| Dari79 |
 |
(30.6.2025 22:29:09)
"A tohle všichni čekají, že se naše generace bude stejně starat, zvláště dcery"
Já nevím, podle mě je to prostě pořád o tom vnitřním přístupu.
Proč to vnímáte jako "trest" nebo tak něco?
Kolem dětí skáčeme roky a kolem vlastních rodičů či prarodičů, když už je to potřeba, tak je to blbě? Oni kolem nás neskákali?
Jasný, že někdo to má těžší a někdo lehčí. A taky, že u dětí můžeš stříhat metr, že "za rok už půjde do školky", "za chvíli do školy" a u těch seniorů se to prostě neví, na jak dlouho to je... A někdy je drsný, že je to ze dne na den.
A že je nějaký senior protivnější a nějaký milejší - to i ty děti přece jsou různě náročné... A že nějakých lidí v rodině je víc a někdo je na to sám - to přece i u těch dětí - někdo má 2 babičky, 4 tetičky a 2 neteře na vození kočáru, a někdo si to háže...
u Vážných už aspoň nemají žádné děti na starání, naopak tyto už jsou dospělé. On Vážného syn, místo dobrovolnických (kvazi)politických aktivit a různých komisí, za které ani nedostane zaplaceno, kdyby 2x do měsíce babičku někam odvezl nebo navštívil, tak by to jistě šlo... Ono všechno je otázka priorit.
Já na tu dobu fakt vzpomínám velmi ráda a prarodiče mi pořád chybí. A to jsem jako děti bydleli daleko, takže jako děti jezdili jen na letní prázdniny, nebyli to ti prarodiče co hlídají denně nebo každý víkend. O to jsme (o těch prázdninách) víc blbli s bratranci, než že bychom byli cíleně s babi a dědou. Vlastně těch pár let v mé dospělosti bylo nejintenzivnějších, až tam jsem vlastně pochopila, jací jsou - kdo jsou (i když babička po mrtvici už tu osobnost tak projevovat nemohla). Vlastně jsem je až tehdy začala mít opravdu hodně ráda. A taky to nebylo lehký. Myslím, že zas taková oběť, jít si k vlastní mámě/babičce na hodinku-dvě sednout, koukat třeba spolu na telku nebo tak něco, to není. A ty praktický věci - jídlo, úklid, odvozy - to si sedne. S dědou jsme koukali na komisaře Rexe, Kobru 11 a na formule, třeba... (s děckem chodím na hokej...) Pro mě jsou prostě moji předkové (byli) podobně důležití jako to dítě. Je mi moc líto, že nikdo z nich už nežije, klidně bych je někam vozila, prala, myla okna a loupala kukuřici pro drůbež...
Jasně, pokud někdo bydlí 300 km daleko, tak se to tak snadno nedá, ale třeba jeden víkend za tři týdny se urvat dá.
Možná je ta Praha v tom jiná, nevím. Tady u nás je to prostě normální, takže ani zaměstnavatelé se nediví, že máš nějaké takové povinnosti. Jasně - není provoz jako provoz, ale vesměs se to vždycky nějak udělá.
Třeba moje zaměstnankyně, když se její maminka léčila s rakovinou a vozili jí denně několik týdnů do Brna na Žluťák (a nechtěla jezdit sanitkou), taky se střídali, ale věděla, že kdykoli může říct a může si vzít volno (placené). Jestli to bude jednou nebo třikrát týdně, bylo různé... Stejně tak, když té mámě pak bylo blbě a potřebovala s ní doma zůstat, třeba 3 dny po chemu... Co bych jí asi tak řekla? Je mi jedno, že tvojí mámě je blbě, koukej bejt v práci? Vždyť by mě hanba fackovala.
|
| *Hany | 
|
(30.6.2025 22:45:19)
"Kolem dětí skáčeme roky a kolem vlastních rodičů či prarodičů, když už je to potřeba, tak je to blbě? Oni kolem nás neskákali?"
V 60 letech je to přece jen poněkud jiné než ve 30, kdy máš mnohem víc energie. Taky se mnohem líp zvládá situace, kdy se dítě nechce nechat přebalit nebo jít ven než když se o totéž snažíš u seniora.
|
| Čumča. | 
|
(1.7.2025 0:14:10)
Hany, ano, to je ono - souběh prvních vlastních větších zdravotních komplikací, silné menopauzy, přetrvávající péče o teenagera nebo dva, manžel autista nebo s nelepšící se depresí nebo gambler, a k tomu ta péče o seniora - kdybych to neviděla "v přímém přenosu" tak neuvěřím, kolik toho někdo vydrží, než se tedy složí (srdce, záda)
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(1.7.2025 8:21:09)
Ty máš zvláštní dar přitahovat hororové příběhy.
V době menopauzy jsou děti už obvykle dospělé, často i z domu a rodiče ještě žádnou péči nepotřebujou. Aspoň co vídám kolem sebe.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(1.7.2025 9:01:23)
Inko, menopauza mi klepe na dveře, jedno dítě mám na ZŠ, jedno na SŠ a jedno na VŠ, tchýni řešíme intenzivně už pár let (aktuálně velmi intenzivně, hledáme pečovatelský dům, kam bude muset proti své vůli  ) a můj táta se blíží k době, kdy nás bude potřebovat mnohem víc než teď...
|
|
| La Pepa | 
|
(1.7.2025 9:10:11)
No, bude mi 50, menopauza proběhla plíživě v minulých letech, její dopady dost pociťuji. Dětem je 18 a 20, v minulých 5 letech tedy dvoje přijímačky na střední, jednu maturitu a přijímačky na vysokou.
Mému tátovi bude 90, nic po nás nechce, což mě trápí.... Až nastane průšvih, nebudeme to mít nacvičené.
Taky jsem se vdala, muž je už v důchodu a čeká ho operace. Občas mu pomáhám s vnoučaty. Makám na full time. Mám závaznou zájmovou činnost....
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 10:06:06)
Inko, koukej líp, příběhy jsou to kolikrát fakt různé, není na to jeden mustr...
Já vedle té paní žiju, povídáme si - a mmch, teď už je myslím fakt spokojená , potomci na/po vš, po mnoha letech denodenní péče o tatínka i maminku, kterou zvládla na 100%, na služby pomoci se seniory se spolehla až když se zhroutila, celé roky to dávala fakt sama
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(1.7.2025 10:52:16)
Mám menopauzu v plný palbě, cukrovku na inzulínu a srdeční vadu, živím dceru na VŠ a 80 letá maminka má 3 vážný diagnozy naráz a vůbec mě neposlouchá  , bojím se, že zase vytáhne kolo, se ségrou se u ní střídáme.
Ale furt lepší, než šestinedělí se spánkem 6 hodin a ještě přerušovaným, teď aspoň spím dosyta a máma si umí říct, co chce .
|
| K_at |
|
(1.7.2025 10:58:47)
Evelyn, kolo bych teda asi minimálně připoutala zámkem, aby ho mamka fakt nevytáhla. 🙏🤦🏼♀️ Uf.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2025 11:03:52)
Kat, no ona je zvyklá, že musíme na slovo poslechnout my ji, jinak nastane peklo, proto jsem od 18 pryč z domova, poslouchat moje doporučení už si asi nezvykne.
|
| K_at |
|
(1.7.2025 11:12:34)
Evelyn, to není doporučení. To je prostě zamknuty kolo na číselný kód. Když se máti vyfláká, řešit to bude vy, dcery. Jestli teda je reálný, že fakt vezme kolo a někam vyrazí a bude průšvih. Myslím, že respekt je fajn a nutný. Tam, kde nejde o zdraví a bezpečí. Držte se, musí to být náročný. Obdiv veliký.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2025 11:36:21)
Kat jo, a díky 
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.7.2025 21:44:23)
No tak dneska telefon, že si mamka chtěla pověsit záclony a zamotala se, když chtěla vylézt na schůdky ať přijdu 
Před 2 měsícema na JIP se selháním srdce, kardiaci mají ve vedrech odpočívat, kardiak jsem i já. No ale nedovolila jsem si nepřijít, nechci řešit ještě rozbitou hlavu nebo něco.
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 11:07:42)
Kat, ona si seniorka najde ten klíč od zámku, v jednu dobu sedí na kolečkovém křesle a jí kostičky svačiny, za deset minut ji vidíš na silnici, jak frčí směr pryč Světlé momenty , ráno nikoho nepoznávala, za pár hodin si to nějak všechno dobře sedlo a začala křepčit
Za hodinu se vrací z cyklistické výpravy a zakoupenou husopaskou z růžového porcelánu (kde ji proboha na vsi schrastila?
Taky mi babička vypnula digi budík, podle kterého jsem měla vstávat do práce s vysvětlením, že jí "ten blbec pořád svítil do vočí"
Takže radím, mějte intimní vztah se svým šéfem, jinak to málokterý zcela pochopí
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(1.7.2025 11:37:26)
"V době menopauzy jsou děti už obvykle dospělé, často i z domu a rodiče ještě žádnou péči nepotřebujou."
Inko, to možná v rodinách, kde dvě generace po sobě rodily ihned po maturitě. Věřím, že za normalizace takových rodin vzniklo hodně, ale univerzální model to určitě není a do budoucna už vůbec ne.
Vezmu-li vlastní příklad, menopauzy jsem se zatím nedočkala, děti dospělé jsou, polovina našich rodičů pomoc UŽ nepotřebuje, protože už domarodili a zemřeli, druhá polovina potřebuje pomoc lehkou, kterou všechny děti a vnoučata dohromady zatím zvládáme bez potíží.
Já sama potřebuji aktuálně větší pomoc než moje osmdesátiletá maminka.
Těch různých konstelací v různých rodinách bude hrozně moc.
|
| TaJ | 
|
(1.7.2025 12:10:52)
Ropucho, přesně, u nás třeba mně asi menopauza pomalu přichází, syn ještě zdaleka z domu a úplně samostatný není a našim maminkám letos bude 85 a 75 a i když jsou v běžných věcech zatím v podstatě soběstačné, tak občas nějakou tu dopomoc od nás potřebují. Plus manžel je na tom zdravotně asi o dost hůř, než obě maminky.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(1.7.2025 12:31:16)
Hned po maturitě? I když máš dítě ve 30, v době tvý menopauzy mu bzde zhruba 20.
|
| TaJ |
|
(1.7.2025 12:44:28)
Inko, tak dneska mají ženy děti běžně i kolem 35 a později... Kolem sebe mám takových dost. Takže teď, zhruba v době menopauzy, ty děti jsou třeba v prváku na střední, jako to moje a nebo i teprve končí ZŠ.
|
| Buřt |
|
(1.7.2025 12:45:33)
Ženy, neberte to nijak špatně, ale všechny diskuse z poslední doby jsou docela silnej argument, proč s těma dětma zas tak neotálet.
|
| Monika |
|
(1.7.2025 12:46:49)
Buřte a někdo psal, že by se otálet mělo?
|
| kosatka2 | 
|
(1.7.2025 14:08:37)
Já první dítě čekala ještě před státnicemi, vdaná od 23 ale to že je tchán starší a nemocný jsem jaksi ovlivnit nedokázala... Naštěstí tedy mí rodiče jsou zatím celkem fit, ale zase u nás se rodina moc nemnozila, tak nemám bratrance sestrenice ale osamělého seniora do péče navíc, prostě zatím je těch starých přesilovka, naštěstí většina zvládá
|
|
|
| TaJ |
|
(1.7.2025 12:50:53)
Buřte, v tom s tebou sice v podstatě souhlasím, ale co my tady s tím? Někdy to prostě nevyjde, člověk třeba potká vhodného partnera až později, někdo si déle ujasňuje, jestli ty děti vůbec chce, nebo zasáhnou jiné okolnosti...
|
|
| K_at |
|
(1.7.2025 13:25:52)
Buřte, hele, ale děti kolem 40 nikdy nebyly něco neobvyklého. Prostě ženy rodily. dnes je to jen o tom, že ty děti kolem 40tky jsou často první. Tehdy to byly ty poslední. Nebo úplně neočekávaná překvapení.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 13:33:19)
"dnes je to jen o tom, že ty děti kolem 40tky jsou často první"
Právě. A kolikrát jediné.
K tomu rodiče i prarodiče, kteří s vysokou pravděpodobností ve stáří už dávno nebudou spolu, rodina rozestěhovaná na různé vzdálenosti. A jedno zaměstnané dítě aby se postaralo...
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 13:53:41)
Kat, anebo ve 42 letech to bylo oficiálně jedenácté dítě, ale ve skutečnosti nemanželské dítě nejstarší dcery (případ mezi mými předky), aby dítě nebylo nemanželské (vesnice a tak)
|
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 13:41:44)
souhlasím, Buřtíku, ještě že jsme si je pořídili v mých 26/30, i kdyby jen o 10 let později, stejně by to byl hukot, a to se na mě v mých 26/27 trochu zlobili, proč plánované těhu, kdo bude pomáhat s babičkou? A taky padlo "tak aspoň víme, že babičku přivezeme k tobě, když budeš na tom rizikáči a RD. Ještě že se do toho vložil mm a zahřímal "tak to teda ne, starat se ve čtyřech lidech, každý dle možností ano, ale výhradně Čumča, to ani náhodou"
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 13:52:14)
Kdybych si děti pořídila o deset let později (tedy těsně před čtyřicítkou), byly by teď na nižším gymnáziu, na vrcholu puberty, neměly by už žádného dědu (a oba by pamatovaly jako nemocné staré pány, žádné roky společného dovádění, jaké si stihly užít v reálu), doma by měly nemohoucí nefunkční matku a nejspíš zcela uštvaného otce.
Bohu díky, že na tento scénář nedošlo.
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(1.7.2025 12:45:51)
Inko, ale dost (čím dál víc) žen má děti až po třiceti. Jsem jedna z nich (ne, že bych to tak plánovala, ale dřív nebylo s kým je mít) a dle očekávání se můj přechod časově sešel s pubertou obou dětí (mám staršího syna, nyní 18, mladší dceru, nyní 15). Naštěstí ani u jednoho z nás ty hormonální změny nevedly k žádným hrůzám, takže jsme snad cca bez velkých krizí přežili, resp. u dcery ještě proces není dokončen, ale zatím to jde dobře. Ale určitě to mohlo být o hodně horší. Rodiče já mám hodně mladé (75, 70) a naštěstí zatím celkem zdravé, ale manželově mamince (manžel je přitom stejně starý jako já) je 83 a klidně by už péči mohla potřebovat (zatím stačí velké nákupy a nějaké pojížďky, zajišťuje švagr, který žije v místě). Takže sejít se na jednu hromadu může spousta životních událostí naráz ani nevíš jak...
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(1.7.2025 7:59:23)
Podle mě péče o malé děti a péče o nemocné seniory se diametrálně liší. Děti má obvykle člověk mladý, plný sil, tři roky na mateřské a rodičovské dovolené, děti se každým dnem vyvíjejí, osamostatňují, učí se nové věci a dovednosti, děti člověk vychovává, ukazuje jim svět, učí je jak mají žít. Senioři jsou hotové osobnosti, jen kolikrát už jim nefunguje hlava nebo tělo, nebo obojí, nelze je nic nového naučit, nelze je nijak vychovávat, mají svůj pohled na svět, který člověk nezmění, jejich vývoj nejde kupředu, ale spíš se zhoršuje, pečující člověk musí chodit do práce a má na starosti i svoji rodinu a děti, kolikrát bydlí i jinde než senior. A je rozdíl pečovat fyzicky o 15 kg dvouletaka a stokiloveho seniora. Nehledě na to, že malé děti jsou obvykle hezké a roztomilé narozdíl od kolikrát protivného až zlého seniora.
Já jsem nic takového naštěstí nezažila, babička umřela, když mi bylo 8, o tátu se starala maminka a my s BM jen lehce pomáhali třeba s odvozem k doktorovi a maminka z plného zdraví, kdy se o sebe stoprocentně postarala, zemřela v nemocnici během 10 dnů. Měla jsem v tomto ohromné štěstí a nikdy nepřestanu být vděčná osudu, že mě ušetřil.
Na druhé straně mě strašně mrzí, že jsem se od babičky nedozvěděla víc o jejím dětství a mládí, ale já byla na to tehdy ještě moc malá. Mrzí mě, že se tyhle vzpomínky propadly do nicoty zapomnění.
|
| Monika |
|
(1.7.2025 9:47:46)
Stará Huso, jak zmiňuješ, že ses od babičky nic nedozvěděla, tak moje babička zrovna mi snad nejvíc o svém životě vyprávěla právě tak v tom věku 5-8 let. Mně to hrozně zajímalo, jak to měla, "když byla malá",dospívání, i věci kolem její svatby, když byl můj táta dítě ...
Je tedy pravda, že mi to podávala takovým "dětským" způsobem, takže až později od jiných jsem se dozvěděla, že její mladší bratr nezemřel v nízkém věku na zápal plic, jak říkala ona (s připojením poučení o tom, že se nemá pít studená voda, když je člověk hodně zahřátý - to měl být ten problém jejího bratra), ale na cirhózu jater v důsledku alkoholismu. Ale třeba to, že se s dědou seznámila na svatbě své kamarádky, kde s ním zřejmě hned přišla do jiného stavu a pak se musela vdávat v 17 letech za poměrně dramatických okolností konce 2. světové války, to mi v podstatě řekla, ale mluvila teda spíš o lásce, než o sexu 
Ale tedy s touto babičkou jsem jako dítě trávila fakt hodně času a aktivně se jí vyptávala. Od druhé babičky jsem se naopak různé podrobnosti dozvěděla právě až v dospělosti, v době kdy jsme ji navštěvovali v jejím už poměrně špatném zdravotním stavu ...
|
| Stará husa |
|
(1.7.2025 10:52:55)
Moniko, mě v tom věku ani nenapadlo se babičky vyptávat, a ona sama o svém životě vůbec nemluvila. Hrála si se mnou, chodila do parku, četla mi, vařila, nakupovala, prala, žehlila, uklízela, pečovala o mě. Starala se o mě od mých 3 měsíců. Poslední dva roky života bojovala s rakovinou, když mi bylo 5 let, ranila ji mrtvice. Všechno, co o jejím dětství, mládí a vůbec životě vím, je od maminky a to už jsem se tak v 10 letech o to zajímala a ráda to poslouchala. Ale babička už byla bohužel pryč, takže jsem se jí nemohla vyptat a všechno maminka taky nevěděla.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2025 11:00:22)
O mě se od roku do 5 let starala 80 letá prababička a vyprávěla mi hodně, já jsem byla taková stará-mladá, vyrůstala jsem na Erbenovi, Němcové, vyprávění prababička narozené v 19.století.
V 5 letech postavili školku, ty děti mi připadaly hrozně nudný
|
| Stará husa |
|
(1.7.2025 11:05:32)
Evelyn, moje babička měla tak těžký život, že na něj asi vzpomínat vůbec nechtěla.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2025 11:34:15)
Huso, moje taky, v 19.stoleti vyrůstala v sirotčinci a začátkem 20.století měla dvě nemanželské dcery, na vsi. Otcem byl nejspíš sedlák, u kterého sloužila. Ale vzpomínky měla jen na to hezké.
|
|
| Monika |
|
(1.7.2025 11:36:42)
Stará huso, moje babička měla taky vlastně dost těžký život - 4 sourozenci ve velmi chudé rodině, cítila se šikanovaná starší sestrou, v 15 šla z domova do služby, potom totální nasazení ve fabrice na výrobu munice, následně v 17 těhotenství, svatba, první roky život v malé chalupě dědových rodičů (který měl 5 sourozenců, ale někteří asi už nebyli doma), kde to bylo šílené, pak konečně vlastní byt, druhé dítě pak se závažnými komplikacemi po porodu, už pak nikdy nebyla zdravá, přidávaly se další a další potíže, byla v invalidním důchodu snad od 45 let. Což jí právě umožnilo se hodně starat hlavně o mě (starší sestřenice žily jinde, moji mladší sourozenci byli přijati do nových jeslí, já byla od roka do tří v podstatě s babičkou) a vyprávět. Ona to ale vypravovala s pozitivním závěrem, že vlastně všechno dopadlo dobře, má dědu (manžela), děti, vnoučata, nikdo nemá hlad, je mír, to svoje zdraví nijak nedramatizovala alespoň směrem ke mě a byla pozitivně naladěná, prestože nikam necestovala, v podstatě nic nenakupovala kromě jídla a základních potřeb do domácnosti, byla jsem u ní moc ráda, všechno s ní běželo hladce ...
|
| Stará husa |
|
(1.7.2025 12:08:29)
Moniko, moje babička se narodila také ve velmi chudé rodině, doma měli hliněnou podlahu, devět dětí, z toho 4 zemřely, babička byla nejmladší, v 9 letech ji zemřela maminka, ve 12 tatínek, ve 13 musela jít pracovat do fabriky, v 17 jako služka, nešťastné manželství, chudoba, válka, rozchod s dědečkem... Asi nic, na co by ráda vzpomínala.
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 11:30:43)
Huso, na druhou stranu, malé děti srší energií a hodí se, když jim člověk tou energií stačí.
Péče o starého člověka je úplně něco jiného, jak sama píšeš, a k tomu se hodí spíše člověk se zkušenostmi, nadhledem a trpělivostí.
Samozřejmě je tu otázka fyzické síly, je-li třeba manipulovat s nehybným seniorem, to už je oříšek vhodný pro kombinaci s profesionální péčí.
Pečující role je náročná v každém případě.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 0:05:52)
"Proč to vnímáte jako "trest" nebo tak něco? Kolem dětí skáčeme roky a kolem vlastních rodičů či prarodičů, když už je to potřeba, tak je to blbě?"
to mě mrzí, Dari, že sis z toho vyvodila zrovna tohle
vím o dvou ženách, které si při při péči o seniory (a zároveň dalšího blízkou osobu) sáhly fakt na dno...
je to kolikrát ženský úděl, na syny kupodivu není vyvinut takový tlak jako na dcery
k tomu prvnímu příběhu: nejstarší dcera, potom čtyři kluci, ona po celé dětství a dospívání byla chůvičkou pro brášky, potom vlastní rodina, 2 děti, na které byla prakticky sama, poté manžel těžká mrtvice, takže už ho opustit ani nemohla (o rozvod požádalo bylo, po té mrtvici to stáhla) a roky se o něj starala, potom se pár let starala o manžela i těžce nemocnou maminku - někdy brečela, že ten život vlastně žije stále v módu pečovatelka
upřímně, Vážní mi něco takového připomínají
|
| Dari79 |
|
(1.7.2025 9:08:51)
No jo, to jsou ale velmi specifické situace.
Většina z nás to takto nemá a nějakou tu péči o seniora prostě zařadí do běžného života...
Jasně, pokud to porovnáváš s někým, kdo má postižené dítě a manžela na vozíku a do toho matka dostane mrtvici, tak je to drsný.
Ale drtivá většina lidí za svůj třeba 80 letý život se 3-10 let (podle počtu dětí) intenzivně stará o děti a třeba 3-6 let pak o rodiče/prarodiče, no a pak třeba nějakou tu dobu o svého partnera (nebo naopak). To je holt "daň" za život ve společnosti a v rodině.
Jenom zapomínáme, že obojí je přirozená součást života a že málokdo to má, jako Husa, že "maminka z plného zdraví, kdy se o sebe stoprocentně postarala, zemřela v nemocnici během 10 dnů."
péče o dětixseniory je samozřejmě rozdílná, ale nejhorší doba mého mimina mi dávala (aspoň fyzicky, nevyspáním a tudíž nervama) mnohem víc zabrat, než nejhorší doba mých seniorů (to bylo náročný spíš těmi nemocnicemi, prognózami, vědomím blízké smrti). Jasně, když spadl v noci děda, a nešlo to, tak jsem holt musela volat strýce a pak čekat, až se obleče a přijede, mimino bych zvedla sama... Ale to se stalo jednou a pak jsme udělali režimová opatření a už se to neopakovalo.
Jasně - měla jsem štěstí na spolupracující a v zásadě hodné seniory (i když i to bylo s vlastními mouchami) a že se mi ta doba nesešla. Teď máme cca 15 let klidové období - nikdo ze seniorů už nežije a matky/tety... nemají ještě ani 70 a všichni jsou soběstační... My teda teď máme tchyni přes 80, ale to zatím je ve fázi jen "společnost", kontrola, pomoc s těžšími věcmi (malování po malířích, těžší nákupy...), vození, kontrola a kontrola. Ale (pokud ji nesrazí auto nebo tak něco), že se to v následujících max. 10 letech někam zvrtne, je téměř jisté.
Ale za oběť to považovat nebudeme - vychovala muže jako samoživitelka, oba kluky hlídávala (nepravidelně), vařila jim, dodnes jeden den v týdnu vaří pro všechny, a prostě se to bude muset nějak udělat, kdy a v jaké podobě a na jak dlouho to bude, to nikdo neví.
|
| K_at |
|
(1.7.2025 9:50:01)
Dari, určitě tě ctí to, že dokážeš v takových situacích vyjít maximálně vstříc zaměstnancům. To klobouk dolů. Ale to je spíš výjimka.
Jinak tu asi nikdo nemluví o obětování se.
Ale je dobré uvědomit si, že to, co tu lidi řeší, není urvat se 1x za 2-3 týdny, ale spíš tak 3x týdně minimálně. A to ještě bez možnosti si půlku věcí plánovat předem, protože je nevíš.
