, vzdám se dědictví ve prospěch přeživšího. Nevadí mi to a dohodu samozřejmě hodlám dodržet, pokud by k tomu došlo. Navrhli to sami a já to respektuju, je to jejich majetek a takto si to přejí, tak to tak bude.
Jinak samozřejmě nárok máš a svůj díl dostaneš, budeš-li chtít, jen vašim vztahům to asi moc neprospěje, budete-li se o dědictví takto dohadovat..
|
| Henriette.Z |
|
(20.5.2011 22:12:38)
Káťo, přesně takto si to matka představuje, tak se jen ptám, jestli je to opravdu tak běžné, protože ze všech stran slyším jen varovné hlasy...
|
| Káťa+2 Škubánci |
|
(20.5.2011 22:15:30)
Nemyslím, že by to bylo tak úplně běžné. Každopádně tohle je vůle obou mých rodičů a proto to respektuji. Nevidím v tom nic varovného. Ale neznám podrobně vaší situaci, nechci srovnávat, jen nastiňuji naše řešení .-)
|
|
| Tante Ema | 
|
(20.5.2011 22:16:00)
Není to běžné. A není to ani tak, že jako to "je její".
|
|
|
| Osamělá |
|
(20.5.2011 22:13:55)
no já myslím, že je tu hlavně problém, že to chce jenom máma, pokud by s tím přišli oba bylo by to něco jiného  A celkem ta nedůvěra je mezi nimi asi oboustranná (jak mi vyplývá z textu)
|
|
|
| Tante Ema |
|
(20.5.2011 22:07:10)
Podle mě to vidíš celkem realisticky.
Musíš si prostě vybrat jednu z těch variant, matka jiná nebude. Morální nárok máš určitě, naopak chování matky OK není. Do budoucnosti samozřejmě nevidíme, ale kdybych si měla tipnout, hádala bych, že se matka pokusí nějak ...hledám slušné slovo. Nebyla by první ani poslední.
Kdyby ti přála, nebude nic takového po tobě chtít.
|
| Ina | •
|
(20.5.2011 22:17:42)
Držela bych se zákona a práva, nevzdávala bych se ničeho ve prospěch matky.
Člověk nikdy neví.
Když matka pronajímá byt, příjem nějaký mít nadále bude.
Asi nejlépe zkonzultovat s právníkem, třeba i v nějaké poradně zdarma.
Ve Francii byl známý případ soudu matka versus dcera a to v rodině jedné z nejbohatších francouzských žen, Lilian Betancourt, kdy dcera protestovala proti tomu, že matka darovala různé věci svému kamarádovi.
Nakonec došlo k jakémusi usmíření matka - dcera a dotyčný musel něco vracet.
Nejbohatší Evropanka dala příteli miliardu eur, dcera ji chce zbavit svéprávnosti
Dcera nejbohatší Evropanky, 87leté dědičky kosmetického impéria L’Oreal Liliane Bettencourtové, požádala o soudní dohled nad financemi své matky. Fracoise Bettencourt-Meyersová tvrdí, že její matka už není při smyslech, když byla schopná věnovat jednomu ze svých přátel miliardu eur (zhruba 26 miliard korun).
Atd.
|
|
|
| Ivča11 | 
|
(20.5.2011 22:12:43)
U nás to byl podobně - umřel mi tatínek, ale já jsem se sama vzdala svého nároku na převáděný majetek, ale rozhodně to není tak, že by to bylo v poslední době normální, spíš se kolem mně všichni divili, ale není to tak, že bys byla "jako vyděděná", budeš normálně účastník všch dědických řízení a taky budeš uvedená v usnesení soudu - a určitě ne v odstavci, který se vydědění týká. Na druhou stranu, já jsem se nároku schválně vzdala kvůli - teď už bývalému - partnerovi, který měl dluhy a bála jsem se, abych převodem na sebe neohrozila majetek svých rodičů- jinak si myslím, že na tom, že nárok zdědit něco po svých rodičích rozhodně máš a nemusíš se kvůli tomu cítit provinile, zvlášť, když vztahy nejsou úplně 100%.
|
| Jana a Petra |
|
(20.5.2011 22:17:30)
Ony jsou 2 možnosti. Pokud se vzdáš dědictví, tak nebudeš dědic, ale automaticky se dědici v tomto řízení stanou tvé děti a tím se celé řízení zkomplikuje. Pokud se nevzdáš dědictví, tak budeš dědic, ale v rámci vypořádání se můžete dohodnout, že si nic nevezmeš.
|
| Káťa+2 Škubánci |
|
(20.5.2011 22:20:48)
Jano, trochu to opravím, mluvíš o odmítnutí dědictví (pak by to bylo jak píšeš, dědily by děti) ale zde jde o "vzdání se" dědictví, čímž se rozumí tzv. dědická dohoda (takže na děti by nedošlo). Sice termín "vzdát se" v zákonu nenajdeme, ale v hantýrce právníků (i soudců) se to běžně užívá pro vypořádání dědictví formou dědické dohody.