Hodně seniorů v tomto věku si neumí říct o pomoc. Tudíž musíš být telepat. A neustále v pohotovosti. Pokud v tom jedeš X let, nemáš čas si odpočinout ani ty. Protože to leckdy ani není možné. Ve věku cca 50+, kdy máš doma ještě klidně dítě na ZŠ/SŠ, je toho hodně.
Určitě má tvůj příběh význam v tom, že se to může sejít dobře - hodně lidí kolem, spolupracující rodiče. Pokud má možnost u nich někdo bydlet a má celkem volné ruce a elán, je to zn.ideal. Ale většinou je to mnohem složitější konstelace a zamestnavatelé běžně vstříc nevychází.
|
| kosatka2 |
|
(1.7.2025 10:54:52)
Jo, moje tchyně ví, že na ní všechno visí, tak nám už preventivně volá, že ji něco bolí, tak ať jsme v pohotovosti se přestěhovat za tchánem (dementní, na vozíku, s cévkou). On už je nepohyblivý řadu let s občasnými výkyvy, ale jinak zdravý. Jezdíme tam skoro každý víkend a k tomu nárazově podle potřeby - dělali jsme rekonstrukci a úklid, pořád je třeba doprovázet k doktorům, vyfoukne se vozík, tchyně neumí zařídit vyhledání nového doktora a objednání, ale zaplatí podvodné firmě, voláme si denně, je třeba pořád něco. Děti máme 3 a nejmladší je ve školce. Jedno vnouče bylo dokonce uvolněno ze školy, aby doprovodilo babičku a dědu na vyšetření (tchyně neutáhne vozík, chodíme jak procesí).
Již několik let je to zátěž spíše mentální - zařizovat kdy kdo co (+ vlastní děti MŠ a ZŠ) a vůbec si nedovedu představit, že takto by to šlo ještě s tchyní, mými rodiči a strejdou (nikoho nemá, žije sám).
Babičky a dědečkové byli víceméně soběstační skoro až do konce, tam to bylo hlavně o doktorech, smlouvách, obveselení a občasná výpomoc. Oproti člověku, který je roky nepohyblivý a bez zvladatelného vyprazdňování a přemýšlení to byl čajíček.
|
| K_at |
|
(1.7.2025 11:03:36)
Kosatko, vidím tu obrovský průser v nedostupné kvalitní domácí spolupeci a nedostatek kvalitních odlehčovacích zarizenich.
Mělo by být schůdné kloubit rozumně péči a práci. Péče doma vyjde stát mnohem levněji, než v zařízení. Ale není možné, aby to rodina takto zvládala dlouhodobě a na více frontách. 
|
| kosatka2 |
|
(1.7.2025 11:29:33)
Kat, a pak jsou ještě ti senioři. Tchyně má důchoďák za rohem, ale přihlášku tam nedonese, že jí je to trapné. Dostala to od dětí za úkol, ale nejspíš nerealizovala, nikdo se na to nechce ptát, je to citlivé. Nechce, aby k nim někdo cizí chodil domů, max. na výměnu té cévky. Tchán zase panikaří, když má být chvíli sám a není úplně spolupracující, odmítá do sprchy, apod. Párkrát ho tchyně našla na zemi, když šla na nákup, asi zapomněl, že nechodí. Na nějakou výpomoc peníze jsou, tchyně to nechce, jen nás. Na rekonstrukci bezbariérovosti je taky nějaký příspěvek, ona tohle odmítá řešit, zaplatí radši ze svého. U nás je docela služeb dost, včetně bezbariérového taxi, ale prostě ona to nechce.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(1.7.2025 10:57:18)
Kat,
ano, to zaměstnání zmiňuješ správně. Kolem té padesátky je to už dost zásadní téma. Známá zůstala v cca padesáti doma pečovat o vlastní dítě v terminálním stadiu rakoviny, no a protože člověk dopředu nevěděl, jestli to bude měsíc nebo rok, odešla nakonec kvůli tomu ze zaměstnání. Byla s ním doma půl roku. No a pak prostě v tom věku už další práci nenašla.
Když vyvstala u nás doma potřeba péče o babičku s Alzheimerem, vzala jsem to na sebe já, protože jsem pracovala z domova a zrovna byla v reprodukčním věku, takže jsem při té péči absolvovala dvě těhotenství atd. Ale kdybych tam nebyla já, znamenalo by to, že o práci v tom rizikovém věku přijde i moje máma.
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 11:01:59)
"odešla nakonec kvůli tomu ze zaměstnání. Byla s ním doma půl roku. No a pak prostě v tom věku už další práci nenašla"
Žženo, klobouk dolů a ano, zaměstnavatelé si dle CV, kde vidí půlroční prodlevu péče o osobu blízkou, řeknou "no jo, ty nám to příště uděláš taky, nebudeme riskovat"
|
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 4:17:19)
Jojo, bylo mi asi 52 a jako IT jsem měl kontakty s asi 32 firmani, s 16 i pohovory a nakonec z toho vypadla jedna firma... Takže změny zaměstnání nic moc...
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 11:49:08)
Flexibilní zaměstnání je pro pečovatelskou úlohu klíčové.
Každý se určitě nemůže několikrát v týdnu uvolňovat kvůli termínům u lékařů.
Já jsem v tomhle velmi nazlobená na zdravotnictví, že mnohde není šance získat termín jindy než v dopoledních hodinách, maximálně okolo poledne.
Neumím si představit, co si počne člověk, který potřebuje takové návštěvy často, dlouhodobě a má třeba delší dojezdovou vzdálenost.
Osobně jsem v situaci, že kdybych neměla časově flexibilní doprovod, vůbec si neumím představit řešení.
Něco vyřeší soukromá zařízení, fungující do večerních hodin, ale všechno opravdu ne.
|
| Dari79 |
|
(1.7.2025 13:13:03)
Souhlasím se vším. Nikdy jsem nebyla tak nasraná, jako když jsem jezdila s prarodiči po těch doktorech...
Racionalita a logika na mnoha místech ve zdravotnictví prostě nenexistuje - jen zvyk, rutina... Čest pozitivním příkladům.
S naší obvoďačkou to bylo fajn - i v době před e-receptama se dalo domluvit, že jsem se stavila (ideálně po předchozím zavolání na pevnou linku), dostala jsem další recept, povyprávěla, jak se děda/babička mají, že je stav stabilní a bylo. Byla i ochotná v rámci domácích návštěv se třeba jednou za půl roku zastavit. Moc se toho nechtělo.
Ale interna a cukrovka v místní nemocnici, to byla tragédie. 20 lidí pozvaných na 10:00 atd. S babičkou se tam muselo být furt, ona by sama tam být nemohla. Ale to byly zase kontroly třeba jen jednou za půl roku, ale zase poctivě na celý den. A s každým z těch seniorů tam vesměs byl někdo z rodiny...
S dědou to bylo lepší, přivezla jsem ho, posadila, dala mu mobil (naučila dlouze podržet jedničku na rychlou volbu na mě), když vyšel z ambulance, zavolal mi, už jsem venku, počkal, až jsem přijela a odvezla ho zas domů... Mezitím jsem se vrátila do práce.
Nejhorší doba byla kombinace děda ozařování v Brně (tj. denně dojíždět) a babička po mrtvici, která by sama doma 5 hodin nevydržela... Takže holt děda jezdil sanitkou (byl rád, společensky si popovídal s ostatními pacienty) a někdo z nás byl s babičkou doma, to jsme se fakt museli střídat hodně, to bylo několik týdnů od po do pá, denně, cca těch 5 hodin... Kdybysme ho vozili, byli by nutní 2 lidi nebo babičku tahat s sebou. Nebo by tam musel být hospitalizovaný a to nechtěl.
Jedna teta tenkrát dělala krátký-dlouhý týden v práci, my ostatní jsme si holt na střídačku brali volno, jak kdo mohl.
Z mý zkušenosti - eliminovala bych tolik doktorů, kolik jen jde.... Ono po 80tce už je (asi cynicky) celkem jedno, na co ten člověk umře. Často jsou to jen rutinní kontroly kvůli "dalšímu receptu" na dlouhodobě brané léky. Vzít krev na kontrolu cukrovky/cholesterolu/léky na ředění krve, přeměřit tlak kvůli lékům na vysoký tlak - to by se mělo dát domluvit, že vezme/změří sestra i v rámci domácí péče a na výsledky je možné volat či mailem, nové recepty e-. Na nějaký oční atd. bych se vyflákla. I před těmi 15 lety jsme i na tu kardio jezdili jen 1xpůl roku a dneska je to on-line snad ještě víc...
Samozřejmě - akutní onko léčba nebo (v našem případě) převazy té popálené ruky atd., to holt času vezme víc. ale to zase není vyhrazeno jen seniorům, to tě může postihnout bohužel kdykoli a u kohokoli (i partnera, sebe, dítěte...).
Ale běžní doktoři u běžného seniora určitě není zátěž na 3x týdně, kam by furt chodili?
|
| Dari79 |
|
(1.7.2025 13:24:26)
A ano, hlavně ta souhra v rodině, to je podle mě klíčové.
Není to o tom, aby všichni "odpracovali" stejnou měrou. Ale aby si ujasnili, kdo co může.
Nás je bratranců a sestřenic (tj. vnuků a vnuček) 6. Někteří byli ještě malí, někteří na střední, někteří bydleli daleko. Tj. z této generace jsem oddřela nejvíc určitě já. Ale zase, moje máti bydlící na druhé straně republiky, určitě méně, než její sestry...
Jen jedna teta byla/je vdaná, takže chlapská práce byla holt bohužel jen na tom jednom strýcovi (zeťovi).
Já jsem se přistěhovala (byť už to bylo jen na poslední asi 3 roky) a byla na mě holt ta denní běžná péče. Ostatní (i já do té doby) víkendovali nebo vypomohli, když já jsem třeba nemohla. Do práce chodili pořád všichni, u nás nikdo nebyl nezaměstnaný nebo tak.
Jde o to si to nevyčítat, snažit se vyjít si vstříc a nějak si to podělit - podle konkrétních okolností v rodině. Fakt není třeba vést si statistiku, kdo kolik hodin "odpracoval".
|
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 4:07:00)
Praktik, psychiatr, zubař, interna, kardio, urologie, diabetologie, ale taky pošta (už vám něco v poslední době doručili?), banka, občas něco nakoupit, co nepřiveze Tesco, občas technické problémy (počítač, mobil)...
U těch doktorů je problém, že řada léků má preskripční omezení a skoro každej ji chce vidět.
Akorát jsme se vrátili z krátký dovolený, ale MM bude mít po 3 týdny v Praze každý den svoje, nebo tchýnino vyšetření. Protože jako učitelka musí dělat svojí generální údržbu o prázdninách. A pak má týden letní provoz. (Taky pitomá věc, protože termíny je ÚMČ ochoten rozepsat tak v květnu, což ohrožuje všechny plány na dovolenou.) A babička pochopila a vecpala se do stejných dní...
Žena pracovat musí, protože je nějaký strop na pečování za život, jako náhradní dobu. A to vyčerpala s dcerou díky PnP. A taky chce, aby (až umřu) vůbec měla důchod, jen služby k bytu jsou tu kolem 10 000. A taky můj plat se nezvedal asi 5 let, takže mám cca 2/3 v paritě kupní síly. Takže se její poměrně velmi slušný plat (ředitelka je zázrak) učitelky hodí.
|
| K_at |
|
(7.7.2025 6:55:01)
Vážný, musíte objednávat termíny vy. A sorry, opravdu bych aspoň občas poprosila syna. Vy jste si kvůli němu dávali nohu za krk ještě cca loni. Prostě si řeknete o pomoc. I kdyby to bylo 4x do roka, pořád to pomůže.
|
|
| Dari79 |
|
(7.7.2025 9:11:11)
NO, tak začni těmi praktickými věcmi... Jaká pošta a banka? Na poštu existuje zákaznická kartička - lze zažádat on-line - pak doporučené dopisy (kromě do vlastních rukou) může vyzvednout kdokoli s tou kartičkou. Totéž banka - dispoziční oprávnění, přístup do internetbankingu, případně i platební karta ... Generální plnou moc na jednání na úřadech atd. (při jedné návštěvě pošty tchyně ověří na tom podpis)... (jinak samozřejmě toto se pochopitelně dá i mimo běžnou pracovní dobu v zaměstnání vyřídit, stejně jako jiné úřady).
A termíny u lékařů opravdu není nutné si nechat "diktovat" - doba fakt už není jako v Nemocnici na kraji města "v úterý v 7:30. Můžete? Ne. Tak si to musíte zařídt tak, abyste mohl."
Spojit např. kontroly těch, kteří jsou ve stejném zařízení. My, na vesnici to máme snazší, protože je tu jedna nemocnice, kde jsou tyto odborné ambulance koncentrované, ale třeba taky něco máte pospolu... Když už si beru den volna, můžu oběhnout třeba 2-3 současně.
Interna - kardiologie - diabetologie - to určitě není důvod víc než 1x3 měsíce. Psychiatrie? Tak jestli nemá nějakou psychózu, ale jen nějakou běžnou stařeckou demenci nebo tak něco, tak co by na ní vykoukali? Že se to časem přirozeně a postupně zhoršuje?
Není to mladý člověk, u kterého lze očekávat nějaké vyléčení (u čehokoli), jde jen o udržovací léčbu doživotních chronických a předpokládám u seniorů běžných potíží. Je třeba se těch lékařů opravdu zeptat, jak často je opravdu nutné ji tam tahat, tj. na jak dlouho dopředu je prostě možné ty léky předepsat.
Zubař a spol - to většina lidí (i těch, co mají děti) často mají zubaře stejného a chodí tam hromadně, ani v mládí se nechceš (třeba ségra se 3 dětma) uvolňovat z práce tolikrát, tak se objedná celá rodina (my tak chodíme třeba na zubní hygienu) a vezme se to při jednom...
Nebo přesně, jako to dělají pracující s dětma - na dobu školních prázdnin atd.
Proč by proboha 80ti letý senior musel tři týdny denně vysedávat po doktorech? Co s ním jako ti doktoři vymyslí? Primárně bych se domluvila s praktickou, na sestavení nějakého racionálního plánu péče. Co se může udělat najednou u praktika (měření tlaku, odběr krve - do jakých všech laborek - na jaká konkrétní vyšetření poslat...), jaké všechny léky může předepsat přímo... Pak postupně u jednotlivých těch odborných lékařů - co opravdu je nezbytné (klidně i za cenu reverzu - oni se samozřejmě kryjí, že aby to nebylo zanedbání péče)- vzít to racionálně - jasně tchyně už má tento věk, ja na tom tak a tak, zázraky nečekáme, preferujeme spíš klid než zatěžování vyšetřeními..., co s tím...
Právě to, že je teď máte oběhnout všechny, je dobrá příležitost začít to nastavovat "jinak".
Lékaři nejsou Bohové a jejich slovo není zákon. Drtivá většina z nich jistě budou rozumní lidé a domluva s nimi jistě bude možná.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 9:35:35)
naprosto souhlasím - lékaře minimalizovat a pokud možno soustředit na jeden den víc akcí... chodit na poštu téměř není třeba, klidně i zřídit datovku, všechno směrovat k online řešením a obsluhovat sami... nás tohle naučila ta víc jak 100 km vzdálenost... a to k tomu můžu připočítat i výjezdy za ztracenými klíči, pořizování nových dokladů, platební karty a podobně... opět platí "nehledej důvody proč to nejde, ale cestu jak to půjde"
jinak samozřejmě soucítím, není to lehké a obzvlášť zpočátku má člověk pocit, že ho to zavalí, ale ono si to časem sedne... a pak se vyvrbí zase něco nového... tak nějak pořád dál a dál
|
| neznámá |
|
(7.7.2025 12:44:34)
No, ale oni lékaři ve většině ČR fungují jak za dob Nemocnice na kraji města.
Většina ČR je ráda, že sehnala nějaký termín u lékaře a měnit ho nejde. Nebo jde, ale nabídnou další až za několik měsíců.
My teď chytli nával u zubaře, sice jsme byli objednaní na čas, ale čekali jsme skoro dvě hodiny, ptala jsem se na jiný termín a byl by až v unoru.
Neurolog mi dal také termín v lednu, gynekolog v listopadu, kožní v říjnu......
Asi by hodně pomohlo, kdyby rutinu mohl řešit praktický lékař, já teď docházím na hematologii, je tam nával, objednaná jsem, ale čekání dlouhé. Přitom jen zkontrolují ředění krve, to by klidně mohl praktik.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 12:58:30)
neznámá, jasně, že přeobjednat se je problém, ale když už tchýni doprovázíme, domlouváme termín na příště rovnou podle našich možností...
|
| neznámá |
|
(7.7.2025 13:08:51)
Já jsme většinou ráda, že máme vůbec nějaký termín, tady lékaři moc nejsou, mají hodně pacientů a i objednaní dlouho čekají, protože se musí nějak vmáčkout akutní a celý objednávkový systém se rozsype. Nikdy nevím, jak dlouho budu čekat a byvá to dlouhé čekání klidně na cleé dopoledne, odpoledné už nikdo neordinuje, nevím, jak to pospojovat.
Teď jsme tu měli serii umrtí lékařů, takže je situace o co horší.
Určitě by pomohlo, kdyby lékaři ordinovali i odpoledne, takto když dopoledne prosedíš v jedné čekárně, tak dalšího lékaře nestihneš.
Ale oni zase dojíždí i jinak nebo pracují i v nemocnici, moje praktická delá ultrazvuky a drží pohotovosti, prostě jak je jich málo, tak se snaží zastat toho více a asi nemůžou sedět celý den v ambulanci.
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 14:01:33)
"Určitě by pomohlo, kdyby lékaři ordinovali i odpoledne"
Souhlasím, to by pomohlo v mnoha ohledech, sama jsem to tady už zmiňovala.
Někde jde o to, že lékař mimo ambulanci i slouží v nemocnici, to je pravda, ale podle mě to zdaleka není většina případů. Do odpoledne, natož do večera prostě k dispozici být nechtějí.
Těží z toho privátní zařízení, která do večera fungují.
Za přímou platbu jde náhle všechno - získat termín obratem, vybrat si čas, jít na řadu na minutu přesně, konzultovat po telefonu téměř kdykoliv atd. atd..
|
|
|
| Senedra | 
|
(7.7.2025 13:09:02)
Rose, fajn, vy máte možnost si ten termín domluvit.. ale třeba moje tchyně je na tom tak, že nesděluje, nekomunikuje vůči rodině, jen oznamuje. Svéprávnosti zbavená není (a není důvod, myslí jí to pořád dobře), ale holt má nějakou povahu a nikdo s ní nehne.
Dnes vstával MM o půl čtvrté, aby jí dovezl 400 km. Souhrn - dnes dopoledne odběry krve, odpoledne návštěva kamarádky, zítra před polednem aplikace jedné injekce ( kterou by jí mohl dát odborník tady), odpoledne po cestě návštěva příbuzných. A zase 400 km zpátky. Doktory si sem dát nechce ( o takhle staré lidi se nikdo starat nebude, co když se tchyně vrátí někdy domů, jak by doktory sháněla - nevrátí se, není to prostě možné)... Při minulé návštěvě doktorů třeba tchýně ani doktorce neřekla, že syn jen parkuje auto a že s ní chtěl k vyšetření jít. Takže MM čekal před ordinací a nevěděl nic. Nebudu veřejně prezentovat, co si o přístup tchýně myslím...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 13:18:10)
senedro, chápu, tohle je jedna z mála věcí, kdy je fajn, že tchýni už to tak moc nemyslí  sama má teorii, že takhle staré lidi už bez doprovodu lékař neošetří a tak je srozuměna s tím, že ji doprovází syn nebo dcera... a navíc špatně slyší, takže i ta komunikace s lékařem je pak na nich...
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 13:25:01)
tchýně taky blbě slyší, už několik let, ale k odborníkovi nechce... navíc je dost vztahovačná, takže ta komunikace bývá fakt zajímavá 
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 14:07:20)
Senedro, to musí být tedy očistec, mít na starost takového člověka.
|
|
|
|
| K_at |
|
(7.7.2025 14:34:06)
Sendero, jakože manžel tohle akceptuje?! Napadlo ho už, že "ne" je taky odpověď? Kdyby rodič doposud bydlel těch 400km daleko, tak chápu, tě je třeba tam jet a zařídit si 2 dny volno a obehat lékaře atd. Ale tohle?! To je nehorázný.
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 15:52:30)
K_at, Ropucho, tchyně je dlouhodobě ( skoro dva a půl roku) u švagra. Ten zařizuje většinu, občas se podílí MM. Takže švagr i šéfuje většinu věcí, ale už mu v práci dali najevo, že ztratit se cca jednou za 5-6 týdnů na dva dny není úplně v pořádku.
"NE" zaznělo ze strany MM asi před třemi týdny, kdy byl nadnesen nápad zajet na otočku oněch 400km kvůli zalití kytek. Oba jsme si mysleli, že tchýni čeká dnes nebo zítra nějaké důležité vyšetření, ale až na místě se MM přesně dozvěděl, že se jedná jen o odběr krve a jednu injekci.
Snažíme se nějak švagrovi ulevit, ale i on je dost neústupný. Třeba se snažíme zvát tchýni na nedělní obědy, ale několikrát jsme byli odmítnuti.. Je to těžké. Zase na nás neleží a nejtěžší a každodenní část starostí.
|
| Okolík | 
|
(7.7.2025 16:01:15)
Senedro, to s vámi teda tchýně slušně cvičí, divím se, že její synové prostě ty 400km akce nezruší. Jasně, je to těžké, je to jejich máma. Ale taky mají své rodiny
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 16:07:15)
Okolíku, já to vím, MM taky, ale švagr je neústupný. Navíc žije jen s přítelkyní, děti nemá, takže některé věci bere prostě jinak
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:07:59)
Chápu, tak ať si tam s mámou jezdí sám
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 16:10:19)
Okolíku, znáš to indiánské rčení :" Nesuď nikoho, dokud jsi v jeho mokasínech neprošel tisíc mil"... tak nějak...
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:37:20)
Máš pravdu, Senedro. Vlastně chápu, že se tvůj muž zapojuje i takto, když většina péče jak píšeš je na bratrovi. Chceš jí to možná vynahrazovat
Tak to nějak zvládejte, držím palce
|
|
|
|
| K_at |
|
(7.7.2025 16:39:03)
Sendero, a není teda možná dohoda se švagrem v tom směru, že by on byl manager té péče a kdy, co a jak by organizoval švagr spolu s tvým mužem? Jinými slovy by švagr věděl, že bratr může přijet, ale je třeba toho za den či dva urvat co nejvíc. Protože najet 800km kvůli krvi je fakt děsná bezohlednost.
Ale jinak, i švagr si musí přijít na to, že nemůže vždy všechno jít dle maminky. Bohužel. Tohle je hrozný. Ach jo.
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 16:44:04)
K_at, to je to, o co se MM už dva a půl roku pokouší... njn, pracujeme s tím, co máme...
Já do toho zase moc nekecám, až tak se mě tohle netýká a MM se stará i o mojí mamku.
Jsou věci, které se sestrou prostě nedáváme ( spravit plot, opravit sekačku, vyměnit někde nějakou součástku). Třeba loni zorganizoval natírání okapů a opravu plotu na chalupě. Já mu s tím pomáhala, ale organizace ležela na něm. Půlku chalupy jsem vymalovala já, druhou sestra se švagrem. Sestra jezdí k mamce víc než já, zase my s MM třeba budeme na podzim skládat dřevo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(7.7.2025 9:35:49)
Dari,
my jsme třeba s babičkou u bank úplně pohořeli, protože byla technicky úplně mimo. Třeba AirBank požadovalo, aby u kiosku samostatně zadala na klávesnici silné heslo bez pomoci nás nebo pracovníka banky - neřešitelné. Měla tou dobou problém i naťukat telefonní číslo na tlačítkovém telefonu, na PC klávesnici jakživ nesáhla.
Myslím, že v tomto mají některé banky velké rezervy a v přístupnosti, nejen pro seniory, ale třeba i pro osoby se zrakovým postižením atd.
Jediná alternativa nakonec byla pošta osobně, tam se to nějak podařilo, aby měla mamka dispoziční práva a internetové bankovnictví.
|
| Jerry G. |
|
(7.7.2025 10:17:56)
Zzeno,
Ja mam dispozicni pravo k uctu moji maminky ma k tomu internetove bankovnictvi. Mamka ho nema, protoze by si s nim nevedela rady.
|
| Žžena |
|
(7.7.2025 10:23:26)
Jerry G,
jak jsem psala, u nás to tak taky dopadlo, ale najít banku, která by byla schopna zřídit to bez technicky zdatného počátečního zapojení seniora byl problém.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 10:30:07)
žženo, tak zrovna airbank asi není úplně uzpůsobena pro ne technicky (počítačově) zdatné klienty... tchýně má českou spořitelnu a vše se vyřešilo jednou návštěvou, kdy zřídily dispoziční práva pro švagrovou... stejně tak třeba vydání nové karty nikdy nebyl problém, stačilo, že je tchýně s námi a máme s sebou její doklady...
|
| Jerry G. |
|
(7.7.2025 10:49:35)
Rose,
jo sporitelna je na tohle celkem funkcni. Ja jsem s nima i dva ucty, pro osoby v porucnicke peci. Plus zdedeny dluh atd.. Fakt prima pristup.
|
|
|
|
|
|
| MaMar | 
|
(7.7.2025 10:59:52)
Mám zkušenost s tím, že s postupujícím věkem lze opravdu počet návštěv u specializovaných lékařů snižovat. Dobře pamatuju, jak v době, kdy bylo mámě okolo 80, jsem s ní strávila v průměru nejméně půl dne týdně v čekárnách u praktika, na ortopedii, urologii, gynekologii, kardiologii, ORL, očním, a už ani nevím, kde ještě. K tomu samozřejmě vše ostatní, co potřebovala zařídit. Naštěstí jsem tehdy měla práci, kde jsem si do jisté míry mohla sama rozvrhnout pracovní dobu, ale i tak to bylo zatěžující a téměř všechno na mně.
Ale postupně jí i sami lékaři začínali říkat, že už pro zlepšení jejího stavu nejsou schopni nic udělat - máma to vždy brala dost úkorně, ale já jsem si oddechla. Na druhou stranu pochopitelně narůstala potřeba osobní péče. Máma posledních asi 10 let žila se mnou, ale chodila jsem do práce, takže jsme dost využívali terénní pečovatelskou službu - (ohřátí jídla, hygiena, někdy i doprovody k lékaři) a domácí zdravotní péči, která zařídila různé odběry krve, očkování, převazy apod.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 11:10:27)
"Proč by proboha 80ti letý senior musel tři týdny denně vysedávat po doktorech? Co s ním jako ti doktoři vymyslí?"
Dari, chápu, že myslíš na efektivitu a smysluplnost péče, ale takhle napsané to zní dost hrozně - jako by osmdesátiletý člověk už byl odepsaný.
Mám osmdesátiletou mámu a neumím si představit, že bych jí řekla, ať nechodí zbytečně na lékařské kontroly, že už na tom nezáleží, jestli její potíže budou stabilizované nebo se budou zhoršovat, protože to má už stejně "za pár".
Samozřejmě, že člověk může být v takovém zdravotním stavu, kdy některá péče už je zbytečná a naopak zatěžující. To ale není automaticky otázka věku.
Osmdesátiletá paní před sebou může mít deset i více let života a není jí jedno, v jaké kondici je prožije. A ty pravidelné lékařské kontroly mohou být setsakra důležité.
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 11:23:36)
Asi tak. Ale tu péči lze lehce kumulovat k méně lékařům.
Navíc zmíněné 3 týdny zaberou návštěvy u lékařů tchýně a manželky Vážného, tedy 2 osob....
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(7.7.2025 11:24:34)
Mamku naštěstí i v 80+ letech pořád posílají po vyšetřeních, kdyby ji už nechali být, s tím, že je stará, tak se motá, nejí a má 44 kilo, tak už by tu 3 měsíce asi nebyla.
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 11:34:26)
Evelyn, lékaři naštěstí nikoho jen na základě věku neodepíší.
Mladému laikovi může ta číslovka asociovat práh smrti (a čistě statisticky to samozřejmě platí), ale když si představí dámy jako Marta Kubišová, Helen Mirren, Marie Rottrová..., jistě by jim neřekl, ať už na ty prohlídky nechodí, že už na nich lékaři nic nevykoumají a mají v poklidu čekat na smrt
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 11:44:50)
"ty prohlídky nechodí, že už na nich lékaři nic nevykoumají a mají v poklidu čekat na smrt "
To tu naštěstí ani nikdo nepsal.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(7.7.2025 11:45:05)
ropucho, tak ono jde spíš o takové ty dlouhodobé věci - třeba tchýně celé roky dojížděla na kontrolu se štítnou žlázou, bere nějaké léky, stav se nijak neměnil, takže jí lékařka sama doporučil přestat s kontrolami, léky dál předepisuje praktik... nebylo na tom co řešit... stejně tak na ušním už se nic po celá desetiletí neměnilo, takže kontroly ukončili... když se pak vyskytla potřeba nového naslouchadla, jela tam tchýně na dvakrát po sobě a zase se domluvili, že kontrolu jen v případě potřeby... totéž na očním - dokud brýle vyhovují, není třeba víc řešit...
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 11:57:02)
Rose, jasně, tomu rozumím a i si domýšlím, že Dari to snad tak nějak myslela.
Jen jsem se pozastavila nad tou stroze pragmatickou formulací, která zní, jako by osmdesátiletého člověka už nemělo smysl sledovat, protože prostě chátrá stářím.
|
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 1:32:39)
No jasně, ale nemůžeš ty lidi (až do paliativní doby nechat běhat s glykemií 12+ a bez léků na tlak a na srdce). No a její praktička samozřejmě ví, že má internistku a diabetoložku a kardioložku, takže to ona nepíše. A každou odbornost jinde. Něco v centru Prahy, něco na středisku, něco v bývalé železniční nemocnici...
Zubaře máme každý jiného, já s manželkou v placeném zdravotním zařízení, co jsem podědil z korporace. Ale je to rok od roku horší a dražší, tak brzo budeme hledat nové doktory.
Ona má naší původní zubařku, která byla už v mém mládí stará jak hnědé uhlí, musí jí být k 80 letům a furt ordinuje, i když jen na půl úvazku. Když jsme od ní odešli, tak nám kdekdo musel opravovat její práci.
Jinak si naplánovala všechny věci na 14 dní co je žena v Praze o dovolené a kdy nemá letní provoz ("vždyť je toho jen 5 vyšetření"). Včera selhal špatně přidělaný čip na ruku manželce a skoro se sesypala, že bude muset brzo ráno zpět k diabetoložce. A taky má během těch deseti dnů asi 6 vyšetření. No a před létem si zablokovala záda, byla skoro 14 dní doma a skoro nevstala. Rehabilitační v našem zařízení ji napsala rehabilitace na každý den = každý den zaparkovat v centru a být tam mezi 7-8h. Říkala, že si myslela, že něco zvládne doma o prázdninách, že tu má spoustu restů.... A prd.
Ono toho bylo na ženu letos moc. Jednak jí umřel táta, prakticky v náručí, týden o něj pečovala v rámci domácího hospicu, píchala mu morfium atd. Já mezitím dělal ty papíry kolem hospicu, kolem PnP, aby mohla u nich parkovat, ...
Do jara jim rekonstruovali školku, která měla být hotová o prázdninách. V létě a ještě jednou špatně přikryli otevřenou střechu a školku protopila průtrž mračen. Takže se učilo jen ve 2 třídách a jedné vypůjčené z jiné školky, čili ve třídách bylo kolem 40 dětí. A samozřejmě všechno, jídelna atd. bylo jinak...
Do toho se jí hádají kolegyně učitelky na třídě.
Do toho jí nastoupila menopauza (ona to ani neví, má před 6 lety kvůli rakovině hysterektomii, ale ponechali jí ovaria, čili nenastalo to hned) - a je silnější, takže měla ještě léta dost hormonů.
Do toho se tchýně skoro sesypala, bylo třeba ji přesvědčit, že AD a psychiatr neznamená, že je blázen. A stejně už je zase nebere.
A teď tchýně čeká, že když se jí nemohla věnovat přes rok (vždyť jsi jenom asistentkou...) tak se jí bude věnovat teď. A vzhledem k tomu, že si kvůli MŠ nemůžeme vybrat dovolenou jindy a oba máme 6t (u nás v práci k 5t přidali 5 dní variabilního volna a udělali z toho 6t), tak jsme 7+7+14 dní na dovče mimo Prahu, což je pro nás (i vzhledem k množství léků, zdravotních pomůcek atd., co s námi musí cestovat, dost opruz). Ať jedeme na víkend, nebo na týden, tak furt máme víceméně stejně věcí (i kvůli variabilitě počasí).
Máme po krásné dovolené v Polsku, ale přeci jen cesta autem 600 a zase zpět už taky nenabíjí silou. Aspoň jsme se vyhnuli black-outu. Ale zase jsme seděli na internetu a snažili se dovolat tchýni... Nikdo nevěděl, jestli do bude trvat 2h nebo 2d.
Taky nám krátce před odjezdem umřelo jedno morče a bylo třeba zajistit péči aspoň o druhé. A obě děti mají partnery s výraznou alergií na morčata... Takže k nim ne, a navíc měly obě dovolenou. Nakonec pomohl kamarád.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.7.2025 9:27:36)
Vážný, ano, máte toho naloženo mnoho... na druhou stranu tento náhled vám nijak nepřidá... když si takhle sepíšu všechny "hrůzy", které aktuálně řeším a začnu si sama rovnat, jak se to nedá zvládnout, nejspíš se zhroutím a neudělám nic...
upřímně ve svém sendvičovém tlaku jsem zakázala podobné souhrny a řešíme všechno postupně, krok po kroku... já vím, že z dlouhodobého hlediska to není dobré, ale v tuhle chvíli mi to pomáhá přežít...
takže všechno řadím do časové osy, mysl nechám zaobírat se jen následnou akcí a na pozadí jen udržuju časovou posloupnost (ta je primární), nic nepřeskakuju a soustředím se max na dva kroky dopředu...
tedy pro ilustraci - vytěsním přípravu na podání žádosti o zbavení tchýně svéprávnosti, aktuálně se soustředím na to, že ji v sobotu navštívíme na oddělení následné péče, a pak zajedeme k ní domů obstarat kytky a vybrat schránku, a pak naplánujeme další návštěvu... u syna se soustředím na to, aby dnes zavolal podnikové doktorce a zítra jel na z. prohlídku ke své doktorce (konečně jsme ho dokopali k brigádě), naopak vypouštím další kroky...
už jen ta časová osa hodně věcí vyřeší, vidím kde mohu něco pospojovat a kde mohu něco delegovat, když to neukotvím do času, nenapadne mě, že to nemusím být já, kdo to vyřídí...
mám tedy velkou výhodu v tom, že mám muže velmi zdatného v nezapomínání důležitých věcí, společně jsme v tomhle opravdu dobrý tým - já ho držím aby nepřeskakoval a on mne, abych nevynechala...
a pak je VELMI důležité si připustit, že nejsem Atlas a opravdu nedržím tíhu světa na svých bedrech a nejsem zodpovědná za ostatní lidi (jestliže je švagr naprosto nepoužitelný, holt ho vyřadím ze svých plánů, ale nebudu se už zaobírat tím, jak je nepoužitelný a jak by se mi hodilo, kdyby nebyl, nebudu si "zasírat hlavu" tím, co nezměním - ve vašem případě nějaké neshody kolegyň a podobně - jasně, člověku to nepřidá, ale holt to musí vytěsnit)
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 12:43:57)
Rose, díky: "Vážný, ano, máte toho naloženo mnoho... na druhou stranu tento náhled vám nijak nepřidá... když si takhle sepíšu všechny "hrůzy", které aktuálně řeším a začnu si sama rovnat, jak se to nedá zvládnout, nejspíš se zhroutím a neudělám nic..."
To víte, já jsem vrba pro ženu a ta se hroutí i jen ze svých doktorů. Střídavě je dost nepříjemná a následně se omlouvá... Hormoni. Ale vtipkujeme, že na hormony jsme připravení od puberťáků, takže nic nového.
Hm, a dámy, vy jste trochu nedobrovolná supervize... A krom toho, já si na tom třídím myšlenky. Já oponuju (to už je můj zvyk, matematik hledá protipříklady a je povahou advokátem ďábla), ale reálně moc děkuju za diskusi.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.7.2025 12:57:17)
vážný, já tomu rozumím... taky tady kolikrát sepíšu ledacos a už jen to, že to sepíšu, je pro mne terapeutické
a když k tomu pak někdo připíše nějaké komentáře, občas mi to pomůže si ledacos utřídit
víš jak - hlavně se nenechat zavalit
|
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 13:01:05)
Ale jinak, v kruzích, kde se pohybuju, tj. od církve, kř. přátel kolem, ale i lidí v práci a ve fantasy kruzích (trochu ezo lidičky), v takové light konzervativní bublině - i Rodina tam patří, se obvykle hodně zdůrazňoval ten fakt, že děti se mají oddělit od rodičů nejpozději sňatkem. Že muž i žena opustí otce i matku a přilnou k sobě. A že je nezdravé mít z počátku manželství moc kontakty s rodiči.
Dcera to osamostatnění bere krutě vážně. Konečně vylétla z hnízda a je svojí paní. Je dost feministka, takže si rychle (obě i snacha) zformovaly manžely (v téhle době jsou holky ještě mentálně dál) do alespoň některých požadovaných forem soužití.
Občas se nějaká nevyžádaná iniciativa setká se zdí. Protože oba s manželkou máme mj. dárky jako jazyk lásky, tak samozřejmě rádi dárky dáváme. Dcera asi vedle bráchy dost byla uťáplá v pozornosti, tak pro ní je daleko důležitější ta pozornost - bez nevyžádaných rad.
|
| lampetra |
|
(9.7.2025 13:09:43)
No ja ti nevím. Nemyslim si, ze by to, ze moje dospele dite zaridi babicce a me tchyni na poště, co je třeba a jako bonus vyridi veškerá zmocneni na me, bylo špatně. I mezi dospelymi lidmi je v norme participovat na vecech,ktere jsou potreba zaridit. Porad beru, ze podelit se o péči v rodině je normalni. Jak nekdo psal, hodne me ovlivnilo, ze ve veku pred tricitkou a se dvema malýma detma jsem mela na péči sve prarodiče (protoze polosirotek).
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 13:15:49)
Jo, ale my zatím nespolupracujeme. Oni se odstěhovali, a syn nás první rok moc nechtěl ani vidět, teď už občas brečí, abychom se viděli častěji, než 1x za dva měsíce, abychom k nim někdy zajeli. Občas u nás v Praze spí, když má nějaké jednání, ale to je šup k nám, šup pryč... A často nemáme čas ani my. Já dělám obvykle večer do práce..., nebo jsme pryč.
Oni občas (bez koordinace) zajedou k babičce ji potěšit (nebo mi to uteče v rodinném WhatsAppu). Budu muset oddělit skupinu na spamování fotkama - začala MM, já taky a děti nám to trochu oplácí... (Jako že pošlou fotku hajzlíku z dovolené...) Ale nakonec máme radost všichni.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.7.2025 13:22:21)
"muž i žena opustí otce i matku a přilnou k sobě. A že je nezdravé mít z počátku manželství moc kontakty s rodiči."
vážný, tohle je taková blbina, že mě až překvapuje, že to někdo dospělý může pojmout za myšlenku
jako že křesťané nabádají mladé manžele, aby se hlavně nijak nepodíleli na životě původní rodiny? odstřihli rodiče a prarodiče, raději moc nepomáhali, aby náhodou nenarušili své manželské vztahy?
jako že vnučka nemůže doprovodit babičku na poštu, to je smutné, ale mít k tomu takhle blbou výmluvu, to už je fakt moc
"Dcera to osamostatnění bere krutě vážně. Konečně vylétla z hnízda a je svojí paní. Je dost feministka, takže si rychle (obě i snacha) zformovaly manžely (v téhle době jsou holky ještě mentálně dál) do alespoň některých požadovaných forem soužití"
tak doufám, že bude dost samostatná a feministická, než aby očekávala nějakou pomoc s dítětem, až se narodí... určitě ji ani nenapadne, že byste mohli někdy snad hlídat jejich dítě... aby to jako nenarušilo ten vztah nové rodiny...
promiň, ale přijde mi, že tvé děti jsou poměrně hodně sebestředné a sobecké, a že jim to docela dost žereš
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(9.7.2025 13:29:59)
To je hrůza. Ještě, že jsme neznabozi. Můžeme se v klidu stýjat pořád.
|
| Okolík |
|
(9.7.2025 14:42:54)
Inko,
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.7.2025 18:48:03)
Já bych řekla, že Bůh s mezigeneračními styky žádný problém nemá
To tady zaznívá sporná interpretace starozákonního textu
|
|
|
|
| Okolík |
|
(9.7.2025 14:37:15)
No, z děti jste vychovali pěkně sobečky a podporujete je v tom dál . Zajímalo by mě, jak budou odpoutaní, až budou občas potřebovat pohlídat děti. A jak vy se uštvete, abyste vyhověli
|
| Buřt |
|
(9.7.2025 14:44:55)
To bylo docela drsný, Okolíku. Zvenčí to ale tak opravdu působí.
Vážní ale nejsou jediní uživatelé Rodiny, kde se kolem dětí skákalo až přespříliš.
Je pravda, že často je to na začátku vyvoláno nějakým objektivním problémem na straně dítěte - kde ale najít tu míru, abych měl pochopení pro jeho speciálnosti a zároveň to s péčé nepřehnal, to není tak jednoduché... na druhou stranu, děti se osamostatnily, jsou zjevně i finančně nezávislé, to není zas tak málo. V jejich věku je spousta dětí ještě doma pevně přisátá na rodičovský struk .
|
| kosatka2 |
|
(9.7.2025 16:23:50)
ještě by byl zajímavý ten pohled "opečovávaných" dětí.
Mám pocit, že mě chtěli rodiče až dost opečovávat, tak jsem od 18 jezdila stopem po Balkáně, pobývala v zahraničí (spořiví rodiče mi tam nevolali aby neutratili), brzy se vdala (chudák otec kvůli tomu přišel o nějaký příspěvek od zaměstnavatele - cca 3000 ročně). Oni tu péči nemysleli zle, ale prostě byla to pro mě zátěž tu jejich "pomoc" furt odmítat, u nich NE nic neznamená. A "pomáhat" - kecat nám do života chtějí furt, neustále nám hrnou nějaké obnošené šatstvo, radí, co máme vidět o dovolené, informují o slevách, dávají zlevněné jídlo a různé nevyžádané náhodné dary...
Pomoc se dřevem či sekáním jim musíme vyloženě nutit, tam je zas ale problém, že se nepoužije klín ale sekera a tak to být nemá...
Já třeba souhlasím s tím, že se mladí soustředí víc na své životy než na časté setkávání s rodiči - což ale nevylučuje výpomoc se seniory, naopak - je to důležitější a děti pak můžou být bráni více partnersky. Teoreticky.
|
| Ropucha + 2 |
|
(9.7.2025 18:49:14)
"Já třeba souhlasím s tím, že se mladí soustředí víc na své životy než na časté setkávání s rodiči - což ale nevylučuje výpomoc se seniory"
Také souhlasím.
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.7.2025 19:23:36)
"kde ale najít tu míru, abych měl pochopení pro jeho speciálnosti a zároveň to s péčé nepřehnal, to není tak jednoduché... na druhou stranu, děti se osamostatnily, jsou zjevně i finančně nezávislé, to není zas tak málo. V jejich věku je spousta dětí ještě doma pevně přisátá na rodičovský struk ."
souhlasím, Buřtíku.
každý vztah rodiče-děti je naprosto specifický, nemyslím si, že existuje mustr, jak to má být
pamatuju si, jak kolegyně porodila v 6.měsíci malilinkou holčičku, několik týdnů to celé bylo "buď anebo", o první miminko přišla, resp. musela přijít, mělo se životem téměř neslučitelnou vadu... Nenechala nikomu druhé miminko pochovat, poňuňat a kolegyně brblaly, když ji přišly navštívit. Že taková opatrnost je přehnaná a tak. Ale ta maminka tehdy už tříkilové holčičky to takhle cítila a to je svaté, ne? Bylo mi jasné, že její vztah k miminku bude vždycky specifický, je zbytečné to řešit a snažit se to pochopit, přijměte to tak, jak to je Mmch, jejich okolí jim i dál dávalo zabrat, to si neumíte představit
Stejně tak když se někdo naváží do toho, že skoro třicetiletí potomci bydlí v rodinném domě s rodiči ve vlastních garsonkách. A co? Pokud ty děti platí svoje náklady, funguje to a pomáhají rodičům s těžší prací kolem domu To se mají jako už radši odstěhovat, aby to okolí schvalovalo?
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.7.2025 18:58:14)
Vážný, probůh, z jakého učení tvoje dcera vychází? Možná jsem tu filozofii jen nepochopila, ale nedává mi to vůbec smysl... Snažím se pochopit, jaký to má benefit, ale moc mi to nejde
|
|
| Žžena |
|
(10.7.2025 3:56:31)
Žena i muž opustí otce i matku a přilnou k sobě. To nemá nic společného s fyzickým nestýkáním se s rodiči, ale s tím, že mladí nemají nechat rodiče s.át se do jejich vztahu, mít v něm rozhodovací pozici atd. Prostě v tom vztahu je novomanžel a novomanželka a ne novomanžel a jeho maminka.
O fyzické izolaci to nikdy nebylo, lidi žili spíš komunitně a v intenzivnějším styku s členy širší rodiny celou historii. Nukleární rodiny jsou novinka.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 8:04:29)
Žženo, znám takový příklad ve svém okolí, ta žena, nyní předdůchodového věku je po celý život hlavně v módu "dcera", teprve někde pod ním je mód "manželka" a "matka". A jo, problémy to v jejich vztahu dělá ohromné už po desetiletí. To, co si myslí její maminka o své dceři, o svém zeti, o svých vnoučatech, o jejich bydlení, o jejich hospodaření s penězi, o jejich milostném životě, o jejich komunikaci - je slovo boží. Manžel hraje druhé housle, bez ohledu na to, že je to on, kdo při ní stojí, když jsou problémy. Celý život té ženy je absolutně v tahu její matky. Je hrozně vyčerpávající to celé poslouchat a nic neříct, protože to je zbytečné - "máma se vyzná, máma má vkus, máma mívá zpravidla pravdu, máma je moc chytrá, máma to správně odhadla, máma na to má nos, co máma předpověděla, to se stalo, máma, máma, máma...". Totálně mě rozsekalo, když posledně zazněl navíc ještě názor "máma měla pravdu, nikdy jsem neměla mít děti" Šla jsem domů z té návštěvy a bylo mi fakt bídně.
|
| Žžena |
|
(10.7.2025 9:01:33)
Čumčo,
ano, přesně, a právě proti takovémuhle patologickému vztahu se ten verš v Bibli vymezuje. S fyzickou izolací to nemá celkem nic společného. Člověk se může s rodiči vídat klidně každý den A ZÁROVEŇ mít správně nastavené priority v manželství.
|
| Beat | 
|
(10.7.2025 10:39:03)
Žženo, je to tak. To, co Vážný napsal je totálně překroucené.
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(10.7.2025 8:54:21)
I já to tak vnímám.
Absolutně se to nevylučuje s pomocí jak (neseniorním) rdičům tak seniorním prarodičům.
Pořád je potřeba si uvědomit, že většinou je péče o seniory záležitostí postupně "narůstající" a ta konečná-více až velmi náročná fáze- nebývá zas až tak strašlivě dlouhá.
Osobně nevím, jak by si to ty "děti" představovaly v teorii "péče má jít po srsti" (nebo jak tomu říkáte) - jakože - 19 let o sebe nechám (byť postupně čím dál méně) pečovat rodiče (a často i prarodiče), pak dalších 5 let na VŠ min. finančně, pak případně pomoc s vnoučaty (to přece není žádný problém, vždyť pro prarodiče je to radost, trávit čas s vnoučaty) a až je těm rodičům-prarodičům 70-90 (dle individuálních okolností), tak mají nejlíp z plného zdraví umřít ze dne na den... Jistě, i takové případy jsou a budou, ale snad víme, že žijeme ve světě, kde to každý má jinak a rozhodně to takto nefunguje ve většině případů. Většinou je třeba svým předkům pomáhat více či méně a hlavně časem více a více. A pokud se někdo odstřihne, že toto "není jeho povinnost", tak to není omluvitelné (vysvětlitelné) žádnou teorií.
Pořád samozřejmě platí, že každý má ty možnosti jiné (vzdálenost, povinnosti, finance, individuální možnosti), ale pro mě je prostě stejně přirozená péče o děti/vnoučata, jako o rodiče/prarodiče.
Jen jsem (už dřív) chtěla poukázat, že i péče o rodiče/prarodiče nemusí být jen povinností, ale může přinášet i radost, uspokojení či jiné pozitivní dopady na můj život (včetně např. i finančního vyjádření v dědictví).
(Tím nijak nezlehčuji konkrétní situaci konkrétních potomků konkrétního přispěvatele.)
K situaci Vážného ještě - mám pocit, že na jednu stranu jste rádi, že je tchyně ještě dost samostatná (zavolá si, objedná se, koupí si něco na internetu), na druhou stranu ta její samoostatnost vám komplikuje život víc, než je nezbytné (k čemu je, že si sama umí nakoupit on-line, když pro zásilku je pak třeba zajet...). To holt má jen dvě řešení - buď jí té samostatnosti přidat - tj. naučit ji, že výdejní boxy jsou třeba i něco jiného, než česká pošta - je-li třeba něco v pěší vzdálenosti, kam by si mohla zajít sama, nebo ať volí místo ddání tam, kde to máš při cestě přirozeně..., nebo holt v té samostatnosti ubrat (objednáváme my tak, jak se to hodí nám). Podle okolností.
Samozřejmě že nejtěžší bude přerazit tu nedůvěru a tu nespolupráci. Ono to taky může být i tím, že ona (tchyně) si myslí, že už tak toho děláte hodně, tak se "aspoň sama domluvím/objednám/zařídím" a že jí třeba nedochází, že takto je to ještě horší.
A nebo prostě opravdu chce, v rámci přerušení stereotypu, klidně 3x za týden zajít na poštu, 2x k lékaři, atd., aby prostě "vypadla z domu". V kombinaci, že vás tím "donutí" k návštěvě, resp. k pár hodinám společně strávaného času, což může být pro ni win-win. To se ale pozná většinou dost snadno.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 9:11:08)
Dari
Žženo
|
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 11:04:03)
Co ctu tady roky Vazneho, casto mam pocit. Proc si zivot delat jednoduchy, kdyz to jde slozite.. 