Ještě existuje institut "zřeknout se" dědictví, ale to v našem právním řádu momentálně není (bude v novém občanském zákoníku, možná od 2013)
|
| Inka | •
|
(20.5.2011 22:24:50)
Aha, tak to jsem nevěděla, že je to jiné vzdát se a odmítnout.
|
| Káťa+2 Škubánci |
|
(20.5.2011 22:28:10)
Vzdát se, zřeknout se, odmítnout - jsem dělala tento týden zkoušku z dědického práva, tak jsem děsně chytrá 
|
|
|
|
|
|
| LaviON | 
|
(20.5.2011 22:16:47)
tak navrhni, aby se to přepsalo na tebe všechno, když to jednou bude stejně tvoje. ušetří se tím papírování i do budoucna, takže nejlepší řešení
|
| Tante Ema |
|
(20.5.2011 22:19:57)
Jj, dobrý nápad. Mamince jde přece jen o ty papíry a tohle by řešilo definitivně. 
|
|
| Osamělá |
|
(20.5.2011 22:22:00)
Tak to je dobrý nápad 
|
|
| Jaana2 | 
|
(20.5.2011 22:45:12)
aby se to přepsalo na tebe všechno, když to jednou bude stejně tvoje. ušetří se tím papírování i do budoucna, takže nejlepší řešení
enri jinak znám docela zblízka případ, kdy zemřel otec, byly teda manželka a dvě děti. Děti se vzdaly dědictví ve prosěch matky a ta veškerý majetek dala jedné své oblíbené vnučce. Takže ani syn ani její dcera, která byla(je) matkou té vnučky z dědictví po otci nemají NIC. Vzhledem k tomu, že ta vnučka má ještě sestru, která nedostala taky NIC, tak si umíš možná představit, jaké vtzahy nyní v rodině panují. Syn a dcera nemluví s matkou, protože je podvedla, syn nenávidí svou sestru, protože si myslí, že to bylo domluvené, dcera se vzteká na matku, že jí po tátovi nic nenechala a vnoučata nenávidí tu jednu vnučku, co dostala vše. Ta obdarovaná vnučka nemá v sobě nai kouska studu a nikomu nedá nic.
Jako u vás, když jsi jedináček je to trochu jiné, ale osobně bych se dědictví po rodiči nevzdala, není důvod, kor když píšeš, jaké vztahy máte.
|
|
|
| angrešt |
|
(20.5.2011 22:20:51)
Hm, na moji mámu její matka po smrti dědy také přesně takto tlačila. Dokonce např. schovala vkladní knížku u sousedky, aby máma o ní nevěděla a myslela si, že dědictví je mnohem menší... vyjukaná a nechápající sousedka mámě o té knížce řekla, ne že máma by byla po ní nějak pátrala.
No, nakonec to dopadlo tak, že máma holt nechtěla "ožebračit ubohou maminku", jak jí její matinka stále předhazovala, takže se vzdala části dědictví. Vzdala se podílu na úsporách a vzdala se podílu na bytě, kde prarodiče žili.
Ale odmítla se vzdát podílu na domě na venkově, který děda postavil pro ni a pro nás jako vnoučata.
Takže podle toho očividně šlo (a možná jde stále) vzdát se třeba určité části dědictví, ale ne celého podílu.
Jo, a mimochodem ani vzdání se převážné většiny dědictví jejich vztahy ani v nejmenším nevylepšilo.
|
|
| Inka | •
|
(20.5.2011 22:23:09)
Když se vzdáš dědictví po otci, stanou se dědici Tvoje děti, za ty se vzdát nemůžeš. Tudíž se dědické řízení ještě zkomplikuje, nedělala bych to.
|
|
| Jana | •
|
(20.5.2011 22:37:18)
Jestli finance nutně nepotřebuješ tak bych se dobrovolně vzdala dědictví v rámci zachování dobrých vztahů s matkou...
|
|
| stormer | 
|
(20.5.2011 22:38:43)
Henriette, a bude tvoje matka žít "v nadbytku"? Když bude mít svůj důchod, vdovský a ještě i příjem z pronájmu toho druhého bytu? Já si nedokážu představit, že bych měla dva byty a přesto nechala své jediné dítě splácet hypotéku...
|
| Tante Ema |
|
(20.5.2011 22:42:56)
Já taky ne. Pro mě nepochopitelné.
|
|
|
| Elíláma | 
|
(20.5.2011 22:41:59)
U nás to tak udělala babička po smrti dědy, dcery podepsaly, že se vzdávají dědictví, dědí teda babička, až umře, podědí se barák rovnou, aby to nebylo na dvakrát, je to logické, neznamená to vydědění, jen, že se bude dědit po smrti druhého najednou.
|
| Elíláma |
|
(20.5.2011 22:51:20)
Hodně lidí tu píše, co když si matka usmyslí to dát někomu jinému. Na to oje maka (psaa jsem o případu s babičkou) řekla, ať si to v tom případě strčí kamsi, že nestojí o něco, co jí dotyčný nechce dát. Je to baráček obou, babi a dědy, dcery můžou být rády, jestli jim někdo něco dá, ne se na to po smrti dědy vrhat... mě by to též netěšilo.