Sama dloudobe porad nekomu pomaham-pecuji. Co jsem se za ty roky naucila, tezko muzu nekomu pomoci, kdyz se slozim.. Ze zacatku jsem si rikala nekolik jednoduchych hesel..z letadla.. "Rodice nejdrive nasadi kyslikovou masku sobe a pak diteti." Pak citat prof. Matejicka.. "Dite s postizenim potrebuje matku obetavou, ale ne obetujici se".
Co tim chci rict, ze i k lidem nemocny, s postizenim, starym je potreba se chovat asertivne. Pro jejich vlastni dobro. Jak pise Dari pomahat muze tesit, ale nesmi ten pomahajici zapominat na vlastni potreby. Jak v ostatnich vztazich chovat se s respektem, ale nastavit hranice.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 12:09:19)
Jerry, tohle jsem k tomu na začátku diskuze napsala já:
"Upřímně, různých řečí vaší seniorky bude spíš přibývat, učte si to nepouštět tolik k tělu. Respekt a pochopení ke starostem a osamění vaší seniorky (a nároky na vás z toho plynoucí) končí cca tam, kde začínají starosti, trápení a zdravotní omezení tvé ženy (její osobní prostor)."
Mmch, víte, co mám jako přívěšek na klíčích? Motto "nebuď oběť" (ne oběd), oběť
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 12:20:18)
Cumco
s nejakou peknou typhografii by z toho mohla byt dobra samolepka nebo tricko. "nebuď oběd(ť)!"
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 12:27:37)
Jerry, mě to taky rozesmálo, že jsem to po sobě přečetla jako "oběd" (což je mmch fakt průser, když se člověk tlemí vlastním vtipům a překlepům)
je tu někde Malinda? že by to prodal jako potisk na tričko
jestli jo, pane Malida, chci aspoň 10%, ju?
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 12:45:03)
Vážný, na změnu bydlení jste nepomýšleli?
Pokud jsem správně zachytila, bydlíte vy s ženou i babička v panelákových bytech v Praze. S tím by se jistě dalo nějak zahýbat, abyste bydleli s babičkou strategičtěji blízko sebe, případně pokud by pro vás bylo přijatelné spolubydlení, tak přímo v jedné domácnosti.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 13:00:43)
Ropucho, to zní velice logicky a tak, ale co tak Vážného poslední roky čtu, tak si myslím, že Vážní potřebují být hlavně nějakou dobu sami, jen ve dvou, bez pečování o náročného syna, studující dceru apod.
Jedna nevyžádaná: Možná by se jim u ulevilo, kdyby se přestěhovali do menšího, třeba blíže babičce nebo blíže zaměstnavateli, aby změnili prostředí a začali novou cestu - na nějakou dobu bez pečování o nikoho dalšího, jen sami o sebe a toho druhého
babička by teď asi na stěhování vůbec neměla myšlenky, truchlí po manželovi a je výhoda, že bratr paní Vážné tam u ní tráví svou HO
|
| Beat |
|
(10.7.2025 14:15:08)
A ja mam pocit, ze někteří lide si stěžuji, chtějí radu, ale stejne nic nezmění. Proste, oni to vlastne mozna tak “chtěj”..Protože jejich odpověď je, ze to jinak nejde.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 14:32:52)
Beat, ano.
Nevím, jestli je to případ konkrétně pana Vážného, zase tolik jsem jeho příspěvky neanalyzovala.
Ale je to častá strategie, ulevit si postěžováním, namísto vzchopení se ke změnám.
Má to svou logiku, vzchopit se ke změnám vyžaduje vložení energie, je to náročné. Postěžovat si, nechat se od druhých "pochovat", je snazší a rychlejší cesta k úlevě. I když dlouhodobě nic neřeší.
|
| Beat |
|
(10.7.2025 14:45:25)
Ropucho, je to možné. Kolem sebe takové lidi moc nemám.. v mé blízké rodině. Musí to být velmi vyčerpávající. Špatně se mi to chápe, jsem založením úplně jinde. Kdyz mi neco nevyhovuje, hledam cestu, jak to změnit.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 15:00:11)
Beat, ano, když je to dlouhodobý nebo dokonce setrvalý stav, je to vyčerpávající, takoví lidé jsou nároční. Neřešitelná, ubíjející situace.
|
|
|
|
| breburda71 | 
|
(10.7.2025 14:41:10)
Beat, bingo je to přesně tak...
|
|
| Rodinová | 
|
(10.7.2025 14:45:40)
Jo a ja si taky postezuju, tak dlouho me stval "stary senior" v titulku, az jsem ke svemu prekvapeni objevila:
Příprava na stáří: 45-59 let.
Mladí senioři: 65-74 let.
Staří senioři: 75-84 let.
Velmi staří senioři: 85 let a více.
Krajní stáří (patriarchium): nad 90 let.
Petilete neuvedene obdobi, ve kterem se budu brzo nachazet, bude asi cerna dira
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 14:50:41)
Rodinová, zkusím doplnit: 60-64 let pubertální senioři
|
| Rodinová |
|
(10.7.2025 15:05:43)
Baby seniori, Cumco
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 15:14:31)
Rodinova,
mam rict MM, ze je baby senior (senior dorostenec) a pristi ro se presouva mezi mlade seniory..
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 14:57:30)
Příprava na stáří
V pětačtyřiceti jsem tedy myslela na úplně jiné věci, než připravovat se na stáří.
I v padesáti, i když má ta číslovka varovný nádech.
S dětmi o sobě sice mluvím jako o seniorovi, "stará matka" apod., ale to je humor.
Připravuji se na to, že budu ještě skákat přes kaluže, na žádné stáří 
Mamince musím každopádně vyřídit, že až se dožije devadesátky, bude krajní patriarcha (spíše matriarcha), to ji pobaví.
Ta černá díra po šedesátce je vtipná, to je třeba pětiletka obnoveného mládí, než to vypukne
|
| Beat |
|
(10.7.2025 14:59:36)
Rodinova, titulek diskuze mi štve celou dobu.
|
| Beat |
|
(10.7.2025 15:06:41)
Čumčo, já si samozřejmě umím predstavit se s “něčím” potýkat a neumět se pohnout dál . Ale to, co o sobě píše Vážný, mam v jine přihrádce . U nich, at se začne z jakéhokoliv konce, je nějaký problem a něco, co jim komplikuje život.. At uz úklid bytu a následná rekonstrukce, zdraví, pomoc od deti a nebo morče . A to je proste způsob myšlení a celého života. A v 50+ se tohle těžko změní.
To vše vyplývá i z Vazneho popisu jejich problému. A to nehodnotím, nesoudím, jen konstatuju. Nekdo by mel tu danou věc vyřešenou dřív, než to Vážný sepíše sem.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 15:15:50)
"...a nebo morče"
Morče bych dala té babičce, ubyde starost a babička získá rozptýlení.
|
|
| Rodinová |
|
(10.7.2025 15:21:41)
Beat, to je presne ono, zpusob mysleni, uz jsem nad tim premyslela, ze bych zkusmo zformulovala nedavne udalosti v rodine a okoli v seznamu stylem á la Vazny.
Slo by to, byla jsem prekvapena, takovejch desivejch historek a problemu, ale ja takhle vubec nemyslim
|
| Termix | 
|
(10.7.2025 15:34:53)
Rodinová, tohle je přesně ono. Umět si události zformulovat jinak. Učím to děti.
|
| Rodinová |
|
(10.7.2025 15:38:57)
Ano Termixi, umet videt svet pozitivne je velka uleva a krok k udrzeni dusevniho zdravi.
|
| Beat |
|
(10.7.2025 15:51:53)
Pozitivně a ve své podstatě jednoduše.
Někdo ma problem a začne ho rozplétat, nekdo
ho ještě víc zamotá.
Učila jsem děti neruminovat. Mas problem ? Hledej řešení tak, že vyhodnotíš maximum vstupů a uděláš nějaké rozhodnutí na kterém se dá stavět. A když ne hned, tak časem. Nejvíc nás vyčerpává neustálé řešeni věci, které nikam neposuneme a opakovaně se k nim vracíme.
|
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 16:02:13)
Rodinová, takže stačí si to v sobě přepnout, že?
No, vím z vlastní zkušenosti, že to přepnutí je neskutečná dřina... Vy si to tady představujete jako Hurvínek válku. Ignorujete třeba to, že oba s paní Vážnou hodně zhubli První závažný krok, úspěch To je přece naprosto super.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.7.2025 15:56:33)
"Umět si události zformulovat jinak. Učím to děti."
ono je ale opravdu těžké se to naučit, pokud to není člověku vlastní...
já sama mám přirozeně potřebu vnímat věci spíš pozitivně (myslím, že je to částečně pud sebezáchovy ), snažím se všechno těžké a zlé přijímat postupně, nenechávat se pohltit, pořád hledat ty světlé okamžiky... a celé roky se snažím k tomu navést i manžela - on je těžký pesimista, ten postoj se u nich zřejmě dědí... a já vím, že on se fakt snaží, ale přirozené mu to prostě není a musím ho pořád tak nějak "roztleskávat", povzbuzovat, upozorňovat na ty dobré věci... chudák ode mne pořád musí poslouchat "nedržkuj, buď rád, že je to jak to je, však se podívej jak je to vlastně skvělý"... k jeho cti budiž řečeno, že se většinou nechá ukecat (i když nebudu lhát, někdy je to strašně vysilující a myslím, že nejen pro mne, ale i pro něj)
a na druhou stranu mám ještě mnohem pozitivnější mladší sestru, ta se dokáže přeměnit až v entuziastického radovánka, to zase ve mně vyvolává až vražedné choutky (hlavně po ránu)
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 16:07:51)
Rose, souhlas, je to možný největší boj v životě, který před člověkem stojí - přepnout se to jiného mind-setu, vidět svět jinou optikou, sebe taky - když ti osud namíchal karty, které už z dětství a dospívání nejsou žádná sláva...
jo, a ty Radovánky v euforii bych po ránu střílela prakem Ráno je přeci od toho, aby člověk ztuhle seděl, srkal kafe, mračil se jako vrah a v podstatě ještě částečně spal, pokud to Radovánek nechápe, a nepokrytě se raduje je to na pěst
|
|
|
| Zasjaj. | 
|
(10.7.2025 18:16:37)
Moje kolegyne rika, ze to je emocionalni inteligence. No a nekdo ji ma vysokou, jinej musi hodne trenovat, aby se aspon o neco posunul.
V mladi jsem hlidala holcicku, bylo ji osmnact mesicu, sotva zvatlala, jednou se ji priskripl prstik v brance do zahrady, spustila, samozrejme, sileny rev, muselo to dost bolet, a najednou z niceho nic uplne zmlkla, podivala se na tu branku hezky zblizka, pohrozila ji, a sla dal. Fakt jsem zirala, to se musim taky naucit 
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 15:52:56)
"A to nehodnotím, nesoudím, jen konstatuju. Nekdo by mel tu danou věc vyřešenou dřív, než to Vážný sepíše sem."
Beat, to je soud jako hrom Ty jeho starosti souvisí s dalšími x věcmi, jsou vzájemně provázané...řešení je tak trochu tanec mezi vejci A není to jeho maminka, nemůže na ni houknout tak jako by to mohlo udělat její vlastní dítě.
Hele, já mu věřím, fakt že jo, i paní Vážné. Ale asi to nebude teď, dneska, tento týden, kdy my na Rodině bychom rády
Direktiva myslím ve většině případů nefunguje, jakkoli by motivátoři rádi.
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 15:10:41)
Moje maminka ma OP s platnosti do roku 2053. Ma ho od roku 2018 kdy ji bylo 77 asi pocitaji s tim, ze se do 112, kdy si maji jit pro novy moc nezmeni..
(jeji kometar)
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.7.2025 15:15:16)
"S dětmi o sobě sice mluvím jako o seniorovi, "stará matka" apod., ale to je humor."
termín "stará matka" používám od dob těhotenství s nejmladší dcerou (tenkrát ho použili v porodnici, což mě rozesmálo, protože jsem na pokoji zrovna byla nejmladší a jediná, kdo už doma nějaké děti měl )
a v současnosti už povyšuju a hovořím o sobě jako o "stařičké matce" - ovšem nějak se mi pořád nedaří vykřesat nějakou jiskru soucitu nebo ohledu
|
| Rodinová |
|
(10.7.2025 15:18:56)
Ja o sobe mluvim jako o starence - To vite, starenka…
Vysledek nula, ulevy zadne.
|
|
|
|
| MaMar |
|
(10.7.2025 15:27:01)
Rodinová, odkud to rozdělení seniorů máš? Teď mi bude vrtat v hlavě, co vlastně jsem Jsem uprostřed černé díry
|
| Rodinová |
|
(10.7.2025 15:32:20)
MaMar, strejda chatGPT rika, ze je to podle Kalvacha a kolektivu z roku 2004
Nicmene dle deleni WHO jsme ty i ja (brzo) v kategorii "rane stari".
Lepsi ?
|
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 15:32:50)
MarMar.. Ty budes seniorska dorostenka.
|
| MaMar |
|
(10.7.2025 16:00:07)
Rodinová, Jerry, tak si z toho beru, že (seniorské) mládí mám teprve před sebou, to nezní špatně
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 15:56:32)
já jsem senior-embryo
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.7.2025 15:49:49)
Takže má ten nadpis dobře.
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 14:49:07)
Beat, to se stane, když jsi fakt vyčerpaná, fakt zoufalá, když se ti to sype, nemáš kde vzít sílu na to, abys to systematicky začala řešit, já si ještě pamatuju jaký to je...začít to promyšleně řešit chce energii, a prostě ji nemáš, je to takový celý zapikolovaný, uzavřený kruh, tak si stěžuješ a stěžuješ a vysvětluješ, proč to nejde (a máš pravdu), chce to nějaký impuls, mně zabíral můj vztek (na sebe, na někoho, na osud)
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 15:06:26)
Čumčo, je to tak.
Lidé okolo se snaží ten impuls dát, ale když to trvá dlouho, propadnou beznaději i oni.
Člověk musí dojít k momentu, kdy se nadechne a začne jednat. Okolí může pomáhat, ale ten definitivní pohyb musí udělat člověk sám. Těžké to je, ne že ne.
Myslím si, že je to ovlivnitelné výchovou, učit dítě disciplíně, vůli, učit ho překonávat se i v situacích, kdy se mu hrozně moc nechce. Pomůže to do života.
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 15:19:21)
Ropucho,
nevim jestli je to discipline, nebo spise o konstantni unave, kdy ti vse prijde slozite. Snaha kazdemu vyhovet a neschopnost nastavit vlastni zajmy a potreby na prvni misto nebo alespon na stejne misto, jako potreby ostatnich.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 15:28:51)
Jerry, člověk může do takového stavu dojít z různých stran, může to být celoživotní bezradné nastavení, může to být přechodný stav vyhoření.
Ale disciplína pomůže myslím z obou směrů, jak popostrčit k akceschopnosti, tak přibrzdit v zahlcenosti. Je užitečné tzv. umět si poručit, jak se říkalo v mé rodině. Poručit si začít i poručit si přestat.
|
| Jerry G. |
|
(10.7.2025 15:31:02)
Ale disciplína pomůže myslím z obou směrů, jak popostrčit k akceschopnosti, tak přibrzdit v zahlcenosti. Je užitečné tzv. umět si poručit, jak se říkalo v mé rodině. Poručit si začít i poručit si přestat.
Ropucho..
|
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(10.7.2025 15:32:44)
Beat, vidím to podobně. Je to o vnitřním nastavení.
Mně tak nějak nepřijde, že by Vážní měli nějaké opravdu vážné problémy. Prostě život. A jsem přesvědčená, že se většina věcí dá lépe naplánovat tak, aby z toho nebylo tolik proplýtvaného času.
Já jsem nastavením pozitivní optimista a vždy se snažím vidět to dobré.
Nastavení jejich děti a odpojení od rodiny je úlet nad úlety.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 15:57:49)
Termix, promiň, ale to je od tebe krapet krutý
|
| Termix |
|
(10.7.2025 16:10:31)
Čumčo. Co je krapet krutý?
|
| Beat |
|
(10.7.2025 16:14:30)
Čumčo, vyjádření názoru můžeš brát přesně takhle.. jako vyjádření názoru. Nebo jako hodnocení, povýšenost, přechytralost atd.
To, že člověk vidí jednoduší řešení neznamená, že si neumí přestavit složitost situace.
|
| Termix |
|
(10.7.2025 16:21:29)
Díky, Beat.
|
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 16:50:37)
Beat, super, ber můj názor jenom tak, že jsem se dopustila názoru Budu ráda, když tomu nedáš ty nálepky, cos uváděla. Jenom s tebou nesouhlasím, nic víc.
|
| Beat |
|
(10.7.2025 17:14:45)
To je v poradku. Ja s tebou take nesouhlasím a proto jsem napsala svůj příspěvek. A nemyslela jsem, ze ty jsi memu názoru přiřadila negativní pojmenování . Snazim se obecně popsat, ze člověk muze mit recept na řešení problémů druhých lidi a zároveň videt jejich strádání a mit s nimi soucit.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 19:35:46)
"Termix, promiň, ale to je od tebe krapet krutý"
Čumčo, dopustím se nevyžádaného zastání: Termix to Vážnému píše otevřeně, ale zcela pochopitelně z pozice člověka, který ví něco o tom, co je životní problém a jak se s ním úspěšně poprat. Celkem běžný života běh takovému člověku logicky jako problém nepřipadá.
Bez ohledu na to, že druhý může své relativně banální starosti subjektivně vnímat jako velké a má na to právo.
Já osobně si také myslím, že všechno, co Vážný popisuje, je prostě běžný život. A tipuji, že to ví i on sám. Zdravotní problémy, výchova dětí, práce, mezigenerační starosti... tohle všechno máme přece všichni. A všichni někdy zažíváme pocity, že je toho na nás moc. A někteří si o tom někdy chtějí povídat.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 20:33:18)
Ropu, je mi líto, vidím to jinak, však to nic...
já si taky myslím, že to není katastrofické sci-fi, ale prostě Vážného život, nicméně stokrát nic umořilo i vola a dovedu pochopit, jaké to je, se v tom prostě plácat a nevědět, ze kterého konce ta klubka konečně rozplétat...měla jsem to kdysi podobně, trvalo mi to dlouho, fakt jsem neměla sílu, ztratila schopnost systematického řešení...a mám pocit, že Vážný má něco trochu podobného
|
| Beat |
|
(10.7.2025 20:49:50)
Beat, já to takhle mám taky, svoje starosti se taky snažit sunout dopředu, ale většinou se zdráhám to aplikovat na ostatní...cítím, že tak úplně nemám právo
Ale ja nechci ma nikoho nic aplikovat, na to jsem moc svobodomyslná. Mam “jen” názor do diskuze a různí lidé se k tomu postaví různým způsobem. A já zas svým způsobem k jejich názoru.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 21:02:04)
"nevědět, ze kterého konce ta klubka konečně rozplétat..."
Čumčo, tomuto pocitu věřím. Věřím, že se člověk cítí utopený a že to musí být frustrující. Mě osobně chaos děsí, i když o něm jen čtu, natož se v něm ocitnout.
Ale chápu i to, že zvenčí nemusí popsané problémy vypadat jako mimořádné. Jde o individuální prožívání a individuální schopnost se k životu a těžkostem postavit.
|
|
|
| K_at |
|
(10.7.2025 21:08:42)
Ropucho, vidíš, a já si myslím, že Vážní nemají úplně běžnou konstelaci. Už jen tím, že měli obě děti vysoce náročné v dlouhodobém měřítku. K tomu jejich vlastní nikoliv drobné choroby. Prostě oboustranná únava materiálu dělá hodně. Samozřejmě lze se bavit o míře péče a podobně. Ale ta zátěž fyzická, psychická a finanční je dlouhodobě obrovská. Pokud k tomu nemá člověk od přírody nadělenou fakt obrovsky silnou vůli a určitou " otužilost", tak cesta z celkového zahlcení vším je hrozně těžká.
Já třeba taky nemám tu fyzickou a mentální statečnost a sílu. A i když racionálně velice dobře umím posoudit některé své emoce a problémy jako nikoliv tragické, Emočně mě to nezachrání. A vyčerpává mě to děsně. A to jsem nikdy neřešila ani polovinu takových starostí s 1 potomkem, jako oni s dvěmi. A pokud se fyzicky necítím dobře, psychicky mě to taky pokládá. Stačí déle trvající viroza.
A musím teda ale říct, že vlastně Vážného uznávám za tu otevřenost. A taky si vybavuju určitý kontext toho, že sám měl nesmírně atypické dětštví. Matka i otec hodně ...jiní. On prostě v některých věcech neví. Hledá tu cestu přes nějaké pokyny a autority, protože intuitivně nemá na co navázat. Tak nějak si to vybavuji. Tam se potom i ty děti a rodiče řeší složitě.
A vlastně v době, kdy se jim začaly uvolňovat ruce s dětmi, pečoval už Vážný složitě o svou matku a zároveň už měl sám dost vážné zdravotní problémy. O manželce ani nehovořím.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 21:19:43)
souhlasím, Kat, a taky si trochu myslím, že se oběma Vážným ty trampoty propsaly do tělesných neduhů, ty tělesné potom zase zpátky ovlivňují ty psychické, a je to začarovaný kruh
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 21:28:48)
Kat, já také uznávám otevřenost. Sama jsem psala, že to chce kus odvahy a každý ji nemá.
A nerada bych, abychom tu skončili u nějakého poměřování "normality", to je nesmysl.
Souhlasím s tebou v tom, že prožívání je individuální a také jsme sama psala, že člověk má právo i běžné problémy prožívat intenzivně a vnímat jako velké. Má právo se cítit zahlcený, má právo si postěžovat, má právo nevědět, kudy kam atd..
Jen si myslím, že ty problémy máme prostě všichni. I ti, kteří se o nich nerozepíší.
|
| K_at |
|
(10.7.2025 21:35:43)
Ropucho, já se vlastně vyjadřuji k tvému "to je prostě běžný život".
Každý má nějaké problémy, jistě. Jen zrovna u Vážných to nepovažuji za běžné a standardní problémy. Prostě měli dlouhé roky dost pekelně naloženo. A samozřejmě jsou rodiče, kteří jsou na tom mnohem hůř. Mnohem. To je vše.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 22:36:30)
Kat, rozumím a nemyslím, že jsme ve sporu.
Já jen do "běžného života" zahrnuji i "mít naloženo". Protože si myslím, že málokterý život se obejde bez toho, aby měl někdy naloženo. Proplout bezstarostně pod šťastnou hvězdou je výjimka, pokud se někomu vzácně zadaří.
|
|
| monam |
|
(10.7.2025 23:09:12)
Mít naloženo, pod tím si představím něco jiného, než popisovanou situaci.
|
| Mediana | 
|
(11.7.2025 0:46:25)
Vážný, jak už tu zaznělo (a hlavní hrdina promine, že ho analyzuju, lehnul si na gauč sám), dlouhá léta vytváří výčty a seznamy různých úkolů a jejich obstrukcí, které je nutné vyřešit. Třeba kdysi kauza rekonstrukce či aspoň úklid bytu. Nebo kauza péče o jeho nebohou maminku... On nenapíše: "je třeba jít nakoupit". V jeho pojetí to je: "je třeba otevřít dveře (dvoje, byt a dům, ty dolní jdou ztěžka), vyjít na chodník, klást jednu nohu před druhou a to není nic pro moje klouby, pak je tam díra v chodníku (v Portugalsku na projektech taky měli díry v chodníku, ale ne takové), takže to musím obejít a současně přitom držet nákupní tašku, etc. etc." (Vážný, doufám, že skousneš, že tě karikuju...Promiň, ale není to tak vzdálené realitě.)
Já myslím, že to detailní a barvité rozepisování života na nesnáze a nástrahy může být způsob, jak přesvědčit sebe sama i svoje okolí o vlastním vysokém výkonu, produktivitě a houževnatosti. Skoro bych taky řekla, že Vážných mají průměrné množství polízanic jako ostatní. Ale když se to přeloží do jazyka strategické bitvy vedené promyšleně proti mnohahlavému nepříteli, hned má člověk ze sebe lepší pocit. Ta potřeba ze všeho udělat seznam příkoří nastražených k překonání může mít náboženské pozadí nebo to taky může být návyk z korporáních projektů. Aby člověk mohl odškrtávat milestones, musí si jich nejdřív co nejvíc vytvořit.
|
| Jerry G. |
|
(11.7.2025 6:46:52)
Mediano,
MM mel podobne chovajiciho se kolegu. Ve vsem hledal problemy, rochnil se v roli mucednika a v podstate sabotoval praci a atmosferu celeho tymu.
Ja tedy si u podnych typu lidi vzdycky rikam.. ""Alespon vime, kdo to ma na svete nejtezsi""..
Kdyby jste se chtel nekdo ucit nizozemsky jedna nizozemska kabaretierka ma pisen s refremem ""Ja mam tezky zivot, tezky zivot opravdu tezky..."" Obcas si ji zpivam pro sebe a obcas detem.
https://open.spotify.com/track/5bCYLgXg0desaYHYJ4j6CG?si=JybrkhWQQuiXajdGgz9fYw
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 8:33:19)
"Ve vsem hledal problemy, rochnil se v roli mucednika a v podstate sabotoval praci a atmosferu celeho tymu."
Jerry, a jak to s tím pánem dopadlo - odstřelili ho coby slabý kus? (nadsázka)
|
|
|
| Rodinová |
|
(11.7.2025 7:22:03)
Jeee Mediano, jak jsem tu psala, takhle presne jsem chtela ve stylu Vazneho rozepsat treba posledni tyden sveho zivota, vypadalo by to totiz dost podobne
Jen jsem lina a pisu z mobilu…
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.7.2025 7:53:22)
Nerada bych, abychom Vážného znechutily nekonečným pitváním bez jeho přítomnosti.
Vrátila bych se k racionálním návrhům:
Vážný, na změnu bydlení jste nepomýšleli?
Pokud jsem správně zachytila, bydlíte vy s ženou i babička v panelákových bytech v Praze. S tím by se jistě dalo nějak zahýbat, abyste bydleli s babičkou strategičtěji blízko sebe, případně pokud by pro vás bylo přijatelné spolubydlení, tak přímo v jedné domácnosti.
A pro začátek - nepomýšleli jste, přenechat babičce morčata? Měla by rozptýlení a vám by ubyla starost.
|
| Jerry G. |
|
(11.7.2025 8:03:47)
Ropucho,
no stehovani patri k top10 stresovym situacim. Podle mbe Vazneho rodina na neco podobneho nema energii.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.7.2025 8:13:56)
tak to fakt nevím, zdravotně jsme na tom asi výrazně lépe než vážní, ale kdyby mi teď někdo navrhl stěhování, asi bych ho srazila ze schodů... vůbec si neumím představit, že bych měla do starostí se seniorem, zdravím (a u nás teda i potomky), měla řešit stěhování... ne nadarmo se říká lepší dvakrát vyhořet, než se jednou stěhovat
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.7.2025 8:36:52)
Mně taky stěhování přijde jako něco naprosto šílenýho. Ještě když popisoval kolik maj věcí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.7.2025 9:38:07)
To si dotyční musí zvážit, jestli je to řešení pro ně.
Já to řešení pouze nadhazuji jako možnost, která z mého pohledu může do budoucna zjednodušit život, zvýšit komfort.
Osamělý, samostatně bydlící senior se zvyšující se potřebou asistence má jen dvě možnosti - buď se přiblíží pečujícím osobám on, nebo se musejí pečující osoby přibližovat k němu.
Víc nikdo nevymyslí. Tady se bavíme o tom, jakou formou a jakým režimem to zajistí konkrétní rodina.
Tak navrhuji jednu z možností, kterou vidím jako příležitost zorganizovat relativní pohodlí všem zúčastněným.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.7.2025 9:48:32)
Chápu, kdyby bydleli v Plzni a v Ostravě. Ale vždyť jsou z Prahy, všude jezdí MHD, taxíky, kdyby bylo nejhůř.
Nevím jak je realné sehnat vhodný byt vedle v ulici.
Syn kupoval byt a rok bydleli v pronájmu než našli, co jim vyhovovalo. Předtím samozřejmě prodat ten stávající byt, to taky není akce na týden.
|
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 9:53:53)
že jo, Ropu?
začít pomalinku hledat menší byt, blíž babičce i dlouhodobému zaměstnavateli, optimální pro dva budoucí seniory, nabízet třeba i výměnu menší za větší a k tomu si pronajmout garáž a tam dočasně na rok uložit věci, které jsou momentálně navíc....někoho si na ty krabice najmout, mladé studenty v komunitě Vážných, kteří rádi za hodinovou sazbu budou pytlovat a tahat krabice...
|
|
| kosatka2 |
|
(11.7.2025 10:00:57)
To jsme u našich starých, dnes již zemřelých příbuzných řešilo taky, prababička se odmítla stěhovat k nám, ale nedaleko byl dům s pečovatelskou službou...
U nás byli všichni senioři odmítači všeho kromě přímé péče jen některých příbuzných. Od některých nebyli ochotni výpomoc přijmout, takže tím se víc zatížili jiní. Babička si i odhlásila dovážku obědů, že dělají málo slané brambory...
Druhá babička zas u sebe denně z rodiny někoho měla (já na mateřský, teta nezaměstnaná, další členové 1x týdně...), furt jí bylo všechno málo. Za rohem bylo nějaké seniorcentrum s kávičkou zdarma, nechtěla tam ani s naším doprovodem. celá čtvrť starých lidí, seniorcentrum se zrušilo, protože tam nikdo nechodil.
Teta třeba fakt hodně pomáhala, aby staří sehnili v humusu (zkažené, plesnivé jídlo v ledničce, atd.) a bylo to přijímáno stylem "ta nám poleze i do hrobu". U prabáby tohle nebylo, tak si odtamtud každý dovezl průjem...
Teď řešíme u tchyně, - švára jim vytřídil asi 30 bund, že tchánovi na vozíku 15 bund stačí. Do bytu zavaleného věcmi se špatně s vozíkem vejdou. Opět řešil zkažené a plesnivé jídlo v ledničce - tchyně ho pomlouvá, že se k nim chodí hlavně najíst toho jídla.
Soucítím se všem, kdo podobné věci řeší. Sama sebe učím se tím mentálně furt nezabývat, ale prostě člověk musí být v pohotovosti nejen kvůli vlastním dětem (MŠ, ZŠ).
|
| Buřt |
|
(11.7.2025 10:29:24)
Kosatko, to je zajímavý, co píšeš.
A ano, pamatuju si od svého pradědečka a manželovy babičky. S postupujícím věkem ztráceli schopnost udrživat domácnost, vařit a podobně, ale zároveň by je hrozně ponižovalo, kdyby je na to někdo upozorňoval nebo jim to doma uklízel přes jejich nesouhlas a tak.
Já jsem pak dospěla k tomu, že je lepší je nechat samostatné a v iluzi, že zvládají. Myslím, že se tak cítili mnohem lépe, i přes občas pokažený žaludek. Prostě ta lidská důstnojnost má větší cenu než hygiena, si myslím. Pokud nejde úplně o život (řidičák v případě pradědy byla taky šílenost, jezdil pak opravdu nebezpečně, naštěstí se mu auto rozbilo a nové už nechtěl). Hospodařit doma bych je nechala podle svého, pokud to není úplný extrém. Je hrozné, když člověk občas vidí dceru, jak peskuje svou starou mámu ...
|
| Beat |
|
(11.7.2025 10:39:15)
Buřt, vnímám to podobně.
Myslím, ze je důležitý udržovat v rodině otevřenou komunikaci v průběhu let a hlavně řešit tyhle věci včas.
U nás bychom se i s dětmi sešli, nastínili problem a začali navrhovat různé možnosti, rozložení úkolu jednotlivým osobám , časový harmonogram atd.
Dva nemocní lidé v zavaleném bytě a pracovně plně vytíženi tohle nemají šanci zvládnout sami. Ledaže by se rozhodli sbalit si pár svých švestek a zbytek svěřit firmě. To je pak úleva. Nedávno jsme pomáhali stehovali přátele a firma fungovala na jedničku.
|
| Federika | 
|
(11.7.2025 10:46:01)
Beat,
já se teda do toho nechtěla míchat Je to tady tak trochu "O Vážným bez Vážného".
Jsou to relativně mladí lidi (nevím.předpokládám v mém věku?), se svým vlastním způsobem života.
Pokud oni sami nechtějí změnit svůj život, nechtějí něco úplně jinak, tak je to jejich věc a nikdo to nezmění.
Můžou brblat, občas si postěžovat (A Vážný to všechno vždycky popisuje tak nějak stoicky, fakt si myslím, že vlastně nijak zvlášť netouží po tom,aby se něco zásadně měnilo...)
|
| kysnutá knedla |
|
(11.7.2025 11:04:03)
Fed, naprostý súhlas
|
| Beat |
|
(11.7.2025 11:13:26)
Fed, to já nevím, co vlastně chtějí, já to jen mohu vyvozovat z toho, co tu čtu. Ale někdo z toho může usoudit něco jiného.
Míru rad a doporučení máme taky každý jinou. Vážný založil diskuzi a popisuje podrobně jejich trable. Předpokládám, že je nějak chce řešit a chce si přečíst nějaké rady. Ale, kdoví. Každopádně bych jim přála, aby jim bylo líp. 
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 11:28:16)
Vážný si sám dobrovolně lehl do terapeutova křesla (jak to skvěle parafrázovala Mediana) a možná utekl z Rodiny zcela
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.7.2025 11:31:26)
To mě na tom tady děsí nejvíc, že o lidech o pár let mladších než já se tu baví jak o seniorech.
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 11:26:06)
" Nedávno jsme pomáhali stehovali přátele a firma fungovala na jedničku."
poprvé a naposledy jsme použili stěhováky-profíky před dvěma lety, tahali věci, na kterých by se mm se synem nejspíš "zrakvili" (mm se starosti propisují do bolestí zad), tak jsem ho překecala, aby se nezapojoval, že má už tak naloženo dost...
ti stěhováci zaprvé krásně profesionálně pracovali se stěhovacími řemeny, za druhé si sami vyhledávali práci "my vám tohle aspoň zabalíme do folie, jo? nechcete tohle napytlovat a naložit taky?", "máme s sebou naše krabice, nechcete něco dalšího vzít taky?"
odjížděli po třech hodinách, strhaní jak borůvky, vyčerpaní, zpocení, jeden trochu kulhal - když si představím, že by to stěhoval mm sám se synem - netrvalo by to 3 hodiny, a natuty by si zase odrovnal záda a chodil v předklonu (náš starý rodinný vtip: "tati, ty pořád hledáš tu pětikorunu?")
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.7.2025 9:46:20)
Inko, to je o úhlu pohledu a přístupu, jako všechno.
Nevnucuji stěhování nikomu, kdo o něj nestojí, ale za sebe bych stěhování dvou dospělých z bytu do bytu viděla jako příležitost ulevit si, zbavit se všeho, co nepotřebuji a vytvořit si maximální pohodlí k životu, jaký mě do budoucna čeká.
Mně osobně by to náladu zvedlo, ale jestli to někdo vidí jako stresující horror, holt do toho nepůjde.
(Stěhovala jsem se několikrát, ve dvou, s jedním dítětem i se dvěma dětmi, a též jsem vyklízela nějakou pozůstalost po seniorech,
to jen pro ujištění, že mám představu, co obnáší hýbat s domácností.)
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.7.2025 9:53:42)
Já se nestěhovala ještě nikdy, proto mě to děsí.
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 9:55:53)
Inko, já se v životě stěhovala 11x, takže vím, že když si člověk nechá pomoct, dá se to přežít... Musíš vědět, že jdeš do lepšího, že je to dobrý smysluplný nápad to stěhování...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.7.2025 9:59:50)
Inko, děsí tě neznámá zkušenost, v reálu celkem o nic nejde, ve městě obzvlášť. Firma přestěhuje jeden byt za jeden den. Najít a prodat nemovitost samozřejmě nějaký čas zabere, ale všechno jde, vždycky jsme se stěhovali plynule z bytu do bytu. Žádné přechodné útočiště ani skladiště nikdy nebylo třeba.
|
| Termix |
|
(11.7.2025 10:18:39)
Ropucho, souhlas. Taky si myslím, že stěhování není špatný nápad.
Někdo psal, že raději vyhořet než se stěhovat. Tak to je pěkná blbost i v nadsázce. My se stěhovali nedávno a bylo super protřídit věcí a nastěhovat tunu nepotřebných krámů. Zase je to o tom nastavení uvnitř. Já viděla jen výhody a vůbec jsem si nepřipouštěla, že budeme dva měsíce bez tepla, bez kuchyně ....
|
| Jerry G. |
|
(11.7.2025 10:45:10)
Me tedy prijde o dost jednodusi prevzit na sebe babicinu agendu nez se stehovat. Kor kdyz svagr je u babicky 2x tydne na HO.
|
|
|
| Okolík |
|
(11.7.2025 10:27:54)
Ropucho, stěhování z bytu do bytu je sice náročné, ale zároveň je to většinou do lepšího, takže i radostné.
Jenomže ne každý má možnost stěhovat se takto, většinou je třeba jeden byt prodat a nový koupit, mezitím někde bydlet a uskladnit věci....
Navíc Vážných byt není nijak obří, těžko půjdou do menšího. Vážný tu kdysi psal, že z pokoje dětí si konečně udělá pracovnu, když je na HO
A jak už někdo psal, vsihni bydlí v Praze, ani nevíme jak daleko od sebe.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(11.7.2025 11:19:09)
Stěhování je fajn, nám teď pomohlo zbavit se věcí. Stěhovala jsem se za celý svůj život 6x a 2x vyklízela domácnost po seniorech.
Budu se snažit toho po sobě moc nezanechat
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.7.2025 12:01:50)
"Budu se snažit toho po sobě moc nezanechat"
Evelyn, přesně takovou mám představu.
Dávala jsem si už i nějaké termíny, do kdy chci vyčistit domácnost od zbytností, což se mi zatím nepodařilo splnit, ale úmysl trvá a dílčí kroky probíhají.
Ohromil mě teď potomek, který se po roce vrátil z ciziny a první, co provedl, byla čistka v bytě. Našel tam prý hromadu věcí, o nichž už ani nevěděl, že je vlastní. A samozřejmě si hromadu dalších přivezl, tak bez milosti vytřídil, rozprodal, vyházel. Potěšil mě a inspiroval, abych též pohnula se svými závazky. Nejen kvůli dětem, které po mně budou likvidovat, ale i kvůli sobě, abych si ještě stihla užít to pohodlí nezatíženosti.
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 9:43:26)
Rose, však to nebylo myšleno příští týden, ale třeba příští rok, až by se našel byt, který by opravdu stál za to...
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.7.2025 8:33:43)
Stěhování v týhle situaci si neumím představit.
A proč, když jsou všichni v Praze?
Prodat byt, kam jít než koupí novej.
Nebo napřed koupit novej, jestli mají tolik peněz.
Nevím jestli by stěhování někomu pomohlo vylepšit náladu.
|
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 8:41:48)
Ropucho, když byla ve Vážného příspěvku zmíněna morčata, taky jsem se už musela smát, a hned jsem si vzpomněla, jak jim pořád padá to pítko (i během dovolené)
Nicméně, nesnižovala bych emoce obou Vážných, i když si taky myslím, že nežijí žádný katastrofický film - ale vzpomínám si třeba u své mámy, když měla deprese (prášky po pár dnech vysadila), že ačkoli její trápení nebylo tak velké, její emoce, slzy, vyčerpání byly skutečné - a to pro mě bylo zásadní
Direktivní přístup patří do rukou odborníka, který ví, kdy jej načasovat a jak...
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(11.7.2025 6:42:01)
M0nam, hmmm, holt jsi statečná bojovnice. Mně by to teda celkem stačilo.
A vlastně tady i trochu vidím ten krásný český trend shazování a podceňování péče o kohokoliv.
Že si to Vážní někdy komplikují a že někdy řeší věci asi blbě, no to se stává. A i tato situace má některé dílčí řešení. Určitě ano.
Ale jako není to v mezích "1x týdně kafe u babi a 1x za měsíc lékař".
A vážný psal, že první žádost o příspěvek na péči na už zesnulého tchána není vyřízen ani po 20 měsících. Což potvrzuji i u mojí kolegyně z práce, tam také urgovali velmi dlouho. Tudíž systém fakt funguje blbě.
|
| Termix |
|
(11.7.2025 7:21:51)
Kat, ale houby. Vždyť ty sama jsi bojovnice. Máš dojem, že jsi poslední roky měla na růžích ustláno? Jen to všechno bereš jako života běh.
Každá z nás tady určitě řešíme a řešily jsme vážné potíže. Sama bych mohla napsat knihu o posledních třech letech našeho života. O posledních pěti měsících ani nemluvím. Tohle je všechno život. Člověk si může postěžovat. V reálu nejsem žádný bezcitný člověk. Pomáhám, kde jen můžu. Poslechnu a poslouchám příběhy zoufalství.
Vážnému, stejně jako kdysi jiné uživatelce, jsem nabízela pomoc s úklidem. Mmch, i tohle jsem dělala u zhroucené kamarádky, kde jim už domov zamořily myši, jaký nepořádek se tam vytvořil po tragické události před několika lety. I jsem tady psala, že jsem celý podzim opakovaně víkend co víkend jezdila více než 200 km pomáhat. A oni opravdu fungují líp.
U Vážných prostě vidím, že naplánovat věci jde.
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 8:36:19)
Termix, Vážní si uklidí sami, myslím si, vytřídí, roztřídí, vyhodí, opraví - jen co budou mít víc síly, což se bude určitě brzy - nájezdy uklizečů není úplně dobrý nápad...
|
| Termix |
|
(11.7.2025 8:44:52)
Čumčo, tohle aktuálně není nabídka. Bylo to v době, kdy si stěžoval na nepořádek a zavalení věcmi.
|
| Beat |
|
(11.7.2025 9:20:39)
Vážní si uklidí sami, myslím si, vytřídí, roztřídí, vyhodí, opraví ..
Čumčo, možná jo, možná ne. Lidí, kteří jsou zavalení je mnoho a nikdy “ nevytřídí , nevyhodi a neopraví “.. A pokud jim to tak vyhovuje a žije se jim dobre, tak ok. A je to jejich věc. Jde o to, zda jsou spokojeni a neřeší změnu.
A tady ja se vždycky vnímám ten rozcestník.
Mimoděk jsem si vzpomněla na Valkýru, jak se ji asi daří. Pokud nakoukneš, moc te zdravím.
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 9:44:45)
Beat, tak na Valkýru jsem si vzpomněla taky! Už několikrát v posledních letech... I na LIbika, ačkoli mi pila krev jak nenasytné klíště
|
|
| Termix |
|
(11.7.2025 10:12:57)
Beat, přesně tak jsem tehdy pomoc Vážným i Valkýře nabízela a myslela. V určitém okamžiku člověk ztrácí v podstatě schopnost zbavit se věcí.
Já tohle řešila dvakrát v životě. Koupili jsme byt po někom, kdo byl chronický sběrač všeho. Museli jsme to koupit se vším a bylo to extrémně náročné likvidování. A stejně tak situace u kamarádky, kde ale opravdu trpěla celá rodina. Já mám totální fobii z myší a potkanů. Fakt jsem se šprajcla a přežila pomoc s úklidem i přes ty hromady myšiho trusu a běhajícíxh oblud s dlouhými ocasy.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.7.2025 11:03:29)
"Já mám totální fobii z myší a potkanů. Fakt jsem se šprajcla a přežila pomoc s úklidem i přes ty hromady myšiho trusu a běhajícíxh oblud s dlouhými ocasy."
Termix! Si úžasná! Moja myšo-potkaní fóbia by snáď radšej zvolila smrt než vojsť tam, kde je pravdepodobné ich stretnúť.
Počkaj, a fakt i potkana si tam zahliadla? Ja som ho videla raz v živote, aj to bol mrtvy, no mám ten obrázok pred sebou i teraz. Je to strašné, keď sa niečoho bojíš tak velmi. Si tým pádom ľahká obeť. Stačilo by ma postrašiť potkanom a je po mne - odsúhlasím, odovzdám čokoľvek. Dúfam, že nie i svoje deti.
|
| Termix |
|
(11.7.2025 11:25:44)
Knedlo, potkat u nich potkana, tak tady dnes nepíšu. Byla bych mrtvá. Potkani jsou ještě vyšší livel. Obludy s dlouhými ocasy byly myši. Do té doby jsem si myslela, že vidět myši je moje smrt. Jenže oni v tom žili. Vadilo jim to. Jen řešili natolik vážné rodinné věci, že už nebyla síla bojovat s několikaletým nánosem bordelu. Ani utřít prach, ani zlikvidovat myši. Hrozilo jim, že jim odeberou dvě mladší děti. Mně to řekla jejich nejstarší. Nechci úplně psát detaily. Uvnitř jsem cítila, že musím pomoct. Je to někdo, koho považuju za nejbližší kamarádku.
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 11:34:00)
Termix, knedli - vždyť to jsou jenom myšky, očička jako korálky, roztomilé krásně sobestačné a chytré zvířátko
naprosto sofistikovaně kradou (švestky, ořechy, blumy, kaštany, granule) a neúnavně makají celý den (shánějí, kde by se co hodilo na zimu a pro jejich myší děcka)
|
| Stará husa |
|
(11.7.2025 11:41:08)
Myšky i potkánky miluju, dcera chovala myšky od dětství a potkánky na střední škole. Já se s nimi vždycky mazlila, byli úžasní, chytří, ochočení, první potkanice slyšela na svoje jméno. Co nenávidím a z čeho je mi nanic, je hmyz a ještěři a hadi. Toho se štítím i na obrázku.
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 11:58:26)
že jo?
fakt jsou chytří, vědí a vidí zřejmě spoustu věcí, akorát my lidi si furt myslíme, že jsou to úplně blbé myši
hmyz mi taky trochu vadí, ale snažím se, no - chytám a pouštím, a že některé pavoučice jsou fakt mega a ještě u toho musím poslouchat, jak dcera vřeští jak pavián (zdědila po mm odpor k pavoukům)
|
|
|
| Termix |
|
(11.7.2025 11:46:14)
Mně vadí ty dlouhé ocasy.
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 12:02:07)
AI: "Myš i potkan mají dlouhý ocas, který plní několik důležitých funkcí:
🧠 1. Termoregulace (regulace tělesné teploty)
Ocas má bohaté cévní zásobení a pomáhá odvádět přebytečné teplo z těla. To je důležité zejména u menších savců, jako jsou myši a potkani, kteří se rychle přehřívají.
🧭 2. Rovnováha a stabilita při pohybu
Dlouhý ocas slouží jako vyvažovadlo při běhu, skákání nebo šplhání. Umožňuje zvířeti udržet rovnováhu při rychlých pohybech nebo na úzkých plochách.
🧗♂️ 3. Pomoc při šplhání
Potkani a myši často šplhají po stěnách, větvích nebo různých předmětech. Ocas používají k udržení přilnavosti nebo jako oporu (někdy ho obtáčí kolem předmětů – hlavně potkani).
🛡 4. Komunikace a obrana (méně časté)
U některých druhů může ocas hrát roli i v sociálním chování nebo odvádění pozornosti predátora – například se snadno zlomí nebo odtrhne, což dává zvířeti šanci uniknout (podobně jako u ještěrek, i když ne tak účinně).
Celkově je tedy ocas pro myši i potkany nepostradatelným nástrojem pro přežití – umožňuje jim pohybovat se obratně, udržovat teplotu a v některých případech i komunikovat."
|
| Termix |
|
(11.7.2025 12:18:22)
Čumčo, mně je role dlouhých ocasů docela ukradená. Nic to nemění na tom, že mi nevadí křečci, morčata ani králíci.
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 12:45:20)
tak to jsi na dobré cestě
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.7.2025 12:04:56)
Také mi vadí ocasy.
Hlodavec bez ocasu mi nevadí, ale hladký dlouhý ocas nesnesu.
Nesnesu ten tvar a klouzavý kroutivý pohyb, vadí mi i červi nebo jakýkoliv tvor takového tvaru.
|
| Stará husa |
|
(11.7.2025 13:02:08)
Ocasy mi nevadí vůbec, červi strašně. Dohromady to ale nespojuju.
|
|
| K_at |
|
(11.7.2025 14:06:35)
Ocásek právě holý není. Vypadá tak, ale není. Na omak je hrubý, drsný, asi jako když se drbete na vlastním chodidle.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.7.2025 14:15:11)
No nevím, jak kdo, ale já mám chodidlo holý a hladký
|
|
|
| kysnutá knedla |
|
(11.7.2025 16:01:04)
"Hlodavec bez ocasu mi nevadí, ale hladký dlouhý ocas nesnesu.
Nesnesu ten tvar a klouzavý kroutivý pohyb"
Přesně!
|
| kysnutá knedla |
|
(11.7.2025 16:02:57)
Syn bol včera na rybách a vravel, že tam bol jeden velmi divoký malý chlapec. Keď ten chlapec uvidel myš, utekal za ňou a keď ju chytil, tak ju zabil. Tu mrtvolu potom chytil za chvost a točil ňou.
Strašné, a je jedno, že šlo o myš.
MM len poznamenal: "Ten bude jednou sedět"
|
| kysnutá knedla |
|
(11.7.2025 16:05:22)
Som si teraz spomenula, ako sme boli kedysi dávno s MM na večernej rybačke. Manžel úspešne chytal a ja som nevedela o svete - zaspala som.
Deťom doma rozprával (a patrične zveličoval): "Ryby šly jako blázen, nevěděl jsem, kam dřív skočit. A maminka spinkala, a myši po ní lezly."
Hrozná to predstava!!!
|
| kysnutá knedla |
|
(11.7.2025 16:13:23)
MM sa jedným časom snažil zbaviť ma mojej fóbie (už to vzdal) a chcel ma postupne privykať. Vzal deťom ich obľúbené (pre mňa hnusné) plyšové myši a takto mi ich vyskládal na stol v obývačke
|
| kysnutá knedla |
|
(11.7.2025 16:15:16)
Och, Termix, dúfam, že Ťa tá fotka nevydesí až sem nakukneš!
|
| Termix |
|
(11.7.2025 16:37:29)
Nevyděsí.
Jednou mi donesl náš adoptovaný kocourek mrtvou myš a v okolí nebyl nikdo, kdo by ji uklidil. Já se na tu zahradu nemohla ani podívat. Nasadila jsem gumové rukavice, vzala nejdelší lopatu, nabrala mrtvolu a strčila do pytle a hodila do popelnice.
|
| kysnutá knedla |
|
(11.7.2025 16:47:40)
Termix, takto by som ju likvidovala aj ja.