|
| monika+09/11+04/98 | 
|
(21.5.2011 7:00:16)
Naprosto souhlasím s Elii... Jako mě to přijde strašný.
|
|
|
| Pole levandulové |
|
(20.5.2011 22:54:48)
Elii, u vas v rodine to tak asi bude fungovat, pokud jste vsichni v pohode a vychazite spolu dobre. Ale kdyz by spolu zadobre nebyly, jak pise zakladatelka, tak jakmile se jednou sveho dedictvi vzda ve prospech maminky, tak ta si s tim muze udelat cokoli uzna za vhodne, muze majetek prodat, penize utrati za cestovani a ve vysledku zakladatelka nezdedi vubec nic. Nerikam, ze bych cestovani te mamince neprala, ale jen tim vyvracim nazor, ze to vzdani se dedictvi znamena, ze logicky bude dedit pozdeji. Takze pokud dedit chce, neodkladala bych to, pokud chce byt velkorysa, muze se samozrejme vseho vzdat a je to taky v poradku.
|
| Elíláma |
|
(20.5.2011 23:02:02)
Skramuško, ale nejsou, oni jsou na mamku zasedlí, že nesouhlasí s jejím výběrem druhého manžela, ale tak ať si ty peníze procestuje nebo prošustruje, my to bereme tak, že po majetku rodičů nebažíme je to její barák, jejich, ale on byl její muž, kdyby to chtěl jinak, napsal by závěť. Ale to je náš přístup k penězům, každý to má jinak. 
|
| Pole levandulové |
|
(20.5.2011 23:07:05)
Elii, vsak pisu, pokud s tim tvoje mamka souhlasi, je to jeji volba a je to fajn. U zakladatelky mi pripada, ze nejak by se ji penize hodily a mama na ni tlaci, tj neni to jeji vlastni rozhodnuti. Ja taky nebazim po nicim majetku, zvladnu si vydelat na vlastni, ale chtela jsem jen upozornit na to, ze neni automaticke, kdyz se vzda sve casti, ze pak zdedi vse a o nic tedy nejde, jak ji tady par holek ujistuje.
|
| Elíláma |
|
(20.5.2011 23:10:06)
Skramuško, to je přeci jasné, že to není automatické a jde o nastavení vztahu k rodině a penězům. My máme holé zadky, hlavně mamka tedy, ale je (možná až moc na můj vkus) zvyklá nic nechtít...
|
| Elíláma |
|
(20.5.2011 23:11:17)
Psala jsem to hlavně kvůli tomu, že je ve mě ten pocit, jak je to osvobozující se vzdát tahanic o peníze v rodině jinak bychom se už dávno všichni požrali...
|
| Pole levandulové |
|
(20.5.2011 23:13:51)
Elii, osvobozujici to urcite je, ale musi to chtit prave ten, kdo se vzdava, ne na natlak, to bych se i ja, jinak celkem dost velkorysy clovek, sprajcla.
|
| Elíláma |
|
(21.5.2011 8:29:32)
Skramuška: no, to jo... :-/
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Winky | •
|
(20.5.2011 22:46:46)
no, z mého úhlu pohledu ani spoluvlastnictví nemovitosti není výhra, naopak bývá to spíš k vzteku. Tak co třeba se dohodnout že 1 nemovitost (nevím, chalupu/garáž třeba) napíšete celou na tebe a zbytek ať si maminka spravuje jak potřebuje? S tím že jí nechceš dělat problémy tak ať určí 1 věc kterou budeš mít ty jako 1 vlastník a zbytek ona jako 1 vlastník....
|
|
| magrata1 | 
|
(20.5.2011 22:47:02)
Asi bych chtěla svoje. Matka se může naštvat kvůli čemukoli a nakonec tě může vydědit. To je další možnost po sňatku a sektě. Naši už za života přepsali barák na ségru (dohodli jsme se, kdo u nich zůstane bydlet) a ségra nás vyplatila. Kdybych byla jedináček, myslím, že by to naši udělali taky tak a ne mě nutit se něčeho vzdávat. A to nám hodně pomáhají.
|
|
| enny |
|
(20.5.2011 22:49:20)
V naší rodině se také všichni vzdali ve prospěch babičky.
Navíc v ČR není jednoduché jen tak vydědit děti.. myslím, že se nemusíš bát, že bys o dědictví tímto způsobem přišla. A to vůbec nemluvím o tom, že máš děti.
|
| enny |
|
(20.5.2011 22:51:54)
Myslím to tak, že Ty a Tvé děti jste ze zákona neopomenutelní dědici.
|
| sextánka | 
|
(20.5.2011 23:34:34)
dcera je samozřejmě neopomenutelný dědic, ale pokud matka za svého života daruje veškerý majetek někomu jinému, není jaksi co dědit...
|
|
|
|
|
.
Jak píše Maargit - podle mě je to o manipulaci...
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)