Ale čo sa raz stalo mojej mamkę - v tej dobę mała dioptrie kołem 20 - pred vchodovými dverami videla "nejakú hrudku", tak to chytila do prstov a hodila do vysokej trávy, k plotu. Potom vyšiel moj dedko z dverí a vraví jej: "Maruša, videla si tú myš jak nám kocúr priniesol? Tu ležala, pred dvermi..."
Mamka, tragický myšofob ako ja, bola vraj v tej chvíli polomŕtva 
|
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 18:44:57)
"...nabrala mrtvolu, strčila do pytle..."
Termix, ty bys mohla být hrobař, jako na vedlejšák třeba
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 18:48:18)
Myší swingers party a gruppensex v jednom
|
|
|
| Stará husa |
|
(11.7.2025 16:22:43)
Knedlo, já jsem kdysi na bramborové brigádě odpočívala na kraji pole a najednou přiběhla myška a skočila mi na hrudník. Stála tam a koukala mi do očí. Byla hrozně roztomilá, očka jako korálky, čumáček s vousky a roztomilá ouška. Ocásku jsem si vůbec nevšimla. Byl to moc hezký zážitek, který si pamatuju po více než 45 letech.
|
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 18:41:36)
Knedli, to je jako u nás doma Běda, když zašlofíknu....hned je pobavení pro celou rodinu...
|
|
|
|
|
|
|
| Rigel | 
|
(11.7.2025 16:28:12)
Myšky se mi vždycky líbily. Kdysi na koleji mi potkánka nechával kamarád hlídat, když jel domů. Člověk si dal potkánka na rameno a ten se uvelebil, nebo za krkem, byl přítulný, hezky šimral čumáčkem.
Samozřejmě divokého potkana z kanálu někde venku bych se nedotkla.
Do kanclu v už bývalé práci nám často lezou myši. Firma je mimo město, u lesa, pole. Takže hlavně na podzim vniknou dovnitř a hledají si domov. Člověk hned vidí, že má u počítačové myši trus i jinde. Tak klademe pastičky. Jednou ráno přijdu do práce, a za držákem monitoru sedí myška, kouká na mě korálkovýma očkama a dělá, že tam není. Bylo mi jí líto, ale jakmile se uhnízdily někde v kumbálu, tak ten smrad hrozný za den,dva. Tak zas ty pastičky...
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 11:40:18)
"Hrozilo jim, že jim odeberou dvě mladší děti. Mně to řekla jejich nejstarší"
Termix Tak to bylo fakt za minutu dvanáct
Kdybys měla podobnou anabázi s sháněla někoho, kdo se myší nebojí, ozvi se Já teda ale chytám a pouštím Scény ve filmu, kdy hada krmí bílou laboratorní myškou, která tam hodinu žije v hrůze, kdy se had vzbudí a zabije ji, považuju za trestnou činnost.
Můžu tohle téma trochu odlehčit fórkem? Vážný doufám promine
"Vážný, musíš se vzchopit, jinak vám sociálka odebere ta morčata"
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| monam |
|
(11.7.2025 9:26:41)
Kat, to rozhodně nejsem. Ale rozlišuju mezi tím, co se v životě stává a dá předvídat,s čím se setká většina z nás, a tím "mít naloženo". To je podle mě těžká nemoc, péče o postižené dítě, vyhořet, skončit v azylovém domě protože.....
S péčí se seniory se setká a bude muset nějak popasovat většina z nás.
Čímž nechci snižovat Vážného vnímání situace, protože to je to zásadní. On to vnímá jako extrémně těžké. Pak je dobré vědět, že podobně jsou na tom i další lidé a že třeba jejich řešení podobného problému by mu mohlo pomoci získat jak náhled, tak inspiraci.
|
| monam |
|
(11.7.2025 9:29:41)
jinak to, že Vážného tchyně nechce být sama jde řešit třeba nějakým komunitním centrem pro seniory? Jednou dvakrát týdně si tam zajít popovídat s ostatními a navlékat korálky nebo tak něco?
|
|
| K_at |
|
(11.7.2025 9:57:36)
Monam, oba jsou chronicky nemocní. Celkem dost. A ano, pečovali o dvě náročné děti.
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 10:00:10)
Kat, ano, a Vážný v Cpapem na spánkovou apnoi blbě spí, dobře se vyspat je absolutní základ všeho pro psychickou a fyzickou elementární pohodu...bez toho hrozí tak akorát to, že to člověk někam v autě napálí
|
|
| monam |
|
(11.7.2025 10:13:12)
Kat, ale teď už jsou děti samostatné a naopak mohou samy přiložit ruku? Hele, když se budeš pod tíhou čehokoli hroutit že je to neřešitelné, bude to neřešitelné a budeš zhroucená. Je to pokud se nepletu jen jedna babička a mnoho dospělých.
|
| babi_ | 
|
(11.7.2025 15:43:44)
"když se budeš pod tíhou čehokoli hroutit že je to neřešitelné, bude to neřešitelné a budeš zhroucená. "
Vážný se nehroutí, jen tu vypisuje jejich potíže, ujasňuje si co jak, nechá se inspirovat...
|
| Čumča. |
|
(11.7.2025 15:55:09)
babi
|
|
| K_at |
|
(11.7.2025 16:53:03)
Babi, pro mě je tahle diskuse strašně .... bolavá. Ta určitá nemilosrdnost, tvrdost.
Termix mi psala (nebyl čas odpovídat), že jsem zvládla něco.... No, ale taky vím, jak mi bylo. Jak jsem se cítila dlouhodobě (nespala, byla na kraji panických atak, neměla jsem emoční a duševní kapacitu na cokoliv včetně prostých úkonů v práci a domácnosti atd.). A to jsem mladší, ve výrazně lepším fyzickém a zdravotním stavu, s velice dobře fungujícím mužem a bez finančních starostí. S jedním dítětem, které mi sice dalo zabrat, ale NEMÁ žádné vážné choroby a nemělo žádné vážné choroby, které by ovlivňovaly xy let základní fungování rodiny (ve smyslu nemohu do práce, nejde to, nevyspím se, máme málo peněz atd).
Takže si umím asi s veškerou pokorou představit tu setrvalou únavu, přes kterou ale oba dva Vážní pořád fungují. Makají. O babičku pečují. Pečovali o tchána. O druhou babičku. A před tím o nemocné děti. Jako do háje, podle mě toho zvládli sakra hodně. A že jsou dlouhodobě zahlceni a bez odstupu, to je taky logický.
Nějak mi tu chybí elementární empatie. Sorry, ženy.
|
| babi_ |
|
(11.7.2025 17:27:59)
Tak mně hlavně přijde, že realita toho "má naloženo" se skládá ze dvou stran. Na jedné jsou ty objektivní věci a na druhé subjektivní schopnost je zvládat.
Asi jako pro někoho je řešení konkrétní rovnice snadné (je nadán, má potřebné znalosti a cvik), pro druhého je neřešitelná.
Nejsem extra empatická, ale na první dobrou zcela racionálně (matematicky) vidím, že člověk schopný popsat vyzvedávání léků jako problém ten problém FAKT má. Objektivně. V součtu té věci jako takové se svojí schopností ji zvládnout.
Edit: a tím tedy nechci nějak snižovat míru obtížnosti dětí a nemocí všech u Vážných, plus tedy opravdu vnímám, že Vážný se nehroutí, vždy vše nakonec nějak vyřeší, jen ten průběh holt umí dramaticky popsat
|
| kosatka2 |
|
(11.7.2025 17:51:19)
Tak on když toho má člověk na vyřizování hodně, tak každá "blbost" může být tzv. neřešitelná, pro to mám veliké pochopení.
My jsme naštěstí víceméně zdraví, ale - nebyl framykoin, doktorka ho stejně předepsala, v lékárně odmítli dát ekvivalent, že musíme zpět za doktorkou. Nebo opakovaně se muselo na něco míchaného čekat v řádu hodin, nebo se musely obvolávat lékárny, kde to mají. Totéž když si muž zapomněl léky koupit před odjezdem do zahraničí, projížděli jsme JČ po lékárnách, prý jak u nich není očař, nemají ani oční léky na předpis.
Tchyně s tchánem byli z nemocnice vysláni jít na vyšetření k soukromému doktorovi a pro recept, tam nechali 4-5000 a léky by je pak stály 8000 měsíčně. Široko daleko je nikdo na pojišťovnu nechtěl. Blbý léky na pojišťovnu nás stály dost telefonování, marné povídání si s rezervačními formuláři a vláčení tchyně s tchánem na vozíku po všech čertech.
|
| K_at |
|
(11.7.2025 18:56:30)
Kosatko, přesně. Pokud by 4x měsíčně přišel e recept na mobil paní vážné, tak asi ok. Když babi sabotuje, doktor občas nespolupracuje, tak každý recept= doprovod k lékaři a potom vyzvednutí léků. Nebo tak něco.
|
|
| Vážný2 |
|
(14.7.2025 1:26:30)
Měli jsme problém s morfinovými kapkami, když děda umíral... Nebyli skoro nikde. Až pak nám je v jedné lékárně prodali - že pacient ai je už nevyzvedl, že už zemřel. Trochu černý humor, že by mohl bavlnu sklízet...
|
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(11.7.2025 20:47:15)
Každý má tu míru snesitelnosti různých obtíží někde jinde. Možná je to ovlivněné i dětstvím. Komu rodiče umetali cestičky, tak může vnímat problémy dospělosti mnohem dramaticteji než lidé, kteří už v dětství řešili různé problémy.
Mám kamarádku, která toho má za sebou hodně, od úmrtí maminky v útlém věku přes nemoc syna a má v sobě neuvěřitelnou vnitřní sílu. Zvládne strašně moc.
Já jsem první vetsi boj zažila až jako dospělá v době, kdy jsem se rozvadela
|
| 77kraska |
|
(14.7.2025 18:11:37)
Silvie, na tom neco je, ze komu umetali v detstvi cesticky, ten se pak hure smiřuje s tezkostmi v dospelosti
ale myslim, ze castecne to je dedicne nebo odkoukane od rodicu...nekde se hrouti cela rodina z malickosti vcetne dospelych synu, jinde mavnou rukou
a taky je to asi v povaze cloveka...moje dcera mela par urazu ze sportu i jinych, nikdy jsem se nehroutila....videla jsem jine matky plakat kvuli nekomplikovane zlomenine ruky ditete bez operace, mne vzdycky prislo, ze plac nepomuze, takze je zbytecny
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.7.2025 20:02:07)
"mne vzdycky prislo, ze plac nepomuze, takze je zbytecny"
Taky jsem nikdy nebyla plačtivý typ, ale myslím, že nemáš pravdu... Pláč je často velmi dobrý, uvolní přetlak, sníží napětí, může mít až terapeutickou schopnost... Btw ani ta plačící matka si nemyslí, že by svým pláčem něco změnila na zlomenině svého dítěte, ten pláč se prostě spustí sám, není to plánované
|
| Čumča. |
|
(14.7.2025 20:22:18)
Rose, vidím to stejně. Mm ustojí strašně moc, hotový Sisyfos, ale nesmí jít o děti a jejich bolest, třeba právě synova zlomená ruka, když ho vezli na sál. I v jiné vypjaté situaci vyplynulo, že tohle dává hůř než já. Vůbec ho za to nevidím jako slabého, prostě v takové situaci přebírám otěže, abych mu ulevila. Já se potom vybrečím až to skončí, v autě, při dobré muzice
Proto mají na dítě být ideálně aspoň dva, aby si předávali "štafetový kolík"
|
|
| Termix |
|
(14.7.2025 21:23:45)
Pláč je něco, co neumím. Ztratila jsem tuto schopnost jako dítě. Já vím, že to je trapné. Ale jak dospělosti brečela opravdu jen dvakrát. Naposledy před třinácti lety.
|
| Čumča. |
|
(14.7.2025 21:48:55)
Termix, vůbec to není trapné, prostě to takhle máš.
Já třeba měla období, před xy lety, kdy by pláč mohl být olympijská disciplína, určitě bych se kvalifikovala a směřovala k medaili - tak jsem to co nejvíc tajila, aby mm nevěděl a děti neviděly... V posledních letech brečím tak dvakrát třikrát do roka, zpravidla sama, v autě, projezdím nějaká pole, louky, lesy a vyčerpaná, vybrečená se vrátím domů. Člověk za minulostí nemůže udělat silnou čáru, nejde to absolutně a vědomí je potvora, občas mi naservíruje flashbacky situací, které jsou strašlivě staré, doslova z pravěku, a pak je to prostě na tu jízdu autem, se staženými okýnky a s muzikou...
U tebe bych se trochu bála, jaká hráz se protrhne, kdyby tě něco rozbrečelo
Na pláči je hezký to, že čistí a odplavuje...
|
|
| Okolík |
|
(14.7.2025 22:09:45)
Termixi, na tom není trapného vůbec nic.
|
| Termix |
|
(14.7.2025 23:02:11)
Ale v čem fakt exceluju, je umění se vystresovat do takové míry, že z toho nespím, představuju si nejhorší možné scénáře, tlak mi vystřelí fakt vysoko, ze stresu mě bolí paže, břicho, klidně z toho dostanu horečku. Tohle umím několikrát týdně.
|
| Čumča. |
|
(14.7.2025 23:22:20)
je to panická ataka? Termix, ty i tak málo spíš, viď?
co na to říká lékař?
proč se necítíš v bezpečí?
|
| Termix |
|
(14.7.2025 23:40:31)
Ne ne, žádná panická ataka.
|
|
|
| K_at |
|
(15.7.2025 8:10:27)
Termixi, to je ale fakt blbý. To je na nějaký průser. Taky jsem stresař a nervák. Ale úplně tak moc ne. I když až do nemoci to umím taky.
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(15.7.2025 9:42:04)
Někdo se rozpláče snadno, někdo ne. Na tom není nic trapného. Je to jako se všemi emocemi a jejich projevy.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(14.7.2025 20:39:22)
Sedmi, kamarádka-zdravotní sestra mi vyprávěla třeba i o matce, která asertivně vyžaduje, aby jejímu malému dítěti ruku srovnali bez anestezie, protože se jí bojí, tvrdí, že to srovnání prostě dítě zvládne "naživo" Proti tomu musí být matky, co jen pláčou, být úplný čajíček...
Když před lety odváželi syna na sál, povzbudivě jsem se na něj usmála, zavřely se za jeho malým tělíčkem na velké posteli dveře před sálem a mě najednou změkla kolena, musela jsem si hned sednout. Sestra mi nabízela vodu a ještě něco a já jí jenom zvládla říct "promiňte, já vůbec nevím, co mi říkáte, najednou vás vůbec nedokážu vnímat"
|
|
| K_at |
|
(14.7.2025 21:55:23)
77, ten pláč může být jen uvolnění stresu. Prostě klesne adrenalin. Zvlášť pokud rodič uklidňuje dítě, je sám ve stresu. Potom je vše už vyřešeno a stres odpadne.
|
|
| Len | 
|
(15.7.2025 9:54:53)
Ono si nevybiras, jestli se rozbrecis nebo ne. To je proste tim, jak ti funguje mozek, ne tim, ze si uvedomele reknes, ze je to k nicemu. Ja brecim furt, i kdyz ted podstatne min nez v detstvi, ale rozhodne vysoce nadprumerne na dospeleho. Fakt je, ze plac je vetsinou vyustenim stresu, vypusteni agrese, uz od detstvi, zadna litost. A pak taky dojetim.
|
| Jerry G. |
|
(15.7.2025 10:02:12)
Len,
jo presne.. Ja bych mohla delat placku za penize. Ja slzim i u kresleneho filmu o autickach. Na druhou stranu si nemyslim, ze bych byla litostiva. Strach, vztek, pocit bezmoci.
|
|
| K_at |
|
(15.7.2025 10:07:50)
Já měla akutní problém na pasování předškoláků. Holky, které nám dělaly program pro děti, pustily hudbu. A byla jsem v hajzlu. Navíc jsem musela ještě potom říct pár slov MIKROFONEM rodičům. Což jsem nečekala už vůbec. A koukala jsem na 1 maminku, která plakala. A myslela jsem, že neřeknu ani slovo.
Nejvíc mě rozsekalo děcko, které bylo strašlivě náročné. A to slzelo už od začátku. To mě porazilo úplně.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(15.7.2025 10:14:03)
Kat, tohle bych nedala... já obrečím i cizí videa z podobných akcí
a mluvit do mikrofonu bych v takové situaci určitě nemohla
přitom jinak jsem ve stresových situacích obvykle v pořádku, moje nastavení je "teď řeš, sesypeš se až bude po všem" - není to nic, co bych nějak mohla ovlivnit, prostě automatické nastavení... ale jak jde o dojemné okamžiky, stáhne se mi hrdlo a oči plavou raz dva
|
|
| Jerry G. |
|
(16.7.2025 9:33:20)
Kat,
ty mas vsech smerech narocny povolani. Me staci jit okolo skoly, kde se deti louci s rodici pri odjezdu na skolni vylet a uz slzim. To mu se pry rika emocionalni inkontinence.
|
| K_at |
|
(16.7.2025 9:38:32)
Emocionální inkontinence. Ty Vado. To je boží.
|
|
| Čumča. |
|
(16.7.2025 9:46:48)
Jerry, na jakoukoli besídku, třeba v ZUŠ (tam se mi taky derou slzy do očí) jedině s inkontinenční vložkou
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(15.7.2025 10:14:48)
Len, ano, mně se jednou draly slzy do očí u besídky v mš, dcerka už byla pěti nebo šestiletá, a mě dojaly ty malé tříleté holčičky, došlo mi, že takhle malilinká, žvatlající už dcerka nikdy nebude... Jako pořád byla velice roztomilá, ale mezi těmi ostatními dětmi už vysloveně zralá do školy, končící mš zcela ve správnou dobu... A ta bezprostřední mrňata z malé třídy byla k pomilování, jedna holčička vystoupila z řady, řekla název básničky, první verš, pak ji přemohla tréma, tak si zvedla sukýnku před oči (spoléhajíc se na zákon optiky), čímž nám rodičům ukázala spoďárky
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(14.7.2025 20:51:58)
"Komu rodiče umetali cestičky, tak může vnímat problémy dospělosti mnohem dramaticteji než lidé, kteří už v dětství řešili různé problémy."
Já mám od svých 12 let rozvedené rodiče, suplovala jsem druhého dospělého v domácnosti s 5 letou sestrou.
V 18 jsem šla do práce a bydlet k budoucímu manželovi, s ním je pohoda.
Nezocelilo mě to vůbec, spíš se snažím problémům vyhýbat, původně jsem ani nechtěla děti, protože už mi to starání stačilo v dětství
|
|
|
| Vážný2 |
|
(14.7.2025 1:44:55)
Kdybych to nelíčil jak detektivku, četl by to někdo?
Vůbec váhám zda nezačít někde na blog dávat paměti:
- Třeba jak jsem v dětství mejdlem prorazil vztekle umyvadlo a moje mamka i můj syn prošli vztekle stejnými prosklenými dveřmi od pokoje, když tam byly za trest.
- Jak se v práci spalo v certifikované bezpečnostní místnosti.
- Jak mne zamknuli na víkend v práci.
- Jak jsem v Belgii přelézal v obleku plot od zákazníka a na druhé straně stál tmavý taxikář a trochu se divil.
- Jak jsem měl v Paříži kolaps, v Aténách pneumonii a v Lisabonu Růži v noze. Doplněno o zubní ošetření v Lipsku a kolaps mezi Štýrským Hradcem a Mariborem...
- Jak se pak kamarád doktor a IŤák bál se mnou létat a co se stalo, když začali v letadle hledat doktora. Jak jsme nouzově přistávali v Calgary místo v Seattle.
- Jak jsem se ztratil na JFK v New Yorku na přestupu a pak si prohlédl Ground Zero v noci.
- Jak si dcera nikdy nezlomila ruku, proč jsme měli pády řešit injekcí a když si ji nakonec zlomila, tak jsme jí už nevěřili.
- ADHáĎátko. Drcání hlavičkou přes prahy, padání po hlavě z postýlky, drž a nepust - dokud neusne, batole vylezlo k otevřenému oknu, mazlilo se se žehličkou, cucalo přístrojový kabel a vrnělo. Předškolák lezl po nábytku a ze dne na den připustil, že není mašinka, ale skromně si zvolil roli prezidenta země mašinek se státním svátkem 29.X. (Aby na něj nezapomenul...) Jak ADHD děti ze speciální třídy jeli na školku v přírodě, aneb Brownův pohyb při čekání na autobus. Jak pak zachránil topící se sestru.
- Nejdřív do zvláštní školy, pak na 8letý gympl...
- Druhý pád s otřesem mozku na parkety a kdy už nás chirurgie předá OSPODu.
- Ostatně, boj s OSPODem o příspěvek na péči. Stará posudková doktorka, úřednice neschopná vést spis. Jak to dopadlo a po řadě let při psaní odvolání kamarádce s těžce autistickým synem zděšení - ta dr.je tam furt. Neměla by už být objektem posuzování, spíš než subjektem?
- Krásy Lisabonu
- Nejdelší projekty v IT...
|
| Jerry G. |
|
(14.7.2025 6:39:44)
Vazny,
kdyz se ptas, kdybys to nepsal jako bojovku, tak bych to treba cetla. Na me jsou tvoje prispevky moc, moc slov, moc detailu, moc odbihani od tematu, moc dlouhy. Vetsinou je nectu nebo skoncim ve tretine.
|
| Beat |
|
(14.7.2025 7:39:22)
Mám to podobně. V množství mnohdy nepodstatných podrobnosti se ztrácí ten problém.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(10.7.2025 18:35:25)
No mne je Vazny vazne sympaticky, jen si myslim, ze to proste popisuje vsechno velmi detailne, a hlavne, ze si na nic nehraje. A to si cenim nejvic. Ja se takhle rozepsat o silenych vztazich s silenymi pribuznymi, byt pres ocean, o me neschopnosti organizovat ucty a poplatky a majetky, jaky v tom mam bordel, co me vsechno desi, treba jen otevrit email, takze ho radsi neotevru a co jsem kde zmastila, a co manzel a nas stary sileny nabytek a ja nevim co vsechno, tak se tady taky kazdy podivi. Jo a jeste bych mohla prihodit zdravotni problemy a tloustku a kazdy si rekne, jaky jsem to jelito, ze. Zrovna tak bych mohla vypsat, co vsechno se mi podarilo, ale to neudelam, to se spis podelim o ty problemy. No a to dela Vazny.
|
| Beat |
|
(10.7.2025 18:57:52)
Zasjaj jo, to mas pravdu. A o tom to taky je. Někdo proste radši píše o tom blbem a jiny o tom dobrém. A nemusí to byt jen kašírka, ale potřeba na opačném pólu. Proste rozhodnuti nestěžovat si, nehrabat se v negativech.
Ja to mam kombinované. Nerada si stěžuju, asi to ani neumím, naučila jsem se trápení a problémy neventilovat a nekdy toho az lituju ale nemůžu si pomoct. Nejde mi to. A současně jsem spíš žena činu, člověk , který má tendenci věci někam sunout.
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 20:24:07)
"A současně jsem spíš žena činu, člověk, který má tendenci věci někam sunout."
Beat, já to takhle mám taky, svoje starosti se taky snažit sunout dopředu, ale většinou se zdráhám to aplikovat na ostatní...cítím, že tak úplně nemám právo
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.7.2025 19:20:32)
Zasjaj, souhlasím.
Většina lidí o sobě raději otevřeně nenapíše nic, co by na ně mohlo vrhnout negativní světlo nebo je příliš obnažit (včetně mě).
Kdo se toho odváží, stane se pochopitelně snadným terčem soudů, kritiky a nevyžádaných rad.
Na druhou stranu, odvážným se dostane i užitečných rad a podpory, o to se my poserové připravujeme
Vážný tady sdílí řadu informativních příspěvků, k tomu si holt i postěžuje. Myslím, že je se zdejším ženským kolektivem srovnaný
|
|
| Čumča. |
|
(10.7.2025 20:20:48)
"hlavne, ze si na nic nehraje. A to si cenim nejvic."
Zasjaj, souhlasím, myslím si totéž. Jestli je dotyčný autentický a je to z jeho textů znát, je pro mě taky důležitý..
"Ja se takhle rozepsat o silenych vztazich s silenymi pribuznymi, byt pres ocean, o me neschopnosti organizovat ucty a poplatky a majetky, jaky v tom mam bordel, co me vsechno desi, treba jen otevrit email, takze ho radsi neotevru a co jsem kde zmastila, a co manzel a nas stary sileny nabytek a ja nevim co vsechno, tak se tady taky kazdy podivi."
Zasjaj, jo, většina se podiví, vím z vlastní zkušenosti, někdo ti napíše, že kecáš, takové příběhy nikdo v rodině a okolí mít nemůže (úzké obzory, no), ale pro většinu je to prostě špinavé prádlo, a to je baví - každý radši pere cizí než to svoje
Hele, ale někdy to docela pomáhá, tyhle citlivější věci sem napsat, na deset podivných reakcí se zpravidla najde jedna, která udeří hřebík na hlavičku... Mně ji kdysi napsala Ruth
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| MaMar |
|
(7.7.2025 14:51:23)
Ropucho, myslím, že to tu nikdo nemyslel ve smyslu seniory odepsat. Já jsem třeba aktivně omezovala jen to, co by se dublovalo - třeba byla máma na zákroku kvůli zraku a o několik dnů později měla jít na běžnou kontrolu na očním, kde by jí udělali stejná vyšetření. Nebo to, co už opravdu nemělo smysl - mamograf ve skoro 90 letech.
Jinak vždy přišel podnět na ukončení pravidelné péče od lékaře a chápala jsem, že to maminka nesla těžce, protože třeba v jejím případě tím například končila veškerá naděje, že se jí ještě aspoň malinko zlepší vidění (měla praktickou slepotu), jenže ono by se stejně nezlepšilo, naopak zákroky jako takové nebyly bez rizika.
No, a taky musí pečující osoba myslet aspoň trochu na sebe. V době, kdy jsem neustále jezdila po doktorech s mámou, jsem si pak občas uvědomila, že jsem nebyla několik let u gynekologa, nebo na dalších preventivních vyšetřeních, protože mi na to nezbýval čas.
Musím říct, že i když je mi líto, že už tu s námi máma není (oba dědečkové mých dětí bohužel zemřeli už dávno, vlastně byli mladší, než jsem já dnes), jsem po těch dlouhých letech ráda, že už mě žádná péče o seniory nečeká. I když to na druhou stranu znamená, že se možná pomaličku blíží doba, kdy začnu potřebovat pomoc já sama.
|
| Beat |
|
(7.7.2025 15:25:47)
… jsem po těch dlouhých letech ráda, že už mě žádná péče o seniory nečeká. I když to na druhou stranu znamená, že se možná pomaličku blíží doba, kdy začnu potřebovat pomoc já sama.
To ja taky. Mela jsem nutnost pece o blízké driv, nez je běžné. Prakticky od mladí do 45 let, a teď si užívám, že mám děti velké a rodiče a tchány už …. No, už nemám. Muže to znít krute, nenapíšu jsem rada, ze už umřeli, to je jasny..ale tu svobodu a klid a uvědomuju den za dnem.
|
|
| Dari79 |
|
(7.7.2025 19:02:47)
Přesně tak jsem to myslela - prostě koordinovat a primárně s praktikem.
Je nesmysl jeden týden brát krev kvůli srážlivosti (pro internu) a druhý týden vézt znovu na odběr krve kvůli cukrovce... Jednou - 2 zkumavky (nebo 3 nebo kolik bude třeba), udělat všechny testy naráz a rozeslat, kam je potřeba...
Naše tchyně má taky 80, doktory si ještě oběhá sama, nikam nedoprovázíme, ale myslím, že jich tolik nemá, aspoň neříká, že by furt někam chodila...
Je-li akutní problém, tak samozřejmě to bude častěji.
Jde ale o ty chronické "stařecké" neduhy - cholesterol, tlak, srážlivost, cukrovka, blbě vidí, blbě slyší, příp. nějaký ten pokles mentálních schopností --- kvůli tomu fakt netřeba lítat furt po doktorech, stačí jednou za čas, případně jen hlásit - dobrý, furt stejný, negativní příznaky žádné... Jednou za čas na krev a na tlak.
A při vší úctě znovu a znovu, očekávám, že až to bude třeba, tak se dítě-vnoučata postarají, stejně jako se staráme (starali se) my a před námi všechny ostatní generace. U nás nikdo nebyl odložen do DD x generací, možná tedy nikdy, protože předtím snad ani neexistovaly... Nemyslím, že je to špatně či nemravné či v rozporu s přírodou. To teda fakt není.
A pořád - ze dne na den se to může zvrtnout, může být třeba péče 24/7, při vší úctě - ty sám můžeš zítra dostat infarkt... může se stát cokoli. Systém je třeba co nejvíc zjednodušit, přizpůsobit možnostem dané konkrétní rodiny, k tomu holt je potřeba být asertivní a v případě potřeby si i trochu "dupnout".
Myslím, že tvoje tchyně má ty doktory taky trochu spíš jako společenskou událost, tím spíš, že tam nechodí sama, ale ještě má "soustředěnou pozornost doprovázející osoby".
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 21:39:18)
"má ty doktory taky trochu spíš jako společenskou událost, tím spíš, že tam nechodí sama, ale ještě má "soustředěnou pozornost doprovázející osoby""
Dari, souhlasím, to je velmi pravděpodobné.
Termín u lékaře je "tutovka", že mladí přijdou, budou se jí věnovat a vezmou ji k dalším lidem, kteří se jí budou věnovat.
A je to i pochopitelné.
Ovdovět musí být hrozné. A v tomto věku, kdy člověk je starý, zranitelný, sociálně již částečně izolovaný, a najednou se ocitne bez partnera, kterého měl vedle sebe celý život, je jedině logické, že touží po péči a společnosti.
|
|
|
|
|
|
| neznámá |
|
(7.7.2025 12:38:39)
Vážný, koukni jak to teď vlastně s péčí je, měnilo se vše s důchodovou reformou. Důchod se teď během péče vypočítává z průměrné mzdy, pečovat se mohlo 15 let a pak se ale také nějak péče do důchodu započítávala a třeba také byla změna.
|
|
| lampetra |
|
(7.7.2025 15:57:07)
Vážný, sleduju tvoje příspěvky a rozumím ti, je to ale o tom, jak vy si to nastavíte. Když jsme 27/7 pečovali o tchána s Alzheimerem, chodili s s manželem do práce (já díkybohu některé dny v týdnu HO), děti viděly, že potřebujeme pomoc a zapojily se (jo,jedno studovalo VŠ 120 km od domu, druhému ještě nebylo 18). Oba vymysleli (možná že mladší s pomocí staršího sourozence),jak nám účinně ulevit (každý jedno odpoledne v týdnu a jak jsme byli rádi).Student VŠ nyní osamělé tchýni pravidelně volá a bere si na starost babičku informovat/dotlačit, kam je potřeba (příp. po dohodě zajistí rovnou objednání k dr. apod.). Mladší dítě babičce dělá přítele na telefonu, příp. zaskočí osobně, když je nějaký technický problém (telefon, topení, TV).
Tchýně je polymorbidní, křehká osmdesátnice - lékařů má nepočítaně, respektuje, že objednává ten, kdo zajišťuje doprovod (a že u nás je to o dojezdové vzdálenosti 20-60 km).
Zkuste děti požádat o pomoc, vím, jak uleví i jen to, že s babičkou dojedná všechny potřebnosti a okolnosti a k lékaři ji objedná někdo jiný (i když tam jedu já),ale mentální kapacitu mi to uvolní.
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:02:33)
Nezapojení dospělých/skoro dospělých vnoučat nechápu. Ale to je u Vážných evergreen Vždy je 1000 důvodů proč to "nejde".
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 16:13:36)
Jednak se zapojují. Ne moc, ale ano. Když byla krize kolem odchodu tchána, tak byli samozřejmě k dispozici. Ale halt jsou ženatý a vdaná, bydlí mimo Prahu, mají práci mimo Prahu, pečují o jejich babičku u které bydlí.
No a dcera, která je dost vážně nenocná, čeká miminko, už teď je na hranici rizika, má značné těhotenské problémy, měli konflikt s hodně divnou majitelkou bytu, dluží jim kauci, musí se hodně ohánět, jsou na volné noze a dcera ještě dokončuje Mgr. Miminko je neplánované, ale na druhou stranu, vzhledem ke všem komplikacím, co má je to klika.
|
| Čumča. |
|
(7.7.2025 16:24:14)
Vážný, promiň, že do toho šiju, ale já třeba od 20 let taky pomáhala, a na rovinu - dost mi to dalo - vy jste přeci dceři taky pomáhali, s její školou a tak - odvézt babičku k lékaři/na poštu není takový problém
po nás při opuštění jednoho z pronájmu házeli kameny - pán trefil zadní SPZ auta - to je život, to, že jim někdo dělá starosti s kaucí, není neobvyklý problém
víc si potom vážíme vlastního bydlení, všechny tyhle trampoty člověka formují, není to žádná trága
|
|
|
| Čumča. |
|
(7.7.2025 16:15:19)
souhlasím a taky nechápu, vzpomínám si správně, že po odstěhování dcery tahali s paní Vážnou binec kamsi (místo aby si to po sobě uklidila dcera)?
Zdědila auto a STK jí musel zařídit pan Vážný? Za mě nepřijatelné - oba Vážní jsou v takovém tahu dospělých dětí a vlastních rodičů, že to fakt nedopadne dobře - a zdá se, že první bude paní Vážná
Vážný, teď ale vážně, ať začnou děti tvé ženě pomáhat, je toho na ni po smrti otce a při péči o maminku strašně moc - s vlastními zdr.problémy a při zápřahu v MŠ, je mi jí upřímně líto
psals, že péče má jít jen "po srsti" - od rodičů směrem k dětem - nemůžu při nejlepší vůli souhlasit a pro vaše děti je to trochu medvědí služba
těhotenství nebo bydlení 45 minut od Prahy není legitimní důvod k tomu, aby mámě nepomáhali, část povinností by na sebe měli vzít - udělalo by jí to určitě velkou radost
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 16:45:00)
Tak asi v situaci, kdy dcera už 4-5.měsíc nepřetržitě blije to fakt fungovat nebude. Ona má teď dost se dostat ke svým doktorům. Miminko, preeklampsie (zatím jen první příznaky) a Crohn, nic moc dohromady. Přehazují si jí jako brambor.
BTW. Ten vrak byl za 10 tisíc a kromě mně jí pomáhal ještě víc brácha, který měl podobné auto přes skauty a taky dojezdil našeho Formana. Ona je na některý věci dost ňoumík. Vedle školy a práce na půl úvazek se ještě musí hodně ohánět a s manželem fotí hlavně svatby.
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 16:47:18)
Tady se Vážného zastanu. Pokud bych měla volit senior, o kterého se může postarat někdo jiný x nemocná těhotná dcera, tak přednost má těhotná.
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:51:54)
Senedro, tak jasně, píšu to taky. Ale nejde jen o situace posledních měsíců
|
|
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:48:41)
Nezapomeň, Vážný, že tě tu čteme o hodně déle než 4-5 měsíců. To je jasné, že v tomto stavu tvoje dcera asi nepomůže fyzicky, leda jako přítel na telefonu. Může si vzít za úkol babičce denně zavolat ...
A synek asi těhotný není...
|
|
| Čumča. |
|
(7.7.2025 16:54:49)
chápu, taky jsem ve druhém těhotenství prozvracela 4 měsíce, druhý trimestr byl ale dál už v pohodě, dorazila jsem potom některé resty, bylo to v rizikovém režimu kvůli poruše krevní srážlivosti, takže pomaličku polehoučku, s kompresívními punčochami a tříletým synkem
Vážný, to je jedno, jaké vraky dostaly obě vaše děti - my nedostali nic, naopak jsme rozvážela kdekoho kamkoli potřeboval, pokud to bylo potřeba vyřešit
|
|
| K_at |
|
(7.7.2025 17:01:09)
Jasně, těhotná dcera s rizikem a chronickou nemocí. Má svého dost. Ty individuální reálie vašich životů víš ty. Já se jen připojím obecně k tomu, že vy pomáháte do nedávna opravdu nadstandardně dospělým dětem (na vzdory vašim potížím, zdraví, času). A že je úplně ok obecně i ta reciprocita vůči vám.
|
|
|
|
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 16:36:52)
Babička se zatím úspěšně objednává sama. Jen má takovou tu hrůzu starých lidí, že na ní všichni zapomenou, nedostane se k doktorovi a umře. (Trochu odhaduju.) A tak se strašně chrání i na úkor okolí. A občas se chová sobecky.
A halt jako pražský nemocný (tj.poloviční hypochondr) má těch doktorů dost. Zas na venkově by už asi mezi námi nebyla, neměla by kliku na nejlepšího nitrocévního chirurga, který ji doprovodil na MR a ihned rozhodl o operaci. A vytáhl ji z hrobu. Ale to já jsem dispenzarizovaný asi u 8 doktorů vedle PL. A žena podobně.
Děti ji volají často, ale není to vždycky úplně nekonfliktní, i když se snaží. Protože nesnáší nevyžádané rady a zasahování do života. A po mé mámě a mně podědili takovou přecitlivělou vztahovačnost.
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:41:43)
Vážný, myslíš to vážně? Babička se ÚSPĚŠNĚ objednává sama? Snad neúspěšně, když nezvládáte ji tam všude vozit. Neobjednává se úspěšně vzhledem k tomu, jak to vyhovuje doprovázejícím.
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 16:51:58)
Taky by mohla být dementní a nic si nepamatoval a museli bychom tam ještě volat... Takhle ona ví obrysy času MM. A snaží se se to trefit. Ale málokdy to jde tak, že by babička věděla hodinový diář mé ženy. A tak to musí zkusit a pak se vidí.
Pro ní je už ten svět moc složitej, i když ještě spoustu věcí zvládá.
A nezapomeňte, že děti mají své rodiny a i dcera a syn to musí koordinovat s manželi a s prací...
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:55:01)
Vážný, babička i vy rodiče přece do rodiny tvých děti patříte také V podstatě totéž jsi psal, když tvé děti ještě bydlely s vámi a manželku/manžela ještě neměly. Přijde mi (dle tvého popisu), že umějí od vás brát, ale ne dávat
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 17:12:48)
Ale tak to má z části být. Většina energie má jít po srsti.
Dcera měla a má vážnou poruchu imunity. Měli jsme na ni Příspěvek na péči. Syn byl šíleně ADHD s dalšími komplikacemi v neuro oblasti. Takže je dotlačit někam byla dřina. (Syna cpali do ZvlŠ.)
Akorát, že před těmi sto padesáti lety prostě pantáta a paňmáma žili s hospodářem na vejminku. Trochu pomáhali. A moc vysokého věku se nedožili.
Jak jsem někde slyšel alzheimer je daň za ATB. Ovšem to bych už asi od 4 let nebyl na živu já, od 6 moje žena, zřejmě by v dětství na žloutenku umřela moje mamka. A nebo na slepák. Syn a manželka by zemřeli při porodu na eklampsii. Dcera by se nenarodila.
A teď co s tou nerudovskou a malthuziánskou otázkou, co s námi...
|
| Čumča. |
|
(7.7.2025 17:16:29)
Vážný, pro mě i mm bylo dost důležité, že jsme od teenage věku vraceli proti srsti. Dost nám to dalo, x let před tím, než jsme si naplánovali vlastní děti. Je to potom jiný pohled na svět.
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 17:24:59)
Čumčo, já jsem velký podporovatel samostatnosti potomků, ale co se týká vracení péče, jsem spíše rozmazlovač jako Vážný. Netlačila bych děti do nějaké pravidelné větší pomoci rodičům a prarodičům, nechtěla bych je zatěžovat.
Ve městě, dokonce v Praze, bych šla cestou profesionálních služeb tam, kde moje vlastní síly už nestačí.
|
| kosatka2 |
|
(7.7.2025 17:41:44)
Já bych to úplně nepojímala jako "vracení péče", ale prostě v rodině je situace taková, tak pojďme vymyslet, jak to udělat...
Z mého pohledu tedy i senior říká každému trochu něco jiného, tak se pak hodí sesypat ty postřehy dohromady.
Pro mě třeba vždy byl trochu šok pozorovat interakci babička-moje matka, nebo druhá babička-otec a strejda, že se třeba navzájem chovali mnohem hůř, než mezi jinými příbuznými.
A po pravdě i taková blbost jako zatelefonovat... Někdy to mentální zatížená je tak velké, že může být i úleva "ve středu nevolám" například...
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 18:16:15)
Já mám taky od mládí velký problém s telefonováním. A teď mi vyhovuje mail/chat daleko více, protože to mám zaznamenaný. Zrovna v poledne jsem byl sám u doktora, řešil jsem tam asi 4 věci, co my nadiktovala žena :) o mně a jednu pro ní, a už mne vůůůbec nenapadlo si zapsat příští termín. Takže zase napsat na recepci.
Ono to taky z MM leze jak z deky, ona má navíc každý den rehabilitaci + obden doktora. Jak říkám generálka učitele o prázdninách. Letos po tom všem byla úplně na hadry. Nepovedená rekonstrukce školky, děti ve sloučených třídách nad limit, několikrát úklid třídy, když jim protekla střecha... Kolegyně v soustavné hádce. Úmrtí tchána. Přechod.
Žena dostala zvláštní ocenění od ředitelky jako inhibitor průserů ve třídě. Jenže to je jako když jsem celé dětství smiřoval rodiče. První týden, co jsme byli na dovolené byla úplně mimo. Teď je trochu lepší, ale zase se hroutí, že si neodpočine. Rehabilitaci má, že ji odvezla RZ se strašným ischiasem? zánětem svalu a úponu? Neurologická dr. to hrozně odbyla, jen ji dala kapačku. Neurolog ji dal termín za měsíc a něco. Týden se nehnula, pak už "musela" do školky... Aby se rozloučila s dětmi a protože většina učitelů, ale nikoli většina dětí odjely na ŠkvP.
|
| Čumča. |
|
(7.7.2025 21:39:00)
Vážný, změňte doktory, hledejte lepšího lékaře, který tvé ženě nabídne jiný přístup i léčbu. Dokud jsem se nevzmohla na změny (praktik náš i dětí, zubař, ortodoncie) bylo všechno taaak strašně na pytel. Potom jsem sehnala výborného praktika (jen trochu dál), změnila dětskou doktorku, našla vynikajícího dentistu, mnohem lepší ortodoncii...všechno o tři sta procent někde jinde Během pěti let jsem změnila všechny doktory, nedala jsem se...vůbec to není o penězích, že bychom si připláceli nebo tak...je to prostě o lepších lidech, nevyhořelých lékařích...
Hledejte dál, Vážný, nerezignujte... A tvoje žena ať zůstane klidně i po prádzninách na nemocenské, to, co píšeš, je vážně na zhroucení, překvapuje mě, že vůbec funguje Co lázně?
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 21:43:22)
Čumčo, je záviděníhodné, že se ti zadařilo takto změnit lékaře.
V mé lokalitě je zázrak sehnat jakéhokoliv, natož vybraného.
|
| Čumča. |
|
(7.7.2025 21:46:41)
není to aktuální, měnit jsem začala cca před deseti lety a postupně za pár let změnila skoro všechno...
teď už by to asi nešlo, neberou nové pacienty, ale prostě před x lety to šlo...
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 21:58:05)
Čumčo, tak to ano.
V současnosti je právě již jiná situace.
V Praze snad ale stále lepší.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(7.7.2025 21:51:40)
My jsme lepší ortodoncii našli až v Praze, u nás jsme nebyli spokojený, jezdili jsme 50 km, pojišťovna nic neproplácela, ale děti mají krásný zuby
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 22:04:26)
Evelyn, tak za peníze a v Praze, to se sežene cokoliv
Ze vzdálenějších koutů republiky je to už trochu daleko, ale i to je jen úhel pohledu, leckterý Američan by se tomu asi vysmál
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(7.7.2025 21:28:52)
"Netlačila bych děti do nějaké pravidelné větší pomoci rodičům a prarodičům, nechtěla bych je zatěžovat."
Ropucho, mm to má stejně jako ty, já jinak. Z hloubi duše jsem přesvědčena, že je to dobře i částečně proti srsti od dětského a teenage věku. Resp. jak píše i dr. Pekařová, uvádí i dost extrémní důsledky rozmazlování dětí a teenagerů.
|
| Silvie+dva kluci |
|
(8.7.2025 8:49:49)
Taky vnímám zapojení dětí jako přirozené. Syn pracuje jako OSVČ a když je zrovna doma, automaticky by převzal pozici doprovodu na návštěvě lékaře prarodiče. Vidí pomoc v rodině jako přirozenou. Samozřejmě, že bych ho neposilala v době, kdy má zakázku, ale pokud má volno, nevidím důvod, proč ne.
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 0:54:34)
Jenže naše obě děti jsou ženatý/vdaná obě bydlí mimo Prahu (kvůli ceně bydlení).
Syn bydlí 75 Km od Prahy, pracuje na plný úvazek, často i o víkendech + ještě pro KÚ StČK v komisi, mají doma svojí babičku snachy v jejímž bytě bydlí. Vidíme se tak 6x do roka, kdy ho něco zavane do Prahy (třeba ta komise, politika atd.), nebo když přijedeme za nimi (a bereme spolu někdy tchýni, aby si popovídala s druhou babičkou). Jejich hlavní fokus je Kolín, Kutná Hora, Kouřim.
Dcera čeká miminko, je jí častěji blbě než dobře, dokončuje Mgr., pracuje na půl úvazku ve firmě + o víkendech s manželem fotí svatby. Bydlí hned za Prahou v podnájmu, ale auto používají jen občas, většinu toho objezdí MHD, zřejmě i kvůli penězům... K nám i tchýni to má kolem 40 minut autem, hodinu MHD.
|
| Čumča. |
|
(9.7.2025 8:33:25)
Vážný, tvé ženě by nejspíš udělalo velkou radost, kdyby se obě děti zapojily aspoň třikrát do roka, i kdyby jen v té cestě na poštu... Cítila by podporu rodiny, tedy svých dětí... Taky by si vnoučata s babičkou trošku poklábosila, a měla víc sociálních kontaktů Ty s paní Vážnou jste svoje mládí a zralý věk téměř obětovali svým náročným dětem, udělali jste maximum, pamatuju si, co jsi o tom v minulosti psal, a klobouk dolů A vaše děti budou za pár let potřebovat babičku a dědečka pro vnoučata, tak by si je měli trochu šetřit.
Vím, že se opakuju, a omlouvám se, jestli o ten názor nestojíš, ale já prostě mezi 20.-30. rokem pomáhala dost (a děda s rakovinou taky bydlel dál od nás), měla jsem v té době děti, obě těhotenství v rizikovém režimu, a mělo to pro můj život velký význam. Asi bych byla někdo trochu jiný, kdybych se v tomto věku nezapojovala a neřešila tyhle starosti.
|
|
|
|
|
|
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 17:23:42)
Vážný, "po srsti" jste se zrovna vy dva s manželkou napečovali tolik, že vám to vaše děti nedokážou vrátit nikdy. Takže to převažování péče "po srsti" u vás také platí provždy. Ale o to převažování , vyvažování snad v životě nejde. Postarat se musíme o ty nejbezbranější, což jsou malé děti, nemocní, senioři.
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 18:01:14)
Vztah společnosti k slabým ohromně tvrdne dekádu po dekádě... Proč je nezabijete? Proč se nezabijou? Proč tu ještě oxidujou? Proč jste je porodili? Atd. A bude s námi hůř.
Tohle vše funguje, když je ve společnosti alespoň nějaké uznání té péče. Ve skutečnosti, i když jsme žili v 90.letech, tak jsme měli mnohem měkčí podmínky než teď. Mamka pečovala o mojí babičku a dědu po smrti táty. Pak po smrti babičku o dědu. Děda většinu doktorů měl ve FNKV. I proto, že tam babička pracovala. A tam taky umřel. Já jsem taky byl většinou tam, na Hagiboru byla dětská nemocnice FNKV. Něco málo ve VFN. Doktora ve škole a při SŠ.
A já měl během studia sirotčí důchod a přídavek na dítě na mně. A mamka mi něco přidala, já něco vydělal a zaplatil jsem byt, než jsme se s MM vzali po 4. roku studia. A žena prostě nastoupila na MD, pak RD a a následně na péči o osobu blízkou na dceru, která nesměla moc do školky. A měli jsme kde bydlet a šetřili si na byt, který jsme koupili za tehdy ohromných dnes směšných 2.3 m.
Tchýně a tchán ještě hodně času žili v režimu, kdy dělali, že dělají a stát dělal, že je platí. Tchán si v práci zbastlil spoustu domácích výrobků, nabíječku na auto, prodlužovačky, regulované světlo, atd... Mohli při tom se snadno utrhnout, někdo za ně píchl, a běželi za babičkami. Málo kdo měl tolik vyšetření, jako dnes. Přitom spousta věcí je plechování p.dele, protože, co kdyby si pacient špatně měřil glykemii. Co kdyby si špatně měřil tlak. Tak ho musím pozvat.
V podstatě je to ohromně neefektivní, měla by existovat něco jako ambulantní a senior centra, kde by se dělala provázaná medicína. Interna+kardio+dia, jedny odběry, možná ještě na stejný den zubař, nebo urolog atd. (V Izraeli tohle vytváří pojišťovny a zároveň vlastní i část nemocnic, čímž si dobře řídí péči. Většina doktorů je u nich zaměstnaná...)
Mj. když za mého mládí potřeboval praktik poradu od ORL, interny poslal pacienta vedle. Pokud potřeboval chirurg rtg, poslal lidi do přízemí... Střediska. Dneska vám skoro ani praktik nenabere FW ale pošle vás druhý den do laborky.
To co nám rodiče tak či onak zajistili a co jsme my dětem nedokázali je bydlení. (Bydlel jsem v nájemním bytě, kde jsem vyrostl, když se mamka odstěhovala definitivně k dědovi. A tam jsme měli naše 2 děti v 1+1.)
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 18:16:37)
Vážný, ta situace je vždycky individuální rodinu od rodiny.
Ani za minulého režimu si nemohl každý odbíhat pečovat. A někdo má naopak flexibilitu v současnosti.
Stejně tak s bydlením, někdo od rodičů získá, někdo ne, tehdy jako dneska.
Zdravotní péči bych vůbec nesrovnávala, sice byla střediska v každé vsi, ale co tam na těch střediscích svedli a jak vypadala kondice obyvatelstva...
Dneska jsou také polikliniky, kde člověk pořídí řadu návazné péče v jedné budově. Využívá to i můj potomek, který přišel do Prahy na VŠ a neměl tam žádné kontakty, takže asi to nebude úplně nedostupné...
Stýskat si mohou právem lidé na venkově, když musí cestovat ke specialistům přes půl kraje, to musí být opravdu náročné.
V krajském městě je všechno u nosu, opravdu všechno, a v Praze je už úplně všechno, jen holt už je zase velká a cestování a parkování může být náročnější.
|
|
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(7.7.2025 16:42:42)
Vážný, jinými slovy, je možné, že babička úplně nemusí mít všechny kontroly tak často. Tohle je v tuto chvíli to jediné, do čeho můžete zasáhnout hned. Zavolat a zkonzultovat situaci, zjistit možnosti termínů. Vyladit to do přijatelné podoby i pro vás.
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 16:45:39)
K_at, jenže doktor by ti neměl do telefonu nic říct, pokud babička nesvolí s informováním příbuzných.
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 16:49:58)
Termíny objednání ti říct může, nebo ne? Navíc, když tam s babičkou vždy někdo chodí, tak termíny dohodnout může na místě
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 17:02:49)
No jenže jednak tam s ní často nikdo není, MM blbě a bolestivě chodí a každý krok mínus bere jako pozitivum. (Byť zhubla asi 20 kg a občas chodí po schodech nahoru.) Vedle toho bydlíme v Praze, všude jsou zóny a stejně není kde parkovat. Takže často tchýni vysadí a musí se jet někam uklidit. A pak pro ní přijet. Zvlášť v širším centru města. A pak, i kdyby tam s ní jel stejný člověk jako příště, tak stejně tak daleko dopředu v kalendáři neví. Může se stát, že vypadne učitelka a žena je tam do 17.00 atd. Může dostat termín u svého doktora na stejný čas a jinak milá paní, za čtvrt roku. Jó vy nemáte léky... ale to je váš problém. Podobně švára neví, kdy bude mít služby a kdy HO. A i oni mají s děckama problém, radši nepíšu co, ale bylo to drsný... A hodně to souviselo s tím, že je práce moc požrala.
Jsou země, kde mladší důchodci v rámci dobrovolnické služby organizované a placené obcemi vozí ostatní k doktorovi (Švýc.). My to ještě dáváme, ale až budou naše děti muset pečovat a ještě doplácet na služby pro nás, to bude švanda...
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 17:04:32)
Vážný a nešlo by objednat nějakou pečovatelku, aby s babičkou k doktorům jezdila? I takové služby jsou. A holt se rodina složí a babička poskytne část důchodu
|
| Čumča. |
|
(7.7.2025 17:08:27)
Sen, to je dobrý nápad, nějaká holčina-studentka, kterou znáte a které byste mohli babičku svěřit - jen dovézt a potom znovu přistavit auto, ale u toho lékaře v čekárně a tak, by ji doprovodila dobrovolnice nebo placená studentka
|
|
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 17:05:33)
Tchán mnoho let jezdil se službou "Bezba", což je seniortaxi v Praze. Pečovatelská služba mu u něj doma např. odebírala krev, měnila cévku apid. Odpadl opruz s parkováním. Berou s sebou i doprovod. Jak píše Senedra, lze najmout i "cizího", pokud s babičkou stejně nechoďte do ordinace. Má babička příspěvek na péči?
|
| Čumča. |
|
(7.7.2025 17:10:21)
ano, a náš praktik tedy pravidelně v týdnu odpoledne objíždí své seniory, jezdí pro odběr krve, na kontrolu atd. - on je ale mimořádný doktor, opravdu skvělý
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 17:12:01)
Čumčo, to je hvězda mezi praktiky
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 17:13:29)
Pokud jde o Prahu, přesně to jsem psala již snad několik dnů zpátky, jestli by nebylo řešením senior taxi nebo podobná služba.
Objíždět lékaře v Praze je opruz z hlediska času, dopravy a parkování, sama mám zkušenosti.
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 17:36:24)
Koukal jsem se. Senior taxi náš UMČ nezavedl. Má na stránkách poměrně neaktuální odkazy na organizace zajišťující dopravu s tím, že se tváří, jako že je o to požádal někdo včera jako novinku. Mají tam odkazy asi na 10 organizací, z nichž některé nemají ani status sociální organizace. Některé odkazy nefungují. Některé jsou jen pro ZTP/ZTP-P a vozíčkáře. Některé účtují cenu za výjezd ze základny ve vzdálené oblasti Prahy. No a pak je tam asi ten Hewer a ještě jedna za cca 900 Kč bez čekání. Občas jsme babičku, když nebylo zbytí poslali Uberem, ale přeci jen, je po mrtvici (skoro ideálně uzdravená)... a nevíte, kdo ji poveze.
Pečovatelská služba doprovod k lékaři nezajišťuje.
No někdy ten Hewer asi použijeme. Ale na rovinu, je to pro nás docela drahý.
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 17:46:11)
https://www.bezba.cz/
Tchán platil 100 Kč za jízdu. Někdy musel po vyšetření trochu počkat.
Má babička příspěvek na péči a na mobilitu? Pomůže to s financováním těchto i jiných potřeb ...
Kontakty na další aktuální a dobře fungující sociální služby jsme získali u tchánovy praktické lékařky.
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 18:03:01)
Nemá, vždyť ještě na podzim ona byla příjemce PnP na tchána... Nemá ani PnP. (BTW. ten dostane na zemřelého tchána na 1 měsíc už za pouhých cca 10 měsíců...) Bezba vyžaduje myslím ZTP.
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 18:13:03)
Vážný, tak to je třeba zařídit, z toho pak připlatíte i taxi...
Nenapadlo mě, že tvoje tchýně nemá ani ZTP. Popisuješ ji jako nesamostatnou nemocnou osobu ...
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 18:20:55)
Ona špatně chodí už řadu let, před 2 lety dostala mrtvici, ale zotavila se. Pokud byli dva, tak se doprovodili na tramvaj, pomohli si, tchán ještě před rokem a půl řídil (a řidiči volali policii ať vyklidí okolí, pravidelně obral nějaké auto, ale nevšiml si toho). Navíc to jeho auto bylo spíš danajský, než dar dceři. Ale tchán umřel a babičku to hodně shodilo. A prostě se sama bojí. Na ruce má sice SOS tlačítko, ale to nelokalizuje. A fakt se hodně zhoršila.
|
| Vážný2 |
|
(7.7.2025 18:40:34)
Po tom, co jsme za ní a MM psal ty žádosti o PNP a oni to ještě furt nedostali po 10 měsících po smrti tchána, tak se jí do toho nebude chtít.
Jednak, takto má kolem sebe děti a ne nějakého řidiče.
Jednak se imho bojí, aby jí někdo nestrčil do DpSen a nechtěl získat její byt.
Jemňoulinká narážka na to byla, když jsem jí navrhl, ale čistě jen na její vůli, zda by nechtěla místo rozdělení bytu 2/3+1/6+1/6 přistoupit na 1/2+1/4+1/4, jednak proto, že jí děti nechali všechny peníze po tchánovi a jednak hlavně proto, že by jednou v budoucnu byly menší poplatky. Už v tom čula nějakou kulišárnu a tak jsem to hned stáhl s tím, že samozřejmě ať si to rozhodne sama. (Dělal jsem backoffice tomu celému procesu, protože jsem v právu a ve formulářích nezběhlejší... A nebyl jsem v tom zas tak citově zaangažovaný.)
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 21:23:24)
Vážný, vůbec nechápu to rozdělení bytu - co to je za divný zlomky?
|
| babi_ |
|
(7.7.2025 22:31:29)
Okolíku dědictví.
Byt v sjm.
Vdově patří polovina, druhá polovina se dělí v případě dvou dětí na třetiny.
Ve výsledku vdově patří 4/6 (2/3), jednomu dítěti 1/6 a druhému též 1/6.
|
| Okolík |
|
(8.7.2025 10:36:34)
Aha, já za tím viděla velikosti bytu a rekonstrukce ...
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(7.7.2025 23:09:14)
Okolíku, jak píše Babi. Předmětem dědictví je pouze polovina, protože druhá polovina patří žijícímu partnerovi. Jen ta polovina po zesnulém se dělí rovným dílem mezi pozůstalé - děti a žijícího partnera.
|
| Muumi |
|
(9.7.2025 9:00:02)
Zlomky chápu, ale jaké poplatky? Dědická daň neexistuje, ale i tak je součet pořád 1, tak čemu to pomůže?
|
| babi_ |
|
(9.7.2025 9:44:23)
Kdyby teď při dědickém řízení se vdova vzdala své třetiny z té poloviny po zesnulém manželovi (recipročně za hotovost, kterou jí naopak přenechaly děti), tak v budoucnu by děti po ní dědily polovinu bytu a nikoli 2/3.
Tedy v budoucnu nižší hodnota dědictví a od toho se odvíjející notářský poplatek. Asi. Tak jsem to pochopila já.
|
| Muumi |
|
(9.7.2025 9:54:37)
Jako že vlastní matce navrhneš “až umřeš, budeme to mít levnější “? Tak na to bych teda neměla odvahu. Že mi český systém notářských poplatků připadá jako nemravné státem posvěcené výpalné, to je druhá věc.
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 12:40:15)
Mumi: "Jako že vlastní matce navrhneš “až umřeš, budeme to mít levnější “? Tak na to bych teda neměla odvahu. Že mi český systém notářských poplatků připadá jako nemravné státem posvěcené výpalné, to je druhá věc."
Ona s tím začala... Že to bude ještě strašně drahé až umře. Tak jsem věcně, nikoli mamince, ale paňmamince (tchýni) - babička jí říkáma - to velmi opatrňonce navrhl, když jsem se připravovali na dědické řízení, kde jsem fungoval jako rodinný poradce. A samozřejmě s tím, že jí musí zůstat aspoň půlka a tak. Když jsem zahlédl nesouhlas, couval jsem z toho ostošest. Abych nenarušil vztahy. Ale myslel jsem to čistě jako technikálii.
|
|
| Čumča. |
|
(9.7.2025 13:01:30)
Muumi, ano, takhle bych to asi taky chápala, a kdybych byla truchlící osmdesátnice, bylo by mi to nepříjemné, ačkoli vím, že to Vážný nemyslel nijak zle...
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(9.7.2025 8:36:09)
Vážný, nedivím se babičce, že trvala na původním rozdělení majetku (ty původní zlomky) a nechala si i jejich společné peníze, co měli s dědečkem Udělala bych to stejně.
|
| babi_ |
|
(9.7.2025 10:00:37)
Tak záleží na množství těch peněz. Já jsem byt přenechala dětem celý (převedla na ně i svoji polovinu) a nechala si peníze na stavbu domu. Dávalo to větší smysl, než všechno dělit na kousky a nikdo by s tím majetkem pak nic moc nezmohl.
Nenechat dětem tu část hotovosti, co jim náležela z dědictví po MM, bez kompenzace v podobě bytu by mi přišlo hodně nespravedlivé.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(9.7.2025 10:03:49)
a má to nějaký smysl s ohledem na ty poplatky? není to nakonec jedno, jestli se zaplatí teď nebo potom? (nevyznám se v tom, jestli jsou nějaké limity a podle toho taxy?)
|
| babi_ |
|
(9.7.2025 10:07:43)
Má to smysl, byť dle mého ne moc velký.
Teď se to zaplatí v každém případě z hodnoty poloviny bytu (mj., plus z dalších částí dědictví), pak buď ze 2/3 nebo z 1/2.
|
|
| Muumi |
|
(9.7.2025 10:08:45)
Rose, to si já právě myslím taky, že to bude šul nul? Ale taky tomu nerozumím, proto se ptám. Jinak nejlevněji samozřejmě vyjde rozdat všechno za života. Akorát je blbý, když se to dá všechno jednomu dítěti:). Takto byl od notářských poplatků osvobozen můj manžel, neb se ukázalo, že není co dědit:).
|
| babi_ |
|
(9.7.2025 10:13:00)
"nejlevněji samozřejmě vyjde rozdat všechno za života"
No, a v daném případě by tchyně "rozdala" 1/6 bytu.
Kdyby přijala Vážného návrh.
|
| Muumi |
|
(9.7.2025 10:59:44)
Jako ano, pokud se tak všichni dobrovolně dohodnou… Já bych si ale osobně jako dcera netroufla takovou diskuzi iniciovat.
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 12:19:45)
Babička v té době panikařila, jak strašné budou poplatky a ať seženu někoho, kdo to odhadne nízko. Pak jsem zjistil, že v pásmu, kde se pohybovala už bylo za každý milion jen 1000 Kč rozdílu. Takže to skoro nemělo smysl.
Ale tehdy ona mluvila o tom, že nás to bude ještě stát spoustu peněz, až umře, a tak jsem jí navrhl ne aby to darovala, ale aby převedla na děti v dědictví větší díl a pořád měla 50%. Protože pak z té částky se už podruhé nebude platit... Ale najednou ji zajiskřila očka a začal říkat, že by se muselo udělat věcné břemeno a že neví jak na to... Tak jsem se na další nápady tohoto typu, jak obrat chudé notáře, vykašlal. A opravdu, kvůli +-1000 Kč to nemá smysl.
|
|
|
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 12:27:45)
Kamarád, syn celkem slavné osobnosti, navíc žijící v cizině - maminku nemá od SŠ a tatínek všechno odkázal svým dvěma partnerkám, kromě zákonného minima na dítě (1/4). On je v cizině dost bohatý, ale to víte, že to bolí. A k tomu to udělal tak blbě, že to vlastně vyznělo jako odkaz, nikoli jako dědictví, čili není plnoprávný účastník řízení a dědictví mu vznikne jen ve formě pohledávky za jednou z dědiček. Navíc ještě za života některé zmiňované věci daroval, takže v tom udělal další zmatek.
|
|
|
|
|
| Vážný2 |
|
(9.7.2025 12:35:30)
Tak babičku šokovalo, že notářku zajímaly peníze i na JEJÍCH účech. Nechápala, že i ty jsou v SJM. A díky tomu by na 1/3 z nich měly mít děti nárok.
Ale chápu ten strach, 25+25 procent je už blokační díl. Ale stejně bude babička muset mít plné moci k jednání se SVJ. A to ještě tak, že ona zase bude moci určit svého zástupce, aby tam nemusela chodit. Ale tohle vše předpokládá, že její lehce podezíravá cifršpiónská hlava, kterou řídila dědečka s demencí už pár let, bude stejně dobře fungovat. (A to už elektronické věci jsou dost za obzorem, resp. zvládne objednat v PC Košík a Tesco.)
Na druhé straně, moje snacha je majitelka darovaného bytu, ale babička tam má služebnost práva dožití (věcné břemeno) v takové formulaci, že prostě ona rozhoduje, kdo s ní bude bydlet, nebo nikdo. I tak se to dá dobře udělat. Ale tam zřejmě hrály roli i jiné věci u nich v rodině.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.7.2025 21:53:51)
"tchán umřel a babičku to hodně shodilo. A prostě se sama bojí. Na ruce má sice SOS tlačítko, ale to nelokalizuje. A fakt se hodně zhoršila"
Vážný, tomu naprosto rozumím.
Já upřímně obdivuji lidi v té situaci, že se nezhroutí docela.
Neumím si představit ustát to ani ve svém věku, natož v osmdesáti.
Je to hrozně těžké pro celou rodinu.
Čím více lidí se může podělit o péči, tím lépe.
|
|
|
|
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(7.7.2025 17:20:50)
Ano, v Praze i jinde se občas najdou různé dotované seniortaxislužby za nižší ceny. Několikrát jsem tu nabídku tchyni ukazovala. Ale nejjednodušší je pro ni Bolt, akorát teď jak je tchán komplet na vozíku, chtějí jezdit radši autobusem, kvůli přesedání z vozíku do auta. Takže to je procesí tchán-tchyně-někdo z rodiny...
I jsem se ji snažila naučit, že jí můžu objednat pleny pro chána s dovážkou až k nim, ale ona prý vždy s paní v obchodě hezky popovídá a dostane vzorek zdarma, takže to táhne přes kus Prahy na kolečkách...
|
|
|
| Okolík |
|
(7.7.2025 17:10:14)
A teda léky, to snad v dnešní době e-receptů nemůže být problém....
|
|
|
|
| K_at |
|
(7.7.2025 16:56:01)
Sendero, nepotřebuješ vědět nic konkrétního. Jenom jestli ty termíny kontrol jsou takto často nutné, zda je možné objednávat i odpoledne, jestli něco nelze vynechat, nebo nemůže převzít třeba praktik.... Nic konkrétního. Žádné konkrétní informace.
|
| Senedra |
|
(7.7.2025 17:01:30)
K_at, ale striktně vzato by ti mudr nemusel říct ani to
Chce to tlačit na babičku, aby povolila příbuzným konzultace po telefonu s lékařem.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 10:19:14)
"Jasně - měla jsem štěstí na spolupracující a v zásadě hodné seniory (i když i to bylo s vlastními mouchami) a že se mi ta doba nesešla."
Dari, právě o tom souběhu píšu já, že vím, že některé ženě postupně "popadalo několik krajíců na zem a všechny namazaným dolů", až si říkáš "kdo tohle režíruje?"
Pět spolupracujících seniorů je pořád výhra v porovnání s jedním, který o sobě neví, nechytne se tě při vyndávání z vany, nezvedne nohu, abys mu svlékla ponožku (naopak ji pevně tiskne k zemi), neotevře pusu, aby si vzal sousto jídla...
Ale v zásadě souhlasím, že brát to jako nespravedlivou otročinu (to, že nemohoucí senior se přihodil), je nešťastný - že bude starý, a už jenom starší, všichni zpravidla dopředu tuší...
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.7.2025 8:57:04)
Dari, u tebe mne vždycky znovu překvapí, jak málo dokážeš nahlédnout na věc z jiného než vlastního pohledu... že když tys to měla tak, mají to víceméně stejné i ostatní...
Tys pečovala v mládí v plné síle a zaměřená jedním směrem na prarodiče, žila jsi u nich a bylas vnučka...
To je dost jiné, než když jsi v tom sendvičovém postavení, řešíš děti i rodiče zároveň, řešíš své zdraví, tvoje pozice je méně laskavě vnímána (potomek či snacha/zeť) a máš vlastní domácnost (nejlépe dost daleko)... Když nevíš, jestli si vezmeš dřív volno na doktora s dítětem nebo na doktora s tchýní, a vlastní doktory odkládáš, protože už se cítíš v práci trapně...
Když senior ani nevidí důvod, abys pečovala, on je přece v pohodě, nic nechce... Každou péči vnímá jako útok na svou samostatnost, nechápe, proč by si měl teď vzít léky, když už si je přece vzal (nevzal)... Nebo naopak, proč mu nedovolíš si vzít léky, chceš ho zabít? vždyť on je ještě dnes neměl (měl)...
Tys byla na začátku svého dospělého života, neměla vlastní domácnost, tvůj život se teprve formoval, nemusela jsi se snažit skloubit dva rozjeté vlaky...
|
| Dari79 |
|
(1.7.2025 9:15:46)
No ano, já to psala právě jako příklad, že nemusí vždy jen děti o rodiče - v rámci sendvič uspořádání, ale že se MOHOU ZAPOJIT I VNUCI, kteří jsou na tom často prostě v tu dobu líp.
A bylo to v reakci na věty typu - "přece nebudu nutit vnuka, aby se staral o babičku"
Jiní tu píšou zkušenosti, jak je péče o seniory tragická a destruktivní a vede ke složení pečujícího.
Tak já píšu zkušenosti, jak je péče o seniory sice náročná, ale současně velmi přínosná a rozvíjející a hlavně, že já (a nejen já, ale celé moje okolí a zdejší komunita) ji považuje za přirozenou součást života.
Pro nás prostě věta - je mojí povinností starat se o své děti, ale ne o rodiče/prarodiče - neplatí.
To, že někdo bydlí v Austrálii a fakticky nemůže, nebo to, že někdo k tomu má vlastní postižené dítě, nemocného manžela a náročné zaměstnání, je pro mě na stejné úrovni, jako že někdo má 1 hodné mimino, 3 babičky a 4 chůvy, a někdo 5 nespavých dětí a je na to sám...
Není to, že bych nechápala, že osudy jsou různé - zrovna já, která a) fakt nemá život na růžovém obláčku b) komunikuje se stovkami lidí a rodin a různorodé osudy vidí denně,
ale že se snažím vše rámcovat do jiného pohledu.
Budu-li vnímat péči o seniory jako nespravedlivou otročinu, tak to tak bude.
Budu-li ji vnímat jako přirozenou součást života, možnost pozitivního rozvoje (sebe, našich vztahů...), jistou "vděčnost" za to, co jsem od nich dřív dostala já..., tak budu dělat totéž, ale mít z toho úplně jiný pocit.
A naopak - pořád tu píšu, že se má zapojit co nejvíc lidí, aby to bylo snazší, že to rozhodně nemá být na 1 člověku.
|
| Senedra |
|
(1.7.2025 11:11:50)
Dari, ale ti vnuci nemusí být k dispozici - jsou malí nebo třeba ( jako u nás) studují nebo třeba nemají fyzicky na to, aby se starali.... nebo prostě nejsou...
ty to popisuješ skoro jako idylku, ale je setsakra rozdíl jezdit 130 km se starat o jednoho zmateného seniora, u kterého ty problémy jen přibývají, není šance na zlepšení a druhý senior se začíná fyzicky a psychicky hroutit( zažila jsem si tři roky a bylo to peklíčko, peklo nenastalo, ale blížilo se)... a jednou za týden dovézt spolupracující babičku k doktorovi, na nákup a pak si dát společně kafíčko. Ideálně v místě svého bydliště a s volnou pracovní dobou.
|
|
|
| Alena |
|
(1.7.2025 10:34:37)
"Dari, u tebe mne vždycky znovu překvapí, jak málo dokážeš nahlédnout na věc z jiného než vlastního pohledu... že když tys to měla tak, mají to víceméně stejné i ostatní..." Jo, s timhle naprosto souhlasim.
Dari, tvuj text mi pripada povyseny. Klic bude zrejme v "péče o dětixseniory je samozřejmě rozdílná, ale nejhorší doba mého mimina mi dávala (aspoň fyzicky, nevyspáním a tudíž nervama) mnohem víc zabrat, než nejhorší doba mých seniorů".
A rada lidi zazila, ze by pro ne bylo jednodussi na peci treba sedm mimin nez jeden dedecek s demenci ci Alzheimerik, co te budi v noci nasobne casteji a svemu predobrazu uz se vubec nepodoba. Tihle pecovatele se dostavaji na hranu absolutniho vycerpani, nez si musi priznat,ze to doma nelze zvladnout, i kdyz je jich na to vic...( holt Praha !), i potom maji vycitky, s kterymi se musi leta srovnavat.
Ti si potom urcite radi prectou tvoji radu "Budu-li vnímat péči o seniory jako nespravedlivou otročinu, tak to tak bude. Budu-li ji vnímat jako přirozenou součást života, možnost pozitivního rozvoje (sebe, našich vztahů...), jistou "vděčnost" za to, co jsem od nich dřív dostala já..., tak budu dělat totéž, ale mít z toho úplně jiný pocit." a jiste jim pomuze. Promin, pripada mi to uplne mimo.
|
| Monika |
|
(1.7.2025 10:39:59)
Aleno, mě teda Dari názor mimo nepřipadá, má podle mého z velké části pravdu, pokud jde o ten základní přístup k věci. Ale máš ji samozřejmě i ty, pokud jde o závažnější případy a zejména pokud jde o situaci, kdy pečující osoba je jen jedna, nebo zcela převážně jedna (což Dari sama uvádí, že by se mělo účastnit lidí více a/nebo kombinovat osobní pomoc s placenými službami).
|
| Čumča. |
|
(1.7.2025 10:52:44)
souhlasím, Dari píše ohromně zajímavé věci, vidí problémy v souvislostech, její závěry jsou super, jen si to člověk nesmí vztáhnout na svůj příspěvek, ale brát to tak, že Dari píše svou zkušenost, a ta byla prostě jiná, v jiných kulisách stejné téma, a je legitimní se trošičku pochválit. On za nás kolikrát to pochválení nikdo neudělá.
někdy příspěvky ve vlákně na sebe navazující neznamenají, že si názorově zcela oponujeme
ale taky jsem sklouzla k naštvání se, když Dari trvala na tom, že se to prezenční studium prostě poskládá a basta, když vím, že někdy se to teda neposkládá, a nevyvine se to tak, že hosteska/živitelka medika bez práce
musela jsem si jít zajezdit na traktůrku, abych se vyvrčela ze závěrů, že k mému prezenčnímu nestudiu přes půl republiky nebyl důvod
|
| Dari79 |
|
(1.7.2025 12:42:12)
Tak promiň. Výjimky jsou samozřejmě všude.
Nikdy jsem nikde nenapsala, že KAŽDÝ A ZA VŠECH OKOLNOSTÍ MŮŽE.
Jenom se prostě v životě řídím heslem, že když něco se musí, tak se to musí. A ostatní se nějak poskládá.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.7.2025 11:21:00)
Dari, jsi hodná a obětavá.
Nejsem si jistá, jestli na prorodinné smýšlení má vliv vesnice nebo město, znám takové lidi z vesnice i z města. Každopádně obdivuji.
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)